Počet slov:580
35 let/10.července 1995

Druhý den ráno jsem byla dost vyčerpaná, jelikož Jason se budil každou druhou hodinu. V sedm hodin už jsem to vzdala a vzala ho dolů do obýváku.

,,Ham, ham!" zažvatlal Jas a já vzdychla.

,,Dixie!" zavolala jsem unaveným hlasem na Severusovu skřítku. Ta se po chviličce s úklonami objevila a já jí řekla, že si přeji jednu silnou kávu a kaši pro Jasona.

,,Tohle je za trest," mumlala jsem si pro sebe a houpala Jase v náručí. A to mám ještě dva dny před sebou.

Uslyšela jsem Severuse, jak schází schody do obýváku a podívala se jeho směrem. Byl převlečený (a vyspalý) narozdíl ode mě.

,,Asi ses moc nevyspala, viď?" zeptal se starostlivě a sledoval mě. Zakroutila jsem hlavou a v tu chvíli se objevila Dixie s podnosem. Kávu jsem vypila hned - a to ji moc nepiju. Pak jsem nakrmila Jasona, který po jídle na chviličku usnul.

Přitiskla jsem si ho k sobě a lehli jsme si. Na chvíli jsem usnula.

•••

11.července 1995

Druhý den mě při bdění udržovala pouze myšlenka na to, že už zítra před obědem bude Jason u svých rodičů. Tahle noc byla taky strašná a já byla ještě nevyspalejší.

,,Dobré ráno," pozdravil mě Severus a pozorně si mě prohlédl. ,,Nechceš si jít ještě lehnout a vzít si bezesný spánek? Já bych ho pohlídal..."

Zvedla jsem oči a odložila Jasovu misku na stůl - Jas mezitím něco spokojeně brblal na pohovce. ,,Opravdu bys ho chvíli pohlídal?" Přikývl a já ho objala. Nečekal to a byl poněkud nervózní. ,,Děkuji," zamumlala jsem, šla si vzít bezesný spánek, a pak zamířila do postele.

•••

Když jsem se probudila, byly dvě hodiny. Spala jsem tedy šest hodin a cítila se o něco líp. Počkat. Šest hodin?!?!?!? Musím se jít podívat, jestli to dítě Severus nezabil.

Potichu jsem scházela schody a z obýváku zaslechla smích. Převažoval ten dětský, a tak jsem se pomalu přiblížila ke dveřím, abych slyšela a viděla, co dělají.

,,Tata," žvatlal malý Jason, ukazoval malým prstíkem na Seva a já se pousmála.

,,Ne, ne, Jasi, já nejsem táta. Tvůj táta je u vás doma," řekl mu poněkud rozpačitý Severus. ,,Chceš vidět další kouzlo, Jasi?" Jason začal souhlasně křičet. ,,Tiše, ať neprobudíš svoji tetičku."

Severus si vzal do druhé ruky hůlku (tou levou rukou si přidržoval Jasona na klíně) a tiše pronesl zaklínadlo. Z hůlky mu vyběhla stříbrná laň a začala pobíhat kolem. Jason zatleskal a smál se. Laň k Jasovi natáhla hlavu, jako by si ho chtěla očichat. Jason ji zkoušel hladit a moc se při tom nasmál, protože laň dováděla. Severus se usmíval a já se rozhodla, že lani udělám společnost.

Vytáhla jsem svou hůlku a tiše pronesla formuli. Ze špičky vyběhl můj stříbrný koloušek - nejdříve se proběhl kolem mě, a pak zamířil za laní. Jason se rozesmál ještě víc, když viděl, jak spolu patroni radostně dovádějí. Severus se zmateně podíval kolem sebe, já ale už vešla dovnitř a opřela se o stěnu. Jas mi zamával, a pak dál sledoval patrony.

,,Nevšiml jsem si tě," řekl Severus a já se usmála.

,,Ani nemohl."

,,Vyspala ses?"

,,Ano. A co vy? Jak jste to zvládli?"

,,Vidíš sama. Žije," zasmál se a já s ním.

•••

12.července 1995

Nakonec to nebylo tak děsné, ale přece jenom jsem byla hrozně ospalá, když jsem Jasona předávala tetě, která nám děkovala.

,,Rádo se stalo," zamumlala jsem a opřela se o Severuse, kterého to trochu překvapilo, ale neřekl nic. Obtočil kolem mě své paže a přemístili jsme se k němu domů. Potom si nic už nepamatuji, jelikož jsem mu usnula v náruči.

Vlastně jsem se vás ani nezeptala, jestli chcete, abych přidávala dvě kapitoly denně:D
Překonali jsme první stovku u votes a blížíme se k 500 reads, což je úžasné❤❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka