V.vzpomínka
Počet slov:691
1.ročník/1.září 1971

,,Tak jsme tady, děvčata," usmála se na nás Andromeda a vyšla z kupé. Na sobě jsme měly bradavické hábity a s Narcissou jsme se nedočkavě chvěly.

,,Tak strašně moc se těším," vypískla Narcissa a následovala svou sestru. Snědla jsem poslední čokoládovou žabku a v břiše pocítila přicházející vzrušení. Nakonec jsem z kupé vyšla a hned potkala Jamese.

,,Jéé, ahoj," zazubil se. ,,Ty jedeš asi do Bradavic taky poprvé, že jo?"

,,Ano," poprvé jsem na něj promluvila. Sirius ho chytl za rukáv a táhl ho ven z vlaku.

,,Dělej, Jamesi, nebo odplujou bez nás!"

Vážně řekl odplujou? Vyběhla jsem z vlaku a šikovně jsem se vyhnula chlapci, který stál přede mnou. Otočil se na mě a já spatřila jeho zjizvenou, ale milou tvář.

,,Promiň, asi jsem ti vlezl do cesty," omlouval se mi a já uslyšela jeho příjemný hlas.

,,Vždyť se nic nestalo," usmála jsem se na něj.

,,Jmenuji se Remus Lupin," představil se mi a i když byla tma, zahlédla jsem jeho úsměv. Připadal mi jako hodný a milý kluk.

,,Já jsem Millie," představila jsem se také.

,,Dost zvláštní jméno. Ale hezké," zalichotil mi Remus.

,,Proč máš tak zjizvený obličej?" zeptala jsem se ho zvědavě. Zamračil se.

,,Nerad o tom mluvím," řekl vyhýbavě. K dalším otázkám už nedošlo, protože jsem uslyšela hluboký a hlasitý hlas.

,,Prváci ke mně!" zaburácel. Byl to obr a všichni, kteří do Bradavic jeli poprvé, k němu trochu bázlivě přistoupili.

,,Tak jo, jmenuju se Rubeus Hagrid a jsem tady klíčníkem. Teďko všici nastoupíte tadyhle do těch loděk a podle tradice se přeplavíme přes jezero," vysvětlil nám obr. Narcissa, která se u mě nevysvětlitelným způsobem objevila, mě chytila za ruku. Sedly jsme si do jedné loďky ještě se Siriusem, Jamesem, Remusem a ještě jedním klukem.

,,Páni, to je úžasné," vydechla jsem a zadívala se na bradavický hrad. V břiše jsem pocítila motýlky, když jsem poprvé procházela branami hradu.

Ve Vstupní síni na nás čekala profesorka s přísným výrazem na tváři.

,,Tak tady je máte, paní profesorko," řekl Hagrid.

,,Děkuji vám, Hagride."

Všichni prváci se postavili k profesorce.

,,Jmenuji se profesorka Minerva McGonagallová. Učím zde přeměňování a jsem zástupkyně ředitele. Teď mě, prosím, následujte do Velké síně, ve které proběhne slavnostní zařazování a následná večeře."

Všichni jsme poslušně šli za profesorkou McGonagallovou. Jakmile jsme vešli do Velké síně, všichni studenti na nás upřeli zvědavé pohledy. Nebyla jsem jediná, kterou to znervózňovalo, i Narcissa se ošívala a vyhledala u zmijozelského stolu svou sestru.

Stoupli jsme si před vyvýšené pódium a profesorka McGonagallová vzala do ruky svitek pergamenu. Vedle ní, na stoličce, ležel starý klobouk.

,,Až přečtu vaše jméno, dáte si Moudrý klobouk na hlavu a ten vás zařadí do koleje." Profesorka McGonagallová nás rychle přejela pohledem, kterým pak utkvěla na pergamenu a začala číst jména.

,,Jsem strašně nervózní," pošeptala mi Narcissa a sledovala svého bratrance, který měl na hlavě Moudrý klobouk.

,,Nebelvír!" vykřikl klobouk a Sirius s vítězoslavným úsměvem seskočil ze stoličky. Nemýlil se v tom, že skončí v jiné koleji, než je Zmijozel.

,,Ciss, já ti musím něco říci," podívala jsem se na blondýnku. Jenže tu právě vyvolala profesorka McGonagallová a Narcissa se šla posadit na stoličku. Vzápětí jí oči zakryl vnitřek Moudrého klobouku.

,,Zmijozel!" vykřikl a hadí kolej začala tleskat. Než Narcissa odběhla, usmála se na mě.

Netrvalo to dlouho a za chvíli jsem uslyšela své jméno.

Šla jsem si sednout na stoličku a Moudrý klobouk si dala na hlavu. Všichni se na mě dívali a já zároveň ucítila, jak se mi mění barva vlasů a rudnou mi tváře. Všichni zalapali po dechu - moje vlasy totiž nabraly modrý odstín.

,,Ale, ale... nečekal jsem, že se tu tak brzy objevíš!" Cože? Co tím myslí?!

,,Hmm, kam bych tě měl jen zařadit... mohla bys do Nebelvíru, jsi velmi odvážná, zároveň jsi však velmi chytrá a v Havraspáru bys také uspěla... Nebo že bych tě zařadil do Mrzimoru? Ne, ne, ne... Vidím, že máš i spoustu jiných vlastností... teď už moc dobře vím, kam s tebou. Ať je to ZMIJOZEL!" vykřikl Moudrý klobouk a od stolu zmijozelských se ozval hlasitý potlesk.

,,Jsi taky ve Zmijozelu!" rozzářená Narcissa si rychle přesedla ke mně.

,,Jo, je to skvělé!" usmála jsem se na ni i přesto, že mi má minulost připadala jako obrovské, velmi pečlivě střežené, tajemství, a v hlavě mi pořád zněla první věta Moudrého klobouku.