Altair cítila, jak ji opouští síly. Její tělo zachvátila panika. Opravdu začínala věřit tomu, že její Patron nedorazil a nevyřídil žádost o pomoc. Navíc nikdo zřejmě neviděl, co se u Poháru děje, ačkoliv jim MacFarlan říkal, že tady bude jedno z těch sledovacích kouzel, stejně jako při předchozích úkolech.

Gabriel s Darrenem se o to podle všeho ale museli postarat, pro všechny případy.

Zbývala jí poslední možnost, jak pomoc přivolat. To by se ovšem musela dostat ke své hůlce, která jí vypadla z ruky ve chvíli, kdy se k ní dostal Gabriel natolik blízko, aby ji ručně udeřil. Skočila k zemi, aby ji zvedla, ale na pravé zápěstí jí dopadla Gabrielova noha takovou silou, až to několikrát zakřupalo.

Vykřikla bolestí, do očí jí vhrkly slzy. Nemusela být školenou lékouzelnicí, aby poznala, že má rozdrcené snad všechny kosti, které se v zápěstí nachází.

Než se nadála, Gabriel se k ní sehnul a za límec ji vytáhl na nohy. Tvrdě ji přirazil ke zdi bludiště a dlaň přesunul na její krk. Jeho stisk ještě zesílil, obzvláště když ji zvedl několik palců nad zem.

Pokoušela se s ním prát, ale pravá ruka ji skoro neposlouchala a levačku ji po prvním pokusu přirazil vedle těla.

„Tohle je vlastně mnohem lepší, než na tebe používat kouzla," ucedil skrz zuby a zeširoka se usmál. V očích se mu lesklo šílenství. „Je to víc...osobní."

Altair se pokusila nadechnout, ale jeho stisk byl příliš silný. Před očima se jí začínaly dělat mžitky, věděla, že dlouho při vědomí nevydrží. Pokusila se vykopnout nohu, ale netrefila se, zasáhla jen prázdný prostor.

Slyšela Gabrielův smích, kterým jí jasně dával najevo, že tentokrát vyhrál on. Nebyl tu nikdo, kdo by jí pomohl. Sebastian s Jacqueline bojovali s Darrenem, sami měli co dělat, aby se vyhýbali kletbám, které na ně posílal jak na běžícím páse.

„Varoval jsem tě, aby sis nezahrávala," zašeptal jí do ucha, až se skoro rty dotýkal její tváře. Cítila jeho dech na své kůži. „Vyhrál jsem."

„Okamžitě ji pusť, ty zmetku!"

Chtěla otočit hlavu, aby se ujistila, že se jí to jen nezdá, ale než to stihla udělat, Gabrielova ruka byla naráz pryč a ona spadla na kolena. Vděčně do plic nasála vzduch a zdravou rukou se zapřela, aby nespadla úplně.

Zamlženým zrakem od slz viděla, že k ní někdo doběhl a pomáhá jí na nohy.

„Jsi v pořádku?" ujišťoval se Owen a začal jí otírat slzy z tváře.

„Co tady děláš?" vydolovala ze sebe šeptem a několikrát zamrkala, aby se jí zaostřilo vidění. Překvapeně zjistila, že nepřišel jenom Owen, ale i strejda Harry a Will, taky její otec a nakonec profesor Savage. Ti všichni se teď pustili do boje s Darrenem a Gabrielem, který se rychle posbíral ze země.

„Přišel jsem tě zachránit," zazubil se na ni Owen. „Ale teď není nejlepší čas tady jen tak stát."

Altair stále vyvedeně z míry přikývla a rychle vyhledala svou hůlku. Naneštěstí ji Gabriel nerozdupl, takže s ní mohla stále kouzlit. Sice levou rukou, ale pořád to bylo lepší než nic.

„Nemáte kam pláchnout," oznámil jim Harry a měřil si je přimhouřenýma očima zpod obrouček brýlí. Kdyby mohl pohled zabíjet, oba dva by už leželi na zemi mrtví. „Vzdejte se a nebude to pro vás tak zlé."

„Tohle jste řekl i mému otci, když jste ho zatýkali?" vyštěkl Darren nahněvaně.

„Je syn Rabastana Lestrangera," vysvětlila rychle Altair, aby byli v obraze. Hlas měla chraplavý. „Proto tohle všechno. Je to pomsta za smrt jeho otce."

„A proč všem neřekneš, z jakého důvodu jsem tu já?" zajímal se Gabriel s úšklebkem. „No tak, pochlub se jim, Altair."

