Diváci na tribunách okamžitě propukli v nadšený jásot, když se bradavickým šampionům podařilo projít plameny a otevřít dveře za nimi. Potom se jim ztratili z dohledu a místo jejich místnosti se tam objevil pohled na Pohár.

William se podíval na Paulette a pevněji sevřel její ruku. Nebyla jediná, koho Sebastianova slova dojala. Jeho matka měla taky v očích slzy a to nemluvil o Molly, která smrkala do kapesníku.

„Vypadá to, že krásnohůlští šampioni by mohli mít taky hotovo!" oznámil jim nadšeně Hamish MacFarlan a Will otočil hlavu zase zpátky, aby viděl, co se děje.

Jacqueline a Thierry teď čekali, až lektvar trochu vychladne, aby ho mohli vypít. Pokud se pamatoval dobře, Altaiřin lektvar měl stejnou barvu, takže hádal, že to mají taky dobře.

A opravdu, jen o pár minut později prošli černými plameny a zmizeli v kamenném bludišti. Místo jejich místnosti tam teď byl zvětšený pohled na Pohár tří kouzelníků. Diváci znovu propukli v nadšený jásot, i když ne takový jako předtím.

------------------

„Bludiště," povzdechl si Sebastian a podíval se na kamenné stěny, které sahaly víc jak tři metry vysoko. „Už chápu, jak to MacFarlan myslel s tím rozdělením. Budeme si muset dávat pozor, abychom všude vstoupili současně."

Altair přikývla a vydala se jediným směrem, kterým mohli. Hůlku pevně tiskla mezi prsty, zatímco postupovali vpřed. Nemluvili, pozorně naslouchali okolním zvukům.

„Co to sakra je?!"

Dvojice zůstala překvapeně zírat před sebe na čtvercový prostor, v němž se líně převalovala mlha. Nebyla nijak vysoká, sahala jim maximálně do půli lýtek, ale nevěstila nic dobrého.

Altair zavrtěla hlavou na znak, že nemá nejmenší ponětí. Něco jí napovídalo, že ať už je to cokoliv, nebude to nic hezkého.

„Obejít to nemůžeme," povzdechl si Sebastian s pohledem za sebe. V místě, kudy před chvílí prošli, se najednou objevila kamenná stěna. „Musíme skrz."

Zhluboka se nadechl a udělal první krok. Altair ho obezřetně následovala, sotva ale udělala druhý krok, uslyšela za sebou podivný zvuk. Otočila se a zůstala zírat do tváře Jamese Pottera.

„Jamesi," vydechla překvapeně. „Co tady děláš?"

„Lepší otázka je, co tady děláš ty, Altair?" opáčil ledovým hlasem. V jeho tváři se nepohnul jediný sval. „Nemáš co dělat v blízkosti nevinných lidí, jsi pro ně nebezpečná."

Altair na něj vytřeštila oči a sledovala, jak se z mlhy najednou vynořili další lidé - Albus, Charlotte, Colette, Josie, Sebastian a taky Owen. Ti všichni na ni shlíželi s opovržením a nenávistí.

„Zasloužíš si jít do Azkabanu!" prskla jejím směrem Charlotte nenávistně. „To je jediné místo, kam patří ti, kdo použijí nepromíjitelné kletby. Kam patří zrůdy."

„Ne," zavrtěla hlavou, cítila, jak jí po tvářích stékají slzy.

„Ale ano, Altair," přitakal Sebastian. „To ty ses přece nepovedla. Jsi přesně taková, jako ti Blackovi, které dědeček Sirius tak nesnášel. Stydím se za to, že jsi moje sestřenice."

„A moje," přidala se Colette a vzápětí i Charlotte.

„Přestaňte," požádala je a znovu zavrtěla hlavou.

„Nikomu se nelíbí pravda, Altair," řekl jí Owen. Ta něha, se kterou se na ni vždy díval, byla pryč. „A pravda je taková, že jsi bezcitná. Bez váhání jsi někoho mučila, abys dosáhla svého. Využilas mě a potom jsi mě odehnala, jako kdybych byl zatoulaný pes. Nezasloužíš si naši lásku ani pochopení, sama totiž nejsi takového citu schopna."

