,,Paříž se stále vzpamatovává ze čtvrtečního útoku padoucha, známého pod jménem Lišaj. Ale více vám již prozradí naše reportérka Julia, která se nachází přímo pod Eiffelovou věží, kde momentálně probíhá policejní vyšetřování. "
Televizní hlasatelka se usmála. ,,Julie, předávám ti slovo," dodala pak ještě.

Obraz televize se změnil a místo televizního studia kamery najednou zabíraly pohled na Eiffelovu věž a ženu před ní.

,,Děkuji, Marie-Claire," poděkovala reportérka. ,,Právě na svých obrazovkách hledíte na místo posledního boje mezi Beruškou, Černým Kocourem a padouchem Lišajem. Poté, co byli lidé ze záchranného tábora u Seiny ovládnuti davovým šílenstvím, vydali již zmíněné ochránce Paříže Lišajovi. Toto pochybné rozhodnutí již také zkoumá policejní jednotka. Nicméně, i přes zjevnou nevýhodu dokázala Beruška a Kocour porazit svého úhlavního nepřítele. Paříží tak již pět dní vládne mír.

Reportérka se nadechla a její úsměv trochu opadl. ,,Beruška byla od té doby spatřena již dvakrát, co se však týče Černého Kocoura, od té doby jako by se po něm slehla zem."

Na obrazovku se vrátil zpět záběr z televizního studia.
,,Děkuji Julie," odpověděla hlasatelka a urovnala si poznámky. ,,Nyní přejděme k dalším zprávám. Proslulý módní návrhář Gabriel Agreste byl dnes umístěn do psychiatrické léčebny v Avignonu. Tato informace byla sdělena médiím dnes na tiskové konferenci, kterou vedla jeho tisková mluvčí Nathalie Sancoeur. Tato dáma byla také, dle pokynů Gabriela Agresta, ustanovena jako dočasný opatrovník jeho syna Adriena."

Marinette se odvrátila od televize. Nechtěla to už poslouchat dál, nepotřebovala si prožívat svou největší noční můru znovu a znovu. Vlastně, dneska televizi zapnula jen kvůli té druhé zprávě. Kvůli Adrienovi.
Od čtvrtka, od té příšerné události, do její třídy docházela polovina žáků. Ne proto, že by zemřeli, v tomto ohledu měla Marinettina třída obrovské štěstí. Bylo to většinou kvůli různým zraněním.

Rose, Juleka, Kim a Alya, všichni leželi v nemocnici, všichni až na Alyu, utrpěli zranění v tom davovém šílenství. Alya spadla z druhého patra, zatímco se snažila natočit boj, který se strhnul mezi akmuatizovanou Chloe a Sabrinou. Naštěstí si "pouze" zlomila nohu a Marinette ji každý den chodila navštěvovat.

Chloe její otec starosta držel doma a nevypadalo to, že se brzy vrátí. A Marinette to v nejmenším nevadilo. To se ale nedalo říct o Adrienově absenci. Od jejich boje s Lišajem se nikde neobjevil, ani ve škole, ani jinde na veřejnosti. Právě proto Marinette dnes zapnula televizi, protože doufala, že se něco dozví.

,,Marinette, broučku, co tvoje žebra?" Marinettina mamka prošla kolem ní a starostlivě na ní pohlédla.

Marinette zavrtěla hlavou. Rodičům řekla, že na ni spadla zeď, když ji Beruška s Kocourem zachránili před akumou.
,,Ne, už jsem v pořádku," odpověděla podmračeně.
,,Hlavně se nepřepínej," poradila jí mamka a sešla po schodech do pekařství.

