Oslavná hostina se protáhla až do půl jedné, kdy ji ředitelka rozpustila. Jamese s Piper, kteří jako jediní z hostů zůstali tak dlouho, osobně doprovodila až k bráně, aby ji za nimi zase zabezpečila.

Nedělala si iluze o tom, že starší studenti budou ještě pokračovat buď ve svých společenských místnostech, nebo někde jinde. V tu chvíli jí to ale bylo úplně jedno, nepochybovala, že se znovu pojistí, aby o nich profesoři jednoduše nevěděli.

Nic takového se ovšem ten večer nestalo. Altair se Sebastianem neměli na něco takového ani myšlenky, oba dva byli vyčerpaní a netoužili po ničem jiném, než si jít lehnout a na chvíli opustit realitu.

Ve chvíli, kdy nadešel čas, aby se každý odebral na svou kolej, zůstala jejich skupinka nerozhodně stát ve vstupní síni, zatímco kolem nich zbylí studenti procházeli.

„Uvidíme se zítra?" ujišťovala se Rose.

„Zítra to zapijeme," souhlasil Sebastian. „Jenom my, tak jako předtím."

S tím se rozloučili a rozdělili. Jediní, kdo se nevydali do schodů, byli Owen, Altair, Josie a Albus, ačkoliv Sebastian musel zatnout zuby, aby dokázal vyjít schody.

„Potkáme se ve společence," řekla Altair směrem ke své kamarádce. Josie přikývla a po Abeově boku se vydala do sklepení. Sledovala jejich záda, dokud se jim zcela neztratili z dohledu, stejně jako poslední studenti mířící z Velké síně.

„Omlouvám se," vyhrkla, jakmile osaměli. „Mrzí mě, jak jsem se zachovala. Měla jsem za tebou přijít hned v úterý, ale nedokázala jsem to. Blackovi mají bohužel nějakou hrdost a já jsem Blacková každou buňkou."

„Taky se musím omluvit," přitakal. „Bral jsem si to moc osobně, bál jsem, že tě ztratím. A ta představa byla hrozná."

Altair se pousmála. „To se nestane," řekla. „Záleží mi na tobě víc, než tušíš."

Owen měl na jazyku, že to ví, ale potom si vzpomněl na Charlottina slova a raději to spolkl. Už tak jí musí přiznat, že prozradil její tajemství, nemusí ještě zradit i Charlotte.

„Musím se ti k něčemu přiznat," donutil se říct. „Víš, jak chtěl Gabriel v bludišti vytáhnout to, cos udělala?"

Altair přikývla. „Řekl jsi to mému otci a ostatním, že?" dovtípila se.

Owen si zkousl ret a provinile pokýval hlavou.

„Čekal jsem, že to bude chtít využít, aby nás nějak rozptýlil," snažil se ospravedlnit svůj čin. „Když se tvůj strejda Will ptal, kdo Gabriel je, řekl jsem jim to. Vím, že jsem na to neměl právo, ale-"

„Ne, to neměl," přerušila jej Altair. Její hlas byl rázný, ale postrádal jakýkoliv náznak hněvu. Překvapeně se na ni podíval, když ho vzala za ruku. „Ale udělal jsi dobře. Kdybys to neudělal, jen Merlin ví, jak by to dopadlo. Zkazil jsi Gabrielovi moment překvapení, na který v tu chvíli spoléhal."

„Takže se nezlobíš?" ujišťoval se tlumeným hlasem.

„Nadšená z toho nejsem, ale ne," odpověděla. „Navíc, Gabriel to určitě řekne všem bystrozorům, kteří s ním budou mluvit. A to nemluvím o Starostolci."

Owenovi až v ten moment došlo, co to znamená. Bylo jedno, kdo jste, kletba Cruciatus se prostě nepromíjí. Až se to dostane ven, vyloučí ji ze školy a stane před Starostolcem.

„Ale-"

Altair ho umlčela prstem zdravé ruky, který mu položila přes rty. „Už o tom nemluvme. To vyřešíme později. Teď, když jsi teda můj přítel, jak jsi řekl mé matce, bych chtěla, abys mě prostě políbil a řekl, že všechno bude v pořádku."

Nemusela ho pobízet dvakrát. Přitáhl si ji k sobě a vášnivě ji políbil. Několik obrazů, které dosud neusnuly, se na ně opovržlivě podívalo.

„Všechno bude v pořádku," zašeptal, když se od sebe trochu odtáhli, a opřel si čelo o to její.

------------------

Oheň v krbu pomalu slábl, domácí skřítci už neměli očividně v plánu přikládat. Byla hluboká noc, i když velká část studentů šla teprve před pár minutami spát.

Ve společenské místnosti Zmijozelu zůstala jenom Josie. Posadila se do křesla ke krbu a podepřela si rukou hlavu. Snažila se zůstat vzhůru, ale šel na ni spánek. Pochybovala, že vydrží dlouho. Pokud si Altair nepohne, určitě ji tady najde spící.

Sotva vnímala, když se otvorem na kolej její kamarádka po víc jak dvaceti minutách protáhla. Nevšimla si jí, dokud Altair nepřišla přímo k ní.

„Jdeme spát?" zeptala se nadějně, ale Blacková zavrtěla hlavou. Místo toho se posadila na sedačku a provinile se na ni podívala.

„Musím se ti omluvit," prozradila jí Altair beze špetky humoru. Josette na ni vytřeštila oči, únava z ní okamžitě vyprchala.

„Proč, u Merlina?" nechápala.

„Nejen k Owenovi, ale i k tobě jsem se chovala strašně," vysvětlila jí. „Bavíme se spolu od prvního ročníku a já si nikdy neuvědomila, jak úžasná kamarádka jsi. Pomohla jsi mi, když se dělo to s Gabrielem, a teď taky.

Stála jsi při mně, nikdy mě neodsuzovala, neřekla křivé slovo. A já to nedokázala pořádně ocenit. Mrzí mě to."

Josie na ni zůstala překvapeně hledět několik dlouhých vteřin, marně hledala slova.

„Taro, nikdy jsem neměla pocit, že bys mě nedokázala ocenit," řekla nakonec a natáhla se, aby vzala její zdravou ruku do té své. „Někdy mě mrzelo, že nejsme takové kamarádky jako ty s Charlotte, ale nikdy jsem si nemyslela, že by ses ke mně chovala nějak špatně.

A jestli narážíš na poslední týdny, tak je pochopitelné, že jsi nebyla ve své kůži. Kdyby ti ale na mně nezáleželo, nedala bys mi přece ten bezoár, ne?"

Altair zamrkala, aby zahnala slzy, které se jí draly do očí. Než se Josie nadála, Altair se natáhla a pevně ji objala. Překvapeně se zarazila, na taková gesta od ní nebyla zvyklá. Stávalo se málo, aby se objímaly.

Trvalo pár vteřin, než se dostala z prvotního šoku a objetí ji opětovala. Rty se jí zkroutily do úsměvu.

------------------------

Sebastian se při cestě do sedmého patra držel vzadu, za chůze si snažil dodat odvahu. Už se do sedmého patra vydal, navzdory svému zranění, tak to prostě udělá.

Když se zastavili před Buclatou dámou a podařilo se jim po několika dlouhých minutách ji vzbudit, věděl, že musí jednat.

„Mohl bych s tebou mluvit, prosím?" vyhrkl směrem k Willow, když už se chystala vejít na kolej. Zarazila se uprostřed kroku a otočila se na něj. Vteřinu zaváhala, potom přikývla a zůstala stát na chodbě.

Charlotte zamumlala něco o své koleji, věnovala bratranci povzbudivý pohled a potom už táhla Scorpiuse k havraspárské věži.

„Omlouvám se, že jsem se choval jako kretén," vydechl, jakmile osaměli, a otočil se na ni. „Kdybych mohl, tak to vrátím, ale když jsem v nemocnici viděl Colette a-"

„Baste, nezlobím se na tebe," zarazila ho Willow. „Mrzí mě to, ale každý se s takovou situací vypořádává po svém. Nemůžu říct, jak bych se zachovala já, proto tě za to nemůžu soudit nebo být naštvaná."

„To nic nemění na tom, že jsem se tak choval," zavrtěl hlavou a zhluboka se nadechl. Snažil se potlačit ten podivný pocit, který v její přítomnosti vždy cítil. „Můžeš mi to odpustit?"

„Není co odpouštět," zavrtěla hlavou.

Sebastian se pousmál a natáhl ruku, aby jí zastrčil pramen vlasů za ucho. Neušlo mu, jak jí zrůžověly tváře, na vteřinku se zarazila.

„Nevím, jestli je to tím, že jsem unavená, ale musím se zeptat," řekla tiše, aby neprobudila obrazy, které spaly. „Proč jsi na mě ještě nic nezkusil? Pozval jsi mě na vánoční ples, začal jsi se mnou trávit čas, potom to rande v Prasinkách a taky to pozvání po druhém úkolu, stejně jako to na zítra.

Nechci, aby to vyznělo špatně, ale tohle není tvůj styl."

Sebastian se zachechtal. Měla pravdu, tohle nebyl jeho styl. Na vztahy moc nebyl, když už s nějakou holkou byl, netrvalo to déle než týden.

„Protože jsi jiná, Willow," odpověděl jí s mírným úsměvem. „Pokaždé, když jsem s tebou, tak mě nutíš pochybovat o sobě samém. Nikdy jsem si nedával takový pozor, abych to nepokazil. Bývalo mi to jedno, abych pravdu řekl.

S tebou ale ne. Záleží mi na tobě víc, než jsem si původně myslel. A štve mě, že jsem si to neuvědomil dřív."

Willow na něj překvapeně vykulila oči a naprázdno otevřela pusu. Lhala by, kdyby řekla, že nad tím nepřemýšlela. Sebastianovo chování vůči ní bylo zvláštní a ona uvažovala i nad tím, co se jevilo jako nejmíň pravděpodobné.

Slyšet ta slova z jeho úst bylo ale stejně překvapivé, jako kdyby nad tím nikdy nepřemýšlela.

Rty se jí roztáhly do rozpustilého úsměvu, dlaň mu položila na tvář.

„Tak na co čekáš?"

Sebastian Black pochopil a nepotřeboval ani vteřinu na rozmyšlenou. Zrušil vzdálenost mezi nimi a přitáhl si ji k sobě, rty přitiskl na ty její.

---------------------

Ministerstvo kouzel bylo na pokročilou noční hodinu překvapivě živé. Protože se skoro polovina vedoucích odborů a oddělení byla podívat na poslední úkol Turnaje, nepotřeboval Kingsley Pastorek tolik dopisů.

V rychlosti poslal ostatním rychlou sovu s tím, aby se dostavili na ministerstvo, a vyrazil do zasedací místnosti. Tam už na něj čekali Lauren Weasleyová, pořád rozklepaná z toho, že její nejstarší dcera unikla smrtící kletbě jen o vlásek, vedoucí Odboru záhad Ignácius Campbell a Hermiona Weasleyová, kterou povolal jako náhradu za vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů.

Posadil se do čela a vyčkával. Během deseti minut dorazila většina vedoucích, mezi nimi i Harry Potter.

„Řekli vám něco?" zajímal se okamžitě Kingsley.

Harry se posadil na své obvyklé místo. „Ten kluk nám všechno řekl, neměl moc na vybranou, ale Vivian odmítá cokoliv říct. Jediné, na co reagovala, tak byla informace, že je její syn mrtvý."

Trvalo dalších deset minut, než se dveře zavřely za posledním vedoucím na ministerstvu, Lin Paynovou. Vedoucí Odboru kouzelnických nehod a katastrof přišla v pyžamu, které skryla za cestovní plášť, vlasy měla sepnuté do rychlého drdolu a na nohou domácí papuče.

Ostatní, kteří přišli z domu, na tom nebyli o moc lépe.

