Piper se přemístila nedaleko brány, která udávala hranici školních pozemků. S mírným úsměvem nasála vůni stromů, jež lemovaly cestu k Prasinkám a postupovaly až k nádraží. Bradavice jí chyběly, stejně jako rozlehlé školní pozemky.

Když dostudovala, byla ráda, že má školu konečně za sebou. Žádné písemky, žádné učení do pozdních nočních hodin, žádný Filch ani ta jeho vypelichaná kočka. Ale čím déle byla ze školy venku, tím více vzpomínala na ty skvělé časy, které zde zažila.

„Nesnáším přemisťování," zabrblal pár kroků od ní Alastair. Piper se na něj krátce otočila, aby se ujistila, že je v pořádku. V obličeji byl bledý, ale nevypadalo to, že by se mu chtělo zvracet. Na rameni se mu houpala taška s fotoaparátem.

Otočila se zpět. Rychlou chůzí k nim mířila ředitelka Bradavic s hůlkou v ruce. Trvalo několik vteřin, než otevřela bránu a oni mohli vklouznout na školní pozemky.

„Slečno Blacková, ráda vás zase vidím," přivítala ji Minerva a potřásla si s ní rukou. Piper se zeširoka usmála. „A vás samozřejmě také, pane Oxley."

„Jsem ráda, že tu můžu znovu být," řekla Piper a rozešla se vedle McGonagallové k hradu. „Porotci už dorazili?"

„Ano, Lauren Weasleyová i pan MacFarlan dorazili chvíli před vámi, všichni jsou v učebně ve čtvrtém patře," odpověděla. „Včetně pana Ollivandera a všech šampionů. Pro rozhovory vám bude k dispozici vedlejší místnost."

Piper se nemohla dočkat, až svou sestru uvidí. V duchu děkovala Ritině povaze, kvůli které měla zakázaný vstup na pozemky školy. Jedinou výjimku jí udělili na jednotlivé úkoly, ale jinak ne. Proto tady byla ona, aby udělala rozhovory se šampiony.

Minerva je zavedla k volné učebně, která byla plná lidí. Piper se snažila nedat najevo, jak ohromená je, když spatřila madame Maxime. Ta stála společně s její tetou Larou u okna a něco si francouzsky špitaly, podobně jako krásnohůlští šampioni v rohu. Sebastian s Altair posedávali na jedné lavici mlčky, kruvalská dvojice stála u sebe spolu s jejich ředitelem na druhé straně místnosti a MacFarlan rozmlouval se starým prodejcem hůlek.

Když se za nimi zavřely dveře, všichni ustali v rozhovorech.

„Jsme všichni, takže můžeme začít," odtušil Hamish a srdečně se usmál.

„První začneme převažováním hůlek, abychom pana Ollivandera příliš nezdržovali, hned poté přijde řada na vás, slečno Blacková," rozhodla McGonagallová a naznačila jí, aby si mezitím nachystali potřebné věci.

Pan Ollivander si je začal volat k sobě, zatímco Piper si z kabelky vytáhla vlastní bleskobrk se zápisníkem a Alastair fotoaparát. Slova prodejce hůlek vnímala jen napůl, v hlavě vymýšlela způsoby, jak provedou focení.

Když po chvíli bylo převažování hůlek ukončeno, pan Ollivander se s nimi rozloučil a v doprovodu ředitelky McGonagallové odešel.

„Dobrá, začneme s fotkami," vzala si slovo Piper a snažila se, aby to znělo profesionálně. Tohle byla první velká věc, na které se v redakci podílela. Nechtěla nic pokazit. „Ženy na židle, muži budou stát."

Postupně všechny posadila. Madame Maxime musela doprostřed, protože zabírala nejvíce místa. Vedle ní posadila francouzskou šampionku a Altair, z jedné strany potom kruvalskou šampionku a Lauren Weasleyovou, na tu druhou ještě profesorku McGonagallovou, jakmile se vrátila.

Šampioni se poté postavili za své ženské protějšky, Hamish MacFarlan za ředitelkou Bradavic a Turov naopak za Laru.

Alastair vyfotil několik fotek, než přešli na fotky šampionských dvojic a samostatnou fotku porotců.

„Skvělé, takže můžeme začít s rozhovory," řekla Piper a přejela je všechny pohledem. „Chce někdo začít?"

Šampionské dvojice se po sobě ohlédly, ale nikdo se k odpovědi neměl. Piper si v duchu povzdechla.

„Začneme tedy s Kruvalem, pokud nikdo nemá námitky," navrhla. Irina s Yulianem pokrčili rameny, zřejmě jim to bylo úplně jedno.

„Tak mě následujte," vyzvala je a otočila se k odchodu. Zavedla je do vedlejší místnosti, kde na ně čekal nachystaný stůl a tři židle. Piper zamířila na druhou stranu stolu a už za chodu si z kabelky vytahovala pergamen s otázkami.

„Prosím, posaďte se," pokynula k židlím u stolu. „Nebude to nijak dlouhé, jen pár otázek, aby se o vás naši čtenáři něco dozvěděli."

Ptala se na klasické otázky, jako odkud přesně pochází, zda mají nějaké zájmy a co by chtěli dělat po škole. Následně přešla na otázky ohledně Turnaje tří kouzelnických škol.

Po dvaceti minutách byli hotoví a ona si zavolala studenty Krásnohůlek. K jejich radosti přešla do francouzštiny, takže mezi nimi nevládlo takové napětí, jako při rozhovoru s kruvalskými. Bez přílišného rozmyslu jí odpovídali na všechny otázky a odcházeli poté s úsměvem na rtech.

Jako poslední přišli Altair a Sebastian. Piper vstala a sestru pevně objala.

„Nemůžu uvěřit, že moje malá sestřička je šampionka," řekla s úsměvem a odtáhla se.

„Jsi asi jediná, kdo je z toho nadšený," utrousila suše Altair a posadila se na jednu ze židlí. „Vlastně se divím, že máma opravdu nepřišla, aby mi vynadala. Nezamkl ji táta náhodou doma?"

Piper se pobaveně zasmála a posadila se. „Ne, i když to vypadalo, že se sem v pondělí opravdu vypraví, i přes tátovy protesty. Babička Nicole jí ale poslala naléhavou sovu z nemocnice, takže musela do práce."

„Připomeň mi, že jí musím pak poděkovat," požádala Altair sestru s úšklebkem. Všem bylo jasné, že to udělala schválně, aby měla Clarissa víc času na překonání faktu, že tím ničeho nedocílí.

„Nebudu lhát, taky mi to trochu dělá starosti, kvůli jeho pověsti, ale to, že tě Ohnivý pohár vybral, je přece skvělé," prozradila jí Piper. Sebastian se posadil vedle sestřenice a pohodlně se na židli rozvalil, nohy si vyhodil na roh stolu.

„Musí ty rozhovory být?" ujišťovala se Altair. „Naposledy přece nebyly. Pokud tedy nepočítáš ten článek Holoubkové o strejdovi Harrym."

„Můžete být rádi, že jsem tady já," ušklíbla se starší Blacková. „Já totiž vaše odpovědi nepřepíšu tak, jak se mi to bude hodit."

„Proč tu vlastně naše milá Rita není?" zajímal se Sebastian. „Ne že by jí to nějak zabránilo psát další články o naší rodině. Nejhorší je, že nikdy nevíš, jestli tu zrovna někde nepoletuje a neposlouchá. Včera vyšel druhý článek od toho vybrání, tentokrát jen o nás."

„A pár nejmenovaných studentů jí rádo dělá informátory," dodala Altair. „Jako kdybychom nevěděli, že je to Parkinsonová a její dvořani."

„Při minulém Turnaji jí byl udělen zákaz vstupu na pozemky a McGonagallová se rozhodla jej ponechat," odpověděla na bratrancovu otázku Piper. „Bude tady jen na jednotlivé úkoly."

„Bezva," odfrkla si Altair. „Tak se ptej, ať to mám za sebou."

Piper si povzdechla a jen očkem se podívala na své otázky, které si zapsala na pergamen. Zhluboka se nadechla a spustila.

------------------------

Ten den jim počasí příliš nepřálo. Jak se září přehouplo do své druhé poloviny, přineslo s sebou i chladnější a deštivější počasí.

Sebastian zvedl pohled k nebi a zamračil se. Vypadalo to, že se každou chvíli rozprší.

„Ty si taky umíš vybrat den," zamumlala vedle něj Altair rozmrzele. Celou polovinu dopoledne strávili rozhovory a focením kvůli Turnaji a na odpoledne se opravdu těšila, ale obloha se po obědě začala zatahovat.

„Radši začneme, než se opravdu rozprší," povzdechl si Black a udělal krok ke skupince studentů Zmijozelu, kteří přišli na dnešní konkurz do kolejního týmu. Naštěstí mu chyběl jen jeden odrážeč a brankář, takže by výběr neměl trvat tak dlouho.

Nechal je nejprve obletět několikrát hřiště, aby si byl jistý, že se na koštěti udrží. Jak očekával, několik lidí tím okamžitě odpadlo. Nakonec mu zůstala skupinka sedmi lidí.

„Dobrá," řekl dostatečně nahlas, aby ho všichni začali vnímat. „Ti, kteří chtějí pozici brankáře, se postaví sem, odrážeči zůstanou na místě."

Skupinka se rozdělila na dvě části, na pozici brankáře se hlásili pouze dva lidé.

„První si vyzkoušíme brankáře," rozhodl Sebastian a podíval se zpříma na dvojici chlapců. „Já, Altair a Josette si budeme přihrávat a následně i střílet. Podle vašich reakcí a počtu chycených gólů se rozhodneme, kdo bude lepší volba."

Sebastian se potom otočil na Scorpiuse, který postával spolu se zbytkem týmu za ním.

„Malfoyi, ty si trénuj podle sebe, jako každý trénink," dodal. Scorpius přikývl a zamířil k bedně s míči, která stála opodál.

Zatímco Sebastian rozdával další pokyny brankářům, Altair s Josette nasedly na košťata a vzlétly.