,,Vážně by ses neměla přepínat," přidal se tenký hlásek. To Tikki vyklouzla ze svého úkrytu a nyní na Marinette káravě hladěla.
Marinette znovu zavrtěla hlavou. ,,Musím zjistit, co je s Adrienem. Jestli dneska nepřijde do školy, vydám se ho hledat."
Tikki naklonila hlavičku na stranu. ,,Ale buď opatrná. Tvoje mamka má pravdu, měla by ses šetřit."
Marinette se usmála. ,,Budu, slibuju."

~~~

Marinette seděla ve své lavici sama. Alyu stále ještě nepustii z nemocnice, kost v noze jí špatně srůstala a Alyin ošetřující lékař se dokonce obával, že ji budou muset znovu zlomit. Marinette se při tom pomyšlení otřásla.

Před ní seděl v lavici osamocený Nino. Absence Adriena a Alyi očividně nezasáhla pouze ji, Nino se tvářil sklíčeně. Marinette sklonila hlavu a upřela pohled do desky lavice.

Není tu. To znamená, že Beruška se jej odpoledne vydá hledat.

Koutkem oka zachytila rychlý pohyb před sebou. Nino se rychle zvedl a vystřelil ke dveřím.

To přece ...

Marinette okamžitě pohledem následovala Nina a pak její oči spočinuly na něm. Blonďaté vlasy typicky rozházené po hlavě a zelené oči jiskřící energií. Jen ten úsměv tam chyběl. Adrien byl zpět.

,,Kde ses toulal, kámo?" vyhrkl Nino překvapeně a sevřel Adriena v objetí. Adrien jej objal nazpět. Když se pustili, smutně se pousmál.
,,Táta odvezli do psychiatrické léčebny," odpověděl Ninovi. ,,Měli jsme s Nathalií ohledně toho vyřizování."

Vše zařizovala Nathalie, pomyslela si Marinette. Myslím, že on spíš potřeboval čas, aby si to vše mohl urovnat v hlavě.

,,Ahoj," řekla. Samotnou ji překvapilo, jak málo nervóní byla. A ani nezčervenala.
Adrien se otočil. ,,Ahoj," odpověděl. ,,Je dobře, že Lišaj nechal alespoň některé z nás na pokoji," řekl podmračeně a pohledem přelétl třídu.

Měla bych mu to říct, zaznělo Marinettinou myslí. Vždyť je to nefér, já vím, že Kocour je Adrien. Zatímco on stále tápe. Zamrazilo ji na zátylku. To by však znamenalo ... Když si to představila, najednou se cítila nahá.
Co když by mě odmítnul? Co když by se mi vysmál? Co když by se na mě zlobil? Ne, to nedokážu, nemůžu mu to říct!

A tímhle se Marinette užírala po zbytek vyučování. Když pak zazvonil na konec školy, co nejrychleji posbírala své věci a vyběhla ze třídy, ignorujíc píchání stále nedokonale zahojených žeber.

~~~

Noc padla na město neobvykle rychle, jako by se snad snažila přikýt rozbořené domy a krátery na ulicích, stopy po nedávné katastrofě. Marinette při první rozsvícené pouliční lampě oblékla kostým Berušky a vyrazila ven. Nebyl to pouze Adrien, kdo si musel srovnat myšlenky.

Usadila se na věži Notre-Dame, překrásné katedrály, která navíc nebyla daleko od jejího domu. Obyčejně, když chtěla o něčem přemýšlet, byla to Eiffelova věž, co podněcovalo její myšlenkové proudy a dovolovalo jí se uvolnit. Nyní se však při představě slavné věže téměř třásla. Ne strachy, ale vzteky.

Skřížila na střeše nohy do tureckého sedu, vědoma si toho, že se jeden z náhodných kolemjdoucích dole pod ní zastavil a nasměřoval pohled nahoru, přímo na ni. Nevadil jí to.

Povzdechla si. Proč o tom vlastně stále přemýšlím? Není přípustné, abych mu to řekla! rozčílila se sama na sebe. Ale z nějakého neznámého důvodu se cítila nespokojená se svým vlastním rozhodnutím.

Ale vždyť ... nemůžu mu přece donekonečna tajit, kdo jsem. Kdyby to byl kdokoliv jiný, ale on je to Adrien!

