Altair konečně chápala, jak se její rodiče museli cítit během války. Když jí vyprávěli, nejen oni, ale i babička Nicole, jak se neustále ohlíželi za rameno, jestli jim v patách nejsou Smrtijedi, nebrala to tak vážně.

Jenže teď to bylo jiné. Přestávala věřit skoro všem spolužákům, kteří nebyli její rodina nebo blízcí známí. Přistihla se, jak přemýšlí nad tím, jestli třeba Alexandra Volkotová někdy mluvila o své rodině. Co o ní vlastně ví? Co ví o komkoliv, s kým někdy prohodila pár slov na nějakém večírku nebo během společné práce, při které se dostali do dvojice?

Kdokoliv z nich mohl mít spadeno na ni a její blízké. Kdokoliv mohl mít napojení na Smrtijedy nebo někoho, kdo si přál pomstu.

Jenže dokazovat to pro ni bylo zhola nemožné. Ani se neobtěžovala zkoušet z nich cokoliv dostat nebo si napsat jmenný seznam, bylo by jí to k ničemu, když nemá veritasérum. Navíc by se to mohlo donést k dotyčnému, a to nechtěla.

Když se tedy vydala z koleje, aby na Owenovu žádost spolu pobyli čas venku na sluníčku, jednu ruku měla schovanou v kapse a prsty držela hůlku. Nechtělo se jí moc ven, obzvláště pokud to znamenalo, že nebude hledat, ale nechtěla se s ním hádat.

Prošla kolem kabinetu profesora lektvarů a zahnula do další chodby, když ji vyrušil hlas.

„Hej, Blacková!"

Prudce se otočila a vytáhla svou hůlku, kterou namířila na Darrena Blishwicka. Ten se zarazil a zvedl prázdné ruce na znak, že on hůlku nemá.

„Klídek, Blacková," utrousil s úšklebkem.

„Co chceš, Blishwicku?" zeptala se otráveně a hůlku schovala. „Nemám náladu ani čas."

„Jdeš za tím primusem, co?" nadhodil. „Takže je pravda, že jsi zase přístupná?"

Altair na něj zlobně přimhouřila oči. „Do toho ti nic není."

„Upřímně, nečekal jsem, že by ses do nějakého vztahu pustila, když tě Dean tak podrazil," nedal se odbít. „Nikdy jsem nevěděl, komu vlastně věřit. Vyspala ses s ním nebo ne?"

„O co ti jde, Blishwicku?" osopila se na něj. Darren k ní udělal několik kroků, až stál jen půl metru od ní. Musela zvednout hlavu, aby mu pořádně viděla do tváře, protože ji převyšoval o půl hlavy. Nehodlala ustoupit, ne takovému pitomci.

Využila toho, že je tak blízko a nevidí na její ruce, a sáhla pro hůlku.

„Je nás víc, kdo by chtěli zjistit, jestli si Dean nevymýšlel," pokrčil rameny a slizky se usmál. „Měl docela dost detailů, jen těžko se dá věřit tomu, že si vymýšlel."

Altair úplně zapomněla na hůlku a rovnou mu vrazila silnou facku. Sklepením se rozlehlo plesknutí, Darren zavrávoral. Než se nadála, jedna jeho ruka svírala její rameno a druhou jí mířil hůlkou mezi oči. Ostře nasála do plic vzduch, když ji přirazil ke zdi za ní.

Pomalu, aby si toho nevšiml, znovu zašátrala v kapse pro hůlku. Nespouštěla přitom oči z jeho rozzuřené tváře, na levém líci se mu vybarvoval otisk její ruky.

„Pověz, Altair, co všechno z toho, co nám Gabriel navykládal, je opravdu pravda?"

Spěšné kroky oba zaslechli až na poslední chvíli, jak jim v uších hučela krev. Darren se otočil tím směrem vteřinu předtím, než k nim Owen doběhl a vrazil mu pěstí přímo do nosu. Altair uslyšela křupnutí a následně tichý nářek, když se Blishwich svalil na zem.

„On je ten-"

Altair zavrtěla hlavou, věděla, na co naráží. „Jen se do mě navážel, tak jsem mu dala facku. Moc se mu to nelíbilo."

Darren se vyšplhal do sedu a sundal si ruce z obličeje. Z nosu mu valila krev proudem a hromadila se mu na oblečení a v dlaních.

„Co se to tu děje?!"

Altair s Owenem se překvapeně podívali na profesora Hopkinsona, který se zjevil na začátku chodby.

„Slečno Blacková, vysvětlíte mi to?" dožadoval se odpovědi a přešel blíž k Darrenovi, jenž se škrábal na nohy.

„Pane profesore, tady Blishwick mě urážel, tak jsem mu dala facku, když se nesmí používat kouzla," odpověděla Altair bez zaváhání. Wayn Hopkinson na svou neteř vykulil oči a střelil pohledem po Darrenovi a jeho zkrvaveném obličeji.

„Chcete mi říct, že mu tohle způsobila jedna facka?"

„Zaútočil na ni, tak jsem mu vrazil pěstí," doplnil její výpověď Owen. „Byla to obrana."

Altair viděla, že její strýc netuší, co jim na to má říct.

„Pane Blishwicku, co mi k tomu řeknete vy?"

Darren se pokusil promluvit, ale sotva mu rozuměli víc jak dvě slova.

„Zajděte si s tím na ošetřovnu," doporučil mu. „Zmijozelu srážím dvacet bodů za to, že jste na slečnu Blackovou zaútočil."

Darren probodl Altair a Owena pohledem, potom pohotově opustil sklepení, zanechávajíc za sebou kapky krve.

„Vám srážím deset bodů," otočil se na Owena. Ačkoliv se snažil udržet si vážnou tvář, v očích mu tančily pobavené jiskřičky. Potom se podíval na Altair. „Čím tě urazil, žes mu zrovna vrazila?"

Altair si povzdechla. „To je jedno, určitě už si to znovu nedovolí."

„Máte jediné štěstí, že jsem to já a ne někdo jiný," podotkl Wayn unaveně a mávl hůlkou, aby odstranil kaluž krve, kterou tam po sobě Darren nechal. „Teď běžte."

Altair se na strýce vděčně pousmála, vzala Owena za ruku a společně opustili hrad. Na nádvoří posedávalo několik studentů, to stejné různě na trávě. Trochu zvolnili krok, aby si užili klid.

„Takže, co přesně ti řekl?" zajímal se Owen, když procházeli kolem okraje Zapovězeného lesa.

„Myslela jsem, žes slyšel to poslední," namítla překvapeně a podívala se na něj.

Owen zavrtěl hlavou. „Nemluvil dost nahlas, zrovna jsem do té chodby vstupoval. Navíc jsem trochu přestal vnímat, když jsem viděl, jak ti míří hůlkou do obličeje."

Altair se zachechtala, ale potom zase zvážněla.

„Ptal se na Gabriela a to, jestli opravdu lhal," odpověděla s povzdechem. „Prý jim navykládal nějaké detaily, které si nemohl vymyslet, a někteří by chtěli vědět, jestli..."

Nedokázala to doříct, přišlo jí to trapné, ačkoliv jemu to říct mohla.

„Půjdu mu ten nos zlomit ještě jednou," procedil Owen skrz zuby a donutil ji zastavit. Jeho stisk ruky zesílil, ale ne tolik, aby ji to bolelo. „A hned, jak budu mít možnost, tak jednu vrazím i Deanovi. Parchant jeden."

Altair se zasmála a zvedla k němu tvář. Musela trochu přivřít oči, protože na ni ze strany svítilo slunce. Owen jí položil volnou ruku na tvář a krátce ji políbil.

„Měls pravdu, dneska je hezky," uznala nakonec a opřela se o něj. Pohled jí směřoval na Černé jezero a slunce, které se od hladiny odráželo. Cítila jeho prsty, jak jí přejíždí po zádech. Na chvíli si dovolila zapomenout na to všechno, co se kolem děje.

Žádný Turnaj tří kouzelnických škol, žádný neznámý nepřítel.

--------------------

Lauren byla ráda, že se dneska mohla vymluvit na to, že jí navečer má přijít návštěva. Sotva tu výmluvu někomu mohla říct, když vedla oddělení, ale když za ní přišel Hamish MacFarlan kvůli třetímu úkolu a nehodlal odejít ani po hodině, výmluva se jí hodila.

Ve chvíli, kdy se za ní zavřely domovní dveře, už tam všichni byli. Nečekala, že bych jich přišlo tolik, přece jen poslední dobou měli všichni hodně práce. Na ústředí bystrozorů řádila chřipka, podle všeho už ale polevila a bystrozorů bylo dost, aby její bratři i Harry měli volný večer.

Přišla taky Ginny, Clary a Piper. Všechny tři pozorovaly s úsměvem malou Eileen, jak se honí za jiskřičkami, které do prostoru pouštěl William.

„Začínali jsme se bát, jestli pro tebe nebudeme muset zajít!" dobíral si ji Jeremy.

Lara si povzdechla. „Zdržel mě Hamish. Jednou toho chlapa asi zabiju."

Harry se zasmál, i když moc dobře věděl, o čem mluví. Kvůli Turnaji navštívil MacFarlan i jeho a jen těžko se ho potom zase zbavoval.

„Už jen necelé tři týdny a je po všem," pokusil se ji povzbudit, zatímco mířila ke komodě, kde nechávali dopisy, jež došly v nepřítomnosti příjemce. Dnes tam byl jen jeden.