„Rád bych vám všem poděkoval, že jste dorazili tak brzy," řekl jim Kingsley. „Netahal bych vás z postelí, kdyby to nebylo opravdu důležité. Ale jako vedoucí musíte vědět, že před hodinou byla zadržena Vivian Blishwicková, právě sedí v jedné z výslechových místností na ústředí bystrozorů.

Společně se svým synem a Gabrielem Deanem, asistentem Hamishe, zosnovala plán pomsty."

Víc jak polovina z nich zalapala nevěřícně po dechu. Hamish MacFarlan zesinal ještě víc a vypadalo to, že každou chvíli omdlí. Veškeré pohledy se na pár vteřin přesunuly na něj.

„Její syn Darren je mrtvý, zasáhlo ho příliš omračovacích kouzel, když se pokoušel zabít Isabelle Weasleyovou a utéct," pokračoval Kingsley. „On a Gabriel Dean vnikli do bludiště během třetího úkolu a pokusili se zabít bradavické šampiony, neúspěšně. O život nicméně přišel profesor Savage a vážně zraněn byl i Jeremy Black."

„Ale proč by to dělala?" vykoktal ze sebe Peter Darney, vedoucí Odboru zneužívání mudlovských výtvorů.

„Jaký měla důvod?" přidala se Arabella Flemmingsová.

Kingsley pokynul Harrymu, aby pokračoval on. O tomhle věděl víc.

„Byla přítelkyní Rabastana Lestrange, ten hoch byl jeho syn," odpověděl. „Našli jsme ho v roce dva tisíce pět, ale při zatýkání zemřel. Chtěla se za jeho smrt pomstít, a tak se zaměřila na naše děti, přes které by nám ublížila nejvíc.

Darren zabil Holoubkovou, ještě předtím se ale pokusil zabít Altair a Sebastiana Blackovy očarovanými Potlouky během školního utkání. Následovalo uřknutí Colette Blackové, potom otrávení Lily Potterové a nakonec to mělo skončit smrtí bradavických šampionů během dnešního úkolu.

Gabriel Dean nám řekl, že to mělo vypadat jako nešťastná náhoda, až bychom je našli."

„A co s tím má společného ten Dean?" vyhrkla otázku Lin Paynová.

„Chtěl se pomstít Altair Blackové," vysvětlil bezbarvým hlasem. „Před dvěma lety si s ní začal. Po škole rozhlásil, že se s ním vyspala, a když se to dozvěděla a označila ho za lháře, začal jí vyhrožovat fotkami, které udělal bez jejího vědomí.

Jenže Altair se nedala, fotky našla, spálila a donutila ho, aby přiznal, že lhal.

Poslední kapku tomu dodalo to, že jsem ho odmítl vzít do výcviku, protože se to ke mně doneslo. Nechtěl jsem mezi svými lidmi někoho takového."

Tentokrát na něj vytřeštili oči všichni, včetně Lauren. Dosud neměl možnost to někomu říct, odešel s bystrozory a Gabrielem na ministerstvo, jakmile chytili Vivian Blishwickovou. Dokud nepřišel do zasedací místnosti, viděl se jen se svými podřízenými.

„Co všechno vám řekl?" zajímalo Kingsleyho, který jako první prolomil napjaté ticho v zasedačce.

Harry se nadechl a začal vyjmenovávat: „Kdy a proč ho Darren Blishwick kontaktoval, jaký měli přesný plán i jak ho hodlali splnit. Taky to, kde najdeme Vivian, že to její syn zabil Holoubkovou a ona zase Fionu Gillespieovou, protože ji nachytala, jak se Lauren hrabe v šuplíku-"

„Fiona je mrtvá?" skočila mu kamarádka do řeči rozechvělým hlasem.

Harry prkenně přikývl. „Ten dopis, který jsi další den ráno našla, napsala opravdu Fiona, ale pod kletbou Imperius. Vivian ji pak zabila a ukryla její tělo, takže jsme nikdo nepochybovali, že opravdu odjela do Ameriky za svou rodinou."

Lauren cítila, jak se jí do očí derou slzy. Věřila, že její asistentka, která svou funkci vykonávala ještě předtím, než se ona stala vedoucí, opravdu na začátku července odjela za svou rodinou, protože její matka onemocněla. Mrzelo ji to, myslela si, že by se Fiona alespoň rozloučila, ale neměla jí to za zlé.

Jenže ona byla celou tu dobu mrtvá. Chladnokrevně zavražděná, protože se v nesprávný čas nacházela na nesprávném místě.

„A ví se, kdo zabil Graye Savage?" zeptal se Kingsley.

„Gabriel Dean," přikývl Harry. „Nebo si to myslí on, nikdo jsme moc neviděli, která kletba letí kam. Přiznal se k tomu, nebudu zkoumat, jestli to tak opravdu bylo."

Jeho slova byla tak plná chladu, až některým vedoucím přejel mráz po zádech. Ještě nikdy neviděli Harryho v takovém rozpoložení, sotva se mu ale mohli divit.

„A to vám řekl jen tak?"

Harry s odpovědí otálel. Věděl však, že to musí říct. Kdyby to Gabriel řekl před Starostolcem, aniž by to předem věděli, mohlo by to celý proces potopit.

„Použili jsme na něj veritarérum," řekl nakonec. „Nebyl čas z něj tahat odpovědi, profesor lektvarů nám jednu dávku poskytl. Kdybychom to neudělali, Vivian by s jistotou utekla."

„Uzná to ale Starostolec?" strachovala se Lauren. „Když to neschválili..."

„Přimluvíme se," promluvil poprvé za celou dobu Hamish, hlas se mu třásl. „Nemůžeme přece dopustit, aby je pustili zpět na svobodu."

„Dean s jistotou půjde do Azkabanu, Altair se Sebastianem dosvědčí, že se je pokusil zabít. Navíc jsme tam pak přišli já, Jeremy, Will a ještě jeden kluk."

„Jaký kluk?"

„Neznám jeho jméno, ale pokud jsem to správně pochopil, je to Altaiřin přítel," pokrčil Harry rameny. „Šel s námi do bludiště a pomohl nám."

V zasedací místnosti nastalo napjaté ticho, vedoucí po sobě těkali pohledy. Nikdo z nich už nevypadal, že by se jim chtělo spát.

„Abych to tedy uzavřel, Gabriel Dean a Vivian Blishwicková budou obviněni z vražd a osnování vražd," promluvil po několika minutách Kingsley Pastorek. „Ještě dnes budou eskortováni do Azkabanu, kde si počkají na proces. Jakmile budeš mít všechno sepsané, Harry," jeho pohled se stočil na vedoucího bystrozorů, „okamžitě mi to předáš a já Starostolci vysvětlím okolnosti, za jakých bylo Deanovi podáno veritasérum. Od vás všech chci podpis, že s Harryho rozhodnutím souhlasíte, včetně tebe, Hermiono.

S okamžitou platností tě jmenuji prozatímní vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů."

Hermiona Weasleyová na něj šokovaně vytřeštila oči, naprázdno otevřela pusu.

„Pro tuto chvíli je to tedy vše," dodal Kingsley. „Ještě jednou vám děkuji, že jste přišli. Přál bych si, aby to nebylo nutné."

Vedoucí se jeden po druhém začali zvedat a odcházet, až tam nakonec zůstali jen Kingsley, Harry, Hermiona a Lauren.

„Víte něco o Jeremym?"

„Chvíli bude trvat, než se plně uzdraví, ale bude v pořádku," pokýval hlavou Harry a unaveně si protřel oči za brýlemi. Poprvé za celou dobu na sobě dal znát vyčerpání. Nejen z dnešního večera, ale posledních měsíců.

Zůstali tam v tichosti sedět bezmála půl hodiny, zírali na desku stolu, do stěn nebo z okna, pohrouženi do svých myšlenek. Nakonec se i oni zvedli a vydali se do svých domovů, ačkoliv pochybovali, že by dokázali zamhouřit oka.