Isabelle byla ráda, že se rozhodla jít normálně do práce. Mohla tedy dojít ještě předtím, než se v atriu začali shromažďovat reportéři z novin, čekající na všechny, kteří se procesu budou účastnit. Nebyla si jistá, zda by se nesnažili odchytit i ji, a tak raději vyrazila ještě předtím, než se Eileen probudila.

Hodiny se posunuly ke tři čtvrtě na devět, když nechala práce. Hodlala se ještě posilnit kávou, než vyrazí do soudní síně. Než se podívá do tváří lidí, kteří chtěli zabít členy její rodiny.

Do kabiny nastoupila sama, postupně se k ní přidávali další úředníci ministerstva a několik návštěvníků, až se jich tam tísnilo tolik, že málem nestihla vystoupit, protože ji zatlačili až úplně dozadu.

V kantýně panoval podobný chaos jako dole v atriu. Postavila se do řady a strčila si ruce do kapes. Při pohledu na několik členů Starostolce, kteří si taktéž přišli pro kávu, se jí lehce roztřásly.

„Izzy!"

Rty se jí roztáhly do úsměvu dřív, než vůbec otočila hlavu. Elliot k ní došel svižným krokem a vtiskl jí polibek na tvář, potom se postavil vedle ní.

„Myslel jsem, že budeš mít volno," poznamenal.

„Nakonec jsem o něj nepožádala," vysvětlila a postoupila blíž k obsluze, jak se řada pohnula. „Aspoň se tak vyhnu reportérům a všetečným otázkám. Tam dole se nikdo na nic neptá."

Elliot se pobaveně zasmál a jí znovu zacukaly koutky do úsměvu. Od jejich políbení v Bradavicích se jejich vztah změnil, z obou opadla nervozita a rozhodli se, že to spolu zkusí.

Konečně se dostali k pultu a objednali si dva kelímky kávy.

„Bez mléka a cukru?" nadzvedl Elliot obočí a položil na desku drobné, aby za ně zaplatil.

Isabelle s úšklebkem pokrčila rameny. „Dneska potřebuju něco silnějšího."

Obsluha jim podala dva kelímky s horkou kávou, popřála jim hezký den, shrábla drobné a otočila se na další zákazníky. Dvojice se otočila a prodrala se na chodbu.

„Jedeš už rovnou dolů?"

„Jo," přitakala Izzy, zatímco postupovali k výtahům. „Ty?"

Elliot přikývl a stiskl tlačítko na přivolání výtahu. Museli ustoupit trochu do boku, protože se z kabiny vyvalilo několik spěchajících lidí, než nastoupili. Bylo tam jen pár úředníků, kteří vystoupili v Atriu, nicméně k nim přistoupila manželská dvojice.

Žena měla oteklé oči a u nosu si neustále přidržovala kapesník, muž ji nepřestával objímat kolem ramen.

Isabelle netrvalo dlouho, než si uvědomila, že to s největší pravděpodobností budou rodiče Gabriela Deana. Zvedla pohled k Elliotovi, který tu otázku vyčetl z jejích očí a přikývl.

Bezmyšlenkovitě vyhledala jeho ruku a pevně stiskla.

-----------------------

Už od brzkého rána vydatně pršelo. Když Altair vešla s Josie po boku do Velké síně, ze stropu se na ně snášely velké kapky deště, doprovázené blesky, které se proháněly mezi černými mraky.

Jako kdyby počasí chtělo dát najevo, že dnešní den není ten nejlepší.

Owen na ni čekal u nebelvírského stolu, společně se Sebastianem, Katherine, Charlotte a Scorpiusem. Vtiskla mu polibek na přivítanou a podívala se na jídlo před sebou, ale žaludek měla stažený. Jediné, co do sebe dokázala dostat, byl hrnek kávy a pár lžiček cereálií.

Všichni se od nich postupně odpojovali, jak se hodiny blížily k první vyučovací hodině, až nakonec v celé Velké síni zůstali jen Altair, Owen, Sebastian a Charlotte se Scorpiusem, kteří se rozhodli zůstat skoro do poslední možné minuty.