,,Pozor, ať nespadneš, brouku," ozvalo se vedle ní. Beruška, zabraná do svých myšlenek téměř spadla, i přes jeho varování.
Zasmál se a podřepnul si vedle ní.
,,Kde jsi byl?" zeptala se Beruška, aniž by na něj pohlédla. Nedokázala to, ne teď.
,,Musel jsem na chvíli vypadnout z města, nedíváš se na zprávy?" odpověděl Adrien v kostýmu Černého Kocoura.
Beruška na něj konečně stočila svůj pohled. ,,Dívám," přiznala zahanbeně.
,,Tak vidíš," přisvědčil a obrátil pohled na noční Paříž, stejně jako Beruška předtím.
,,Není tu žádné nebezpečí, nemusel jsi se měnit," nadhodila Beruška.
Přikývl, pohled stále obrácený před sebe. ,,Chtěl jsem ti poděkovat," řekl tiše.
Beruška zavrtěla hlavou. ,,To jsi nemusel. Jsme tým, to je pro nás samozřejmé."
Odtrhnul pohled od zářivých ulic města a upřel jej přímo do jejích očí. ,,Taky jsem se chtěl omluvit. Neměl jsem říkat ta slova, vrazilo to mezi náš klín."

Ta slova "miluji tě". Jenže nyní to je přesně obráceně. Povzdechla si. Nedal jsi mi jinou možnost, řekla si Beruška v duchu. Zlomila jsem ti srdce, nyní ti dávám to své, abys mohl udělat to samé.

,,Je to komplikované," řekla, aniž by přerušila spojení jejich pohledů. ,,Víš jak jsem ti řekla, že to nemůžu opětovat kvůli někomu jinému?"
Přikývl a Beruška zčervenala.

Už neváhej, šeptala její mysl. Dlužíš mu to.

,,Ta osoba ... jsi to ty."

Jeho oči stále hleděly do těch jejích, proto ihned postřehla jeho reakci. Nejprve jeho pohledem problesklo překvapení, po něm nepochopení a to se ustálilo ve zmatení.

,,Ty nemyslíš Kocoura, ty máš na mysli Adriena Agresta," ujišťoval se.
,,Upřímně, teď si nejsi moc podobný," podotkla Beruška opatrně.
Adrien v kostýmu Kocoura se krátce zasmál. Pak zavrtěl hlavou. ,,To, že se ti líbí reklamní plakát, to není láska, má dámo" odpověděl zamyšleně.
,,A já taky nejsem žádná posedlá fanynka," ohradila se Beruška dotčeně.

,,To znamená, že se známe," řekl Adrien a úplně přešel její dotčený tón. Začal si ji zkoumavě prohlížet, nepřehlédnul jedinou nit. A nakonec se znovu zasmál.
,,Víš," řekl a natáhnul se k ní, ,,znám je jedinou dívku, která nosí tmavé vlasy stažené v takovém účesu." Zatahal ji za vlasy. ,,Ahoj Marinette."

A tohle je konec, zesmutnila Marinette v duchu. Tohle nepřejde.

Už už se chtěla zvednout, omluvit se a utéct odtamtud pryč, slzy na krajíčku. Jenže pak se Adrienova ruka, doposud na jejích vlasech, přesunula dozadu na její krk. Adrien si ji přitáhl blíže a políbil.
Setrval svými rty na těch jejích pouze krátce, pak se odtáhl povytáhl obočí, když viděl její smutný výraz.

,,Jména nemění to, že tě pořád miluji, má dámo," pronesl. A políbil ji znovu.

~~~

Takže nadešel čas, abych vám všem poděkovala. Za všechny vaše hlasy, ale i přečtení ... vážně mnohokrát děkuji.
Původně jsem si myslela, že se celým tímhle příběhem ponese temnější nádech, nakonec to však vyšlo tak, jak to vyšlo a mně to ani příliš nevadí. Doufám, že jste si i přes mé nepravidelné vydávání tuhle fanfikci užili a budu se těšit třeba někdy opět na viděnou.

AmensDesiree