Sebastian zvedl hlavu a sledoval, jak se rudé jiskry rozprskly nad bludištěm. Nebylo to daleko od něj, kdyby mu v tom nebránily kamenné zdi. Štvalo ho, že přes zdi nešlo slyšet téměř nic, takže ani netušil, proč některý ze šampionů potřebuje pomoc.

Znovu se dal do pohybu, dovolil si zastavit na příliš dlouho. Neměl nejmenší ponětí, jestli ho někdo sleduje, ale pokud ano, tak ne příliš úspěšně. Začínal mít neblahý pocit, že Darren s Gabrielem jsou v patách Altair.

Modlil se, aby ty jiskry nepatřily jeho sestřenici. Samozřejmě mohla narazit na nějakou jinou překážku, ale pokud ji dostihli ti dva... Nechtěl ani myslet na to, co by to znamenalo.

Kdyby to mohl nějak ovlivnit, chtěl by, aby oba dva sledovali jeho. Altair mu to sice nikdy přímo neřekla, ale on ji znal lépe, než si myslela. Poznal, že to, co se stalo na konci jejího čtvrtého ročníku, ji změnilo.

Ale hlavně viděl ten děs v jejích očích, když utíkali ještě společně. Vypadala úplně stejně vyděšeně, jako předtím po zhlédnutí jejich největšího strachu. Netušil, co tam viděla, ale rozhodně to mělo co dělat s Gabrielem.

A jí se to stalo opravdu skutečností.

Zabočil a zůstal překvapeně zírat na ohňového kraba. Vteřinu na sebe vzájemně hleděli, potom se Sebastian odhodlal k chůzi. Pokud ho neohrozí, nezaútočí. Problém byl v tom, že chodba nebyla zrovna největší a on měl k dobru asi jen půl metru na obou stranách.

Skoro nedýchal, když kolem něj procházel. Nespouštěl z něj oči, dokud ho úplně neobešel a nerozběhl se zase dál. Vběhl do další chodby a málem se srazil s Irinou Domračevovou.

Kruvalská šampionka na něj okamžitě namířila hůlku a změřila si ho ostražitým pohledem.

„Nebudu na tebe útočit, když ty nezaútočíš na mě," oznámil jí a nervózně se ošil. „Musíš ale vědět, že jsou tady dva lidi, kteří se vydávají za bystrozory. Nevím, jak u ostatních šampionů, ale mě a Altair se snaží zabít."

Irina přimhouřila oči. „Čekáš, že ti budu věřit?" zeptala se jej posměšně.

„Fajn, jak chceš," odfrkl si a ohlédl se za sebe, aby se ujistil, že se k nim nikdo z jeho strany neblíží, „ale já tě varoval. A nebudu tady stát, protože je dost možné, že mě sledují."

Udělal krok dozadu a rozběhl se druhou chodbou, kam původně namířeno neměl. Netušil, že si díky Irině právě vybral tu správnou cestu.

--------------------

„A dalším vyřazeným se stává krásnohůlský šampion Thierry Chevalier! To znamená, že největším kandidátem na výhru jsou Bradavice, protože mají stále oba dva šampiony ve hře!"

Gray Savage rozhrnul dveře ošetřovatelského stanu a sledoval, jak si Thierryho převzala bradavická ošetřovatelka. Levou nohavici měl roztrženou a levé lýtko provizorně zavázané, ale přes obvazy rychle prosakovala krev.

„Co se mu stalo?" zajímala se Poppy, zatímco prováděla kouzla. Druhá lékouzelnice, poslaná Nicole Blackovou z nemocnice, odběhla pro lektvary. Mezitím se dovnitř přiřítila i ředitelka Krásnohůlek.

„Vypadá to na souboj," odpověděl na ošetřovatelčinu otázku, „ale nikdo neví. Než jsme tam došli, upadl do mdlob z nedostatku krve."

Madame Pomfreyová přikývla a začala se plně věnovat své práci. Ránu vyčistila, zacelila a následně potřela výtažkem z třemdavy, aby předešla jizvám.

„Madame Maxime, bude v pořádku," ujistila ředitelku potom. „Jakmile si budeme jisté, že se udrží vzhůru, pošleme ho na tribuny za vámi."

Olympa Maxime se na chvíli zarazila, jako kdyby odejít nechtěla, ale následně poděkovala a zase odešla za ostatními porotci.

Savage sledoval, jak do Thierryho první dostaly dva lektvary, jeden na bolest a druhý na krvetvorbu, než ho probraly. Chlapec byl stále v obličeji celý bílý, ale dokázal se udržet na loktech.

Než se stihl na cokoliv zeptat, spustil rychlou francouzštinou.

„Počkej," zarazil ho profesor pohotově, „já ti nerozumím. Mám dojít pro tvou ředitelku, aby nám to přeložila, nebo to dokážeš říct i v angličtině?"

