,,Jednou bych taky chtěla mít syna," zašeptala do ticha, ,,a pokud se mi to vyplní, pojmenuji ho podle tebe."

•••

/rok 1980

Millie se krčila za rohem domu a vyčkávala na signál. Kdy se z ní stala taková zrůda? Možná, že litovala, že se stala smrtijedkou, možná, že to udělala jen proto, aby byla blíž svému bratrovi, který stále nic netušil. Ty věci, které byla nucena provádět, aby zapadla mezi smrtijedy, ještě jakž takž zvládala, ale přepadnout nečistokrevné rodiny o Vánocích?

,,Teď!" sykl na ni Avery a ona kývla. Rozrazily se dveře prvního domu a ozvaly se vyděšené výkřiky. Millie ztuhla, nebyla schopná pohybu. Tohle ne, tohle není správné, to nesmí udělat, jsou přeci Vánoce. Dolehly k ní výkřiky plné bolesti a proseb.

,,Tak dělej, pojď!" zakřičela na ni Bellatrix, která už otevírala dveře do dalšího domu. Millie se váhavě rozeběhla za ní a to už zaslechla další výkřiky, které jí rvaly srdce. Měla pocit, jaky by stála v malé místnosti a zdi se ji snažily rozmáčknout.

Chytla se za hlavu a najednou spatřila nějaký pohyb u okna. Hleděla do očí vyděšeného dítěte, které se urychleně schovalo za záclonou a následně zmizelo. Rozeběhla se a prudce rozrazila dveře.

,,Odejděte! Odejděte, prosím!" křičela hystericky žena, která v náruči držela malé miminko. Za ní se bázlivě krčily dvě děti. Millie kouzlem zamkla dveře a zatáhla žaluzie. Kouzlem si nechala zmizet smrtijedskou masku.

,,Nechci vám ublížit," zašeptala do ticha, ,,nejsem jako oni. Musíte rychle pryč, někam, kde bude bezpečno. Nesmí vás najít, jinak vám ublíží."

Žena na ni vytřeštila oči, ale pak jen přikývla a přešla ke krbu.

,,Máte dostatek letaxu?" ujišťovala se Millie a žena opět přikývla. ,,Přemistěte se do Bradavic. K Brumbálovi. Řekněte mu... řekněte mu, že vás posílám já. Millie Raddleová, ano?"

,,Děkujeme vám, slečno," zašeptala žena dojatě a popohnala své děti ke krbu, ,,vděčíme vám za život."

,,Veselé Vánoce," stihla říct ještě Millie, než všichni zmizeli. Vyběhla ven z domu, plná odhodlání, že zachrání tolik lidí, kolik to půjde.

,,Všechno v pořádku?" křikla na ni rozesmátě Bella, která taky vyběhla z domu.

,,V naprostém!" zasmála se chladně Millie. ,,Hned po dvou minutách omdlela, tak jsem ji tam nechala ležet."

,,Bezvadné, Pán zla z tebe bude mít radost!" zazářila Bellatrix a vběhla do dalšího domu. Millie slyšela, jak křičí mučící kletbu na bezbranné lidi. Nedaleko hořel domek. Ozýval se bezmocný křik obětí a chladný smích smrtijedů.

Kousek od ní stál tmavý dům, který pomalu chátral. Millie nevěděla, jestli uvnitř někdo bydlí, nesvítilo se tam. Přesto jí něco říkalo, že by se tam raději měla jít podívat. A tak se tam tedy s nejistotou vydala, okolní svět jako by pro ni přestal existovat.

Vzala za kliku a opatrně ji stlačila dolů. Ozvalo se příšerné zavrzání, takové to strašidelné, jaké bývá v hororech. Uvnitř domu panovala tma, byla tu zima, vzduch byl cítit plísní a bylo tu mrtvolné ticho.

,,Lumos," zašeptala Millie a špička její hůlky se rozsvítila. Podlaha vrzala a Millie hůlkou svítila kolem dokola. Najednou uslyšela tichý pláč a rychlejším krokem se mu vydala vstříc.

Na zemi seděl asi šestiletý chlapeček a vzlykal. Millie si k němu klekla a opatrně si na něj posvítila.

,,Ahoj, copak se stalo, že tu jsi tak sám?" zeptala se ho tiše. ,,Kdepak jsou rodiče?"

,,Ma-mami-nka u-umře-la p-před d-dvě-ma le-ty," vzlykal, ,,a...a ta-tatí-nek v-vče-ra o-ode-odešel a-a ne-nevrá-vrátil s-se."

,,Ššš, neplač. Musíme odsud rychle pryč. Jsou tu smrtijedi a kdyby tě tu našli, nedopadlo by to dobře," Millie bodlo u srdce, když jí došlo, že i ona je smrtijedka. Ale na rozdíl od nich má ona srdce. Chlapeček vykulil oči.

,,Pojď, musíme pryč, do bezpečí," vydechla a vstala. Podala mu ruku a on ji přijal. Tou druhou si stíral slzy. ,,Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Millie."

,,Sobius," odpověděl tiše. ,,Maminka mi říkala, že když jsem se narodil a ona se pak oknem dívala ven, viděla prý souhvězdí Orion. A tak mě pojmenovali Sobius Orion."

,,To je krásné jméno," usmála se na něj Millie, ,,ale teď musíme pryč. Přemístíme se, ano? Neboj se."

V další vteřině se přemístili. A bylo to opravdu o fous, jelikož hned poté se do domu dostal jeden ze smrtijedů.

Objevili se v ředitelně Albuse Brumbála, který se zrovna chystal do postele. Když spatřil, že tu má další návštěvu, pobaveně se na Millie zadíval.

,,S kolika lidmi se tu dnes ještě ukážete, Millie? Nezapomínejte, že i já jsem jen člověk."

,,Ale Bradavice jsou to nejbezpečnější místo, které znám," vydechla Millie a dál držela Sobiuse pevně za ruku. Ten se trochu bojácně rozhlížel kolem sebe.

,,Co je to za mladého muže, Millie?" Brumbál k nim došel a bedlivě si chlapce prohlížel.

,,To je Sobius, pane. Nemá rodiče, nemohla jsem ho tam nechat samotného. Věřím, že vy k nějakému řešení dospějete."

,,Velmi mě to mrzí, ale bojím se, že jiná možnost než sirotčinec nebude," usmál se smutně Brumbál. Millie si povzdechla a zoufale se na Sobiuse zadívala.

,,Vezmu si ho na dnešní noc k sobě a... a třeba přijdeme na jiné řešení.."

,,Třeba ano, Millie. Třeba ano. Dobrou noc," popřál oběma Brumbál a konečně se vydal do postele. Millie viděla, že Sobius už je unavený, tak ho vzala do náruče a letaxem se dostala k sobě domů. Chlapec mezitím usnul.

Zula mu boty a sundala mikinu, a pak ho opatrně, aby ho nevzbudila, položila do své postele a jemně ho přikryla. Chvíli u něj seděla a s bolestným úsměvem ho sledovala.

,,Jednou bych taky chtěla mít syna," zašeptala do ticha, ,,a pokud se mi to vyplní, pojmenuji ho podle tebe."

A její přání se o dvacet let skutečně vyplnilo a narodil se jí syn, který nosil jméno Sobius Orion. Severusovi o tomto jméně neřekla pravdu, ale jednou se k tomu třeba odhodlá.

Tahle kapitola se mi strašně líbí, líbila se i vám?:')
Jinak děkuji moc za 1K reads!❤
Budu ráda za komentíky💕
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka💕