VII.vzpomínka
Počet slov:641
7.ročník/1.září 1977

Brumbál jako obvykle zahájil školní rok svým proslovem. Nedokázala jsem se smířit s tím, že tohle je můj poslední rok a další jeho proslov už neuslyším.

,,Jako každým rokem chci připomenout, že vstup do Zapovězeného lesa je všem studentům zakázán. Někteří z vás i přes prázdniny sledovali Denního Věštce a tak víte, co se tam venku děje." Podívala jsem se na Narcissu. Ona byla z kouzelnické rodiny, a tak se ke mně naklonila a pošeptala mi to.

,,Ty-víš-kdo je mocnější a mocnější. Moje sestra se už k němu přidala," sklopila Narcissa smutně pohled. Severus mě zadumaně sledoval.

,,A teď si pochutnejte na výtečné večeři!" Přede mnou se objevily hromady jídla, ale já neměla moc velký hlad. Celé dva měsíce jsem nebyla v kontaktu s kouzelnickým světem a ani nepoznala, že zlo nabírá na síle. Zadívala jsem se na strop. Když jsem tudy šla poprvé, byl jasný a hvězdy na něm zářily. Teď však byl temně zamračený.

,,Jez," pobídla mě s povzdechem Narcissa.

,,Nějak nemám hlad -"

,,Musíš přeci něco sníst," přidal se Severus, avšak já zakroutila hlavou.

,,Půjdu si už lehnout. Dobrou Severusi. Cissy, kdybych už spala, tak také dobrou noc," popřála jsem oběma a odešla z Velké síně. Cítila jsem na sobě Remusův starostlivý pohled.

Já však měla jasný cíl cesty. Jít do svého pokoje.

•••

,,Kdo to vlastně je?" slyšela jsem nějaký chladný hlas. Měla jsem zavřené oči.

,,Je to kamarádka mé sestry, můj pane." Teď se ozval povědomý hlas, ale já nevěděla, ke komu ho mám zařadit.

,,Chci vědět jméno!" vyštěkl ten první hlas.

,,M-Millie, můj pane," vykoktal ten druhý.

,,A příjmení?"

,,To nevím, pane. Má sestra mi její příjmení neřekla. Ale možná vím o někom, kdo by ho mohl znát."

,,Tak mi řekni kdo!"

,,Třeba Brumbál -"

,,A mám se vkrást do hradu?"

,,N-ne, můj pane. Co třeba se zeptat někoho z jejích přátel -"

,,Zamítá se. Já to ale zjistím. Přijde mi nějak moc povědomá," zauvažoval chladný hlas.

Slyšela jsem kroky a přes tvář mi přeběhl stín.

,,Proč se ještě neprobírá?!"

,,N-nevím, pane."

,,Vzbuď ji a přiveď ji za mnou!" štěkl ten chladný hlas.

Osoba začala plnit příkaz svého pána, protože se mnou začala třást. Pomalu jsem otevřela oči a pohlédla do tváře ženy.

,,B-Bella-Bellatrix?" vykoktala jsem, když jsem si prohlédla její obličej. Ona přikývla.

,,Kde to jsem? A co tady děláš ty?" ptala jsem se a rozhlížela se kolem. Byla tu zima a všude pavučiny. Byla jsem snad v nějakém sklepení?

,,Dozvíš se. Teď musíš jít se mnou," řekla Bellatrix chladným hlasem a hrubě mě postavila na nohy. Táhla mě za sebou. Jednou jsme stoupaly po schodech nahoru, pak jsme šly rovně a zase nahoru.

Bellatrix mě hrubě hodila na zem a já vyjekla.

,,Je tady, můj pane."

První, co jsem uviděla, byly bosé nohy. Zvedla jsem oči o něco výš - osoba byla v černém plášti. Měla bílé ruce ve kterých třímala hůlku. Nakonec se moje oči setkaly s těmi jeho. Rudými. Jeho hadí obličej se na mě šklebil.

,,Řekni mi, jak se jmenuješ, děvče," pobídl mě ten chladný hlas.

,,M-Millie," vykoktala jsem. On se zasmál.

,,To už vím! Chci znát tvé celé jméno!" zaburácel a pozvedl hůlku.

,,N-nevím. Žiji u t-tety, mám její mudlovské příjmení," vysvětlovala jsem a třásla se.

,,Ale určitě víš! Ty budeš mluvit, děvče! Crucio!"

,,Mil... Mil! No tak, vzbuď se, je to jen noční můra!" někdo mnou třásl. Po bližším zkoumání obličeje jsem poznala, že je to Cissa, která se tvářila ustaraně. Na mé posteli seděl i Severus.

,,Millie... co se stalo? Co se ti zdálo?" ptala se mě nejistě Narcissa. Severus mě upřeně sledoval a já pocítila svou ruku v něčí. Podívala jsem se a spatřila, jak mě za ni drží Severus. Musela jsem ale Narcisse odpovědět a pomalu si srovnala myšlenky. Až teď jsem pochopila, kdo to byl.

,,Zdálo se mi o Ty-víš-kom...."