Beruška škubla volantem a autobus sebou trhnul.

,,Co jí je?" ozvala se Juleka tlumeně zezadu.
,,Je jen přepracovaná," odpověděl Kocour lehkým tónem, aniž by se vůbec pokusil snížit hlasitost svého hlasu. Věděl, že i kdyby šeptal, Beruška by jej stejně slyšela.

Já ti dám, říkat o mně, že jsem přepracovaná, když Paříži hrozí destrukce, zavrčela Beruška v duchu. Pak se ale v jejím zorném poli najednou objevilo auto, zaparkované uprostřed silnice. Beruška znovu škubla za volant, aby se nenadálé překážce mohla s autobusem vyhnout.

,,Ííííííí!" vyjekla Rose.
Beruška srovnala směr jedoucího autobusu. ,,Všichni vzadu vpořádku?" ,,Chce se mi zvracet," uslyšela zabrblat Kima.
,,Má dámo, měl jsem o tvém řidičském umění lepší představu," ozvalo se vedle jejího pravého ucha.
,,Tak jsi nám mohl předvést svoje řidičské umění," zasyčela Beruška v odpověď. 
,,Tak to bych se raději vzdal Lišajovi, bylo by to méně bolestivější," namítnul Kocour.

Beruška se chtíc nechtíc musela zašklebit. Pak se ale před jedoucím autobusem objevilo v dálce schromáždění lidí. Na nábřeží Seiny stála zaparkovaná policejní auta, vozy zásahových jednotek, sanitky a hlavně kolem stovky lidí. Beruška dojela co nejblíže barikádám, které tam postavila policie a škubnutím autobus zastavila.
Ani nemusela povzbuzovat ostatní, aby opustili vozidlo, její spolužáci vyběhli sami ven. Beruška se zvedla od řízení a vyskočila za nimi ven. Pomohla podepřít Mylene, stále vzlykající a pomalu se s ní vydala směrem k pomoci.

Jejich okázalý příjezd nezůstal bez povšimnutí. Zpoza barikád k nim vyběhnul starosta Burgeois.

,,Chloe!" vyhrknul. ,,Moje dceruška s vámi není?!"
Beruška se zastavila uprostřed kroku. ,,Ona není s vámi?" vyjekla skoro.
Mezitím k ní přiběhli dva záchranáři s nosítky. Přebrali od ní Mylene, naložili si ji na nosítka a rychle ji odnesli pryč. Pak Beruška ucítila, jak k ní zezadu přistoupil Kocour.

Starosta zmateně zavrtěl hlavou. ,,Od rána jsem jí neviděl. Šla dopoledne do obchodu, už se ale nevrátila. Myslel jsem, že ji ochráníte." Ta poslední věta obsahovala výčitku, sice malou, stále tam však byla.
,,Brouku," oslovil ji Kocour, takže Beruška k němu otočila hlavu.
,,Jestli je Chloe někde v centru, je to problém. Způsobila zpoustu akumů a většina Lišajových poskoků po ní půjde," prohlásil Kocour vážně.
,,Stejně nevíme, jestli už jí dávno neposedl," zabrblala Beruška. Jakmile to dořekla, ucítila na sobě pohled Kocourových přimhouřených očí.
,,Právě proto ji musíme najít," povytáhl Kocour obočí. Beruška zvedla ruce do vzduchu, vzdávajíc se.

Sice nemám Chloe ráda, v tomhle má však Kocour pravdu.

,,Dobrá, dobrá," povzdechla si. Sáhla ke svému pasu pro jojo, chtějíc se vrátit zpět do centra města. Jenže, než stačila máchnout rukou k nebližší střeše, ozval se výkřik. Ten zvuk byl naplněný čirou hrůzou, zvuk trhající uši. A nezůstal ojedinělý. Postupně z bezpečné zóny začali křičet i další lidé a zoufalství ve vzduchu se stupňovalo.

Pro Berušku to bylo, jako by na ní někdo chrstnul kýbl ledové vody. Najednou jí bylo jedno, co byla Chloe zač. Převládly reflexy superhrdinky a ty jí velely ihned najít nebezpečí. Její oči okamžitě začaly prohledávat okolí, snažíc se najít příčinu strachu všech těch lidí.
Našla ji a ve stejný moment na zem padl stín. Obrovský roj černých motýlů zastínil slunce, hemžící se na místě, jako by čekal na příkazy od svého pána. Během dalších tří vteřin se však začali motýli přemisťovat a utvořili tak Berušce a Kocourovi dávno známý tvar. Lišajův obličej na ně hleděl z oblohy.

Zdá se mi to, anebo se skutečně úšklíbá? blesklo Berušinou myslí. Na více myšlenek nedostala prostor, zoufalé výkřiky obyvatel Paříže totiž přerušil Lišajův burácivý smích.

,,Už jste to pochopili, Pařížané? Beruška a Kocour nejsou nic víc, než vaše smůla. Tohle vše na vás přivolali oni dva."

Beruška si byla jistá, že v té vteřině se na ni a na Kocoura obrátily pohledy všech přítomných. Jen netušila, jak budou reagovat.

Jsou vyčerpaní, zoufalí a bezmocní. Nyní budou schopni přistoupit na cokoliv.

,,Pokud chcete konec, vrátit se bezpečně do vašich domovů, pokračovat ve svých životech, stačí udělat jediné. Vydejte mi samozvané ochránce Paříže, Berušku a Černého Kocoura."

Beruška pohlédla do Kocourových zelených očí právě ve chvíli, kdy odněkud ozvalo: ,,Chyťte je!"