Počet slov:512
37 let/30.června 1997

,,Pojďme, rychle!" vyštěkl Severus a popadl Draca za hábit. Smrtijedi seběhli dolů, Bella mi věnovala úšklebek a já zaslechla, jak někdo pronesl kouzlo. Rychle jsem seběhla dolů, ale na chodbách byla taková tma, že jsem je ztratila.

Boj pokračoval. Byl tu Fénixův řád a smrtijedi. Metala jsem kolem sebe kletby a doufala, že jsem zasáhla smrtijedy. Tohle nemůže být pravda. Severus nemohl zabít Brumbála...

Zaslechla jsem Harryho a do někoho vrazila. Byl to Remus a stáhl mě k sobě, jen o vlásek nás minula smrtící kletba. Snažila jsem se vyprostit se mu. ,,Millie, ne! Nemůžeš za nimi jít!"

,,Ne... ne, já musím!" vykřikla jsem a konečně se mi povedlo vytrhnout se mu. ,,Mdloby na tebe!" křikla jsem a mé zaklínadlo jen o kousek minulo Amycuse, který běžel za svou sestrou Alectou. Musím se dostat ven z hradu. Dřív, než bude pozdě. Musím je najít...

,,Snape a Malfoy... proběhli tudy, Harry..." zaslechla jsem hlas Nevilla, a pak i Harryho, který mu odpovídal, že běží za nimi.

Co když už jsou pryč? Co když se přemístili? Myšlenky, nebo spíše otázky, mi běhaly hlavou, zatímco jsem rychle běžela ven a zrychleně dýchala. Seběhla jsem schody a konečně spatřila o něco víc světla. Harry byl o velký kus přede mnou - píchalo mě v boku a špatně se mi dýchalo, adrenalin mi koloval v krvi, ale já přesto běžela dál.

Prudké rudo-oranžové světlo ozářilo mou tvář a já zjistila, že je to oheň - to Bellatrix zapálila Hagridovu hájenku a náramně se při tom bavila.

,,Snape! On vám věřil!" Byl to Harry, který křičel z plných plic. Viděla jsem, jak se Severus zastavil a něco křikl na smrtijedy.

,,Pouta na tebe!" vykřikl nebelvírský chlapec, ale Severus kletbu odrazil. ,,Tak bojuj! Bojuj ty zbabělče!"

Bellatrix vyslala kletbu, která Harryho odmrštila.

,,Ne! On patří Pánovi Zla!" Polkla jsem, snad abych zahnala slzy a dohnala Harryho. Smrtijedi už se začali přemisťovat.

,,Sectumsempra!" Harryho kouzlo bylo opět odraženo a Harry dopadl tvrdě do trávy.

,,Nech ho být!" křikla jsem na něj a namířila na něj hůlkou.

,,Troufáte si proti mě použít má vlastní kouzla, Pottere? Ano. Já jsem princ dvojí krve."

,,Mdloby na tebe!"

,,Protego!" Jeho silný štít mě odhodil, já se však opět zvedla.

,,Jak jsi mohl?" Po tvářích mi tekly slzy a s odporem jsem hleděla na muže před sebou. ,,Já ti věřila..."

,,Uvědom si, kdo jsi, Millie. A na čí budeš straně. Jedno zaklínadlo a padneš k zemi mrtvá. Tvůj život, tvoje volba."

,,Ne! Ty jsi zrádce a -"

,,Nikoho jsem nezradil. To ty zrazuješ svého bratra!"

Opět jsem dopadla do trávy a vzlykla. ,,Záleželo mi na tobě, ty zbabělče..." šeptla jsem a sevřela v ruce trs trávy. Pak se ozval zvuk přemístění a štěkot mísený s křikem Hagrida.

Slzy dopadaly do trávy jako kapky rosy a já se třásla po celém těle. Plakala jsem. Věřila jsem mu a on přitom celou dobu byl na jeho straně. Nebyl Brumbálovým špehem. A já byla naštvaná na sebe. Věřila jsem, že Tom je v hloubi duše hodný. Líbilo se mi mučit lidi, prahla jsem po moci.

Byla jsem zlomená a zničená...

Prosím, nezabijte mě...:D mám tu baseballku, žraloka, pánvičky a jsem tu zabarikádovaná!:D
Ehm, a tohle ještě není to nejhorší...:D
Neplecha ukončena. (No, nevím:D)
Thx, ILY❤
-Milka