Smrt Rity Holoubkové bylo nejoblíbenější téma téměř všech studentů na škole, ačkoliv jen pár dní poté byl vyhlášen vánoční ples. Nepomohlo tomu ani to, že se ve škole ještě několikrát objevili bystrozoři, aby předběžně promluvili s potenciálními podezřelými.

Nejnovější teorie se rojily jako na běžícím páse, až z toho Altair šla hlava kolem. Měla největší chuť se zahrabat pod peřinu a nevylézt, dokud to neustane.

„Jestli ještě jednou uslyším, že Holoubkovou zabil troll, který se zatoulal z hor, asi mi praskne hlava," zavrčela rozmrzele při snídani koncem prvního týdne v prosinci.

„Brzy je to přejde," řekl Sebastian rozespale. „Čím blíž bude ples, tím méně se o tom bude mluvit."

Altair znaveně zakňučela a dala si do pusy další lžičku ovesné kaše. Houkání sov přilákalo pozornost všech na snídani, protože to znamenalo další výtisk Denního věštce. A další spekulace a teorie.

Ještě než před ní přistála sova s jejím výtiskem, jiná sova před ni a Sebastiana hodila obálku s jejich jmény.

„Pečeť Ministerstva kouzel," vydechla překvapeně a podívala se na svého bratrance, který okamžitě zbledl.

Altair pohotově obálku otevřela a vytáhla dopis. Okamžitě poznala písmo strejdy Harryho, který měl takovéto dopisy na starosti, jakožto hlava oddělení bystrozorů.

„To snad ne!"

Ještě než si stihl Sebastian dopis přečíst, Altair se dostala na jeho konec. Naštvaně zabodla lžičku do ovesné kaše a hodila dopis na desku stolu.

„To myslí vážně?" vykulil na svou sestřenici Sebastian oči. „Z předběžných výslechů jste byl označen za jednoho z hlavních podezřelých v případu vraždy Rity Holoubkové?"

Altair zmuchlala dopis do kuličky a zlobně ho strčila do školní tašky.

„Vsadím se, o co chceš, že jim někdo dal podnět," procedila skrz zuby. „Ty dvě káče byly taky na výslechu," dodala s pohledem plným nenávisti upřeným na Parkinsonovou a Nottovou.

„Nemáme důvod se bát," připomněl jí Sebastian. „Neudělali jsme to, nikdo z naší rodiny. Prostě tam půjdeme, odpovíme na otázky a půjdeme domů."

Altair se zvedla a naznačila mu, aby ji následoval. Sebastian do sebe rychle hodil zbytek kávy, kterou měl v hrnku, a následoval ji přímo ven na nádvoří. Než mu však stihla něco říct, objevili se vedle nich i ostatní z jejich rodiny.

„Taky jste to dostali, že?" zeptala se Dominique a zamávala rukou, ve které držela dopis z ministerstva.

„Jak jinak," odfrkla si Lily. „Nechápu, jak táta mohl dopustit, aby nás dali na listinu hlavních podezřelých!"

Charlotte si povzdechla. „Musí postupovat podle protokolu. Nejde, aby dělal výjimky kvůli příbuzným. Spíš se divím, že ho nezbavili funkce po dobu, co se to bude vyšetřovat."

„Co budeme dělat?" zajímala se Colette.

„Co by," pokrčila Kath rameny, „půjdeme na výslech, odpovíme na otázky. Tím to hasne."

„To není tak jednoduché," namítla Altair. „Zapřemýšlejte trochu. Proč nás asi dali na seznam hlavních podezřelých?"

„Protože naše rodiny měly největší motiv," odpověděla Roxy po krátkém tichu, které mezi nimi nastalo. „Holoubková do nás pořád ryla, takže by se nikdo nedivil, kdybychom to udělali."

„Přesně tak," přitakala Charlotte. „Kdy tam máte přijít?"

„Příští středu," vydechla Altair. „Alespoň se uleju z dějin."

„Já taky," přidal se Sebastian, který se musel do svého dopisu podívat.

Všichni si do jednoho vytáhli své dopisy a krátce do nich pohlédli.

„Rozdělili nás podle rodin," usoudil Oliver s pohledem do dopisů svých sourozenců. „My máme jít v úterý, Albus s Lily ve čtvrtek."

Jak nakonec zjistili, bystrozoři si jejich výslechy rozdělili na celý týden, aby je zřejmě nemuseli tahat ze školy všechny najednou. Než si stačili říct něco dalšího, studenti šestého a sedmého ročníku začali chodit ven na své hodiny bylinkářství a péče o kouzelné tvory.

„Uvidíme se později," rozloučila se Colette. „Ještě si o tom musíme promluvit."

Všichni do jednoho přikývli a přidali se ke svým spolužákům na první hodinu toho dne.

------------------------

Piper Blacková byla zvyklá, že domů docházely dopisy ze školy od profesorky McGonagallové se stížnostmi, jak v minulosti na ni, tak i na její sestru. Ještě nikdy jí ale nepřišel dopis z ministerstva, aby si ji předvolali na výslech.