„NE!" vykřikla a vjela si rukou do vlasů. Slzy jí po tváři stékaly jedna za druhou, nedokázala je zastavit. Svezla se na kolena a zacpala si uši, aby jejich další slova neslyšela. Každé z nich bylo jako bodnutí nožem do jejího srdce.

---------------

Sebastian se chtěl ohlédnout, jestli ho Altair následuje, ale najednou před ním stáli jeho rodiče. Byl zvyklí, že se tvářili přísně, ale tohle bylo něco jiného. Bylo to hluboké zklamání.

„Jsi ostuda rodiny," řekl mu William chladně. „Nezasloužíš si nosit příjmení Black a chvástat se tím, co jsme kdy dokázali."

Paulette se po tváři kutálely slzy. „Proč jsi ji neochránil?"

„Já se snažil," vykoktal ze sebe překvapeně. Cítil, jak ho polil ledový pot.

„Ne, nahnal jsi ji přímo útočníkovi do náruče," zavrtěla Paulette hlavou. „Nechal jsi ho, aby ublížil tvojí malé sestřičce!"

„Jsi špatný bratr," odplivl si Will znechuceně a probodl ho nenávistným pohledem. „Už nejsi můj syn. Měl jsem tě vydědit ve chvíli, kdy ses dostal do Zmijozelu."

Sebastian se zarazil, dech se mu zadrhl. „Nejste skuteční," hlesl potom. „Nejste skuteční, protože mě můj otec před měsícem ujišťoval, že jsem úžasný bratr!"

Mávl hůlku a světelný paprsek proťal postavy z mlhy. Ty se okamžitě stáhly zpět a on měl volnou cestu. Úlevně se usmál a otočil se, aby zjistil, kde je Altair.

Šokovaně zůstal zírat na svoji sestřenici, která se krčila na zemi a zakrývala si dlaněmi uši. Neměl tušení, co vidí, ale bylo mu to jedno. Přiskočil k ní, vytáhl ji na nohy a rychle ji dostal z mlhy pryč.

„Altair, no tak, už je po všem."

Donutil ji, aby se na něj podívala. Tváře měla opuchlé od slz a další se jí neustále řinuly z očí. Neovladatelně se třásla.

„Omlouvám se," zamumlala a vzlykla. „Nechtěla jsem to udělat, neovládla jsem se."

„O čem to mluvíš?" zamračil se Sebastian a přitáhl si ji do pevného objetí. „Taro, byl to jen přelud, ať už jsi viděla cokoliv. Zhmotnil se ti tvůj největší strach."

„Cože?" hlesla sotva slyšitelně.

„Nebylo to skutečné," vysvětlil jí tichým hlasem. „A už je to pryč. Podívej se."

Altair se od něj trochu odtáhla, aby se podívala do prostoru s mlhou. Několikrát zamrkala, jako kdyby si nebyla jistá, jestli dobře vidí.

Sebastian ji pustil a sledoval, jak se několikrát zhluboka nadechla, než se jí podařilo trochu uklidnit. Utřela si rukávem mikiny tváře a otočila se na něj.

„Jsem pitomá," vydechla. „Nepoznala jsem to."

„Taky bych to nepoznal, kdyby se ten přelud neprozradil něčím, co mi táta před nedávnem vyvracel," ujistil ji pohotově a znovu ji objal, tentokrát na kratší dobu. „Lepší?"

Altair přikývla a chabě se pousmála. Děkovala Merlinovi, že aspoň nepustila hůlku z ruky. To by jí tak ještě zbývalo k totálnímu pohoření.

„Tak jdeme," pobídl ji. Naposledy se zhluboka nadechla a krátce střelila pohled na mlhu, potom srovnala s Bastem krok a pokračovala v cestě.