„Kdy to došlo?" zajímala se a zvedla ho, aby na něj ostatní viděli.

„Po obědě," odpověděl Fred.

„Je od Dominique," prozradila jim a vytáhla pergamen z obálky. Snažila se udržovat se starými přáteli z Francie kontakt, ale při vší práci někdy zapomínala. Naneštěstí stejný problém měla i Dominique a ostatní, a tak si neměly co vyčítat.

„Co píše?" zajímal se Will zvědavě.

„Doneslo se k ní to s Colette," odvětila, aniž by zvedla pohled od dopisu. „Doufá, že se brzy uzdraví a najde se viník."

„Céline je v Bradavicích, určitě jí to napsala ona," odpověděl na nevyřčenou otázku Jeremy, protože se Will zatvářil nechápavě. „Sotva by si to nechala pro sebe, když jsme jako rodina."

„A jak je na tom vlastně Colette?" zajímala se Izzy. „Lepší se její stav?"

Všechny pohledy se přesunuly na Willa a Clary.

„Vypadá to, že se začíná uzdravovat, ale pořád je ještě brzo na to zjistit, jak je na tom její mysl," řekla Clarissa. „V době třetího úkolu bychom ale mohli vědět s jistotou, jestli se probere."

I když to nebyla jistota, kterou chtěli, bylo to něco, co jim dodalo naději.

„A co podezřelí?" zajímal se Fred. „Jsou nějací, nebo zase nic?"

Will s Jeremym se otočili na Harryho. Ten chvíli váhal, jako kdyby nevěděl, jestli jim má odpovědět.

„Nic," zavrtěl hlavou nakonec. „Strávili jsme ve škole polovinu dne výslechy, vyzpovídali jsme obrazy i domácí skřítky, ale nikdo nic neviděl ani neslyšel.

Kluci, kteří pracují na případu Holoubkové, si myslí, že to má na svědomí jeden člověk. Byla by velká náhoda, kdyby to dělali dva na sobě nezávislí lidé."

„Napadlo někoho, že by za tím mohl být ten mladý Malfoy?" nadhodila Piper. „Když byl někdo ve škole uřknutý naposledy, byl to Draco Malfoy, ne?"

Nemuseli ani odpovídat, poznala to na jejich výrazech.

„Scorpius má na oba dva incidenty alibi," prozradil jim Harry. „Poprvé byl s Charlotte, svědčili si navzájem. A podruhé taky, to s nimi ale byla i Altair a ten primus, teď si nevzpomenu na jméno. Po dodělání toho prášku šli společně k Hagridovi."

„Navíc sám hrál, když se splašily Potlouky," dodala Lauren. „Hraje za Zmijozel, seděl na koštěti."

„Škoda, byl by dobrý podezřelý," pokrčila Ginny rameny, ačkoliv za svou neteří stála. Nemohla ovšem přehlížet to, že jako jeden z mála by měl dobrý důvod se pomstít. Jeho rodina patřila ke Smrtijedům, po válce ztratili veškerý vliv a oblíbenost.

„Není možné, aby to dělal jeden jediný student," namítla Isabelle, která si k sobě vzala Eileen, protože začala pofňukávat z nedostatku pozornosti. „Vezměte si, jak je to promyšlené. Když nejsou ani podezřelí nebo stopy, buď to nedělá poprvé, což je děsivá představa, nebo má komplice."

„Někdo, kdo je venku?" ujišťovala se Piper a potom zalapala po dechu, jako kdyby odhalila velkou věc. „Co když je to někdo z ministerstva?"

„Cože?"

„Popřemýšlejte," nabádala je nadšeně. „Proč by si vybral zrovna tento rok?"

„Turnaj tří kouzelnických škol," zamumlala Lauren.

„Přesně tak!" přisvědčila Piper. „Jak dlouho zaměstnanci věděli, že se to bude konat v Bradavicích?"

„Několik měsíců," pokrčil Jeremy rameny. „Dost času na to promyslet celý plán. Kdo jiný by jel do Bradavic jako redaktorka?"

„Dobře, ale co když se to k dotyčnému dostalo přes někoho z ministerstva, kdo s tím nemá vůbec nic společného?" opáčil William. „Známí si povykládají věcí, nemůžeme jednoznačně říct, že za tím stojí někdo z Ministerstva kouzel."

„Dejme tomu, že máš pravdu," souhlasil Harry a krátce se podíval na Piper, která se spokojeně zazubila. „V tom případě hledáme rodiče a dítě. Společně zosnovali plán pomsty a teď ho plní. Jaký má ale konec?"

Přes tváře jim přeletěl stín strachu. Izzy si instinktivně přitiskla Elu blíž k sobě, jako kdyby se snad útočník měl teď zjevit a napadnout je.

Nikdo se nedovažoval vyslovit to, co si mysleli – někdo má zemřít a Holoubková to nebyla.