„Víme, co udělala," řekl pohotově Jeremy, aniž by se na dceru podíval. Gabrielovi rázem zmizel úšklebek ze rtů a nahradil jej rozzuřený výraz, který zabodl do Altair.

„Dám vám pět vteřin na to, abyste odhodili hůlky," řekl Harry ledovým hlasem, který se třásl potlačovaným vztekem. „Pokud tak neučiníte, nebudeme brát ohledy na to, že jeden z vás je ještě student."

Na vteřinu se odmlčel, potom začal odpočítávat.

„Pět...čtyři...tři...dva...jedna..."

Bludiště rázem oslepilo deset paprsků různých barev. Altair jen stěží vnímala boj, který se tam rozhořel. V uších jí hučelo, levá ruka se jí třásla a sotva popadala dech. Pořád se jí ještě nepodařilo zcela vzpamatovat z toho, že ji Gabriel málem uškrtil.

Chtěla, aby to skončilo. Nejraději by viděla Darrena i Gabriela mrtvé, teď by jí ale bohatě stačilo, kdyby je někdo konečně omráčil nebo svázal, aby na ně dál neposílali smrtící kletby. Bála se, nejen o vlastní život, ale i o všechny ostatní.

A potom bylo najednou po všem. Několik dlouhých vteřin viděla jen rozvířený prach, až potom spatřila, že Darren i Gabriel leží u zdi na druhé straně prostranství. Oba dva byli v bezvědomí.

Chtěla si úlevně oddechnout, když jí k uším dolehl dívčí výkřik. Otočila se směrem, kde stála Jacqueline, a zděšeně zjistila, že někdo leží na zemi.

Rozběhla se tam a srdce jí vynechalo několik úderů. Její otec ležel na zemi, pod ním se pomalu zvětšovala kaluž krve. Celý hrudník měl pořezaný, z obličeje mu každou vteřinou vyprchávala barva a lapal po dechu, hrudník se mu rychle zvedal a klesal, jak se plíce snažily do sebe nasát vzduch.

„Non!" vyjekla a rozběhla se k němu. Padla na kolena vedle něj a mávla hůlkou, ale nic se nestalo. „Papa, non..."

Přes slzy sotva něco viděla, ale poznala Harryho, který si k jejímu otci dřepl z druhé strany a začal mumlat tiché zaklínadlo. Dech se jí zadrhl, zatímco sledovala, jak se krev vrací do jeho těla a rány se zacelují.

Jeremyho dech se zklidnil, oči však nechával zavřené.

„Bude v pořádku, jen si nějakou dobu poleží u Munga," řekl jejím směrem Potter a podíval se na Willa, jehož tvář byla popelavě šedá.

Altair cítila, jak jí těžký kámen spadl ze srdce. Několikrát se zhluboka nadechla, aby uklidnila své srdce. Teprve v tu chvíli jí k uším dolehly Jacquelininy tiché vzlyky. Podívala se nejprve na ni a potom k místu, kam směřoval její pohled. Srdce jí znovu vynechalo několik úderů.

Ležel tam Gray Savage, bez hnutí s hůlkou stále mezi prsty. Stačil jí jediný pohled, aby poznala, že jemu už nepomůžou. Byl mrtvý.

Postavila se na vratké nohy a než se nadála, byl u ní Owen a pevně ji objímal. 

„Jsi v pořádku?" ujišťoval se a odtáhl si ji na délku paží, aby si ji prohlédl. Viděla v jeho očích smíšené emoce – strach, úlevu, bolest.

„V rámci možností ano," přikývla a podívala se na Sebastiana, který se s otcovou pomocí držel na jedné noze, protože na druhé měl dlouhou řeznou ránu. A i když ji měl provizorně ovázanou, obvazy stihly za tu krátkou dobu nasáknout krví.

„Kdo vezme Pohár?"

„Měli byste vy," odpověděla Jacqueline rodným jazykem, když se nikdo neměl k řeči. „Zasloužíte si to víc, než já. Navíc mi to bez bratra jako vítězství nepřipadá."

„Nesmysl," zavrtěl Sebastian hlavou opatrně. Z obličeje mu vyprchávala barva, jak ztrácel krev. „Pomohla jsi nám, i Thierry, když jsme potřebovali. Zasloužíš si ho ty."

Jacqueline se nadechovala k protestu, ale Altair ji předběhla.

„Tak ho vezmeme všichni tři," navrhla. „Podělíme se o výhru."

„To se může?" zamračila se Jacqueline.

„Je mi fuk, jestli se to může," odpověděla Altair a přešla blíž k Poháru, který se i během jejich souboje udržel na podstavci. „Prostě to uděláme."

Krásnohůlská šampionka přikývla a taky přistoupila blíž. Will pomohl svému synovi k Altair, která jej podepřela. Svorně natáhli k Poháru ruce. Ve chvíli, kdy se ho chytli, se s nimi svět zatočil a bludiště zmizelo.

----------------------

Dopadli přímo do vlhké trávy, Pohár jim vypadl z rukou. Altair se překulila na záda a zůstala zírat na hvězdy, zatímco se snažila pořádně popadnout dech. K uším jí doléhalo jásání diváků a volání jejího jména, ale nedokázala rozeznat, kdo na ni volá.

Až ve chvíli, kdy k ní přiběhla její matka a pevně ji sevřela v objetí, začala pořádně vnímat. Vykašlala se na celou školu a ostatní diváky a rozplakala se.

Clarissa jí chlácholivě přejížděla rukou po zádech a snažila se ji uklidnit, ale i ona plakala.

„Musíš se nechat ošetřit," domlouvala jí matka a pomohla jí na nohy. Altair sykla bolestí, když se zapřela zraněnou rukou, a podívala se k bludišti.

V kamenné zdi se objevil průchod a ven vyšla skupinka bystrozorů. V čele šel Harry s ponurým výrazem, za ním potom William, Owen a další tři bystrozoři, kteří odváděli Gabriela Deana a Darrena Blishwicka. Vedle Willa levitovalo lehátko s jeho bratrem a za posledním bystrozorem potom Gray Savage.

Nadšení se rázem změnilo na hrůzu. Někteří studenti šokovaně vykřikli, jiní si tiše špitali a snažili se zjistit, jestli jsou jen zranění, nebo mrtví.

„Jeremy!"

„Je jenom zraněný," řekla matce Altair a záměrně se vyhnula pohledu na profesorovo tělo. „Ale profesor Savage..."

Nedokázala to doříct, v očích měla znovu slzy. Šlehla rozzuřeným pohledem po Darrenovi a Gabrielovi a v ten moment se stalo hned několik věcí.

Darren se vymrštil a trefil hlavou bystrozora do obličeje, čímž mu zlomil nos. Bystrozor pustil jeho ruce a Darren mu pohotově sebral hůlku, než se dal na útěk. Ve stejný okamžik se ze stanu vynořila Isabelle Weasleyová, aby zjistila, co se děje.

Darren využil příležitosti a vyslal jejím směrem smrtící kletbu. Sotva to ale udělal, narazilo do něj hned víc jak půl tuctu omračovacích kouzel od bystrozorů.

Izzy vytřeštila oči na zelený paprsek, ale než ji stihl trefit, někdo ji strhl k zemi. Kletba se tak rozbila o plátěnou stěnu stanu.

„Jsi v pořádku?"

Isabelle přikývla a podívala se na Elliota. V obličeji byl celý pobledlý a v očích měl hrůzu. Vyškrábal se na nohy a natáhl k ní ruku, kterou přijala. Bez váhání ho pak objala.

„Děkuji," hlesla roztřeseným hlasem a odtáhla se od něj.

„Izzy!" Než se nadála, byli u ní její otec i matka a ujišťovali, že se jí opravdu nic nestalo. Elliot jí věnoval malý úsměv a vzdálil se. Svou pozornost zaměřil na Darrena Blishwicka.

Nemusel se k němu dostat blíž než na dva metry, aby poznal, že ten už nikomu neublíží. Byl mrtvý.

-----------------

Altair sledovala, jak Gabriela Deana odvedli do bystrozorského stanu hned poté, co z něj odnesli malou Eileen. Potom se s Owenovou pomocí, který k ní okamžitě zamířil, dostala do ošetřovatelského stanu.

Sebastian už tam byl a nechal se od matky ošetřovat. Altair si předtím vůbec nevšimla, že má zranění i na ruce a jedna kletba ho trefila do boku, který mu krvácel.

Okamžitě se jí ujala babička Nicole a pomohla jí dostat se z mikiny. Kromě rozdrceného zápěstí měla řeznou ránu na levé paži, několik ranek na obličeji a taky zlomená poslední dvě žebra.

Její matka se mezitím ujišťovala, že Jeremy bude opravdu v pořádku. Jakmile si tím byla jistá, vrátila se ke své dceři.

„Kdo jsi?" zajímala se a střelila ostražitým pohledem k Owenovi.

Altair naprázdno otevřela pusu, ale potom se zarazila. Netušila, jak ho má představit.

„Owen Harrison, její přítel."

Piper, která stála z druhé strany sestřina lůžka, na ni překvapeně vykulila oči. Rty se jí samovolně roztáhly do úsměvu.

„Nějak se zapomněla zmínit," prozradila mu Clary zaraženě a vyčítavě se na svou mladší dceru podívala.

Altair si odkašlala. „To je...složitější. Pak ti to vysvětlím."

Clarissa jí pohledem naznačila, že v to doufá, a zaměřila se na její zranění. Pomohla Nicole s jejím ošetřením a pak si ji opatrně znovu přitáhla do objetí.

Altair se pak otočila, aby se podívala, jak je na tom její bratranec, ale než s ním stihla prohodit pár slov, objevili se ve stanu porotci s Kingsleym Pastorkem.

„I přes to, co se stalo, jsme se s porotci shodli na slavnostním předání cen," oznámil jim Kingsley, protože MacFarlan byl v obličeji celý bílý a vypadalo, že za chvíli omdlí. „Proto vás prosíme, abyste se po ošetření a umytí přesunuli do Velké síně, pokud vám to zranění dovolí."

Jacqueline seskočila z lehátka a společně s bratrem a ředitelkou Krásnohůlek opustila stan. Irina, kterou vyvedli z bludiště bez úspěchu, také zamířila za svým ředitelem a odešla s ním pryč. Neměla skoro žádná zranění, pokud nepočítali oděrky a modřiny.

„Můžeš chodit?" zeptala se Altair Sebastiana, když se postavila. Sebastian nejistě pokrčil rameny a pokusil se o kousek poodejít.

„Sice to bolí, ale zvládnu to," přitakal nakonec a pousmál se, když k němu přiskočila a pevně ho objala. Vtiskl jí pusu do vlasů a na chvíli zavřel oči, aby si vychutnal ten klid. Bylo po všem, úplně.

------------------

Harry Potter se donutil schovat svoji hůlku, jakmile přivázali Gabriela Deana k židli železnými provazy. Neměl kam utéct.

„Je po všem," řekl mu ledovým hlasem. „Čas nám všechno říct."

Gabriel se posměšně ušklíbl. „Opravdu? A co když neřeknu nic?"

Harry se rozhlédl kolem sebe. „Same, zajdi za Waynem Hopkinsonem, že potřebujeme jednu dávku veritaséra."

Gale přikývl a s úšklebkem odešel ze stanu. Teď už tam zůstal jen on, William, Teddy a Elliot.

„Opravdu víte, co Altair Blacková provedla, nebo jste to jenom hráli?" zajímal se Gabriel a upřel pohled na Harryho.

„Věděli jsme to," odpověděl Will místo něj. „A jestli se to pokusíš použít proti ní, tak-"

„Tak co?" skočil mu do řeči Gabriel a nehezky se ušklíbl. „Až se to všichni dozví, Starostolec ji okamžitě pošle do Azkabanu. Můžete se tam o ni tak maximálně starat, až budete mít hlídku."

„Bylo by fakt blbé, kdyby si najednou nemohl vzpomenout, proč to dělal, co?" nadhodil Teddy, ačkoliv neměl tušení, o čem přesně mluví. Bylo mu to ovšem naprosto jedno. „Starostolec si bude myslet, že mu prostě přeskočilo."

„Potom, co Altair zjistila tvé záměry, tě označila za lháře a všichni zjistili, jaký doopravdy jsi," přisadil si William tlumeným hlasem. „Vlastně tě odmítla."

„A komu by nevadilo, že ho odmítne holka jako Altair," přidal se Elliot se založenýma rukama na prsou. „Hezká, nadaná, z dobré rodiny...to by naštvalo každého."

„To nemůžete," procedil Gabriel skrz zuby a zacloumal pouty.

„Poslední kapku tomu dodalo to, že jsem tě odmítl přijmout do výcviku, když jsem se dozvěděl o těch fotkách," řekl Harry a vytáhl hůlku. Trochu se k němu nahnul. „A tak ses chtěl pomstít."

Potom mávl hůlkou a začal mu vymazávat paměť. Vzpomínky na to, jak ho Altair mučila v Komnatě nejvyšší potřeby, nechal úplně zmizet. Jako kdyby se to nikdy nestalo.

Když se Harry napřímil, měl Gabriel ve tváři zmatený výraz, jako kdyby netušil, kde se tam vzal. Trvalo pár vteřin, než jeho tvář nabrala zpátky původní rozzuřený výraz.

V tu chvíli se dovnitř vrátil Samuel Gale s lahvičkou čiré tekutiny.