"Kdyby nás náhodou viděli naši, tak dělej, že se neznáme."

První den u něj byl tak zvláštní. Šli jsme do půjčovny filmů. A. No. Kdo tohle ještě dneska dělá. Půjčili jsme si horor. Chtěl, abych si vybral. Jenže já nevěděl, co. Bál jsem se, že vyberu něco, co se mu nebude líbit. A taky se mi nelíbilo, když si mě někdo všímal. Ani nevím, s jakým filmem jsme nakonec odešli, ale byl jsem rád, že jsme z toho mini obchodu zmizeli.

Jeho dům byl krásný. Tak moc. Bral mě nahoru po dřevěných schodech a pak jsme vešli do jeho pokoje. A pak pustil ten film.

A další věc, co si pamatuju je, že jsme byli nazí. V jeho posteli. Snažil jsem se. Tak moc. Ale nejspíš jsem mu nepřišel moc dobrý.

Prostě to nešlo.

A pak přišel jeho táta a on se mě snažil propašovat ven.

A já tak brečel. Byl jsem k ničemu. Byla to moje chyba. Byl jsem nechutně vychrtlý. Jako bych ho snad mohl vzrušovat. Co jsem si myslel. Držel jsem v ruce telefon a čekal, až mi napíše, že je konec. Protože. Byl by idiot, kdo by to neudělal. Kdo by chtěl kluka, který není hezký, ani sexy. A vlastně. Nic.