XXIV.vzpomínka
Počet slov:545
20 let/12.srpna 1980

Po namáhavém dni jsem se konečně přemístila k sobě domů. Přemístila jsem se na chodník před svým domem s hlasitým PRÁSK!, ale to mi starosti nedělalo, protože jsem bydlela ve čtvrti obydlené kouzelníky.

Ve schránce jsem měla Denního Věštce a ihned se podívala na titulní stranu. Vtom se ozvalo další hlasité PRÁSK!, ale tomu jsem také nevěnovala pozornost, dokud jsem nezaslechla své jméno.

,,Millie!"

Otočila jsem se a spatřila kousek za mnou Remuse Lupina, který nervózně došel až ke mně.

,,Ahoj."

,,Ahoj."

,,..."

,,Co tu děláš?"

,,Zlobíš se na mě ještě pořád?" zeptal se tiše.

,,Ne.."

,,Chybíš mi."

,,...."

,,Remusi," vydechla jsem nakonec a pevně ho objala. Cítila jsem, jak napětí povolilo a on mě také objal.

,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, když jsem se odtáhla. Byla jsem ráda, že jsme se usmířili, protože - abych byla upřímná - on mi taky chyběl.

,,Jsem. Teď už ano," usmál se.

,,Máš další jizvy. A některé jsou ještě prohloubené," řekla jsem starostlivě a dotkla se velké jizvy, která se táhla přes celý jeho obličej.

,,Je to v pořádku," podíval se na mě a chytil mou ruku do té své.

,,Nevím, jestli je to v pořádku. Jak se mají ostatní?"

,,Nejsou s tebou v kontaktu?"

,,Ne. Jen mi občas napíše Lily, to je všechno," zakroutila jsem hlavou.

,,Nic nového," pokrčil rameny, ,,jen Sirius je stále naštvaný na Severuse."

,,Žárlí nebo co?"

,,Ale ne, vůbec nežárlím," ozvalo se za Remusem a oba jsme polekaně nadskočili. Stál tam Sirius Black s ještě delšími vlasy než měl posledně.

,,Co tu děláš?" sykla jsem.

,,Zajímalo mě, kam se poděl Náměsíčník," ušklíbl se. ,,Pořád se taháš s tím umaštěncem?"

,,Siriusi," varoval ho Remus.

,,Já se s nikým netahám," zavrčela jsem, ,,a neříkej mu umaštěnec!"

,,Oh, jak sladké, že ho bráníš. To bylo Severusku tohle, Severusku támhleto -" vysmíval se Sirius a já, jakožto lehce výbušná povaha, automaticky sáhla po hůlce a nechala své vlasy zrudnout.

,,Ale, takže ty už takhle!" zvolal posměšně Sirius.

,,Siriusi, nemyslíš, že to stačí?" snažil se ho krotit Remus, ale jaksi se mu to nedařilo. Sirius ho ignoroval a také napřáhl hůlku.

,,Chceš změřit síly, Pembertová? Co se stane, až tě vyřídím? Co bude se Severuskem?" dobíral si mě.

,,Tobě dočista přeskočilo, Siriusi!" vykřikl Remus, ale mně všechno přišlo vzdálené.

Nějaký hlásek v hlavě pořád dokola opakoval: ,Jsi Raddleová, Raddleová, Raddleová... ukaž mu, co Raddleová dokáže... no tak, jsi sestra nejmocnějšího černokněžníka... jsi Raddleová...

,,Ani slovo, Blacku!"

,,Pche, vyhro-"

,,Crucio!" Vztek a nenávist mi koloval v těle. Sirius pustil svou hůlku, která dopadla vedle něj. On sám spadl na zem a svíjel se v křečích. A křičel. Došlo mi to. Tu kletbu musím myslet opravdu vážně.

Už jsem věděla, jak se Bellatrix cítí. Když může způsobovat bolest těm, které nenávidí. Pomstí se...

,,Dost! Dost!" Remus mě vrátil do přítomnosti a kouzlo bylo zrušeno. Sirius lapal po dechu a zvedal se ze země. Sebral si hůlku.

,,Mdloby na tebe!"

,,Protego!" Můj štít byl tak silný, že odhodil mě i Siriuse. A já si ani nevšimla, že se mi vykasaly rukávy. Až když Sirius vykřikl, došlo mi, co se právě stalo.

,,Ty jsi smrtijedka! Pracuješ pro toho beznosýho pošuka!"

Remus tam stál, neschopen slova. Zato Sirius věděl, co dělat.

,,U nás jsi skončila, ty zmijozelská mrcho. Jdi si tam, kam patříš!" Přešel k Remusovi a přemístil se s ním. A mně bylo znovu těžko u srdce.

Včera jsem dopsala celou OSG:)
Tak teď budu postupně přidávat, budou ještě čtyři kapitoly:)
Další kapitola bude poslední vzpomínka:))
Snad se díl líbil:3
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka