"Nenapadlo tě někdy, že tě ten člověk stahuje ke dnu?"

Tyler to podělal. Ten večer se těsně předtím, než nám jel poslední autobus líbal s klukem z mé školy a Bless je viděl. A nejhorší na tom bylo, že to tomu blonďatýmu blbovi ani nebylo líto. Téměř skákal metry vysoko, že si ho konečně všiml. Jmenoval se Ricky a popravdě jsem nechápal, co na něm Tyler viděl. Měl charisma, ale to je nejspíš všechno. Rozčilovalo mě, jak byl nechutně sebevědomý a moc užíval si, jak dokázal manipulovat s lidmi.

Druhý den ráno jsem se probudil ve své posteli, stále zabalený v Connorově mikině. I přes hnusný smrad kouře pořád voněla jako on. Nechtěl jsem jí sundat, ale vzhledem k tomu, že jsem taky mamce nechtěl přiznávat, že někoho mám, neměl jsem na vybranou. Nevzala by to špatně. Naopak. Věděla že jsem gay a přála mi, abych si někoho našel, ale pořád bylo moc brzo na to, abych jí o nás říkal. Nechtěl jsem, aby se na něj pořád vyptávala a já jí pak musel říct, že se na mě vykašlal. Věděl jsem, že to přijde. Muselo. Protože. Proč by se mnou někdo zůstával?

Začali jsme hodně chodit do kina. Konečně pochopil, že mluvení není moje silná stránka a že mluvím jen, když mám dobrý den a hodně kofeinu. Většina filmů, na které jsme chodili byly horory. Nejspíš to dělal schválně, protože jsem se na něj vždy tisknul a drtil mu ruku pokaždé, když jsem se lekl.

Hodně jsem se bál, že budu trapně ticho, takže jsem se snažil něco říkat, ale nikdy jsem ta slova opravdu nevyslovil. Prostě jsem to nedokázal. Jako bych byl němý. Ale s ním to bylo jiné. Bylo to takové to hezké, trapné ticho.

Pořád jsem se všichni čtyři scházeli ve fastfoodu, i když u spolu ti dva nechodili. Bless to hodil za hlavu až překvapivě rychle. Connor mi později řekl, že s Tylerem stejně nechtěl nic mít a že ho do toho dokopal on. Bylo mi to tak nějak líto.

Blížilo se období velkých testů, takže jsme se většinu času všichni učili. Já nejvíc němčinu, protože jsem prostě tomu jazyku nedokázal přijít na kloub. Seděl jsem tam, se sluchátky v uších a nadšeně poskakoval a pohyboval hlavou. Mám rád hudbu. Neskutečně mi pomáhá.

Postupem času začal chodit domů dřív. Říkal, že ho mamka hodně kontroluje. Z vyprávění jsem věděl, že jeho mamka byla hodně přísná, ale pořád jsem se nedokázal zbavit toho pocitu, že už ho to se mnou prostě nebaví. Nebylo by na tom nic divného.

---

Trrrm. Nějak mě to chytlo víc, než jsem čekala. Nebude to moc dlouhé, takže možná nejdřív dopíšu tohle a pak až se vrhnu na zbylé dva příběhy. Nevím. Potřebovala bych pár facek a přestat psát sladké srajdy...