VIII.vzpomínka
Počet slov:520
7.ročník/říjen 1977

,,Koukej, koukej, koukej!" ječela jsem nadšeně, když jsem vlítla do našeho pokoje. Narcissa ležela na posteli a četla si.

,,Co tak blázníš? Vyhrála jsi v loterii, nebo co?"

,,Budou zkoušky na famfrpál!" zaradovala jsem se. Milovala jsem famfrpál a vždy si přála být na postu chytače. Loni jsem se do kolejního družstva dostala, ale na post střelkyně.

,,Takže tam zase půjdeš?" pousmála se Narcissa a zaklapla knihu.

,,Že se ptáš! Samozřejmě, že půjdu! Tenhle rok bych chtěla být chytačkou, ne střelkyní jako loni," vydechla jsem. Narcissa přikývla.

,,Kdy se to koná?"

,,Za týden... Cisso, já jsem ale celé léto netrénovala!" vyjekla jsem a Narcissa protočila očima.

,,Holka, ty jsi fakt blázen. Vždyť to určitě v pohodě zvládneš!"

•••

Vzlétla jsem do vzduchu a zamávala na Narcissu sedící na tribuně. Vedle ní jsem spatřila černovlasého kluka a usoudila, že to bude Severus, což mě překvapilo, protože on se nikdy na famfrpálové zkoušky dívat nechodil.

Kapitán zmijozelského družstva, Augustus Townsend, byl pohledný blonďatý mladík ze sedmého ročníku. Sledovala jsem Bena Jacobse, který se ucházel o post střelce. Skvěle zmátl páťačku Katherine Blakeovou a střelil tak gól.

,,Millie, vypouštím Zlatonku!" křikl na mě Augustus. Připravila jsem se a zahlédla jen žlutou skvrnu. Malý zlatý míček chtěl využít toho, že je volný.

Létala jsem dokola kolem tribun a častokrát se zubila na Cissu a Severuse. Vtom jsem zahlédla zlatý míček u Benovy hlavy. Rychle jsem se k němu rozletěla, jenže Zlatonka si zřejmě chtěla hrát na honěnou.

Avšak já se nevzdávala a proplétala se na svém koštěti mezi studenty. Zlatonku jsem skoro držela v rukou a ještě více se předklonila, abych ji mohla chytit.

Když v tu chvíli se zase něco muselo pokazit. Na hřiště vletěli dva kluci v nebelvírských barvách.

,,Blacku!" zakřičela jsem, když se vedle mě objevil Sirius se svůdným úsměvem.

,,Jak ti jde chytání Zlatonky, Měnivlasko?" zazubil se.

,,Kdyby ses tu ty a Potter neobjevil, byla bych ji už měla," zavrčela jsem a rozhlížela se kolem sebe. Brýlatý chlapec se hnal za zlatým míčkem, měl nataženou levou ruku.

Rychle jsem obrátila své koště a namířila si to za Jamesem. Za chvíli jsem ho dohnala a už jsme letěli bok po boku.

,,Zdravím," uchechtl se James a mrkl na Siriuse, který se tu nečekaně objevil.

,,Blacku! Pottere! Co tady děláte?" křikl na ně Augustus.

,,To ti došlo brzo, že tu jsme, frajere zmijozelskej!" křikl na něj Sirius. Naklonila jsem se a strčila do něj. Málem spadl, ale rychle nalezl rovnováhu.

,,Whou. Půjdeš se mnou na rande, Měnivlasko?" zeptal se Sirius a nalepil se se svým koštetem, co nejblíž to ke mně šlo.

,,Ne, nepůjdu, Blacku! A ty uhni, Pottere!" natáhla jsem ruku před sebe - a držela v ní Zlatonku!

,,Mám ji!" křikla jsem na Augustuse a vyletěla k němu.

,,Paráda. Byla by jsi dobrá i na post střelkyně, ale na chytačku se hodíš o trochu víc. Tenhle rok musíme vyhrát. Musíš být lepší než Potter, jasné?" nabádal mě.

,,Jasně, kapitáne!" zasmála jsem se a zasalutovala. Hrdě jsem pohlédla na svůj zmijozelský odznak a zelený dres. Potter s Blackem mě pozorovali, a tak jsem ještě několikrát prolétla kolem tribun, než jsem se spustila k zemi.