Počet slov:559
21 let/31.října 1981

!Tahle kapitola je hlavně pro ty, kteří shipujou Remilku!:3

Unaveně jsem zamířila ke dveřím svého domu a ani si v té tmě nevšimla, že před dveřmi někdo stojí. Až když se jemně dotkl mé paže, vzhlédla jsem.

,,Co tady děláš? Myslela jsem, že už se mnou nechceš mít nic společného," řekla jsem tiše a odemkla.

,,Omlouvám se," řekl prostě.

,,Omluva přijata. Pojď dál."

Zula jsem si boty a pak sebou plácla na sedačku. Zavřela jsem oči a pak ucítila, jak se sedačka prohnula - to bylo znamení, že si Remus sednul.

,,Víš, vlastně bych se měla omlouvat já," zamumlala jsem pomalu. ,,Omlouvám se. Měla jsem ti o tom říct."

,,A já ti měl říct o tom, že jsem vklodlak," zasmál se. ,,Ale já to neudělal. Bál jsem se tvojí reakce, že už se se mnou nebudeš chtít bavit. Kdyby ten hlupák Sirius -" zaklel.

,,Co bylo, bylo."

,,Jo, to asi máš pravdu. Kde jsi vlastně byla?" Na to jsem mu už neodpověděla, protože mě přemohl spánek.

•••

21 let/1.listopadu 1981

,,Remusi," mumlala jsem a stále byla v polospánku.

,,Dobré ráno," ozval se jeho hlas nebezpečně blízko mě. Skoro bych přísahala, že cítím jeho dech na svých vlasech. Cítila jsem, jak mě po nich něžně hladí a pousmála se.

A pak jsem otevřela oči.

,,Panebože!" vyjekla jsem a rychle se posadila. ,,To jsem ti celou noc spala v náručí?"

Tiše se smál. ,,Už to tak bude. Ale dík, nepotřeboval jsem deku."

,,Hahaha, velmi vtipné, Remusi Lupine," odsekla jsem, ale pak si uvědomila, že mi to vlastně tolik nevadilo.

,,Já jsem vtipný pořád," zakřenil se.

,,A taky velmi egoistický -" chtěla jsem pokračovat ve vyjmenování toho, jaký je, ale radši jsem byla zticha, jinak bych řekla něco, čeho bych možná později litovala. A nebo taky ne.

,,Hele, není dnes náhodou úplněk? Třeba jsi vtipný jenom v ten den, kdy je úplněk," poškádlila jsem ho.

,,To bylo pěkně hnusný!" vykřikl a svalil mě pod sebe. Hleděli jsme si přímo do očí, on nade mnou a já pod ním.

,,Ale upřímné, pane Lupine," zašeptala jsem a obmotala mu ruce kolem krku.

,,Neměla byste mě škádlit, slečno Raddleová. Nebo to napráskám vašemu bratrovi," zavrčel s šibalským úsměvem na tváři. Až teď mi došlo, že jsem se Removi se svým původem vlastně už svěřila.

,,To bys neudělal. Musel bys ho najít, pak mu to říct a on by tě stejně nevyslechl. Takže si můžeš jít popovídat támhle se zdí, protože to bude stejné," zahihňala jsem se, ,,jo a možná ti ta zeď dá odezvu, že tě slyšela, tím, že spadne."

,,Vidíš, už jsem tě nakazil s tou vtipností. Neměla jsi mi usnout v náručí," zakřenil se.

,,Pokud vím, tak jsem ti v náruči neusnula. Ty sis mě normálně ukradl! A zeptal ses mýho bratra, jestli ti to dovolí?" zazubila jsem se.

,,Ne, to bych ho musel hledat všude možně."

,,Počkej, když jsi říkal, že jsi mě nakazil svou vtipností," naznačila jsem ve vzduchu uvozovky, on si sednul a chytil mě za ruce, ,,nestanu se třeba taky vlkodlakem?"

,,Slečno Raddleová, vy jste snad vůbec nedávala pozor, když jsme brali vklodlaky. Jestli chceš být vlkodlak, tak já tě kousnu," usmál se lišácky.

,,Nemusíš se obtěžovat, Remusi," zašeptala jsem a zahleděla se mu upřeně do očí, ,,jeden vlkodlak už stačí, nemyslíš?"

,,Měla bys mě přestat škádlit, Millie," taky zašeptal a naklonil se ke mně víc, ,,nebo si nepřej vědět, co udělám."

,,No? Co mi uděláš?" pousmála jsem se.

A on přiložil své rty na ty mé.

Hurá, máme tu scénu s Remusem!:3 a dokonce celou kapitolu:3 +bonus je, že si po 27919903618647829167499101764940 letech dali pusu, na což zřejmě plno z vás čekalo:3 (no a teď mi napište, kdo z vás to číslo přečetl. Nebo jste všichni byli líní a přeskočili ho?:DDD)
Já doufám, že jste spokojení s kapitolou:) zvlášť ty, kteří shipujou Remilku!:33
Jojo, taky vás miluju😄❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka