Lily připadalo, že se o Charlotte a Scorpiusovi dověděla jako poslední. Na kolej přišla až mezi posledními, protože se ještě na nějakou dobu zavřela s Timem Athleem, jenž ji na ples pozval, do jedné z nepoužívaných učeben a vykládali si, a tak se o své sestřenici a mladém Malfoyovi se dozvěděla až ráno na snídani, kdy si o tom povídaly celé Bradavice.

Nedostala téměř ani možnost, aby se rozhodla, na čí straně bude stát. Charlotte nespatřila na snídani, buď na ni šla mnohem dřív, nebo nešla vůbec, a ve vlaku seděla se svým bratrem a bratranci, kteří jasně stáli proti jejich vztahu. A tak se raději nevyjadřovala.

Nechtěla přilévat olej do ohně a doufala, že její bratr udělá to stejné, jakmile přijedou domů. K její úlevě se před rodiči nezmínil a dařilo se mu dobře přetvařovat, dokud se nepotkal s Jamesem. Po večeři se všichni tři zavřeli u Jamese v pokoji a Albus staršímu bratrovi povykládal včerejší události.

„To si děláš srandu, že?" ujišťoval se James zaraženě, když skončil. Lily se snažila nedat najevo, že ji překvapila hádka mezi Jonathanem a Oliverem. Všimla si napětí mezi nimi, ale dávala to za vinu jejich naštvání. „Naše Lottie si začala s Malfoyem?"

„Prý ho miluje," odfrkl si Albus. „U Merlinovy smradlavé ponožky, proč zrovna Malfoy?"

„Nedal jí náhodou něco do pití?"

Lily měla chuť se začít smát, ale udržela se. Pochybovala, že Charlotte by to nepoznala. Nebyla takový dříč jako Rose, netrávila tolik času v knihovně ani nedávala tak najevo své znalosti, ale byla úplně stejně schopná, podle Lily možná i lepší. Lektvary jí navíc šly dokonale, s Altair tvořily nejlepší dvojici na škole.

„Chová se jako ona, tím to nebude," zavrtěl Albus hlavou. „Musel jí říct něco, čím ji dostal. Určitě jí lhal úplně ve všem, udělal ze sebe chudáčka a ona ho začala litovat."

„To už je trochu přitažené za vlasy, nemyslíš?" neudržela se Lily.

Albus se na ni bleskově otočil. „Co si teda myslíš ty, Lily? Ještě ses k tomu nijak nevyjádřila."

Lily s odpovědí váhala, odmítala uhnout pohledem jako první.

„Nemám ti k tomu co říct," odpověděla nakonec. „Ještě jsem se nerozhodla, protože z vašeho pohledu to brát nemůžu. Jste proti Malfoyovi zaujatí. Vlastně ani nevím, jaký je, když není ve vaší přítomnosti."

James na sestru vykulil překvapeně oči. „Lily-"

„Víte co, kašlete na to," přerušila bratra a postavila se na nohy. „Jsem unavená, jdu si lehnout."

„Kdes vlastně byla poté, co jsi odešla z plesu?" zajímal se Albus dřív, než stihla dojít ke dveřím. „Na koleji jsi nebyla a Hugo řekl, že jsi došla až potom, co jsme šli spát."

Lily se zarazila uprostřed pohybu.

„Jak Hugo ví, kdy jsem došla?" opáčila a otočila se.

„Zůstal mu Pobertův plánek a při jeho prohlížení tě viděl, jak jsi přišla na kolej," pokrčil Albus rameny.

„Byla jsem s Timem Athleem," prozradila mu nakonec. „Povídali jsme si."

„Povídali?" zamračil se James a střelil pohledem po mladším bratrovi.

„Ano, jen jsme si povídali," odsekla Lily nahněvaně a založila si ruce na prsou. „A i kdyby ne, nic vám do toho není. Je moje věc, jestli se s někým vídám."

Nečekala na to, jestli něco řeknou, prostě rychle opustila Jamesův pokoj a vběhla do toho svého. Věděla, že obyčejný zámek na dveřích nezabrání jejím bratrům, aby do jejího pokoje vešli, přesto dveře zamkla.

Unaveně se převlékla do pyžama a praštila sebou na postel. Sotva se zahrabala pod přikrývku, usnula únavou.

--------------------

Dopoledne se u Potterových neslo v klidném duchu. Lily věděla, že jakmile odejdou do Doupěte, nejspíš to všechno spadne jako domeček z karet. Znala Olivera a pochybovala, že by vztah jeho sestry nechal jen tak.

Hned po příjezdu k babičce jí došlo, že něco není v pořádku. Charlotte, Jonathan a Isabelle už tam byli, ačkoliv jejich rodiče a Oliver nikoliv. Napětí mezi Charlotte, Jamesem a Albusem bylo znatelné, protože se na sebe sotva podívali, což neušlo Harrymu a Ginny.

„Co se děje?" neudržel se Harry, když v obýváku, kde všichni seděli a čekali na ostatní, panovalo podivné ticho. „Proč se nebavíte?"

Charlotte po strýci střelila váhavým pohledem, ale k odpovědi se neměla.

„S tím si nemusíš lámat hlavu, strejdo," usmála se Izzy a varovně se na své bratrance zamračila, zatímco pohupováním nohou zabavovala Eileen. „Taková malá neshoda, však to určitě znáš."

Harry nedůvěřivě přimhouřil oči, ale dál se neptal. Raději se zvedl a zamířil do kuchyně za Ginny, Molly, Arthurem a Charliem.

„Malá neshoda?" nadzvedl James obočí. „Poněkud mírné označení, nemyslíš?"

„Vaši to ví?" vyhrkla Lily a podívala se na Charlotte.

Lottie přikývla. „Spala jsem tu, utekla jsem z domu jen chvíli po příjezdu. Babička s dědou taky všechno ví."

„Co ti na to táta řekl?" zajímal se Albus. „Hádám, že stojí na naší straně."

„Abe, nech ji!" okřikl bratrance Jonathan zamračeně.

„I ty?" posteskl si James. „Jone-"

„Ne, neříkej to," přerušil ho Jonathan. „Jsem na straně své sestry a měl jsem tam stát už ve chvíli, kdy jsem se o jejich vztahu dozvěděl."

Charlotte i přes bratrova slova vstala a mlčky opustila místnost. První chtěla jít do kuchyně za dospělými, ale rozmyslela si to a místo toho začala vybíhat schody. Tam se jí nikdo nebude na nic vyptávat.

Lily na své bratry hodila nevraživý pohled a chystala se vyrazit za svou sestřenicí, když se otevřely dveře do obýváku a dovnitř vešli Hugo s Rose.

„Řekli jste to doma?" vypálila na ně okamžitě Isabelle.

Rose zavrtěla hlavou. „Shodli jsme se, že to není dobrý nápad."

„Ne, ty ses shodla," opravil ji bratr vzpurně a posadil se vedle Jamese na sedačku.

„Někdo to doma snad řekl?"

„Nejspíš ne, jinak by to věděli už všichni," odpověděl Jonathan. „Altair to s jistotou řekla jen Piper a Colette se Sebastianem nejsou pitomci."

„Takže my podle vás jsme, proto se ujišťujete?" zamračila se uraženě Rose.

„Rosie, tak to myšleno nebylo," povzdechla si Izzy. „Jen nechceme, aby to dopadlo jako na plese."

Ticho, které v pokoji nastalo, se nedalo popsat jinak než napjaté. Nikdo nic neříkal, všichni po sobě jen pokukovali a čekali, až přijdou i zbylí členové početné rodiny. Jak postupně přicházeli další Weasleyovi a nakonec i Blackovi, napětí ještě houstlo a prohlubovalo se.

Nikdo si nedělal iluze o tom, že to někoho dřív nebo později přestane bavit.

Jediný, kdo se k nim v obýváku nepřidal, byla Altair. Ta jen své bratrance a sestřenice pozdravila a zamířila ke schodům.

„Nevím, jestli s někým chce mluvit," varovala ji Lily a zamračila se na Albuse.

„Se mnou bude chtít mluvit," ujistila ji Altair. „Jsem v tom s ní od prvního dne."

Nereagovala na překvapené pohledy ze stran svých příbuzných a začala vybíhat schody.

„Nechápu, že vás to překvapuje," uchechtl se suše Sebastian. „Vážně jste si mysleli, že to nikdo nevěděl? Že by se s tím nesvěřila své nejlepší kamarádce?"

„A to jí na to nic neřekla?" zajímal se nechápavě Hugo. „Zatraceně, Altair taky byla proti němu!"

Sebastian se ušklíbl se. „Mýlíš se. Řekni jediný případ, kdy proti němu vypálila jediné kouzlo."

Hugo se nadechl k odpovědi, ale potom se zasekl a podíval se po svých bratrancích. Ani oni se neměli k odpovědi, spíše zamyšleně hleděli před sebe.

„Nikdy," odpověděl potom užasle Albus. „Dělala s námi žertíky a podobně, ale nikdy proti němu nevypálila. Vždycky to byla ona, kdo nás nabádal, že to za to nestojí."

„Přesně tak," přitakal Sebastian. „Altair se totiž nenechá ovládat city jako my, první přemýšlí a potom koná. Možná bychom to mohli taky začít tak dělat."

James na Sebastiana vytřeštil oči a chystal se něco říct, když dovnitř nakoukla Nicole a svolala je k obědu.

„Kde je Lottie a Altair?" zamračila se, protože vnučky nikde nezahlédla.

„Zajdu pro ně," nabídl se Sebastian a střelil pohledem po Jonathanovi, který souhlasně přikývl.

„Pokoj tety Ginny," poradil mu ještě, než se zařadil za svou sestru při cestě do kuchyně. Sebastian vyběhl schody během pár vteřin a nejprve zaklepal, než dveře otevřel a nakoukl dovnitř.

„Nejsem tady, abych ti říkal, jak špatně sis vybrala," vyhrkl dřív, než se stihla Charlotte vůbec nadechnout. „Nelíbí se mi to, nebudu to popírat, ale je to tvoje volba."

„Jon mi říkal, cos mu včera ve vlaku řekl," přikývla Lottie a vstala z postele, na níž spolu s Altair seděla. „A chci, abys věděl, že to pro mě hodně znamená."

Dvěma rychlými kroky byla u něj a pevně ho objala. Sebastian jí objetí trochu překvapeně oplatil, ale potom se pousmál.

„A babička nás volá na oběd," dodal, když se od něj Charlotte odtáhla. „Zřejmě už přišli úplně všichni."

Lottie v obličeji mírně pobledla a zhluboka se nadechla, než obešla bratrance na chodbu.

„Myslíš, že to bude dobré?" šeptl Sebastian směrem k Altair, když scházeli schody dolů.

Zavrtěla hlavou. „Pochybuju, že by to teď neprasklo. Radši se připrav na hádku."

----------------------

Ačkoliv se Molly opravdu snažila a několik konverzací probíhalo, nikomu neuniklo napětí, které ve vzduchu panovalo. Charlotte se neustále vyhýbala pohledům ze stran svého otce i bratranců a sestřenic, sotva s někým promluvila jediné slovo.

A to stejné se dalo říct o všech, kdo pravdu věděli.

„Dobrá, něco se děje a mě to přestává bavit," nevydržel to Ron a tím si sjednal okamžité ticho. „Všichni jste divní. Od kdy se zrovna vy nebavíte?" dodal a rukou ukázal na Jonathana, Olivera, Jamese a Sebastiana, kteří seděli vedle sebe.

„Má pravdu," přitakal Will. „Ani vy se nebavíte."

Jeho pohled směřoval na děvčata.

„Od chvíle, co jsme sem přišli, je jasné, že jste nám něco neřekli," přisadila si Angelina a podívala se na Bena a Roxy.

„To by vám měla říct Charlotte," odpověděl Oliver odměřeně a ignoroval varovné pohledy některých příslušníků rodiny.

„Lottie?"

Charlotte přeletěla přes všechny tváře a zhluboka se nadechla. „Chodím se Scorpiusem Malfoyem."

Jak očekávala, všichni, kdo o tom nevěděli, překvapeně a šokovaně zalapali po dechu. Fred, který seděl kousek od ní, sebou mírně škubl, jako kdyby ho bolelo to slyšet, ale jinak nereagoval a dál zíral před sebe.

Ticho, které tentokrát nastalo, bylo snad nejhorší a Charlotte připadalo i nejdelší. Dospělí se po sobě nevěřícně otáčeli, ale nic neříkali.

„Cože?" vydoloval ze sebe Ron. „Jak jako chodíš s Malfoyem?"

Hermiona se na manžela zamračeně podívala, ale jako kdyby si toho Ron ani nevšiml.

„Normálně," vzal si slovo Albus. „Dokonce spolu byli i tajně na plese, že Lottie?"

„To nemůžeš myslet vážně," řekl George a otočil se na své dvojče. „Frede, tys to věděl?"

„Dozvěděl jsem se to včera večer," odpověděl Fred škrobeně. „Někdo mi poslal dopis."

Altair po Charlotte střelila pohledem. Lottie se na ni otočila a přikývla, ústy naznačila, že jí to potom řekne.

„Podívejte, není důvod kvůli tomu přece vyšilovat," odkašlala si Nicole. „Zaskočilo nás to, samozřejmě, ale –"

„Jak nemáme vyšilovat, když si začala s Malfoyem?" přerušil matku Will. „Vnuk toho Malfoye, který tě málem zabil!"

Nicole si povzdechla. „To se stalo před více jak pětačtyřiceti lety, Williame."

„To nemění nic na tom, že je Malfoy!"

„A víte, co je nejlepší?" zaškaredil se James. „Někteří si stojí za tím, že nám do toho nic není, že Jonathane?"

„Taky není," stál si za svým Jon a bez mrknutí oka opětoval bratranci pohled. „Charlotte je téměř dospělá a ví, co dělá. Což se nedá říct o některých z vás. Kdybyste měli rozum, drželi byste jazyk za zuby."

„Oliver alespoň uvažuje," vyprskl nahněvaně Albus.

„Kdyby uvažoval, nechoval by se jako pitomec a nehrozilo by, že ztratí sestru!"

„Jonathane!" okřikla svého syna Lauren, i když spíše ze zvyku, než proto, aby se takhle nevyjadřoval.

Než se kdo stačil nadát, strhla se podobná hádka jako v nebelvírské společenské místnosti po plese, jen ve větším měřítku. Charlotte tomu nešťastně chvíli přihlížela, než se zvedla s úmyslem odejít. Měla hádek po krk.

„Kam si myslíš, že jdeš?"

Zastavila se a otočila se. „Pryč z této místnosti. Nemám sílu na to se hádat."

„Ta hádka je jenom kvůli tobě!" připomněl jí James. „A ty si jenom tak odejdeš?"

„Jamesi!" okřikla syna Ginny varovně, ale ten ji neposlouchal.

„Takže všichni mají svobodnou vůli být s kýmkoliv, ale já ne?" vyprskla Charlotte nahněvaně. „Já nemůžu milovat někoho, kdo za to stojí?"

„Ne Malfoye."

„Nemáš nejmenší ponětí, jaký doopravdy je!" vykřikla Lottie, až přehlušila hlasy ostatních. Ti ustali v hádkách a teď jen tiše přihlíželi. „Skoro všichni vidíte jen to, co chcete, protože nám to tak vykládali. Malfoyovi jsou špatní, patřili ke Smrtijedům, chodí do Zmijozelu a podobné pitomosti!

Kdybys dokázal odsunout stranou tu pitomou pýchu a zaslepenost, zjistil bys, žes to byl vlastně ty, kvůli komu začaly ty hádky mezi Scorpem a vámi všemi! Nebýt tebe, nemuselo to tak být!"

„Teď to budeš házet na mě?" uchechtl se James nevěřícně. „Nemůžeš uznat, že Malfoy je takový, jak ho známe?"

„Tak mi řekni, za jakých okolností vznikla první hádka!" vyzvala ho Charlotte.

James rozhodil rukama. „Jak si to mám pamatovat? Bylo to před šesti lety, u Merlina!"

„Bylo mi to jasné, protože tebe nezajímá nic jiného než famfrpál a tvoje obdivovatelky," odsekla Lottie. „Je ti úplně jedno, že kvůli tobě Scorpius nesnáší své příjmení. To tys začal první hádku a všichni ostatní to od tebe samozřejmě pochytili."

„A jak jsem tu hádku teda začal?" zajímal se James nahněvaně. „No prosím, řekni mi to, když za to údajně můžu já!"

„Zeptal ses Scorpiuse, jestli si taky nechá vytetovat přihlouplé tetování jako jeho otec," odpověděla ledově.

„Jamesi!" zalapal po dechu šokovaně Harry.

„A co má být?" opáčil James lhostejně. „To je důvod na mě vytáhnout hůlku?"

„Zatraceně, Scorpius nemůže za to, do jaké rodiny se narodil!" vykřikla Charlotte rozlíceně. „Myslel sis, a od té doby se nic nezměnilo, že jako syn Harryho Pottera si můžeš dovolit cokoliv a nic se neděje. Vůbec jsi mu nedal prostor, aby ukázal, jaký doopravdy je.

A ještě ses mu smál do očí, když se po jeho předčasném odjezdu domů rozšířila fáma, že chytil dračí spalničky. Utahoval sis z něj, i když bylo jasně vidět, že nemá zájem se s vámi pouštět do jakékoliv hádky."

„Co je mi do toho, proč opravdu odjel domů?" prskl James. „To, že chytil dračí spalničky, se šířilo po celé škole. Já s tím nezačal."

„Zemřela mu máma, proto odjel domů!"

James překvapeně zamrkal a podíval se na svého otce, který si povzdechl a přikývl. Otočil se zase zpět, ale to už Charlotte vybíhala dveřmi do obývacího pokoje a potom po schodech nahoru.

„Skvělá práce, Jamesi, opravdu," sjela Altair Jamese pohledem a obešla svou židli.

„Kdybys nám to řekla, mohlo se to utnout hned na začátku!" bránil bratra Abe.

„A vy jste jako něco víc, že si myslíte, že můžete rozhodovat o tom, kdo je pro ni nejlepší?" nadzvedla tázavě obočí. „Že musíte vědět všechno?"

„Tak dost!" praštil Arthur rukou do stolu. „Jsou Vánoce, zatraceně! A ty nejsou o hádkách a rozkolech!

Jak řekla Nicole, všechny nás to překvapilo, ale není to důvod, abychom se hádali u slavnostního oběda. Je pochopitelné, že s tím někteří z nás nesouhlasí, s Malfoyovými jsme si zažili svoje, ale Scorpius nemusí a podle všeho není jako jeho otec nebo děd.

A i v naší rodině jsou dobré příklady toho, že krev není všechno – Sirius, Andromeda, moje matka..."

Arthur se zhluboka nadechl a přejel všechny pohledem, který jasně naznačoval, že nepřipouští žádné námitky. Jako první se na své místo posadil zpět Charlie a hned po něm Bill s Fleur a Hermiona. Poslední pak zůstali stát Ron, Will a George, kteří svůj vzdor nakonec taky vzdali.

„Je moc brzy na alkohol?" zeptal se nenuceně William.

Harry vytáhl svou hůlku a odevzdaně s ní mávl, načež začaly z kredence levitovat skleničky a láhev ohnivé whisky. Už za letu se vyprázdnila téměř do poloviny a postavila se do středu stolu, zatímco skleničky si rozebrali už ve vzduchu.

Tyhle Vánoce nebudou patřit mezi oblíbené vzpomínky, napadlo Sebastiana, když si vděčně loknul a alkohol ho zahřál v krku.