XV.vzpomínka
Počet slov:600
7.ročník/30.března 1978

Celou noc jsem strávila na ošetřovně a ráno, když jsem vešla do Velké síně, mě k sobě pevně přivinula Narcissa a nechtěla mě pustit.

,,Cisso, no tak," povzdechla jsem si.

,,Tak strašně jsem se bála, Mil. Když jsem tě nenašla v našem pokoji-" Narcissa naprázdno polkla. ,,Merline, jsem tak ráda, že jsi v pořádku!"

Nevěděla jsem, jestli jsem opravdu v pořádku, přesto jsem si ale sedla ke zmijozelskému stolu a tentokrát, jako pravá zmijozelka, jsem ignorovala ostatní koleje. Bylo mi jedno, že v Havraspáru je Andy, nebo že v Nebelvíru je Lily s Lunou... Bylo mi to už ukradené.

,,Všechno v pořádku?" zeptala se jemně Louie. Po mém přikývnutí se znovu obrátila ke své snídani.

Do Velké síně teď vkročil Severus. Snažila jsem se mu vyhnout pohledem - možná, že jsem na něj byla naštvaná, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že mě tam zavedl.

,,Ahoj," řekl tiše a posadil se vedle Bena. Jen jsem přikývla.

,,Jak se cítíš?" opáčil znovu tiše.

,,Zrazeně, vyčerpaně, naštvaně, smutně a vyděšeně zároveň," odpověděla jsem a s nepřítomným výrazem pozorovala jídlo kolem sebe.

,,Millie? Ty si nic nedáš? Koukej, jsou tu lívance! A ty přece máš tak ráda!" snažila se Narcissa. Dva lívance jsem do sebe dostala, ostatní už jsem však odmítla.

•••

Seděla jsem v knihovně a snažila se začíst do knihy o černé magii, kterou mi navrhl Severus. Myšlenky se mi však honily jedna za druhou.

Plus k tomu přispěly hlasy, které jsem tak dobře znala.

,,Určitě je tady, jasný? Kde jinde by byla!"

,,Třeba je na koleji-"

,,Nesmysl! Teď jsme se ptali Narcissy!"

,,Nebo šla ven?"

,,To bychom ji přece viděli, Petere."

,,Nevím jak vy, ale já bych šel na rande."

,,Dvanácteráku, teď se tady potřebuje něco dořešit. Na rande si vezmi Evansku až pak."

Zpanikařila jsem a rychle zaklapla knihu. Vrhla jsem se k regálu, z kterého jsem knihu sebrala a měla se k odchodu, jenže cestu mi zastoupil Sirius Black.

,,Millie," začal vážně.

,,Ne. Nechci s vámi mluvit. Zkazili jste mi to. Všechno," odsekla jsem a chtěla jít druhou stranou, jenže mě chytil za paži. ,,Pusť mě."

,,Ne. Až si nás vyslechneš. Nebylo to myšleno schválně -"

,,Proč jsi tedy řekl Sevovi, jak má uklidnit ten agresivní strom?!"

,,Jedna s tím přestala, druhá s tím začíná. Učí tě černou magii?" rýpnul si James.

,,Představ si, že učí. A je mnohem lepší společník, než nějaký lhář s brýlemi, který se přeměňuje na jelena!" Což byla pravda. Doopravdy jsme zkoušeli duely a nová zaklínadla. A mě to více než bavilo.

,,Tak dost. Hele, Millie, nevěděl jsem, že tam vezme i tebe -"

,,Takže ses ho prostě chtěl zbavit? Jsi odporný, Blacku. Hnusíš se mi," vytrhla jsem mu ruku ze sevření.

,,Prosím, počkej." Jediný Remusův hlas mě dokázal zastavit.

,,Siriusi, Petere, pojďte," James se na mě znechuceně podíval, než se svými dvěma přáteli v patách odkráčel pryč. Zůstali jsme tam jen sami dva.

,,Co mi chceš?"

,,Omlouvám se, že jsem ti to neřekl. Ale bál jsem se tvé reakce. V sedmi letech mě pokousal vlkodlak. Od té doby se každý měsíc měním v tu zrůdu, která tě před pár dny málem zabila," Remus vypadal, že se za to nenávidí. Já ovšem nevěděla, co si o tom myslet.

,,Myslela jsem, že jsme přátelé, Remusi. A přátelé si pravdu říkají. Ať je sebevíc krutá. Ale tohle už je konec. Jeden čas jsem doufala, že budeme něco víc, ale teď už je to pryč," otočila jsem se na podpatku a sklopila pohled k zemi.

,,Mrzí mě to. Nechtěl jsem ti ublížit. Protože tě miluji," přestože tyto tři věty vyslovil tiše, zaslechla jsem je.

,,Pozdě, Remusi Lupine."

Zřejmě definitivní konec přátelství mezi Mil a Remem😌
Snad se díl líbil:)
Moc děkuji za 5K reads!❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