Počet slov:515
35 let/11.února 1996

,,Firenze?" Vrátila jsem se o několik kroků zpátky, když mi došlo, koho jsem viděla. ,,Jste to vy?"

,,Ano, jsem," pokýval kentaur a pokynul mi, ať jdu dovnitř. ,,Opět se vidíme."

,,Co zde děláte? Chci říct -"

,,Profesor Brumbál za mnou zašel a požádal mě, zda bych tu nemohl učit. Jedna z vašich profesorek zřejmě přišla o místo, že?"

,,Ano. Takže... vy teď učíte jasnovidectví?"

,,Pokouším se o to."

,,Máte to tu moc hezké." Připadala jsem si jako v lese.

,,Profesor Brumbál mi to zde zařídil takto, abych se prý cítil jako doma."

,,To je od něj velmi milé. Už jste učil Harryho Pottera?"

,,Ano, zrovna dnes jsme měli první hodinu."

Nevěděla jsem, jak pokračovat v konverzaci, a tak jsem se omluvila a pokračovala dál v cestě. Harry měl dnes další lekci nitrobrany a upřímně jsem doufala, že se mu bude dařit.

Říkala jsem si, že by už mohli mít konec dnešní lekce, a tak jsem tiše stiskla kliku a vešla dovnitř.

Harry právě odcházel a když prošel kolem mě, kývl. Sledovala jsem Severuse, jak si vzpomínky, které vytahuje z myslánky, ukládá zpět do své mysli a s povzdechem jsem přešla ke knihovničce.

Bříšky prstů jsem přejížděla po hřbetech knih a název každé jsem si pečlivě přečetla.

Obrovské dilema vybrat si jednu z desítek knih.

,,Tak jak to šlo?" nevydržela jsem to a promluvila jako první. Jen něco zabručel.

,,Nemůžeš se chovat normálně? Já jsem ti nic neprovedla," odsekla jsem a rychle popadla knihu o přípravě lektvarů a listovala jí.

Povzdechl si. ,,Dobře, omlouvám se."

Měla bych být překvapená, že se omluvil, ale mě už nic nepřekvapí. Prostě ne ne ne.

,,Jak to šlo tedy?"

,,Viděl pár mých vzpomínek..." Kniha dopadla na zem.

,,Cože?!"

,,Jo, slyšela jsi dobře," zavrčel.

,,A jaké?" zadržovala jsem dech.

,,Viděl mě, když... když jsem sledoval hádku rodičů a... a..."

,,A?" nadzvedla jsem obočí a byla zvědavá, co z něj vypadne.

,,AvidělmějakseučímlétatsLilynakoštěti," vyhrkl a parádně tu větu sesmolil. Nerozumněla jsem mu ani slovo, ale byl červený v obličeji.

,,Tak fajn. Teď ještě jednou a o trochu pomaleji, prosím," uchechtla jsem se a on se zhluboka nadechl.

,,Viděl mě, jak... jak se učím létat na koštěti... s Lily..."

,,Ach tak," zamumlala jsem a sehla se pro knihu. ,,Potkala jsem Firenzeho."

,,Koho?" zamračil se.

,,Firenze je kentaur. Učí jasnovidenctví místo Trelawneyové. Má moc pěknou učebnu," pousmála jsem se a pozorně si přečetla postup k přípravě doušku živé smrti.

,,Říkal jsem ti už o těch výsledcích?"

,,O čem?" zamračila jsem se a nepřestávala ve čtení.

,,Umbridgeová mi poslala ty výsledky z hodiny. Vypadá to, že je spokojená."

,,Jo... to je... super," zamumlala jsem.

,,O čem čteš?"

,,Doušek živé smrti."

,,To jsme brali ve škole, konkrétně v -"

,,Já vím! Ale tak nemůžu si všechno pamatovat, ne? Zatraceně!" Cítila jsem, jak se mi změnily vlasy na rudé a rozčileně zabouchla knihu.

,,To. Snad. Ne!" Přešla jsem do koupelny a stoupla si před zrcadlo. Naštvaně jsem založila ruce na hrudi a pozorovala jsem své ohnivé vlasy. Hlavně klid. Poslední dobou jsem byla až moc ve stresu.

,,Řeknu ti, buď rád, že nejsi metamorfomág. Někdy mě to fakt pěkně štve."

Hurá, je tu víkend!:D
Už jsem dopsala Harryho 6.ročník a dám vám malý spoilerek:Skoro všechno se na jeho konci změní:D
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