Thierry sykl bolestí, když mu Poppy začala ručně znovu ovazovat nohu, a potom zaváhal. Vypadalo to, že volí slova.

„Je tam kluk, chtěl nás zabít," odpověděl mu nakonec po krátkých odmlkách, jako kdyby opravdu chtěl, aby mu rozuměl správně.

Savage na něj vytřeštil oči. Otočil se na patě a vyběhl ze stanu, aby přeběhl do toho bystrozorského. Ke svému překvapení tam narazil na Harryho a Teddyho, oba dva pobledlé.

„Ten krásnohůlský šampion mi právě řekl, že je v bludišti nějaký kluk, který je chtěl zabít," oznámil jim rychle. Harry Potter okamžitě zesinal a Teddy na tom nebyl o moc lépe.

„Řekl ti ještě něco?"

Savage zavrtěl hlavou. „Chtělo by to někoho, kdo mluví francouzsky."

„Nemůžeme to říct Willovi ani Jeremymu, natož Paulette, Laře nebo Nicole," hlesl Potter. „A jediní další lidi, kteří mu rozumí, jsou děti."

„Je tu ještě Izzy," namítl Teddy s hlubokým nádechem, který prozrazoval, že mu ten nápad zrovna nezamlouvá. „Přišla se podívat i s malou."

„Řekne mi někdo, co se tu děje?" vložil se do jejich rozhovoru podrážděně Gray.

Harry na něj několik vteřin hleděl, než se nadechl: „V bludišti je dvojice, která se vydává za naše bystrozory."

Ve stanu nastalo na několik vteřin ticho, přerušované jen tlumenými hlasy diváků, kteří se právě od MacFarlana dozvěděli, že krásnohůlský šampion bude v pořádku.

„Doveď Izzy," rozhodl Harry nakonec. „Běžte ale druhou stranou, aby vás nikdo neviděl. Nemůžeme si dovolit, aby se to někdo další dozvěděl."

Teddy přikývl a spěšně odběhl. Trvalo mu několik minut, než svou kamarádku přivedl. Na rukou nesla malou Eileen, která zvědavě pokukovala po stanu.

„Potřebujeme, abys promluvila s Thierrym," řekl jí Harry okamžitě.

Isabelle se neptala, proč na to potřebují zrovna ji. Práce na Odboru záhad ji naučila, že některé otázky nejsou důležité. Navíc viděla, že je to naléhavé, a tak jen přikývla.

Thierry vypadal už o něco lépe, dokázal sedět a snažil se zastavit třes rukou. Izzy si předělala Elu na druhou ruku, přistoupila k němu a začala se vyptávat. Krásnohůlský šampion se okamžitě trochu uvolnil a v rychlosti jí vysvětlil, co přesně se stalo.

„V bludišti je nějaký student ze sedmého ročníku, který chtěl zabít Altair, ale potom se tam objevil on a jeho sestra," tlumočila jim Izzy tlumeným hlasem, který se jí třásl. „Svázali ho, ale podařilo se mu vzít si hůlku a zranit Thierryho. Jeho sestra a Altair ho pak odlákaly do jiné chodby. Potom si přivolal pomoc."

Isabelle se na ně plně otočila, v obličeji pobledlá.

„Co se to děje?" dožadovala se vysvětlení.

--------------------

Altair v rychlosti povykládala krásnohůlské šampionce všechno, aby byla v obraze. Nevynechala nic, kromě přesného důvodu, proč po nich jde i Gabriel. Nezdálo se jí to v tu chvíli podstatné. Důležité bylo, aby je jeden z nich nedostihl.

„Neměla bys pokračovat se mnou," snažila se ji pak přesvědčit. „Zranil už tvého bratra, nechci, abys to odnesla i ty."

Jacqueline ji donutila na chvíli zastavit. „Ve dvou jsme silnější. Navíc o mně ten jeden kluk už ví, pokud ho bystrozoři nechytili, nejspíš je nám v patách. Jsem terčem tak či tak."

Altair se trhaně nadechla a přikývla. Měla pravdu, Darren o ní věděl. Kdyby se rozdělily a on sledoval ji, stejně by se ji pokusil zabít.

„Neměly bychom zastavovat," řekla nakonec a zase se dala do rychlé chůze. Jacqueline s ní srovnala krok, a tak postupovaly spolu.

Společně zahnaly dalšího bubáka, který se skrýval v jedné chodbě, prošly kolem hipogryfa a zneškodnily dvě akromantule, aniž by se pořádně zastavily.

Na dalším rozcestí se vydaly doprava a ušly necelých deset metrů, když ze zatáčky někdo vyběhl. Než Altair stačila zareagovat, neznámý do ní narazil a následně se oba dva váleli ve vlhké trávě.

„Sebastiane!" vykřikla, když si uvědomila, kdo to je. Její bratranec se vyškrábal na kolena a šokovaně na ni zíral. Než se nadála, vytáhl ji do sedu a pevně objal.

„Tak šíleně jsem se bál," zamumlal jí do ucha. „Ty červené jiskry..."

„To byl Thierry," prozradila mu a setřela si slzy, které nedokázala zadržet. „Blishwick mě dostihl a snažil se mě zabít, když tam přiběhli Jacqueline s Thierrym. Vážně ho zranil, tak jsme ho odlákaly do druhé chodby, aby si zavolal pomoc."

Sebastian jí pomohl na nohy a podíval se na krásnohůlskou šampionku, která postávala kousek od nich.

„Nesmíme se zastavovat," pokračovala Altair. „Blishwick mi řekl, že Gabriel sleduje tebe. Musíme zmizet."

Sebastian spolkl slova díků a přikývl. Jenže netušili, kudy mají jít, když každý doběhl z jiné strany. Aniž by Altair něco řekla, provedla kouzlo na ukázání směru, kterým se jejich cíl nachází. A tak se otočili k cestě, kterou přišel Sebastian, zády a rozešli se k rozcestí.

-----------------

Okolí se neobvykle ochladilo. Sotva si to stihl někdo z nich uvědomit, udeřila je vlna bezmoci a zoufalství.

„Mozkomoři," hlesl Sebastian a dech se mu srazil přímo před očima. Jakmile to dořekl, vynořili se z další chodby dva mozkomoři.

Altair pohotově zalovila v paměti. Snažila se zahnat vzpomínky na hádku s Owenem, na uřknutou Colette i na to, co se stalo s Gabrielem. Připadala jí to jako věčnost, než konečně našla jednu z nejšťastnějších vzpomínek, které měla – na její první opravdový polibek s Owenem v Komnatě nejvyšší potřeby. I přes to, že brečela, protože mu právě řekla, co provedla, ji neopustil.

„Expecto patronum!"

Z její hůlky rázem vyletěl Patron v psí podobě a společně s Bastovým drakem a Jacquelininou kočkou zahnal oba dva mozkomory na útěk.

Altair zhluboka vydechla přebytečný vzduch z plic a chtěla se podívat na svého bratrance, když se o zeď vedle něj roztříštil červený paprsek.

Nečekali, aby se utvrdili v tom, kdo to byl, a rozběhli se. Altair se ještě na vteřinu otočila a vyděšeně zjistila, že je dohnali oba dva. Darrenovi se zřejmě podařilo najít Gabriela, stejně jako se ona zase setkala se Sebastianem.

Poslala za sebe vybuchující kletbu a schválně ji směřovala na zeď, aby je kousky kamene zpomalily.

„Mám nápad!" vyhrkla zadýchaně. Měla sto chutí se praštit do čela. Proč ji to nenapadlo dřív?

Znovu se zamyslela a vybavila si nějakou šťastnou vzpomínku, načež vyčarovala svého Patrona. Zatímco utíkali, sdělila mu vzkaz a poslala ho, aby to vyřídil Harrymu Potterovi. Fenka přikývla, proměnila se do modré koule a zmizela.

Altair doufala, že její vzkaz opravdu doručí. Tohle už nebyla honba za Pohárem tří kouzelníků, ale boj o holý život.

Smrtící kletba ji minula o pár centimetrů a roztříštila se o stěnu vedle ní. Poslepu poslala další vybuchující kletbu a s potěšením zaslechla, jak jeden z nich hlasitě zaklel.

Nevnímala, kudy utíkají, prostě utíkali. Zahýbali podle toho, jak se jim to zrovna zdálo nejlepší, a nezastavovali ani nezpomalovali.

„Tohle už dlouho nepůjde," zasýpala Jacqueline. „Dochází mi dech."

Altair otevřela pusu, aby jí něco řekla, když se před nimi nečekaně objevil nový průchod. Vběhli do něj a zůstali překvapeně zírat na Pohár tří kouzelníků. Nebyla to chodba, ale kulaté prostranství, které připomínalo to, v němž se jim odhalili Darren s Gabrielem.

„Musíme ho vzít!" vykřikl Sebastian a rozběhl se k němu. Sotva to však udělal, do nohy ho trefil paprsek a neviditelná síla jej odmrštila na kamennou zeď.

„Tak na to zapomeň, Blacku," sykl Darren a rty se mu roztáhly do spokojeného úsměvu. „Nikdo odsud neodejde, dokud nedokončím to, co jsem začal."

Altair cítila, jak se jí srdce rozbušilo ještě víc, i když pochybovala, že by to bylo možné. Dostihli je, oba dva. Podívala se zpříma do tváře Gabriela Deana a zaútočila jako první.

Vteřinu poté už kolem nich létal jeden světelný paprsek za druhým.