„Bude to v pořádku," snažila se je povzbudit Charlotte a sestřenici i bratrance pevně objala. „Uvidíme se nejpozději večer."

Altair přikývla a s chabým úsměvem sledovala, jak Lottie se Scorpem odchází z Velké síně. Podívala se na hodinky na své ruce, měli ještě deset minut.

„Po soudu se půjdu podívat za Colette," prozradil jim Sebastian a dolil si kávu. „Když se máme vrátit nejpozději v sedm, využiju toho."

„Já chci jít na chvíli domů," přidala se Altair a potom se podívala na Owena. „Půjdeš se mnou?"

Owen se na vteřinku zarazil, její pozvání ho nanejvýš překvapilo. Pak se mu rty roztáhly do úsměvu a on přikývl na souhlas. S jejími rodiči se už přece jen potkal, nejprve v den třetího úkolu, potom na pohřbu profesora Savage.

Jeremy jej navíc přijal poměrně klidně, největší zásluhu na tom zřejmě měl fakt, že se s nimi vydal do bludiště nehledě na nebezpečí, a taky slova, že se dovnitř dostane i bez jejich pomoci, protože mu na jeho dceři záleží.

„Měli bychom pomalu jít," navrhla Altair a dopila kávu, než se postavila. Stejně jako oni si na sebe dala klasickou školní uniformu, ačkoliv Sebastian na koleji nechal sako a šel jenom v kalhotách a košili.

Společně opustili Velkou síň a vydali se do ředitelny. Minerva McGonagallová seděla za svým stolem a probírala se nějakými dokumenty, když zaklepali a na vyzvání vešli dovnitř.

„Prosím, pojďte," pokynula jim, vstala a přešla ke krbu. „Funguje jako klasický letax, stačí tedy jenom říct místo, kam se potřebujete dostat."

Trojice přikývla a jeden po druhém se přenesli z ředitelčiny kanceláře do atria Ministerstva kouzel. Owen z nich jediným mávnutím hůlky odstranil saze a podíval se na bystrozora, jenž k nim chvatně mířil.

„Bezva, už jste tady," usmál se na ně Teddy Lupin a naznačil jim, aby jej následovali. Sotva prošli kolem dalších krbů, už si jich všimli návštěvníci a zaměstnanci ministerstva. Zaujatě si je prohlíželi a něco si u toho šeptali.

Altair zaslechla několik slov o Turnaji a jejich vítězství, další pak přehlušili reportéři z Denního věštce. Měla co dělat, aby si udržela lhostejnou tvář, když atrium osvítily blesky. Pevněji stiskla Owenovu ruku.

Díky Teddymu nemuseli čekat v řadě u kontroly, prošli rovnou k výtahům a do jednoho nastoupili.

„Vaši rodiče už tam jsou, čekají na vás před soudní síní," oznámil jim Lupin pár vteřin předtím, než kabina zastavila v desátém patře. Mříže se odsunuly a oni vyšli do chodby.

Nebyli tam jen jejich rodiče, ale i Piper, James, Harry, Isabelle, Lauren a mladý bystrozor, který se bavil s Izzy.

Altair objala své rodiče, Jeremyho opatrně, protože se jeho zranění stále hojila, a postavila se zpět vedle Owena.

Hádala, že Izzy je tam proto, že i ji se pokusili zabít, tedy Darren těsně před svou smrtí. Všechny ostatní ženy – Piper, Lauren a jejich matky – tam přišly jako morální podpora.

„Připraveni?" ozval se za jejich zády Kingsley Pastorek. Jeho pohled směřoval na bradavické studenty.

Sebastian vydechl přebytečný vzduch z plic. „Jde se na něco takového připravit?"

Nikdo mu neodpověděl, měl pravdu. Nemůžete se prostě připravit na to, že stanete tváří v tvář někomu, kdo se vás pokusil zabít. A nejen vás, ale i vaše milované.

Owen vtiskl Altair polibek do vlasů, než vešli do soudní síně. Hermiona Weasleyová, která se po Vivianině zatčení stala prozatímní vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, už seděla na místě soudce, kolem sebe několik složek s pergameny.

Vypadala nervózní, přece jen to pro ni bylo nové.

