Dny a týdny ubíhaly jako voda v potoce a čím blíž byl konec roku, tím blíž byly zkoušky OVCE a moje dokončené studium. S bandou Pobertů, Lily, Lunou a Andy jsem nepromluvila ani slovo. Bavila jsem se jen se zmijozelskými a líp se připravovala na OVCE. Mrzelo mě, že to takhle dopadlo, ale zřejmě to tak muselo být.

•••

XVI.vzpomínka
Počet slov:568
7.ročník/30.června 1978

,,Merline, mně to bude tak chybět." S Narcissou jsme naposledy stály ve zmijozelské společenské místnosti a hleděly na jezero. Včera jsme si procházely všechny chodby a vzpomínaly, co všechno jsme zažily.

,,I mně, ani nevíš jak. Budeme se vídat, že ano?" podívala jsem se na Narcissu.

,,Samozřejmě. Někdy musíš přijet. A budeme si psát," usmívala se, ale v jejích očích se přesto zrcadlil smutek. Ale to snad u všech studentů, kteří Bradavice opouštěli a měli to tu alespoň trochu rádi.

,,Pojď. Je čas," řekla jsem tiše a snažila se, abych nezněla moc smutně. Narcissa přikývla a společně jsme vyšly ze společenky. Já se ještě naposledy ohlédla a setřela si neposednou slzu z tváře.

Rozloučily jsme se se všemi, které jsme potkaly, nevyjímaje profesora Křiklana, mého oblíbeného a kolejního profesora. Popřál nám hodně úspěchů v životě a smutně se usmíval.

Ze Vstupní síně vycházelo mnoho studentů. Mezi nimi jsem zahlédla čtveřici Pobertů i s Lily a Lunou. Lily šla ruku v ruce s Jamesem - nikdy bych nevěřila, že ti dva se po těch sedmi letech opravdu dají dohromady - Sirius měl ruku kolem ramen Luny a Remus s Peterem šli za nimi. V jednu chvíli se můj a Remusův pohled střetl. Já však odvrátila pohled a vyhledala Severuse, který se mi snažil Remuse alespoň trošku nahradit.

Oba dva jsme se cítili skoro stejně. Se Severusem se odmítala bavit Lily a já se odmítala bavit s Remusem. Chápali jsme se oba dva a to naše pouto posilovalo.

Šli jsme mlčky k vlaku. Ještě než jsem do něj nastoupila, ohlédla jsem se, abych se podívala na bradavický hrad. Zářilo na něj slunce a já si uvědomila, že tohle je konec jakéhosi dobrodružství. Lehko u srdce mi nebylo - spíš naopak.

,,Tak pojďte," špitla Cissa a zabrala pro nás jedno volné kupé. Cestu jsme si jakž takž snažili užít - všichni jsme ale byli až moc smutní. Trochu smíchu jsme si užili při ochutnávání Bertíkových fazolek, dále už však následoval nucený smích a špatná témata.

,,Budeš mi chybět, Narcisso," vzlykla jsem, když jsme se objímaly. Ještě jsme nedojeli, my už se ale projistotu loučily teď.

,,Ach, ty mně taky, Millie," přikyvovala Narcissa. Překvapilo mě, když se objala i se Severusem, kterého to hodně zarazilo.

Pak jsem Severuse objala váhavě i já. Narcissa na mě dělala obličeje a já s úsměvem protáčela očima.

,,Třeba se někdy uvidíme," usmál se. Právě jsme dojeli na nástupiště a já si vzala věci. Tohle byl definitivní konec a já se snažila zahnat pocit, že za dva měsíce touhle lokomotivou zpět nepojedu.

Vystoupila jsem z vlaku a rozhlédla se kolem. Všude bylo plno starších studentů, kteří se objímali, děti nadšeně hledaly své rodiče a jiní už svým rodinám vyprávěli, co vše zažili. Pak jsme tam ale byli my dva se Severusem.

I s Narcissou jsme proběhli přepážkou a já spatřila její sestru s divokými tmavými vlasy. Podle toho, co mi Narcissa vyprávěla, se její sestra přidala ke smrtijedům. Mě i Severuse přejela pohledem a pak se děsivě usmála. Neprohodila však ani slovo a my s Narcissou se rozloučily.

,,Tak ahoj," řekl nakonec Severus.

,,Ahoj."

Celkem nudné, ale už brzičko se tu stane nějaké to - alespoň menší - drama!:3:D
Četla jsem vaše komentáře u předchozí kapitoly. Jste hodně smutní, že skončilo přátelství mezi Mil a Remem?:o
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka