Počet slov:528
34 let/1.září 1996

Se zájmem jsem si pročítala názvy knih. Měla jsem ráda Severusovu knihovnu, tu, kterou měl u sebe doma, měl rozsáhlejší než tu ve škole. Za chvíli jsme se měli přemístit do Prasinek.

MAGIE NEJČERNĚJŠÍ - Viteály, přečetla jsem na jedné ne moc tlusté knize. Viteály... Co jsou to viteály?

,,Můžeme?" ozval se Severus z vedlejší místnosti. Rychle jsem se otočila.

,,J-Jo," křikla jsem a knihu vytáhla z police. Zmenšila jsem ji a dala si ji do kapsy. Chci si ji přečíst. Chci vědět, co jsou to ty viteály.

Vyšla jsem z obývacího pokoje do předsíně. Nic jsem neřekla, pouze jsem si přitáhla cestovní plášť k tělu, a pak jsme se přemístili do Prasinek. Neušli jsme ani pět kroků, když jsem uslyšela své jméno a velmi povědomý hlas.

,,Slečno! Slečno Millie!" Otočila jsem se a spatřila tlustšího muže s mrožím knírem. Rozzářila jsem se. Vždyť to je Křiklan!

,,Pane profesore!" doběhla jsem k němu a vřele se na něj usmála. ,,Co vy tady děláte?"

,,Ani nevíte, jak rád vás zase vidím. Už jsem se bál, že je s vámi konec, tak dlouho jsem vás neviděl... ale pak jsem si přečetl ty články v Denním Věštci a došlo mi, že jste v pořádku. Já letos nastupuji na místo profesora lektvarů, ale myslel jsem, že už to dávno víte," zasmál se dobrosrdečně a připojil se k nám. ,,Á, Severus, taky jeden z mých vynikajících žáků!"

Severus jen kývl na pozdrav, já ale na Křiklana hleděla s otevřenou pusou. ,,Říkáte, že nastupujete na místo profesora lektvarů?!"

,,Ano, jistě, Brumbál mě o to požádal. Myslel jsem, že to ale víte," Křiklan se zatvářil zmateně.

,,Ne, nevím, nikdo mi nic neřekl. Severusi, co tedy jako budeš učit ty?" obrátila jsem se na černovlasého muže vedle. Vypadalo to, že je v mírných rozpacích.

,,Obranu proti černé magii."

,,Cože?! A to jsi mi nemohl nic říct?!"

Křiklan nás jen s úsměvem pozoroval. ,,Ale Millie, nezlobte se na něj. Slyšel jsem, že Brumbál vám také nabízel místo."

,,Jistě, asi tak před rokem, jenže mi ho vyfoukla ta růžovka z ministerstva," odfrkla jsem si.

,,A co váš bratr? Zjistil to? Albus vám to prý tehdy všechno vysvětlil."

,,Hmm, ne," rozhodla jsem se zalhat. Nepotřebuji, aby Křiklanovi došlo, že patřím také ke smrtijedům. Stačí, že ho Voldemort chce dostat na svou stranu, a každý měsíc za ním posílá své smrtijedy...

,,To je dobře," viditelně se mu ulevilo. ,,Ach Millie, proč jste tehdy pravidelně nechodila do mého klubu? Takových příjemných lidí..."

,,No, on to nebyl můj styl," mykla jsem rameny.

,,Letos bych chtěl mladého Pottera do svého klubu dostat. Už v létě jsem ho s tím trošičku seznámil."

Nadzvedla jsem obočí. ,,On u vás byl v létě Harry?"

,,Hm, ano, jen krátkou dobu. Brumbál ho vzal s sebou, když mě přišel poprosit, zda bych opět přijal své místo na bradavické škole," vysvětlil mi Křiklan. ,,A hele, už jsme tady! Tak vám oběma přeji příjemný zbytek dne, s vámi se Severusi zřejmě uvidím na hostině a má drahá Millie? My dva se zde určitě někdy potkáme."

Mrkl na nás a odešel. Zřejmě do svého kabinetu.

,,Takže ty dostaneš své vysněné místo a nic mi neřekneš," pokroutila jsem hlavou. ,,To je tedy od tebe hezké."