----------------------

Diváky to vzrušeně zašumělo, když se nad kamenným bludištěm objevil roj rudých jisker. Trvalo jen pár vteřin, než se v kamenné zdi objevil průchod a na plac před nimi vyšli dva bystrozoři a na nosítkách za nimi levitoval chlapec.

„První vyřazený je Yulian Lariv!" oznámil jim MacFarlan a mezi kruvalskými to nespokojeně zahučelo. „Vypadá to, že narazil na něco, co bylo silnější než on."

Bystrozoři ho odnesli do stanu k ošetřovatelce a vrátili se zase zpět do bludiště. Kruvalský ředitel opustil své místo u porotců a vydal za svým svěřencem, zřejmě aby zjistil, co se stalo.

„Odstupem pana Lariva se tak zvyšují šance Krásnohůlek a Bradavic na vítězství! Obě dvě školy mají stále po dvou šampionech!"

Bradavičtí studenti nadšeně zajásali. James s Albusem se znovu pustili do pokřiku a o vteřinu později skandovali jejich básničku i ostatní.

-----------------------

Altair si v duchu nadávala. Jak mohla být tak pitomá a nepoznat, že jsou to jen přeludy. Přece tam byla i Colette, i když ta leží v nemocnici.

Její vnitřní monolog přerušily rudé jiskry, které někdo vystřelil.

„Co myslíš?" nadhodil Sebastian. „Krásnohůlky, nebo Kruval?"

„Doufám, že Kruval," pokrčila rameny. „Jacqueline a Thierry jsou fajn, nerada bych, aby se jim něco stalo."

Sebastian se ušklíbl a pobídl ji k chůzi. Opravdu se snažili držet spolu krok, aby se mezi ně nevešla žádná zeď. Jenom pomyšlení na to, že by se mohli rozdělit, Altair děsilo.

Zahnuli do další chodby a po pár krocích se objevili na malém plácku. Jediný pohled jí stačil, aby pochopila, co je čeká.

„Zatraceně," povzdechl si Bast a otočil se, ale průchod za nimi rázem zmizel. Podíval se zpět a spatřil, jak z druhé strany vešly na plácek čtyři zahalené postavy.

„Aspoň si vybiju konečně tu frustraci," zamumlala Altair a přejela je všechny pohledem. Přes kápě ovšem netušila, kdo se pod nimi skrývá.

„A já vztek," přidal se Sebastian a zaútočil. Bystrozora nejblíže k němu to překvapilo natolik, že nestihl zareagovat dostatečně rychle a kletba ho trefila do paže. Vymrštil se do vzduchu a narazil zády do zdi za sebou.

Altair nemeškala a taky se pustila do boje. Snažila se posílat kouzla v rychlém sledu za sebou, ale sotva se jí to dařilo.

Bolestivě vyjekla, když ji do ruky zasáhla řezací kletba. Cítila, jak se jí z rány vyvalila krev a vpíjí se do rukávu dresu. Vztekle zavrčela a poslala na bystrozora klopýtací a omračovací kletbu. Jak doufala, druhé kouzlo nestihl vykrýt a svezl na zem v bezvědomí.

Potěšeně zjistila, že Sebastian jednoho taky odstranil z cesty, a tak už zbývají jen poslední dva. Vyčkávala, ale oni neútočili. Střelila pohledem po Sebastianovi.

Zamračeně sledovala, jak se na sebe bystrozoři podívali, než si sundali kápě. Altair šokovaně zalapala po dechu a klopýtla o krok dozadu, Sebastian na dvojici vytřeštil oči.

„Překvapení, zlatíčko," ušklíbl se Gabriel Dean s pohledem upřeným na Altair. „Chyběl jsem ti?"

Altair vyhledala Sebastiana a vyměnila si s ním stejný výraz. Cítila, jak se jí roztřásly ruce, a tak je rychle stiskla v pěst, aby si toho nikdo nevšiml.

„Co tady děláte?" vyštěkl Sebastian podezřívavě.

Darren Blishwick se posměšně ušklíbl. „Člověk by řekl, že ti to dojde, ale některá z těch nástrah ti asi odstranila mozek z hlavy."

