Zlolustrátor okamžitě popadl tužku a začal něco črtat do tabletu na svém předloktí.

Beruška se v rychlosti ohlédla na Kocoura za svými zády. Jen pevněji sevřel svou tyč v rukách a zachmuřeně přikývnul. Beruška obrátila svou pozornost zpět k Zlolustrátorovi právě ve chvíli, kdy proti ní vyrazila obrovská zelená kovová věc.

,,Pozor!" vykřikla na Kocoura a rozběhla se proti Zlolustrátorovi. Její protivník však pokračoval ve čmárání do svého tabletu a než se Beruška nadála, proti ní vyrazily tři další kovové obludy.

On nakreslil tanky, problesklo její myslí.

Začala couvat před těmi vojenskými zařízeními. Jely vedle sebe tak blízko, že nebyla jediná možnost mezi nimi proklouznout a dostat se blíže k Lišajově padouchovi.

Udělala krok dozadu a do něčeho, nebo spíš do někoho, vrazila. Kocour ji chytil za předloktí, aby neupadla a pak se na ní vážně podíval.
,,Bylo by fajn, kdybys přišla s nějakým plánem, Broučínko."
Zavrtěla hlavou. ,,Ty věci nás obklíčily. Musíme se nějak dostat skrz."
Koucour si pozorně prohlédl řadu tanků, pomalu se k nim blížící.
,,A co takhle přes?" navrhnul a v očích mu zaplály šibalské ohníčky.

Nečekal na odpověď, jen pustil její předloktí a místo toho ji sevřel jednou rukou kolem pasu. Tou druhou uchopil svou stříbrnou tyč a přikrčil se.
,,Dělej to, co já," stačil ještě říct Berušce, než se rozběhl proti železné zdi.

Znala jej natolik dobře, aby pouze přikývla a na nic se neptala.

Zajímalo by mě, co má za lubem, pomyslela si ještě.

Odpověď však přišla sama, protože Kocour v tu chvíli protáhl svou tyč, až měřila několik metrů, zapřel její vzdálenější konec o zem před tanky a odrzail se vzduchem od země. Ji vzal s sebou.

,,Normálně skáčeš o tyči?" pousmála se Beruška ještě ve vzduchu.
Kocour se pobaveně ušklíbnul. ,,Celé dny nedělám nic jiného, Brouku," odvětil pobaveně. Sotva to dořekl, už dopadli na zem za bariérou, vstříc Zlolustrátorovi.

,,Jste jen ztráta mého času," zamračil se padouch, zvedl opět tužku a črtal, dokud před ním nestál vrtulník. ,,Užjite si své poslední hodiny života," vykřikl ještě a naskočil dovnitř. Vrtulník se vznesl do vzduchu a zamířil si do vzduchem do středu města.

,,Za ním!" vykřikla Beruška. Rozběhla se po silnici pod vrtulníkem. Současně s během roztočila své jojo.

Musím se trefit na první pokus, jinak uletí, uvědomila si.

Švihla rukou do vzduchu a vyslala své jojo vzhůru.

Ano! vykřikla v duchu.

Konec joja se omotal kolem ocasu stroje. Ten však na ni nečekal a pokračoval v letu. Lanko škublo s Beruškou kupředu, div, že se nerozmázla o nejbližší stěnu. Na poslední chvíli uskočila, druhý konec lanka joja svírala v obou rukách.
Avšak Zlolustrátor se v tu chvíli nejspíše rozhodl, že se zbaví otravného hmyzu a vrtulník stoupnul do vzduchu. S Beruškou to znovu škublo a následovala vrtulník nahoru, bez možnosti mít pevnou zem pod nohama.

Chvíli tam jen tak visela, v závěsu za letícím vrtulníkem. Pak její ruce vypověděly službu. Z posledních sil zatáhla za lanko joja, stáhla jej z ocasu vrtulníku a začala padat.
Dopadla na zem, jednou rukou se opírajíc o dláždění ulice, pohled upřený na vzdalujícího se Zlolustrátora.

,,Užila sis let, má dámo?" ozvalo se vedle ní.
Povytáhla obočí. ,,Teď není čas na vtipy. Musíme za ním," odpověděla netrpělivě.
Kocour jí podal ruku a pomohl se zvednout. ,,Zlolustrátor je momentálně náš nejmenší problém," řekl a ukázal ji svou tyč s otevřenou obrazovkou. Přehrávalo se tam video, pohled na Eiffelovu věž. Odlétali z ní další a další akumové a rozlétávali se po celém městě.
Beruška zamrzla na místě. ,,Ne," vyslovila pouze.
Kocour přikývl. Ve chvíli, kdy to udělal, z vedlejší ulice se ozvala rána. Pak další a další.
Oba současně se tam rozběhli.

Tak co, moc depresivní názvy části? Bude hůř.