4.4.2015

„Pojďme skládat puzzle. U toho se nemluví."

Byli jsme tak nechutně šťastní, přehnaně moc. Ale ani jednomu z nás to asi nevadilo. Tolik se změnil. Byl vyspělejší, dominantnější. A já to miloval. Tak moc.

Po návratu si pořídil svůj vlastní byt a já u něj byl téměř pořád. Pili jsme, koukali na filmy, měli se fajn a pak si z nějakého divného důvodu pořídili psa. Byl jako naše dítě a my ignorovali ten fakt, jak divné to je. Myslel jsem, že jsem v nebi.

Byl jsem v nebi, dokud jsem neslavil narozeniny. Dokud jsme oba neslavili narozeniny. A dokud on nešukal s Tylerem ve stejné posteli, ve které jsem předstíral spánek.