XIII.vzpomínka
Počet slov:411
7.ročník/29.března 1978

,,No nic, já jdu na pokoj, Cissy!" Vstala jsem od zmijozelského stolu. Byla jsem po večeři a tak jsem se rozhodla odejít do našeho pokoje. Remus tu zase nebyl, ale mně bylo divné, že tu není i Severus.

Snažila jsem se nevšímat si toho a vyšla z Velké síně. Po schodišti, které vedlo do Vstupní síně, jsem spatřila Severuse.

,,Ahoj," usmála jsem se, ,,proč jsi -"

,,Teď ne, Millie. Pojď se mnou. Viděl jsem Lupina a Black mi něco řekl," vysvětlil mi rychle Severus a chytil mě za paži. V té chvíli z Velké síně vyběhl James Potter a nervózně se rozhlížel kolem.

,,Snape, mluvil s tebou Sirius?!"

,,Mluvil, Pottere," zavrčel Severus. James zaklel a vyběhl po schodišti nahoru.

,,Proč jdeme ven?" ptala jsem se ho, ale přesto ho následovala.

,,Nechceš jít za Lupinem? Třeba se dozvíš, kam pokaždé mizí," odpověděl mi a povolil sevření. ,,Promiň, asi jsem tě držel až moc pevně."

,,To je v pořádku. Ty jsi Remuse viděl?"

,,Šel k támhleté vrbě, i s madame Pomfreyovou. Proč by ale chodil tak pozdě ven, a ještě s madame Pomfreyovou? Navíc mi Black řekl, jak se dostat k té vrbě, aniž by nám ublížila. Takže se dozvíš pravdu," pozvedl koutky nahoru. U něj byl jen náznak úsměvu velmi vzácný.

,,No dobře, ale víš, jaký Black je. Co když ti lhal, a ta vrba nám doopravdy ublíží?" Byla už celkem tma, ale mezi mraky ještě měsíc nevykukoval.

,,Zkusíme to," pokrčil rameny Severus a pustil mě. Přešel blíž k vrbě. Ohlédla jsem se zpět ke hradu a třela si paže. Byla mi zima, ale s povzdechem a nadcházejícím vzrušením jsem přece jen šla za Severusem.

Ten pomalu došel k vrbě. Udivovalo mě, že vrba, častokrát agresivní, teď byla naprosto klidná. Severus se dotkl kmene vrby a strom byl ještě víc nehybnější. Ani lísteček se nepohnul a Severus se vítězně ušklíbl.

,,Vidíš? Nic to není, tak pojď, je tu nějaký vchod!" zavolal na mě a pak se mi ztratil z dohledu.

Bojácně jsem pohlédla na vrbu a ještě než se vydala za Severusem, jsem se znovu ohlédla na hrad. Pak jsem vklouzla dovnitř.

Uvnitř bylo šero a velmi nepohodlná cesta. Zašmátrala jsem v kapse po hůlce, abych si mohla posvítit. Severus pronesl ,Lumos' dřív než já, ale i já přesto potom řekla to samé.

Ozářilo mě světlo a tím i chodbu s chlapcem přede mnou. Severus šel dál po cestě, která měla velmi špatný stav a mně a mé zvědavosti nezbylo nic jiného, než ho následovat.

Tak na tohle jsem se strašně těšila:3
Doufám, že vy si užijete čtení stejně jako já psaní!:D^^
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