Počet slov:557
37 let/30.června 1997

Zůstala jsem ležet na zemi. Odmítala jsem Hagridovy prosby a jeho ochotu. Nakonec to vzdal a odešel s Harrym do hradu.

Nevěděla jsem, jak dlouho tu ležím. Jen jsem plakala a klela, křičela a prosila. Připadala jsem si, jako bych byla opět v Azkabanu. Ale já v Azkabanu nebyla.

,,Millie... pojď. Bude zase dobře, musíš jít dovnitř, nastydneš tu." Najednou se tu objevila Nymfadora, která mě jemně zvedla do sedu.

,,Doro," pípla jsem a opět se hlasitě rozvzlykala.

,,To bude dobré." Pevně si mě k sobě přitiskla a já se schoulila do náruče o několik let mladší ženě.

,,Nebude... už nikdy... věřila jsem mu..." vydechla jsem a naštvaně setřela slzy. Zatracené city!

,,Pojď... madame Pomfreyová už se postarala o všechny, může ti dát nějaký lektvar na uklidnění nebo životabudič," přemlouvala mě jemně Dora a já nakonec souhlasila. Podpírala mě a společně jsme došly na ošetřovnu, kde byli Weasleyovi, Hermiona, Harry, Remus a McGonagallová.

,,Proč jste neběžela za nima?" křikl na mě Harry, když mě spatřil. ,,Vy zrádkyně!" Jeho hlas byl plný odporu.

,,Pottere!" křikla na něj McGonagallová. ,,Pembertová je na naší straně, nikdy nepatřila -"

Vykasala jsem si levý rukáv hábitu. ,,Patřila," řekla jsem zhnuseně a sledovala její tvář, měla šokovaný výraz. ,,Jsem jeho sestra a všichni už to ví. JSEM SESTRA PÁNA ZLA!" zakřičela jsem hlasitě poslední větu.

,,Byla jsem hloupá, paní profesorko. Nechala jsem se zmást. Myslela jsem, že je Tom jiný a... Azkaban mě změnil. Prahla jsem po moci, chtěla jsem mučit lidi... ale teď už ne. Chci už konečně zůstat na dobré straně, být špehem, cokoliv," řekla jsem zoufale a zapotácela jsem se. Chytla jsem se za hlavu. Začínalo mi být špatně.

Rychle jsem se posadila a přijala od madame Pomfreyové životabudič a lektvar na uklidnění.

,,Myslela jsem, že bude bojovat za naši stranu," povzdechla si profesorka McGonagallová vyčerpaně. ,,No, někdo musí dál řídit školu. Millie, budu ráda, když převezmete obranu, pokud nám tedy chcete pomoct -"

,,Ona?! Ona že má učit?! Vždyť je úplně stejná jako on! Zrádkyně, Merlin ví, čeho je schopná -"

,,Harry, uklidni se. Brumbál jí věřil -"

,,Jenže Brumbál věřil taky Snapeovi! A viděli jste to sami! Snape byl zrádce, zabil ho! To samé můžeme čekat klidně i od ní -"

,,Já Millie věřím," řekla pevně Hermiona. ,,Běžela nahoru za nimi a chtěla pomoct. Naší straně. A kdyby byla na straně Ty-víš-koho, zabila by mě i Lenku, možná i omráčeného Kratiknota."

,,Děkuju, Hermiono," šeptla jsem dojatě a zdálo se, že Harry nad tím začal uvažovat. Stejně mě ale propaloval chladným pohledem.

,,Buď v klidu," šeptla mi do ucha Dora. Přikývla jsem.

Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešel Hagrid a vzlykal.

,,Už jsem... už jsem to zařídil... paní profesorko," hlasitě se vysmrkal.

,,Děkuji vám, Hagride."

,,Profesorka Prýtová zahnala všechny do postelí, profesor Křiklan dal vědět ministerstvu a profesor Kratiknot si šel lehnout."

,,Dobrá. Budu si muset se všemi profesory promluvit. Sdělte jim to, prosím. A vy přijďte taky," dodala a pousmála se na něj.

Cítila jsem se zvláštně. Brumbál odešel. Už navždy. A Tom může teď ovládat všechno a všechny.

,,Millie, vy se dostavte prosím také, ale ostatně, můžete jít teď se mnou," řekla nejistě profesorka McGonagallová a já maličko kývla.

Dora mě sevřela v objetí. ,,Všechno bude jako dřív, neboj se. Stojíme při tobě."

Oči se mi zalily slzami. Tak moc jsem ji měla ráda! ,,Ale já ho milovala, Tonksová..."

Já se vás celkem bojím...asi dnes neusnu:DD
Prosííím, nebuďte na mě naštvaní a nebrečte, ještě to není tak hrozné!:D ups...:D
Neplecha ukončena. Nebo spíš začata.
Thx, ILY❤
-Milka