Ráno se na snídani sešli jen studenti po pátý ročník. Možná byste mezi nimi našli i někoho staršího patnácti, ale jen výjimečně. A důvod byl prostý. Večírek, který pořádali Oliver, Jonathan a Sebastian, se protáhl až do brzkých ranních hodin. Někteří návštěvníci si dokonce dodali odvahu a během večera se vypařili, aby vhodili své jméno do Poháru.

Minerva McGonagallová sledovala Velkou síň nelibě. Nebyla pitomá, samozřejmě tušila, že se nějaký večírek udál. S Potterovými, Weasleyovými a Blackovými měla své zkušenosti. Nicméně ji těšilo, že své tajné večírky vytáhli na úroveň, kdy zapojili všechny koleje a dosáhli toho, že o nich profesoři téměř nevěděli.

Když se Altair vyhrabala z postele, byl akorát čas oběda. Posadila se a bolestně sykla nad příšernou bolestí hlavy, která jí vehnala slzy do očí. Klekla si k posteli a vytáhla menší kufřík uvnitř svého kufru, ve kterém skladovala připravené lektvary. V dalším, taky menším, potom měla uložené přísady na jejich vaření.

Vzala jeden proti bolesti hlavy a okamžitě ho vypila. Ihned pocítila jeho účinky. Několikrát zamrkala a úlevně vydechla, když bolest zcela odezněla. Položila prázdnou lahvičku na zem a na chvíli se opřela zády o rám postele.

Vychutnávala si to krásné ticho, které v pokoji panovalo. Jindy musela neustále poslouchat kdákání Lydie Nottové a Rachell Parkinsonové, které platily za největší drbny a pomlouvačky na celé škole. Teď byly ovšem někde pryč, což jí naprosto vyhovovalo.

„Hej, v pohodě?" houkla na ni Josette Cooperová, která nečekaně otevřela dveře od koupelny. Vypadala rozhodně lépe, než jak se Altair cítila.

„Už ano," přitakala a postavila se. Nohou posunula kufr pod postel a přešla ke skříni, ze které vytáhla obyčejné oblečení. „V kolik jsi vlastně odešla z toho večírku?"

„Kolem třetí," odpověděla Josette s úsměvem. „A ty v kolik? Vypadalo to, že se od Harrisona nevzdálíš."

Altair se zastavila uprostřed pohybu a v duchu zaúpěla.

„Byla jsem opilá a on za mnou došel," snažila se z toho vybruslit a začala si svlékat pyžamo. „Jenom jsme si povídali."

„Nad třemi lahvemi whisky, nebo co jste to pili," ušklíbla se Josette. „Ale v pohodě, jen by si z toho mohl někdo něco vyvodit."

„Jak by z toho mohl někdo něco vyvozovat?" zamračila se, ačkoliv odpověď znala.

„Lydie a Rachell si něco vyvodí i z pitomého pozdravu," připomněla jí kamarádka soucitně, ale potom se povzbudivě usmála. „Každopádně tam naše hvězdy nebyly, takže se nejspíš nemáš čeho bát."

Altair přikývla a přetáhla si obyčejné bílé tričko přes hlavu. Přidala k tomu tmavě modré džíny a ještě rychle skočila do koupelny, aby provedla rychlou hygienu a něco si udělala s vlasy.

Potom se rozloučila s Josette, která se chystala jít zpátky do postele, a odešla z pokoje. Společenskou místností jen proplula bez povšimnutí a vyšla na chladnou chodbu. Dostat se ze sklepení jí trvalo pár minut.

Překvapeně vydechla, když si všimla svého otce, jak stojí ve vstupní síni a hlídá Ohnivý pohár. Zase. Kolem něj proudil zástup studentů, většina z nich šla teprve na své první jídlo toho dne a sotva mu věnovala jediný pohled.

„Co tady děláš?" zeptala se ho, jakmile došla blíž k němu.

„Odpadl jeden bystrozor, který tu měl dnes být, tak jsem to vzal za něj," odpověděl jí Jeremy s mírným úsměvem. „Večírek sis užila?"

„Jak o něm víš?" vyhrkla bez rozmyslu, ale potom si uvědomila, že by ji to nemělo překvapovat. „To je fuk, beztak jsi použil nějaké ty svoje bystrozorské triky."

„Být dobrý pozorovatel není žádný bystrozorský trik," zasmál se Jeremy pobaveně. „I když je to jedna z velkých výhod, když se chceš stát bystrozorem."

„Neměla bych se ptát, ale kolik už se přihlásilo holek z Bradavic?" zeptala se otce tišeji, aby ji procházející studenti neslyšeli.

„Nevím," odpověděl Jeremy popravdě. „Nebyl jsem na ministerstvu, Harry mi jenom poslal sovu s žádostí, jestli bych sem mohl zase jet."

Altair si povzdechla. Chtěla vědět, jak velkou má šanci na zvolení. Zajímalo ji, kolik holek se odvážilo přihlásit. Koho dalšího lákalo tam vhodit své jméno?

„Přihlásil se tu noc ještě někdo?"

Jeremy s odpovědí otálel. „Ne."

„Dobře, děkuji," řekla a na otce se usmála, než pokračovala do Velké síně. Nezamířila ovšem ke zmijozelského stolu, ale k tomu nebelvírskému. Nikdo nic nenamítal, když se posadila ke svým sestřenicím a kamarádkám. I Charlotte tu seděla.

„Vidím, že si někdo oslavu užil," šlehla po ní úsměvem Colette, ačkoliv vypadala, že každou chvíli usne.

Altair se natáhla pro kávu a nalila ji do hrnku, který do sebe ihned obrátila. „Kdybych si všechno pamatovala, bylo by to lepší."

Dominique se po jejích slovech zakuckala soustem, které právě měla v ústech, a Lily vyprskla svůj džus do novin před sebou. Několik studentů se na ně otočilo.

„Co si pamatuješ naposledy?" zajímala se Charlotte a nabodla na vidličku bramboru. Pohledem střelila ke Colette, která se na ni zazubila.

„Jestli narážíte na to, že jsem si povídala s Owenem, tak to si pamatuju dokonale," zpražila je nabroušeným pohledem a nalila si druhý hrnek kávy. „Pak jsem šla mezi lidi a to je můj konec."

„A o čem sis s naším okouzlujícím primusem povídala?" přimhouřila oči Lily a odložila Denního věštce vedle sebe.

„Tak různě," pokrčila Altair lhostejně rameny a raději si nacpala do pusy kus masa. „Kluci asi ještě spí, co?"

„Oliver, Jonathan, Abe a Ben vytuhli ve společenské místnosti na sedačkách a v křeslech," prozradila jí Colette a Charlotte se ušklíbla. „Nedivila bych se, kdyby prospali i výběr šampionů."

Altair se okamžitě zhoupl žaludek a ve tváři mírně pobledla. Ačkoliv říkala, že se přihlásit chce, nepotvrdila jim, že to opravdu udělala. Vlastně to nikdo kromě Sebastiana a Owena nevěděl, pokud to její bratranec někomu neřekl, o čemž nepochybovala.

„Zajímalo by mě, kolik holek se od nás přihlásilo," zapřemýšlela nahlas Lily.

Charlotte se nahnula dozadu k mrzimorskému stolu. „Hej, Kath, přihlásila ses?"

Katherine Hopkinsonová se na ni otočila. Vypadala trochu nevyspale, stejně jako většina návštěvníků večírku, ale rozhodně nevypadala, že by jí bylo jakkoliv zle.

„Ne," odpověděla. „Přemýšlela jsem o tom, ale nakonec jsem se rozhodla, že se chci plně věnovat přípravám na OVCE a povinnostem primusky."

Charlotte se na ni chápavě usmála a otočila se zpátky ke svým sestřenicím. Neušlo jí, že Altair zbledla o dobrý odstín. Než se stihla na cokoliv zeptat, vystřelila ze svého místa rychlostí blesku a zmizela ve dveřích Velké síně.

„Co se stalo?" zamračila se Colette. „Udělalo se jí zle?"

„Řekla bych, že to se dozvíme později," odtušila Charlotte s nakrčeným obočím.

----------------------

Napjatá atmosféra ve Velké síni by se dala krájet. Studenti si při večeři mezi sebou vzrušeně šeptali a pokukovali po sobě. Altair se do žádné konverzace nezapojila a jídla se sotva dotkla. Cítila, že má žaludek jako na vodě.

Sebastian už taky nevypadal nejklidněji, ačkoliv se to snažil zdárně skrývat. Udržoval během jídla konverzaci se svým spolubydlícím o posledním zápasu anglické ligy, který se konal pár dní před jejich odjezdem do školy.

Altair zabloudila pohledem k profesorskému stolu, před kterým stál Ohnivý pohár a kde seděli profesoři, ředitelé škol, Kingsley Pastorek, Hamish MacFarlan, teta Lara a nakonec i její otec. Povídal si se svou sestrou a něčemu se tiše smáli.

Nevěděla, jestli chce, aby u vyhlášení byl. Možná by raději uvítala strejdu Willa nebo Harryho, i když u Pottera si nebyla tak jistá. Rozhodně ale byla ráda, že tu není její matka. Pokud má pravdu, tak by ji nejspíš na místě zabila.

Dezerty ze stolů zmizely, hovory utichly dřív, než se vůbec Kingsley Pastorek stihl postavit. Když tak učinil, panovalo uvnitř hrobové ticho. S úsměvem přistoupil k Ohnivému poháru, ve kterém tančily modré plamínky.

„Vím, že jste všichni nedočkaví, a tak vás nebudu dále napínat," pousmál se na ně ministr a mávnutím hůlky ztlumil světla, aby navodil ještě tajemnější atmosféru. „Pohár je připravený, jistě to nebude trvat dlouho. Až řeknu jména šampionů, prosím je, aby vstali a šli do místnosti vedle síně, která je hned za těmi dveřmi."

Rukou ukázal na dveře za učitelským stolem, zatímco studenti zvědavě natahovali krky.

Modré plameny se náhle zbarvily do ruda a do vzduchu vyšlehl vysoký plamen, na jehož konci se vznášel kousek pergamenu. Kingsley se pro něj natáhl a rozložil ho.

„Šampionem za Krásnohůlky je Thierry Chevalier!"

Od havraspárského stolu se za hlasitého potlesku zvedl chlapec s medovými vlasy a uličkou mezi stoly přešel k vyvýšenému podiu, kde prošel kolem profesorů a zmizel ve dveřích vedlejší místnosti.

Než se stihli studenti pořádně vzpamatovat, vyvrhl Pohár další pergamen. Ministr se natáhl a sevřel jemně ohořelý pergamen v prstech.

„Šampionkou za Krásnohůlky je Jacqueline Chevalierová!"

Místností znovu propukl jásot, tentokrát od stolu vstala dívka se stejně medovými vlasy, jako měl chlapec. Nebylo pochyb, že jsou sourozenci, v jejich případě dvojčata. Prošla kolem profesorského stolu a vstoupila do místnosti za svým bratrem. Madame Maxime se potěšeně usmívala.

Síní se rozlehlo napjaté ticho, interval se prodloužil. Trvalo skoro dvě minuty, než se plameny znovu zbarvily do ruda. Altair cítila, jak její žaludek protestuje nervozitou. Dlaně v klíně zatínala v pěst, aby zabránila jejich třesu.

„Šampionem za Kruval se stává Yulian Lariv!"

Od zmijozelského stolu se zvedl za hlasitého jásotu urostlý chlapec, kterému na rtech hrál mírný úsměv. Jeho spolužáci ho poplácali pochvalně po zádech, než prošel síní do vedlejší místnosti.

Potom trvalo jen pár vteřin, než se objevil čtvrtý pergamen.

„Šampionkou za Kruval je Irina Domračevová!"

Dívka s dlouhými černými vlasy, které jí sahaly po pás, se za povzbuzování svých krajanů zvedla a se sebevědomým výrazem prošla kolem stolů až ke dveřím místností za síní.

Altair cítila, jak se jí zrychlil dech. Podívala se na Sebastiana, kterému se ve tváři zračila nedočkavost se strachem. Podívala se proto k ostatním stolům, kde seděla její rodina. Jediná Charlotte zachytila její pohled a usmála se na ni.

Pohár si dával ještě delší pauzu, než předtím. Když se konečně zbarvily plameny do ruda, Kingsley sebral vyvržený pergamen.

„Šampionem za Bradavice je Sebastian Black!"

Sebastian na svou sestřenici nejprve vyvalil překvapeně oči, jako kdyby tomu nemohl uvěřit, potom za neuvěřitelného vřískotu bradavických studentů vstal a svižným krokem začal procházet síní. Jeho strach se vytratil, místo toho se tvářil zcela nadšeně.

Oliver s Jonathanem pokřikovali tak nahlas, jak jen jim to hlasivky dovolily, stejně jako zbytek jejich rodiny. Byl div, že neposkakovali na stole.

Velká síň se zase uklidnila a všichni v tichosti očekávali poslední jméno. Altair cítila, jak se jí srdce rozbušilo ještě rychleji, dech se jí zrychlil.

Podívala se otcovým směrem ve chvíli, kdy se plameny Poháru zbarvily naposledy do ruda. Viděla na něm, že doufá. Jenže ona věděla, že doufá zbytečně.

Kingsley vzal pergamen a rozložil ho. Neuniklo jí, že na chvíli zaváhal.

„Šampionkou za Bradavice je Altair Blacková!"