XXV.vzpomínka
Počet slov:655
21 let/30.října 1981

Uplynuly dny, týdny, měsíce a byl to více než rok od té doby, co jsem se přidala ke smrtijedům. Abych řekla pravdu, naprosto mi to změnilo život. A já prahla více po moci a připadala jsem si jako Bellatrix, která se stala mou nejlepší přítelkyní.

,,Pche, můj bratránek je krvezrádce," odfrkla si, když jsem jí sdělila, o čem právě přemýšlím.

,,Nesnáším ho."

,,To dobře děláš. Protože já ho také nesnáším. Ale už bychom měly jít. Schůze začíná za chvilku a my, jako nejvěrnější smrtijedky, přece nechceme přijít pozdě!"

Bellatrix vstala a natáhla ke mně ruku. Když jsem se dotkla její ruky, společně jsme se přemístily. Občas jsem měla výčitky svědomí, že Bellatrix neví pravdu o mém původu, ale možná to bylo tak lepší.

,,Pojď," zašeptala a zvuk podpatků, které na sobě měla, se rozlehl tichou chodbou. Následovala jsem ji. Touhle chodbou jsem procházela už mockrát, tolikrát, že bych to ani nezvládla spočítat.

Vešly jsme do dveří. U dlouhého stolu už seděli skoro všichni smrtijedi. S Bellatrix jsme se posadily a společně s ostatními čekaly na příchod Pána Zla.

,,Nikdo za tebou nebyl?" zeptal se mě Severus, který seděl vedle mě. I on věděl o Blackovi a Remusovi, a proto se mě pokaždé vyptával.

,,Díkybohu ne."

,,To je dobře. Jak se cítíš?"

,,Vlastně to jde..." Nebyla to tak docela pravda. Nevěděla jsem, jak se vlastně cítím. Prahla jsem po moci, to ano... ale zároveň se mi hnusilo mé Znamení Zla.

Pán Zla se objevil a schůze začala. Jenže já nevnímala to, co říkal můj bratr. Snažila jsem se porozumět sama sobě. Jak moc jsem se díky smrtijedským zábavičkám změnila? Stala jsem se teď opravdovou zmijozelskou dívkou?

,,Millie?"

A co by se bylo stalo, kdyby mě Moudrý klobouk tehdy neposlal do Zmijozelu, ale třeba do Nebelvíru, Havraspáru či Mrzimoru? Byla bych teď jiná?

,,Millie!"

Trhla jsem sebou. Ztratila jsem pojem o čase a vlastně si ani nevšimla, že na mě někdo mluví. Uviděla jsem, že se na mě upírají zraky všech smrtijedů v místnosti.

,,Ptal jsem se tě, jestli se budeš podílet na mučení dalších kouzelníků či mudlů! S Bellatrix, Averym, Severusem a Luciusem," mluvil ke mně přímo Pán Zla.

Popadly mě výčitky... další mučení nevinných lidí. Ale ne. Takhle už to dál nepůjde.

Ne... odpověz ne... musíš se změnit... jsi teď jako on... bezdůvodně mučíš a zabíjíš... nevinné lidi... klesla jsi na jeho úroveň... jsi Raddleová... rodokmen nelže...

,,Ne."

,,Výborně, takže- počkej, řekla jsi ne?!"

,,Řekla jsem ne, slyšel jsi správně."

,,Proč?" zamračil se Pán Zla.

,,Nebudu mučit a zabíjet nevinné lidi. Bezdůvodně."

,,Ale to není bezdůvodně. Přicházíme tím k moci. Všichni se nás bojí."

,,Neměla jsem se ke smrtijedům přidávat!"

,,Cože jsi to řekla?" zašeptal Pán Zla. Prudce jsem vstala a v ruce třímala hůlku.

,,Neměla jsem se přidat k tobě, Tome!" vykřikla jsem tak, že mě všichni slyšeli až moc dobře.

,,Tak dobrá, dobrá," vstal a také si vzal do ruky hůlku. Nagini zasyčela a plazila se svému pánovi u nohou. Asi si myslela, že za chvíli se stanu její obětí. Ale já se nehodlala tak snadno vzdát. I když jsem měla strach. I když jsem stála tváří v tvář s hůlkou v ruce naproti muži, kterého se bál celý svět. Naproti muži, který mě mohl ihned zabít. Naproti muži, který je mým bratrem...

,,Duel určitě znáš, že ano?" ušklíbl se Tom a několik smrtijedů zalapalo po dechu.

,,Připomínáš mi Reguluse, Millie. Byl také tak hloupý..."

,,Také zjistil, jaké chyby se dopustil. A umřel určitě jako hrdina," odsekla jsem.

,,Tak dost těch žvástů! Napřed se pokloníme!" Učinila jsem tak, i když neochotně. A pak už jsme po sobě začali metat různé kletby.

Málem jsem zemřela, málem jsem vykrvácela, málem jsem měla zlomené kosti. A právě jsem moc hezky odrazila jeho kouzlo, jenže jsem nestihla zabránit odzbrojovacímu zaklínadlu.

,,Expelliarmus!" Hůlka mi vylétla z ruky a dopadla přímo před Pána Zla. Severus ji zvedl a držel ji v rukou.

,,Vida, vida, vida..." Tom znovu pozvedl svou hůlku, ,,tak to vypadá, že už je konec, že drahá Millie? Poslední slova? Nebo si své rozhodnutí rozmyslíš?"

Namířil na mě hůlkou a najednou se pro mě čas zpomalil. Za pár okamžiků padnu k zemi mrtvá.

A příští kapitola bude už v přítomnosti!😄
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka