,,Jak to děláte?" vydechl Harry a popošel k Milce o trochu blíž. Zřejmě zapomněl, že stále stojí venku a už mu není zima.

,,A co dělám?" hrála nechápavou Milka a stále se na Harryho usmívala.

,,Vaše vlasy...měnily barvu."

/rok 1987

Milka byla skryta pod zastíracím kouzlem a stála na příjezdové cestě k domu číslo čtyři. Dnes, na Vánoce, navštívila poprvé Zobí ulici, a ani nevěděla, proč to udělala. Mezi ní a Remusem bylo poslední týden dusno, a on ráno někam zmizel a doteď se neobjevil. Tak co měla dělat? Vzpomněla si na Harryho Pottera a rozhodla se podívat, jak se u Dursleyových má.

Nakoukla oknem dovnitř. Zrovna se z nebe začaly snášet sněhové vločky a dopadaly Milce do vlasů. Viděla baculatého chlapce, který mohl být přibližně tak starý jako Harry, jak s nadšeným výrazem běží ke stromečku, pod kterým se hromadí kupa dárků. Opodál stála s velikánským úsměvem na tváři Petunie Dursleyová, Lilyina sestra, a vedle ní její manžel Vernon Dursley, který nadšeného Dudleyho - který teď seděl u stromečku - fotil. Ale kdepak je Harry?

A pak ho spatřila. Byl hubenější než ostatní chlapci v jeho věku, a když by se postavil vedle baculatého Dudleyho... Na sobě měl také oblečení, které na něm doslova viselo. Malý Harry se tvářil lehce posmutněle a posadil se na pohovku. Ústa Petunie se otevírala a zavírala, takže musela Harrymu určitě něco říkat. Ten sklopil hlavu a Milka se zatvářila zmateně. Vernon odložil fotoaparát, vzal jeden dárek pod stromečkem a donesl ho Harrymu. Pak ukázal svým tlustým prstem na dveře a Harry odešel. Milka to nechápala.

Poodešla kousek dál a zastírací kouzlo zrušila. Za chvíli uslyšela otevírání dveří a otočila se. Ven vyšel Harry, který nesl velký pytel odpadků a sotva viděl na cestu. Nebyl ani pořádně oblečený, a Milka se k němu vydala.

,,Ahoj? Nechceš pomoct s tím pytlem?" zeptala se ho jemně a Harry na ní otočil hlavu. Vykulil své zelené oči, které zdědil po Lily. Nosil brýle a tmavé vlasy měl jako vrabčí hnízdo. I přes tmu spatřila Milka tenkou jizvu na jeho čele.

,,Promiňte, tedy - děkuju, ale já to zvládnu. A navíc je zima," odpověděl a pomalu šel k popelnici. Milka vytáhla hůlku a neslyšně zašeptala zahřívací kouzlo. Harry vyhodil pytel s odpadky a otočil se čelem k Milce. Zatvářil se zmateně.

,,Jsi Harry, viď?" usmála se na něj Milka. ,,A mě se nemusíš bát, ano?"

Harry na ní však dál zmateně kulil oči. Nadzvedla obočí a on ukázal na její vlasy. ,,Aha! To...to nic není," vyhrkla a barva vlasů se jí přestala měnit.

,,Jak to děláte?" vydechl Harry a popošel k Milce o trochu blíž. Zřejmě zapomněl, že stále stojí venku a už mu není zima.

,,A co dělám?" hrála nechápavou Milka a stále se na Harryho usmívala.

,,Vaše vlasy...měnily barvu."

,,To musel být jen nějaký přelud, hra se světlem..." mrkla na něj. ,,Jakpak si užíváš Vánoce?"

Vtom Harry posmutněl. ,,Vlastně stejně jako každý rok. Dostal jsem tričko po Dudleym-"

,,A to je všechno?" přerušila ho Milka a když Harry přikývnul, zatvářila se nevěřícně. ,,Ale vždyť ty jsi takový hodný kluk-"

,,Někdy se kolem mě dějí divné věci," přiznal Harry a Milka zbystřila.

,,Opravdu?" klekla si, aby byla na stejné úrovni jako on. Jeho teď zaujala její šála.

,,Ano. Máte moc hezkou šálu. Ten znak je pěkný," pousmál se Harry.

,,To je znak Zmijozelu," vysvětlila Milka a začala si říkat, že mu toho říká až moc.

,,Co je Zmijozel?"

,,To se časem dozvíš, Harry," ujistila ho, ,,a teď běž do svého pokoje, najdeš tam překvapení," pocuchala mu vlasy a on se zasmál, ,,Veselé Vánoce, Harry."

,,I vám," usmál se na ní a vrátil se zpět do domu. Otevřel dveře od přístěnku a vykulil oči, když na své posteli spatřil další dva zabalené dárky. Otevřel první - v balíčku našel několik čokolád ve tvaru žabek. A v tom druhém na něj vykouklo sněžítko. Zatřepal s ním a maličké vločky se začaly snášet na krásný hrad.

Harry se rozzářil a zašeptal: ,,Děkuju." A Milka se usmála, otočila se na patě a s dobrým pocitem se přemístila zpět domů.