Členové Starostolce také seděli na svých místech, všichni ve stejnokroji značících jejich postavení.

Altair se posadila mezi své rodiče a Owena do třetí lavice, aby měli dobrý výhled na dvě křesla s řetězy pod nimi. Cítila, jak se jí zmocňuje nervozita, zatímco se další lidé, kteří se přišli na proces podívat, usazovali.

„Přiveďte obžalované!" rozkázala Hermiona, jakmile odbila půl desátá. Boční dveře do síně se otevřely a dovnitř nejdřív vešli dva bystrozoři, z hůlek jim vycházely tenké, modré provazy. Po nich následovala dvojice obžalovaných a za nimi opět dva bystrozoři.

Altair se trhaně nadechla, když se Gabriel Dean rozhlédl a zakotvil svůj pohled na ní. Rychle od něj odvrátila pohled, nedokázala se na něj podívat. Owen jí pevně stiskl ruku a probodl Deana nenávistným pohledem, ten tomu ovšem nevěnoval sebemenší pozornost.

Bystrozoři je posadili do křesel a uvěznili kovovými řetězy, než zrušili kouzla. Potom od nich odstoupili a postavili se pod lavice, odkud měli nejlepší pozice, kdyby se cokoliv semlelo.

„Zahajuji soudní proces s Vivian Blishwickovou a Gabrielem Deanem," promluvila Hermiona do naprostého ticha, které následně přerušilo tlumené vzlyknutí.

Altair se tím směrem zvědavě podívala a spatřila světlovlasou čarodějku, kterou objímal hnědovlasý čaroděj. Ženě se třásla ramena potlačovanými vzlyky, u obličeje si držela látkový kapesník. Nepochybovala, že jsou to Gabrielovi rodiče.

„Vivian Blishwicková, jste obviněna z vraždy Fiony Gillespieové, z napomáhání a osnování vraždy Rity Holoubkové a z osnování vražd Colette Blackové, Lily Potterové, Altair Blackové a Sebastiana Blacka," pokračovala Hermiona, aniž by se podívala do pergamenů.

Vivian Blishwicková vypadala podivně klidně, ve tváři se jí nepohnul jediný sval při výčtu všech obvinění.

„Po řadě výslechů bystrozoři posbírali nespočet důkazů, potvrzující vaši vinu a účast na tom všem," dodala Hermiona. „Máte k tomu nějaké připomínky?"

„Všechno, co ten kluk řekl pod veritasérem, by mělo být nepřípustné," řekla ledovým hlasem a kývla hlavou ke Gabrielovi. „Nebylo to schváleno Starostolcem."

„Starostolec se v tomhle ohledu radil a usnesl se, že kdyby bystrozoři požádali o schválení, povolil by to," oznámil všem jeden ze členů Starostolce, který se postavil, „tudíž platí vše, co ten hoch řekl."

Vivian se na tváři objevil zuřivý výraz. Její jediný argument byl smeten ze stolu rychlostí Zlatonky.

„Takže takhle to chodí, když jste z rodiny, která zachránila svět?" vyprskla jedovatě. „I kdybyste neměli nic, pouze domněnky, poslali byste nás do vězení, protože se někdo odvážil vztáhnout ruku na spratky Potterových, Blackových a Weasleyových.

Kdyby se to stalo komukoliv jinému, jeho výpověď by neprošla."

Několik přihlížejících se začalo mezi sebou rozhořčeně bavit, Altair ovšem nedokázala přesně rozeznat, co si vykládají.

„Ticho!" třískla Hermiona kladívkem, aby si sjednala klid.

„Zabili jste mi přítele," procedila Vivian skrz zuby, „a teď i syna. Nejste o nic lepší než já nebo byl Rabastan. Vy se akorát schováváte za svá jména!"

Altair na sobě cítila Gabrielův pohled, ale odmítala se na něj podívat. Bála se, že kdyby to udělala a on viděl její výraz, vzpomněl by si na to, co mu udělala. Tady a teď by ji potopil, rovnou by ji odvedli s nimi.

„Pokud ke svému obvinění nemáte žádné námitky, které by byly dostatečné pro důvodnou pochybnost, přejdeme dál," rozhodla Hermiona ledově a otočila svou pozornost na Gabriela. Vyjmenovala mu všechna obvinění a zopakovala jeho výpověď, včetně motivu jeho činů.

