Scorpiusův návrat domů se obešel bez nějakého dramatu. Na nástupišti na něj čekala babička a přenesla je před dům, který chránila ochranná kouzla. Nebyl to Malfoy manor, o němž mu otec i babička několikrát vyprávěli, protože tam Draco odmítl budovat rodinu.

Spolu s Astorií nechal postavit nový dům, o poznání menší a méně honosný, ale Scorpius jej nazýval domovem rád. Nepotřeboval k životu obří sídlo, ve kterém se dá lehce ztratit, sklepení s celami ani obří knihovnu a přepočet pokojů.

U společné večeře udržovali obyčejnou konverzaci, ačkoliv měl co dělat, aby na něm nepoznali, že se něco děje, když mluvil o plese.

„A koho jsi měl za partnerku?" zajímala se Narcisa s úsměvem. „A co výzdoba? Pamatuju si, že když byl ples za mého studia, byla nádherná."

„I za mého," přitakal Draco.

„Velkolepá," odpověděl Scorp a napil se dýňového džusu. „Kromě vnitřní výzdoby si dali záležet i na nádvoří, udělali tam nádhernou zahradu a na jezeře se dalo bruslit."

„Cože se dalo?"

„Bruslit," zopakoval Scorpius trpělivě. „To je taková mudlovská aktivita. Ne, že bych to zkoušel, raději na led nestoupám."

Narcisa se mírně zamračila, ale nijak se nevyjadřovala. Scorpius na ní poznal, že se uvnitř pere sama se sebou. Léta vštěpování toho, jak jsou mudlové a mudlorození podřadní a podobné řeči nejde zahodit jen tak, ani za tolik let, které od války uběhly.

„A kdo ti teda dělal doprovod?" vrátil se k matčině otázce Draco. „Někdo ze Zmijozelu?"

Scorpius chvíli váhal. „Nikoho jsem nakonec nepozval. Z naší koleje se mi žádná holka nelíbí a ty, které jsem pozvat chtěl, už měly partnery."

„No, na tom taky není nic špatného," usoudila babička nakonec. „Hlavní je, že sis to užil."

„Jo," přitakal a mírně se pousmál, když si vzpomněl na čas strávený s Charlotte. Tedy dokud to všechno nezkazil nějaký pitomý anonym a její bratři.

Zbytek večeře proběhl poměrně v tichém duchu, potom se Scorpius odebral do svého pokoje. Po dlouhé cestě byl polámaný a chtěl si jenom lehnout do postele a usnout. Spánek ovšem dlouho nepřicházel, protože mu v hlavě rezonovala Altaiřina slova.

„Nemáš tušení, co se teď doma bude dít, ačkoliv věřím, že si tě obhájí. Ale bude ji to stát hodně síly, takže opravdu doufám, že se v tobě nezmýlila, Scorpiusi."

Přemýšlel, jestli to její bratři už řekli doma, nebo si to nechali pro sebe. Nebo jestli to doma řekl kdokoliv z její velké rodiny. Pochyboval, že by si to dospělí nechali pro sebe, obzvláště pokud se jedná o příjmení Malfoy.

Nakonec se mu po delším zírání do stropu podařilo usnout.

Když se pak ráno probudil, očekával, že mu možná přijde dopis od Charlotte s tím, jak to včera večer dopadlo, ale žádná sova během snídaně nedoletěla a letaxem taky nic nepřišlo.

Možná se nic neděje a podařilo se jí přemluvit bratrance a sestřenice, aby nic neříkali, napadlo ho, když seděl u slavnostního oběda. To, že se šeredně spletl, mu došlo až po rozbalení dárků pod stromečkem.

Zrovna zblízka zkoumal nejnovější model Sluneční záře, když oheň v krbu zezelenal a následně z něj vyletěla obálka s dopisem.

„Kdo by nám takovým způsobem posílal poštu?" zamračila se Narcisa a několika kroky se ocitla před krbem. Vzala obálku do ruky a očistila koberec od sazí. „Je pro tebe, Scorpe," dodala překvapeně.

Scorpius byl okamžitě na nohou a převzal si dopis. Nemeškal a vytáhl pergamen z obálky. Okamžitě poznal Charlottino písmo a neušly mu zaschlé kapky, které odhadoval na slzy. A čím víc četl, tím více chápal jejich důvod.

„Co se děje?" zajímal se Draco zamračeně. „Od koho to je?"

Scorpius zvedl ruku a naznačil otci, ať chvíli počká, než dočte. Na vteřinu pak zavřel oči a zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahu.

„Neřekl jsem vám pravdu o plese," vydoloval ze sebe nakonec. „Byl jsem tam s někým, na kom mi opravdu záleží a kdo pro mě hodně znamená, protože nemá žádné předsudky ohledně naší rodiny, i když by mohla."

„Scorpiusi, vyklop to."

„Charlotte Weasleyová," vydechl a sledoval reakci svého otce a babičky. Jak očekával, oba dva se zarazili a vyměnili si šokovaný pohled.

„Weasleyová," zopakoval po něm Draco a snažil se udržet si klidný tón. „Čí dcera to přesně je? Trochu se v té rodině ztrácím."

Scorpius pochopil, že je to narážka na jejich počet a to, že za nedlouho budou v Británii snad jen Weasleyovi, ale přešel to jen s mírným úšklebkem.

„Freda a Lauren Weasleyových, za svobodna byla Blacková," objasnil jim.

„Dcera Siriuse Blacka," dodala Narcisa. „Matně si ji vybavuju, teď nedávno byla v novinách."

„Stala se nejmladší vedoucí Odboru mezinárodní kouzelnické spolupráce," přitakal Draco. „Bojovala v Bradavicích i přes to, že byla těhotná."

„To čekala Charlottinu starší sestru, Isabelle," souhlasil Scorpius. „Ale to teď není podstatné. Chtěli jsme náš vztah držet v tajnosti, protože se s jejími rodinnými příslušníky tak nějak nesnesu."

„A proč nám to tedy vykládáš?" nechápala babička.

„Protože nás na plese načapali její bratři a dostalo se to ven," vysvětli zkroušeně. „V tom dopise, který mi poslala, píše, že se pohádali během dnešního oběda úplně všichni se všemi. Její rodinu to rozdělilo, dokonce i její bratři se spolu nebaví, a to jsou dvojčata."

„Protože tě má ráda?" ujišťoval se Draco a Scorpius přikývl. „No, musím říct, že tohle jsem nečekal."

„Ani já," přidala se Narcisa. „Tedy, to, že nás Potterovi, Weasleyovi a Blackovi nemají rádi, není novinka, samozřejmě, ale že se kvůli tomu pohádá v podstatě s celou rodinou, to je nečekané. Obzvláště u Weasleyových."

„Takže vám to nevadí?"

Draco si povzdechl a vstal. „Scorpe, máme tě rádi a chceme, abys byl šťastný. A pokud je to s Weasleyovou, tak budiž. Vyjít s její rodinou bude sice těžké, ale nějak se to bude muset zvládnout."

Scorpius se neudržel a otce objal. Nedělali to příliš často, proto se Draco mírně zarazil, ale synovo objetí opětoval. Takové vyznávání náklonosti u nich nebylo obvyklé.

„Ale teď mě zajímá, kdo není proti vám," řekla Narcisa a naznačila vnukovi, aby se posadil zpět do křesla. „Jeden její bratr, nebo jsem to tak alespoň pochopila."

„Jonathan, ten mi vždycky přišel jako rozumnější z nich dvou, sestra Isabelle a matka, potom její sestřenice Altair, která o nás věděla od začátku, dál Sebastian, i když s jistým sebezapřením, a nějaké její sestřenice.

Víc mi asi řekne až ve škole, protože ještě nemluvila s Altair, která tam zůstala i potom, co skončila ta hádka. Šíleně se prý pohádala s Jamesem Potterem, nejstarším synem Harryho Pottera."

„Kdybych věděl, že tím všechno nezhoršíme, řekl bych, abychom se vydali k nim domů a pokusili se to urovnat," prozradil synovi Draco. „Jestli jsou tam ale všichni, tak spíše hrozí, že to někdo nepřežije."

„Charlotte taky dodává, abych to za žádnou cenu nedělal," ušklíbl se na něj Scorpius. „Napadlo ji, že mě to může napadnout."

Draco se krátce zasmál a napil se čaje, kterého se od přijetí dopisu nedotkl.

„Ráda bych ji poznala," řekla Cissa. „Dívka, která si získá srdce Malfoye, je určitě výjimečná."

Scorpius se rozpustile rozesmál. Charlotte byla mnohem víc než jenom to. Těžko se mu pro její popis hledala slova, protože mu žádná nepřišla dostatečně dobrá.

------------------------------

Altair se naposledy podívala na Charlotte, která s pláčem usnula v posteli, a tiše za sebou zavřela dveře. Trápilo ji, že zrovna Lottie musí tohle prožívat, protože si to nezasloužila. Vždy se chovala nesobecky, hledala nejlepší řešení, aby byli spokojeni všichni. Jednou v životě si dovolila myslet konečně i na sebe a takhle to dopadlo.

Seběhla schody do obýváku, kde posedávali ve skupinkách ostatní. Dosud nikdo neodešel, po slovech Arthura si to nikdo ani nedovolil, ačkoliv se atmosféra příliš nezměnila.

Tentokrát se však mezi sebou normálně bavili, i když z jejich tváří bylo poznat napětí.

„Tati? Mohla bych s tebou mluvit?" zeptala se tiše otce, když k němu přišla. Jeremy se na ni podíval a přikývl, následujíc ji do kuchyně.

Aniž by něco řekla, vzala z věšáku svůj kabát a navlékla si ho. Když vyšli ven, do tváří ji udeřil ledový vzduch.

„Stalo se něco?" zajímal se Jeremy a strčil si ruce do kapes. „Tedy, kromě toho, co už víme?"

Altair zhluboka vydechla. „Víš, jak strejda Fred řekl, že mu někdo poslal dopis, v němž se dozvěděl o Lottie?"

„Jo," souhlasil Jeremy.

„Jonathan s Oliverem se o tom dozvěděli úplně stejným způsobem," pokračovala Altair. „Někdo podstrčil Jonovi vzkaz s tím, že se Charlotte schází se Scorpiusem a jsou spolu i na plese. Bez toho by se ji nevydali hledat, neměli by důvod."

„Nechápu, kam tím míříš," přiznal Jeremy zamyšleně.

„Někdo chtěl, aby se tohle stalo," vysvětlila. „Využil toho, že se naše rodiny nesnesou, aby nás to rozdělilo."

„Chceš snad říct, že se domníváš, že po nás někdo jde?" ujišťoval se její otec. „Taro, já nevím. Prostě byl někdo škodolibý, to děcka jsou."

„Nepřipadá ti divné, že jenom za poslední tři měsíce se staly tři věci, které souvisí s námi?" nadzvedla tázavě obočí a zastavila se u ovocného sadu. „První se splašily Potlouky, oba dva. To se normálně nestane.

Potom někdo zabije Holoubkovou a podezření rázem padne na naši rodinu. Neříkám, že to nemělo své opodstatnění, ale proč na školních pozemcích? Mělo to ukázat na nás, ne na nikoho jiného.

A teď někdo odhalí vztah Charlotte a Scorpiuse. Není to náhoda, tati."

Jeremy si povzdechl a několik vteřin zíral své dceři do očí, než otočil hlavu směrem k domu. Nemohl popřít, že ho to nenapadlo, ale vždy tu myšlenku zatlačil do pozadí. Samozřejmě důvodů by bylo hodně, ale žádný mu nepřipadal dostatečně dobrý na to, aby kvůli tomu musel někdo zemřít.

„Jsem si tím jistá," dodala Altair, „a ty jsi jeden z mála, kdo se mi nevysměje."

„Řekla jsi to někomu?"

„Mluvila jsem o tom s Lottie, Scorpiusem a Owenem, naším primusem," přitakala. „Napadlo mě to totiž ve chvíli, kdy za námi přišla Charlotte s tím, že to její bratři vědí."

„A motiv?"

Altair pokrčila rameny. „První mě taky žádný nenapadal, ale s jedním přišel Scorpius. Vy jste zachránci kouzelnického světa, pomohli jste strejdovi Harrymu s poražením Voldemorta, lidé jsou vám vděční.

Co ale ti, kdo stáli na jeho straně a všechno ztratili, když skončila válka? Bývalí Smrtijedi, kteří unikli vězení, protože bez Znamení zla se jen těžko dokazuje, kdo k němu opravdu patřil."

„Teď se neptám jako tvůj otec, ale jako bystrozor," oznámil jí Jeremy po vteřině ticha a nasadil typický výraz bystrozora, který u něj měla možnost několikrát zahlédnout. „Jsi si jistá, že v tom nemá prsty Malfoy ani ten primus?"

Altair měla chuť obrátit oči v sloup, ale udržela se. Chápala, že taková otázka ho musela napadnout. Napadla by kteréhokoliv bystrozora, pokud by na to přišla řeč.

„Jsem si jistá, že Scorpius je čistý," odpověděla. „Miluje Charlotte, neublížil by jí. Navíc, jak řekla, nesnáší své příjmení, protože je se Smrtijedy stále spojováno."

„A ten primus?"

Zavrtěla hlavou. „Taky v tom nejede. Nemá na Smrtijedy žádné napojení, jeho matka dokonce bojovala v bitvě o Bradavice."

„Máš na někoho podezření?" zajímal se Jeremy dál.

„Přímé ne, jenom si myslím, že je to někdo ze studentů," odvětila mírně neochotně. „Nesnáším tu představu, ale dávalo by to největší smysl. Samozřejmě je možné, že to celé dělá někdo venku a na hradě je jenom někdo, kdo mu předává informace, ale spíše se přikláním k té první možnosti.

Student by měl dokonalou příležitost na nás poštvat Potlouky, zabít Holoubkovou a odhalit Charlotte."

„Pokud to tak opravdu je," řekl Jeremy po chvíli ticha napjatým hlasem, „pak si musíte dávat pozor. Většina lidí by se k vraždě uchýlila až ke konci, ale tady je to přesně naopak. Nevíme, čeho je ještě schopný."

„Takže mi věříš?" ujišťovala se Altair nadějně.

„Věřím, že na té teorii něco je," opravil ji. „Jenom nemáme potřebné důkazy."

Altair se pousmála. „Zkusím se porozhlédnout, třeba na něco narazím."

„Ale buď ostražitá, ano? Jestli máš pravdu, tak vás ten člověk sleduje. Pokud zjistí, že jsi mu na stopě..." Jeremy nedokázal větu ani dokončit, jenom ta představa ho děsila.

„Budu opatrná," ujistila otce a krátce ho objala na znamení vděku. „A kdybych na něco opravdu přišla, první to dám vědět tobě. To bude nejbezpečnější."

Jeremy pohladil dceru po vlasech a vtiskl jí do nich polibek, než ji postrčil směrem k Doupěti. Altair neprotestovala, zima se jí pomalu kradla pod kabát. To nejdůležitější otci řekla, teď se mohla alespoň v relativním klidu posadit k ostatním a upíjet horkou čokoládu.