„Vy dva?" vydechla Altair nevěřícně. „Celou tu dobu za tím stojíte vy dva?!"

„Líbí se mi, jak tě to překvapuje," zachechtal se Darren. „Vůbec tě nenapadlo, že bych to mohl být já. Všem jsem vám chodil přímo před nosem a vy jste nepojali ani podezření."

„Nenašla jsem nic, kvůli čemu bys měl motiv," vysvětlila Altair a zavrtěla hlavou. Nechápala to, nedávalo jí to smysl.

„Snil jsem o dni, kdy tě takhle uvidím," vzal si slovo Gabriel. „Vyděšenou, bezmocnou..."

„Bezmocná bych byla, kdybych neměla hůlku," odsekla, potěšená tím, že se jí hlas netřásl. „Co jste udělali těm bystrozorům, za které jste se vydávali?"

„Nic jim není," odpověděl Darren líně. „Jenom jsme je zamkli, aby nám nestáli v cestě."

„Proč?" zajímal se Sebastian s pohledem upřeným na Gabriela. „Pokud ses chtěl pomstít, stačilo by říct Holoubkové o tom, co se stalo. Určitě by si na tom smlsla."

„Zničili jste mi život!" vyštěkl Gabriel a ruka s hůlkou se mu rozklepala vztekem. „Chtěl jsem být bystrozorem, ale Potterovi si zřejmě pustili doma pusu na špacír a řekli to svému tatínkovi. Nedostal jsem možnost jít ani na vstupní zkoušky.

Musel jsem se spokojit s místem asistenta MacFarlana, toho starého pitomce. "

„Můžeš si za to sám," připomněla mu Altair ledově a snažila se nemyslet na to, že strejda Harry ví, co provedla. Až potká bratry Potterovy, nejspíš jim vrazí. „Kdybys neudělal ty fotky, nic z toho by se nestalo. Zachoval ses jako kretén a neseš za to následky."

„Dost řečí!" vložil se do toho Darren rázně. „Pro něco jsem si přišel a taky to dostanu."

Mávl hůlkou a vyslal proti nim kouzlo. Altair nebyla bláhová, a tak raději uskočila do strany. Smrtící kletba ji minula jen o vlásek. Při pádu dopadla na poraněnou ruku, ale sotva vnímala bolest, která jí vystřelila do celé paže.

Překulila se na bok a vyslala pod jejich nohy vybuchující kletbu. Fungovala stejně dobře, jako tehdy při prvním úkolu na bystrozory. Gabriel i Darren vyletěli do vzduchu a narazili do kamenné stěny bludiště.

„Ty malá mrcho!" zasýpal Gabriel, ale to už Altair se Sebastianem utíkali nejbližší chodbou pryč. Nezpomalovali, dokud se před nimi neobjevila uměle vytvořená bažina. Ignorovali to, že kameny mohou být kluzké, a rychle po nich přeskákali na druhou stranu.

Blátoplazové byli nic v porovnání s tím, co jim hrozilo, kdyby je dohnali Darren s Gabrielem.

„Mělo mi dojít, že za tím stojí on," vydechla Altair ztěžka a musela se zhluboka nadechnout.

„Myslíš toho kreténa Deana, nebo Blishwicka, u kterého nemáme nejmenší ponětí, proč to dělá?" zeptal se Sebastian. Taky se snažil popadnout dech, i když už neutíkali. Zpomalili do rychlejší chůze.

„Gabriela," odpověděla. „Mělo mě napadnout, že to nenechá jen tak."

Sebastian se nadechoval, aby jí něco řekl, když se před nimi zhmotnili Sebastianovi rodiče.

„Znova už ne," zavrčel nevrle a namířil na ně hůlkou. „Riddiculus!"

Bubák se rozprskl na konfety a oni měli volnou cestu. Altair děkovala tomu, že se nezhmotnil její strach. Tentokrát by to nejspíš poznala, ale nechtěla jim čelit znovu. Ne, když jim na záda dýchal Gabriel toužící po pomstě.