Yeonjun pov.

Probudil jsem se do dalšího dne. Byl jsem ve své posteli a došlo mi, že mě ten pláč musel hodně vyčerpat, protože jsem usl nějak v poledne. Nebo mě vyčerpal nedostatek energie? Stále jsem nic nesnědl a já se cítil slabší a slabší.

Sedl jsem si na postel a podíval se na mobil, kolik je hodin. Bylo pět ráno. To jsem spal až tak dlouho? Promnul jsem si obličej a přemýšlel, co budu tak brzo ráno dělat, protože kluci určitě spí.

Rozhodl jsem si dát ranní sprchu. Tam jsem strávil tak půl hodiny. Bylo příjemný nechat na sebe dopadat studenou vodu, když jsou teď ta vedra v létě.

Vyšel jsem ze sprchy, dal si ručník kolem pasu a šel si vyčistit zuby. Když jsem byl hotový, tak jsem si ještě udělal ranní skincare. Došel jsem ke své skříni a několik minut se rozhodoval, co si dnes vezmu na sebe. Stejně jsem neměl nikam v plánu jít, a tak jsem si prozatím oblékl černé tílko a černé teplákové kraťasy.

Když jsem se podíval znovu na hodiny, tak bylo něco málo po šesté. Vůbec jsem nevěděl, co dělat celou dobu, dokud se nevzbudí kluci. Cítil jsem se tak divně. Tak osaměle. Byl jsem jediný vzhůru takhle brzo ráno a v domě bylo úplné ticho. Potřeboval jsem s někým nějaký kontakt.

Prošel jsem kolem zrcadla a zastavil se. Začal jsem se zase prohlížet. Chtěl jsem s tím přestat, ale nevěděl jsem, jak. Stále jsem se necítil spokojený se svým tělem.

Přestal jsem se prohlížet, protože jsem se už nezvládal na sebe koukat. Zase na mě doléhala ta mizerná nálada a potřeboval jsem od někoho uklidnit.

Stál jsem před Soobinovým pokojem a opatrně zaklepal. Za dveřmi se nic neozývalo a já věděl, že spí. Vím, že je neslušné vstoupit bez pozvání, ale potřeboval jsem uklidnit. Cítil jsem se úzkostlivě a bylo mi trochu do pláče.

Potichu jsem vstoupil dovnitř a uviděl Soobina, jak roztomile spí. Opravdu se mi ho nechtělo budit ze říše snů, ale sám tohle ráno asi nevydržím. Zavřel jsem dveře pokoje a sedl si vedle spícího Soobina na postel. Lehce jsem s ním zatřásl, aby se probudil.

Soobin ospale otevřel své oči a zmateně se na mě podíval. ,,Děje se něco?" zeptal se mě starostlivě. ,,Nechci být sám," řekl jsem mu posmutněle. Soobin si mě k sobě nečekaně přitáhl a já teď ležel vedle něj. Nestačil jsem se divit tomu, co teď udělal.

Přitáhl si mě blíž k sobě a hladil mě po ruce. ,,Kdy jsi naposledy jedl?" zeptal se mě starostlivě, když si mě celého prohlédl. ,,Nevím," odpověděl jsem mu upřímně. ,,Aspoň přibližně," řekl mi a já zapřemýšlel.

,,Myslím si, že v úterý," odpověděl jsem mu a on se koukl na svůj mobil. ,,Dnes je sobota," řekl se smutným povzdechem a schoval svůj mobil zpět. Soobin se na mě podíval a začal mě hladit po vlasech.

,,Slib mi, že dnes něco sníš. Aspoň jedno jídlo. Stačí, když začneš pomalu, ale něco sníst prostě musíš," řekl mi smutně a já sklopil svůj pohled dolů. Nevím, jestli mu to dokážu slíbit.

,,Nechci o tebe přijít," řekl mi a já se na něj zpět podíval. ,,Ty komentáře tě stále trápí?" zeptal se mě a já pokýval hlavou.

,,Nic z toho, co psali, není pravda. Psali to buď jenom ze závisti, nebo jsou prostě mentálně nemocní a dělá jim radost, když někomu takhle ubližují. Pro mě jsi ale perfektní. Líbíš se mi takový, jaký jsi. Vždy ses mi líbil. Záleží mi na tobě," říkal mi Soobin a já se na něj usmál. Dělalo mi radost tohle od něj slyšet. Mám pocit, že mé tváře nabraly červenou barvu, když mi řekl, že se mu líbím.

,,Nevadí ti, když teď půjdu ještě na chvíli spát?" zeptal se mě ospale. ,,Nevadí," odpověděl jsem mu a on mě objal. Takhle se mnou usnul a já ho celou dobu pozoroval, dokud se zase nevzbudil.

~~

Ráno jsem byl se svými členy, když snídali. Já ale nebyl schopný se k nim přidat. ,,Yeonjune?" oslovil mě Soobin a já se na něj podíval. ,,Půjdeme ven, jen my dva. Obleč si něco hezkého," řekl mi a já se na něj překvapeně podíval. ,,A co tam?" zeptal jsem se ho. ,,Uděláme si piknik," řekl mi s úsměvem.

~~

Přišli jsme se Soobinem na místo. Bylo to v krásném parku na odlehlém místě. Na sobě jsem měl světle modrou oversized košili s tenkými bílými pruhy a volné tmavě modré kalhoty. Vzal jsem si s sebou i svůj malý fotoaparát, protože rád fotím.

Soobin začal vytahovat z tašky všechny věci, jídlo a pití. Začal to chystat a já mezitím fotil krásnou krajinu. Když měl Soobin po pár minutách všechno nachystáno, tak jsem se podíval.

Na trávě ležela bílá deka a pár polštářů. Jen to jídlo se mi nelíbilo. Různé ovoce, croissanty, tiramisu, makronky, kimbap, Pocky, sušenky s kousky čokolády, sendviče a donuty. A jako pití voda, fanta, jahodové mléko a Coca-Cola bez curku. Oceňuji, že vzal tu bez cukru.

Byli jsme tu už pár minut a já celou dobu pozoroval prosluněné nebe, když jsem ležel zády na dece. ,,Piknik není od toho, aby se koukalo na mraky, ale aby se jedlo," vysvětlil mi Soobin. Chápal jsem, že mi chce pomoct, ale není to tak jednoduché.

,,Já vím. Ale já prostě nemůžu," vysvětlil jsem mu sklesle. ,,Udělej to alespoň pro mě, jez pro mě," řekl mi a pak se objevil nade mnou, když zubama držel stonek třešně. Naklonil se blíže k mému obličeji a já pootevřel pusu.

S váháním jsem si tu třešeň převzal. V tu chvíli jsem cítil, jak se naše rty dotkly. I taková maličkost mě úplně pěkně rozhodila. Soobin se ode mě odtáhl a vytáhl si z pusy stonek třešně.

,,Prosím, jez. Jedna třešeň tě nezabije," řekl mi starostlivě Soobin a pohladil mě po tváři. ,,Musíš něco sníst."

Po krátkém uvažování jsem tu třešeň začal pomalu rozžvýkávat. Zhoupl jsem se do sedu, protože se mi nechtělo jíst v leže. Když jsem tu třešeň měl dostatečně rozžvýkanou, tak jsem ji spolkl.

Dostavil se mi malý, roztomilý potlesk od Soobina a já se na něj podíval. Vypadal šťastně a to mě donutilo se usmát. Poté mě objal a já i jeho. ,,Zvládl jsi to," řekl mi hrdě Soobin, když mě hladil po zádech. Líbilo se mi, jak mě podporoval.