Bolest. Svírala její svaly, pálila ji, sžírala její hrudník.
Jak dopadla na zem, před očima se jí zatmělo a její víčka neovladatelně klesla. Snažila se je vytáhnout zpět, opět naplno otevřít oči a zvednout se. Nařizovala to svým končetinám, křičela v duchu, ale nebylo to nic platné.

Paříž je v nebezpečí, potřebuje mě.

Byla to jen nenadálá myšlenka, ale s ní celým Beruščiným tělem projel elektrický šok. Před očima se jí v rychlosti začaly míhat obrazy všech jejích přátel, spolužáků a její rodiny.

Mamka, taťka, Alya, Nino, Kocour ... Adrien.

Bylo to jeho jméno, co jí dalo sílu k tomu, aby roztáhla víčka a vrátila se zpět do reality.

Nesmím dovolit, aby akumové dostali i jeho.

,,Beruško!" uslyšela něčí hlas, jak stále opakoval její jméno. Zaostřila a nad sebou uviděla Kocourovu hlavu. Její parťák měl v zelených očích zlomený pohled.

Bojí se, že tohle je můj konec.

,,Jsem v pořádku," pronesla tak nahlas, jak dokázala a pokusila se zvednout. Přizvedla se, pak ale její hrudník zasténal bolestí a ona by bývala skončila zpět na zemi, kdyby ji Kocour býval včas nezachytil. Sevřel ji náručí a zvedl se.

,,Ty jsi ale neodbytný hmyz!" uslyšela vykřiknout cizí hlas. Kocourovy paže se zatřásly, jak to uslyšel a Beruška měla na chvíli pocit, že ji upustí a vrhne se na autora těch slov. S obrovskou námahou otočila hlavu, aby zjistila, kdo ji uráží.

Takže k seznamu akumatizovaných můžeme přidat i Maxe, uvědomila si smutně. Hráčova pyramida se vznášela přímo před nimi.

,,Pusť mě, prosím," požádala Kocoura.
,,Jsi si jistá?" zeptal se jí. Jeho pohled prozrazoval vážné pochybnosti. ,,Nejsi zrovna ve stavu, kdy bys dokázala stát na vlastních."
,,Potom se o tebe budu muset opřít," odvětila a zamrkala na něj.

Napřed se zatvářil, jako by právě naběhl do zdi, pak se ale usmál a pomalu ji spustil na zem. Přesně, jak říkal, jakmile se jejích chodidla dotkla země, Beruška zavrávorala. Její prsty vyhledaly Kocourovo rameno a zachytily se. Jeho ruka současně ji chytila kolem pasu.

,,Počet tvých životů se brzy bude rovnat nule!" ozvalo se zevnitř pyramidy.
,,To se teprve uvidí," procedil Kocour mezi zuby.
Beruška usilovně hledala něco v okolí, co by jim pomohlo Hráče porazit.

Musíme jej dostat z té pramidy, uvnitř ní má obrovskou výhodu. A navíc tam má své brýle s akumou.

Kocour s ní v závěsu udělal pár kroků, směrem k blízké lavičce. Pomohl jí se usadit.
,,Udržím jej od tebe, zatím zkus něco vymyslet," řekl jí naléhavě a chtěl se rozběhnout k padouchovi. Ještě než to stačil udělat, Beruška natáhla ruku a sevřela svými prsty tu jeho.
Okamžitě se zastavil, než ale něco stačil říct, Beruška jej předběhla.
,,Díky," zašeptala. Jeho koutky vylétly nahoru do úsměvu a kývnul.
,,Jsme tým, Brouku," odvětil lehce, jako by jí sděloval, co si dá k obědu. Pak se už konečně vydal za Hráčem. Jeho ruka ještě za běhu zalovila na zádech a popadla tu stříbrnou tyč.

Zatímco její partner v boji se snažil zaměstnat tu černou pyramidu a zloducha uvnitř, Beruška usilovně přemýšlela. Očima skenovala své okolí, každý centimetr ulice. Ačkoliv se tolik snažila, až ji z toho rozbolela hlava.

Jak mám tohle zvládnout, aniž bych použila Štěstíčko? přemýšlela rychle.
Její pohled pak sklouznul na Kocoura. Její partner byl v tu chvíli odmrštěn na stranu. Z okénka pyramidy vytrysknul paprsek a měl proměnit Kocoura na další body pro Hráče. Než se však Kocour stačil rozplynout, Zvedl ruku nad hlavu.

,,Kočaklisma!" vykřiknul a paprsek zničil svou destruktivní schopností.

Nemám, došlo Berušce. Popadla jojo u svého boku a naposledy pohlédla na nepřítele před sebou.
Nevím, co budeme dělat potom, až se proměníme zpět. Ale pokud teď nepoužiji Štěstíčko, už žádné "potom" nebude.

Její hrudník ji příšerně bolel, jak se drápala na nohy. Její plíce sžírala bolest a Beruška se sotva mohla nadechnout. Avšak vytrvala, postavila se na nohy a levou rukou se ztěžka opřela o lavičku.

Nadechla se. Švihla svou pravou rukou vzhůru, směrem k nebi, vyhodila jojo.
,,Štěstíčko!" vykřikla zároveň.