„Zatraceně, to mi tak ještě chybělo!" zaklela a projela si rukou vlasy. „Nestačí, že v celé redakci je totální zmatek, protože Limus ještě nestanovil, kdo povede hlavní rubriku místo Rity, ještě musím být hlavní podezřelá z její vraždy!"

Clary si zkroušeně povzdechla a podívala se na svého manžela, který se tvářil stejně zachmuřeně.

„Komu všemu strejda Harry ten dopis poslal?"

„Weasleyovým, Potterým a Blackovým od pátého ročníku nahoru," odpověděl po chvíli váhání. „A tobě, jinak nikomu dalšímu."

„To se ostatní mají," odfrkla si Piper. „Nehrozí jim, že je vyhodí z práce."

„Izzy má neprůstřelné alibi, půlku noci byla na Odboru záhad s dalšími spolupracovníky, protože jim dodali jakési nové artefakty," vysvětlil jí otec. „To stejné Ginny, kterou na poslední chvíli Limus poslal na zpověď k Holeyheadským harpyjím. Celou noc strávila s nimi, hráčky jí to potvrdily."

Piper chápala, proč ostatní nejsou předvolaní. Ale štvalo ji, že Harry nechal předvolat i ji, když už při prvním výslechu řekla, že má alibi.

„Tvoje alibi není dostatečně věrohodné," prozradil jí otec, jako kdyby četl její myšlenky. „V redakci nikdo nebyl, aby ti potvrdil, že jsi tam opravdu byla až do jedné do rána, a naše skřítka potvrdila, že jsi přišla až po té jedné."

„Bezva," odtušila. „A co mám jako dělat, když nemám v podstatě alibi?"

„Mluv pravdu," pokrčil její otec rameny. „Ti, co to mají na starosti, jsou dobří bystrozoři a většinou poznají, jestli někdo lže. Navíc nejsou žádné důkazy, že by to kdokoliv z vás udělal. A bez nich vás jen těžko můžou obvinit."

Piper si povzdechla a napila se ohnivé whisky, kterou si přivolala kouzlem. Až se dozví v práci, že je jedna z podezřelých, začnou kolovat fámy, že měla jeden z nejlepších motivů - kdyby Rita umřela, mohla by převzít její rubriku.

„Kdy jde Altair na výslech?" zajímala se po chvíli ticha, které v obývacím pokoji nastalo.

„Taky ve středu," odpověděl jí otec. „I Sebastian s Colette. Půjdu tam s vámi."

Piper přikývla. Sice byla dospělá, ale podpora jejich otce pro ni hodně znamenala. Naštvaně zmuchlala dopis do kuličky a hodila jej do krbu, kde ho okamžitě začaly olizovat plameny.

„Bude to dobré," snažila se ji povzbudit matka. „Co bys řekla na tvoje oblíbené jídlo?"

Piper se unaveně na Clary usmála. „Že by mi zlepšilo náladu."

Clarissa na nic nečekala a odběhla ze salonku do kuchyně, aby zaúkolovala skřítku, a zanechala tam manžela a dceru samotné.

„Řekneš to šéfovi?" zajímal se Jeremy.

„Budu muset," odvětila Piper a dopila skleničku. „Jen doufám, že mě kvůli tomu zrovna nevyrazí."

Jeremy přikývl a krátce starší dceru objal. Piper i Altair se velmi brzy staly samostatné a on měl od jejich nástupu do školy, že už ho nepotřebují. Připadal si neužitečný, i když ho Clary uklidňovala, že to tak není.

A měla pravdu. Když ho Altair před svým pátým ročníkem požádala, jestli by ji nenaučil, jak proti někomu stát v souboji, odmítal jenom proto, že jako bystrozor má povinnost bránit zákon. Po krátkém přemlouvání nakonec velmi rád souhlasil.

Piper si za ním pro rady taky chodila, i když byla dávno dospělá. Řešila s ním některé důležité články, na kterých si dávala obzvláště záležet, navíc to byl on, kdo ji ujistil, že na práci redaktorky není nic špatného, ačkoliv Clary byla zezačátku proti a snažila se dceři domluvit, aby zkusila kariéru na ministerstvu.

Ale teď, když na ně padl stín podezření za vraždu Holoubkové, ho potřebovaly a ani mu o tom nemusely říkat nahlas. Poznal to.

------------------

Nicole si frustrovaně povzdechla a nahněvaně hodila noviny do koše. Kdyby mohla, proklela by šéfredaktora Denního věštce.

Nebylo to poprvé, co jejich jméno vláčeli bahnem. Poprvé to bylo po Siriusově zatčení za zabití dvanácti mudlů a paktování s Voldemortem, ačkoliv to nebyla pravda. Tehdy to snášela špatně, nebyla zvyklá na pozornost celého kouzelnického světa, který od té doby sledoval každý její krok.

Podruhé to bylo po Siriusově útěku z Azkabanu. Pokud na ni kouzelnický lid zapomněl, pak už to neplatilo. Její tvář byla vystavena na přední straně Věštce hned v několika vydáních.

Když pak o tři roky později očistili Siriusovo jméno, doufala, že se další mediální pozornosti už konečně vyhnou a dají jim pokoj. To by tam však nesměla být Holoubková, která si nenechala ujít žádnou příležitost.

Psala o nich, když se na veřejnost dostala informace o Lařině těhotenství, když se Harry stal vedoucím bystrozorů a když se Will stal vedoucím Azkabanu. Znovu vytáhla minulost a starou rodinu Blacků, se kterou se její děti ani neznaly. Neuniklo jí, když její nejstarší vnučka Isabelle získala místo na Odboru záhad. O Eileen se naštěstí nedozvěděla díky několika šikovných kouzlech, která zakryla Isabellino těhotenství, a taky faktu, že s ní zatím nikam nechodili.

Netušila, jak by to udělali v budoucnosti, ale to teď už nebyl jejich problém.

Nejvíc si ale smlsla na Altair a Sebastianovi, kteří byli zařazeni do Zmijozelu jen rok po sobě. Ačkoliv se to obě její vnoučata snažila nedávat najevo, vzalo je to.

Teď byla Holoubková mrtvá a polovina její rodiny byla považována za podezřelé. Netušila, proč je k nim osud tak krutý. Copak si nevytrpěli za ta léta dost, ona i její děti?

Zahnala slzy hněvu, které se jí nahrnuly do očí, a vstala. Svlékla ze sebe citronově zelený plášť a vyměnila jej za teplý cestovní. Ze zvyku zabezpečila svou kancelář, než ji opustila a vydala se k výtahům.

Do jednoho nastoupila a nechala se odvést do přízemí.

„Dobrou noc, paní ředitelko," popřála jí čarohosteska, když se u ní na chvíli zastavila, aby si zapsala odchod.

„I vám, Madeline," usmála se na ni Nicole. „Hlavně co nejméně pacientů."

Madeline se ještě víc usmála a sledovala, jak Nicole poodešla na konec chodby, kde se nacházela přemisťovací zóna. Bylo to jediné místo v nemocnici, kde se dalo přemístit dovnitř nebo ven.

Pevně v ruce sevřela kufřík a přemístila se k domu, který před víc jak čtyřiceti lety koupili se Siriusem. Prošla předzahrádkou a jen krátce pohlédla do okna obývacího pokoje, ve kterém se svítilo.

Do nosu ji udeřila lahodná vůně večeře, která se linula celým spodním patrem.

„Musíš tam s nimi jít!" uslyšela hlas své snachy, která z angličtiny přešla na rodnou francouzštinu.

„Harry mi nedá volno," namítl William unaveně. „Žádal jsem ho o něj, ale ten den budeme přijímat nové vězně. Jako ředitel tam musím být."

Nicole pověsila cestovní plášť na věšák a vešla do obývacího pokoje. William seděl v křesle a opíral se lokty o kolena, Paulette stála kousek od něj a tvářila se nevěřícně.

„Zatraceně, Williame, jsou to naše děti!" vykřikla Paulette nahněvaně a rozhodila rukama. „Colette je navíc nezletilá!"

„Co se tu děje?" přerušila jejich potyčku Nicole a nechala stát kufřík s věcmi u zdi.

„Colette se Sebastianem byli zařazeni mezi hlavní podezřelé v případu Holoubkové," odpověděl Will. „Další středu jsou na výslech."

„Proč?" zajímala se šokovaně.

„Harry mi jenom řekl, že bystrozoři, co na tom dělají, je vybrali, protože měli největší motiv a příležitost," vysvětlil.

„Kdo všechno je na tom seznamu?"

„Všechny naše děti od pátého ročníku nahoru," odpověděla Paulette pobouřeně. „A ještě pár lidí, ale především naše rodina!"

„Holoubková do nás neustále ryla, dalo se to čekat," dodal Will. „Kdyby se to stalo kdekoliv jinde, děcka by z toho byla venku. Místo toho jsme z toho venku my, protože máme obstojné alibi."

„A kvůli čemu jste se dohadovali?"

Paulette po svém muži hodila nerudný pohled.

„Nemá tam s nimi kdo jít," odpověděla nakonec. „Na mém oddělení jsme zbyli dva, protože Rebecca i John leží doma nemocní a Sierra odjela na tu dovolenou do Ameriky, ze které se má vrátit až za dva týdny. Střídáme se tak s Arnoldem, ale on má mít noční a nemůže vzít denní a noční po sobě.

A William musí do práce, protože budou přijímat nové vězně."

Nicole přikývla na znamení pochopení. „Vezmu za tebe tu denní službu, Letty. Stejně jsem už dlouho nebyla mezi pacienty a dát si chvíli pauzu od papírování mi jenom prospěje.

Dám ti den volna, abys tam s nimi mohla zajít. Colette je navíc nezletilá, jeden z vás tam s ní být musí."

„Děkuji," vydechla Paulette a vděčně svou tchýni krátce objala.

„Maličkost," ujistila ji Nicole a pousmála se. „Když mě teď omluvíte, ráda bych se před večeří ještě převlékla."

Vzala od zdi svůj kufřík a zamířila do vrchního patra domu. Při stoupání do schodů na chvíli zavřela oči a v duchu si přála, aby tohle všechno už pro jednou a navždy skončilo.