„Tohle mě vždycky dokáže uklidnit," usmála se Josette a nechala vítr, aby jí rozevlál vlasy v ohonu.

„Není divu, že se Albusovi tolik líbíš," ušklíbla se Altair. „Oba dva famfrpálem žijete."

„A ty snad ne?" namítla Josette s narůžovělými tvářemi. Altair mohla jen hádat, jestli studenějším větrem nebo kvůli zmínce o Albusovi.

„Mě famfrpál baví, ale nikdy bych ho nechtěla hrát profesionálně," zavrtěla Altair hlavou a poté se na svou kamarádku vážně podívala. „Proč mu na to rande prostě nekývneš?"

Josette se ušklíbla a shlédla na chvíli dolů. Skupinka potenciálních odrážečů stála u sebe a zřejmě si něco navzájem sdělovali.

„Možná mě zajímá, jestli je tak vytrvalý jako jeho dědeček," pokrčila nakonec rameny.

Altair zavrtěla hlavou. Byla to ona, kdo jí řekl, že jeho zvaní na rande a její odmítání jí připomíná Jamese Pottera a Lily Evansovou z dob, kdy se ještě ani nebavili, i když ne zcela. Josette s Albusem normálně mluvila, navzájem se špičkovali a udržovali si přátelský vztah, ačkoliv se ji prostřední Potter snažil už druhým rokem pozvat na rande, dosud neúspěšně.

„Vážně, jenom proto?" zapochybovala Altair a sledovala, jak se oba dva brankáři zvedli do vzduchu a zamířili každý ke svým obručím.

Než stihla Josette odpovědět, objevil se vedle nich Sebastian. Pod paží držel Camrál.

„Tak jdeme na to, ne?"

Beze slov se pustili do hry. Přehazovali si míč mezi sebou, kličkovali a snažili se trefit jednu z obručí, aby to pak všechno zopakovali zase na druhé straně.

Zhruba v polovině celého konkurzu se spustil déšť. Nejprve jen lehce mrholilo, brzy se ale na ně snášely velké a studené kapky vody. Netrvalo dlouho, než jejich oblečení bylo úplně mokré.

Jakmile vyzkoušeli i odrážeče, sletěli všichni do promočené trávy a bláta. Altair cítila, jak se jí bahno rozstříklo na hábit, a znechuceně se ušklíbla.

„Odrážeč je jasný," vzal si slovo Tim Athlee. „Ian z nich byl nejlepší. S ním se mi bude hrát nejlíp."

Sebastian přikývl, ačkoliv to přes déšť nebylo tak dobře vidět. Taky si myslel na Iana. A i kdyby ne, chtěl nechat rozhodnutí na Timovi. On s ním má být ve dvojici, měl by si sám rozhodnout, s kým si nejvíc rozumí.

„U brankářů to tak jednoznačné není," přiznala Josie. „Oběma proklouzl jeden Camrál, ale jinak byli pohotoví. Dobře reagovali na naše kličky."

„Brala bych Colina," navrhla Altair. „Ten jeho propuštěný Camrál byl jen o vlásek. Prolétl mu mezi prsty."

„Taky jsem pro Colina," přidal se Tim a Scoprius souhlasně přikývl, ačkoliv věděl, že Sebastianovi na jeho názoru pramálo záleží.

„Takže Colin a Ian," rozhodl Sebastian a oddechl si. Miloval famfrpál, ale hrát v takovém počasí bylo na nic. Hábit vás stahoval dolů, Camrál klouzal, špatně jste viděli a byla vám zima, nehledě na to, že se ještě špatně rozdávaly rozkazy spoluhráčům.

Společně zamířili ke skupince uchazečů, kteří se nedočkavě vrtěli. I oni jistě chtěli být co nejdřív zpátky uvnitř hradu.

„Takže, všem vám děkujeme za účast, ale místa jsou jen dvě," promluvil Sebastian hlasitěji, aby jej všichni přes déšť slyšeli. „Novým brankářem zmijozelského týmu se stává Colin Renwick a odrážečem Ian Malcolm."

K uším mu dolehlo nespokojené mrmlání, následované čvachtavými zvuky, jak se ti neúspěšní vydali zpět do hradu.

„Vy dva pojďte s námi," vyzval dvojici chlapců, kteří se usmívali od ucha k uchu. Sebastian je zavedl do šatny, kde bylo alespoň sucho a více teplo.

Všichni se rozesadili na lavičky a úlevně se opřeli o zeď. Téměř okamžitě se pod nimi začaly tvořit loužičky, jak jim voda odkapávala z oblečení.

„Takže, normálně bychom pokračovali tréninkem, abychom se co nejdříve sehráli, protože první zápas je naplánovaný na půlku října, ale jelikož tak prší, necháme to na jindy. Na vývěsné tabuli ve společence najdete rozpis tréninků, postupně je budu doplňovat, tak si to hlídejte."

Ian a Colin souhlasně přikývli, aniž by se přestali nadšeně usmívat. Bylo vidět, že je přijetí do týmu opravdu potěšilo.

„A teď rychle zpátky do hradu," dodal Sebastian. „Vypadá to, že bude i bouřka."