Zatímco mluvila, paní Deanová se rozplakala a skryla si tvář do manželova ramena, aby své vzlyky alespoň trochu utišila.

Gabriel se ke svému obvinění nijak nevyjádřil, za celý soud nepromluvil jediné slovo. Celou dobu propaloval Altair hněvivým pohledem, dokonce se ani na Hermionu nepodíval, když ho přímo oslovila.

Nebylo tak zapotřebí, aby Altair, Sebastian, Owen nebo James vypovídali i před Starostolcem, nečetly se ani jejich výpovědi.

Když tedy padly rozsudky, doživotní vězení v jednom z nejstřeženějších pater celého Azkabanu pro oba dva, navíc zlomení jejich hůlek před celým Starostolcem i všemi účastníky soudu, ukončila Hermiona Weasleyová soud a nařídila převoz vězňů.

Altair cítila, jak jí spadl obrovský kámen ze srdce. Zůstala ještě několik dlouhých vteřin sedět, zatímco členové Starostolce vstávali a odcházeli. Potom se postavila na stále rozklepané nohy a s Owenovou oporou opustila soudní síň.

Bylo po všem.

---------------------

Sebastian vešel do nemocničního pokoje a zavřel za sebou dveře. Jeho matka hned po soudu nastoupila do služby, otec šel do Azkabanu, aby přijal nové vězně.

Pořád vydatně pršelo, a tak se pokoj utápěl v mdlém světle. Posadil se do křesla u sestřiny postele a vzal ji za ruku. S radostí zjistil, že už není tak ledová, jako během velikonočních prázdnin.

Colette teď vypadala, jako kdyby opravdu jen spala, její kůže nabrala zpět svůj původní odstín, i když i tak byla bledá.

„Všechno už je v pořádku," zašeptal francouzsky a palcem hladil hřbet její ruky. „Ten, kdo ti to udělal, je mrtvý. Byl to Darren Blishwick. Má jediné štěstí, že se nedostal do Azkabanu.

A Gabriel Dean v tom jel taky, kvůli tomu, co se stalo s Tarou. Ten byl dnes odsouzen a poslán do Azkabanu, i s Blishwickovou matkou, která to všechno naplánovala. Už nikdy se nedostanou na svobodu, o to se naši otcové postarají.

A já taky, až udělám zkoušky k bystrozorům. Udělám mu tam peklo na zemi."

Štvalo ho, že se nemohl pomstít Blishwickovi. Měl jediné štěstí, že umřel, i když tak rychle. Měl trpět za to, co provedl jeho sestře a Lily, taky jemu a Altair, a to nepočítal Charlotte a Izzy.

Sebastian sebou najednou trhl, ucítil nepatrný pohyb prstů. Shlédl nejprve na ruku jeho sestry, aby se ujistil, že se mu to jen nezdálo. Několik vteřin se nic nedělo a on si začínal myslet, že si to přece jen vymyslel, ale potom se Colettiny prsty znovu pohnuly.

Vyskočil na nohy a volnou rukou vytáhl hůlku. Mávl s ní, aby přivolal lékouzelníky, aniž by spustil oči ze sestřina obličeje. Colette se zatřepala víčka a potom pomalu otevřela oči.

„Sebastiane?" zamumlala sotva slyšitelně a pomalu na něj otočila hlavu.

„Ach, Colette!" vydechl a sehnul se, aby sestru objal. „Probrala ses!"

Dveře se hlasitě otevřely a dovnitř vběhla Paulette s Nicole. Zřejmě byly zrovna spolu, když přišlo jeho volání.

„Co se děje?" vyhrkla Paulette a běžela za nimi. „Colette!"

Sebastian pohotově ustoupil, aby uvolnil matce místo. Ani se nesnažil zadržet slzy radosti, jež se mu draly do očí. Postavil se vedle babičky Nicole, která mu položila ruku na rameno. Rty měla roztáhlé do širokého úsměvu, v očích se jí třpytily slzy.

Colette se konečně probrala, ten den nemohlo nic zkazit.