KariLaz určitě mnoho z vás zná. Je autorkou velmi zajímavých kusů, které dokáží umně pracovat s psychikou čtenáře. Nejen tato dovednost byla důvodem, proč jsem s touto milovnicí čínské polévky sepsala rozhovor.

Jak ses dostala ke psaní?

Vlastně až s příchodem na Wattpad. Zkoušela jsem něco málo napsat i předtím, ale nikdy mě to tolik nebavilo. Nikdy jsem neměla ty stavy, kdy bych byla nadšená z novýho nápadu nebo si zapisovala jména postav, jejich vlastnosti, děj v bodech... Zkrátka až s příchodem sem jsem si k tomu našla cestu a začalo mě to opravdu bavit.

Co si myslíš, že způsobilo, že tě to začalo bavit?

Rozhodně to, že jsem zjistila, že si díky psaní můžu napsat příběh na míru pro sebe. xD Na to navazuje další důvod, proč mě to začalo bavit, a sice, že se ukázalo, že i příběhy psaný na míru pro mě, nezajímají jenom mě, ale i další lidi... Mám ráda ten pocit, že někdo čte něco, co jsem vytvořila, přemýšlí nad tim občas víc, než já sama, má teorie, jak to bude pokračovat a podobně... Myslím, že to, že svou tvorbu můžu sdílet se čtenáři, pro mě znamená opravdu hodně a i proto mě to baví. Psaní ale pořád není vyloženě něco, bez čeho bych nedokázala žít, vlastně bez psaní dokážu přežít bez problémů, ale jo, prostě mě to baví. Když o tom tak uvažuju, odpovědět na tvou otázku není tak lehký, protože jsem nad tím nikdy víc nepřemýšlela. A říkám si, jestli vůbec mám. Asi to ani nemusí mít žádnej důvod, že mě psaní baví, nevidím žádnej větší spouštěč (nějak mě ani další nenapadl, kromě těch dvou uvedených), beru to jako fakt. Dokud mě to bude aspoň trochu bavit, nenechám toho...

Tvá tvorba hodně zaujala i mě, ač obvykle příběhy s krátkými kapitolami nevyhledávám. Tady ale délka sedí jako pozadí na hrnec. Kdy jsi přišla na to, že přesně tenhle styl ti vyhovuje?

To ti můžu říct naprosto přesně. Občas jsem si totiž říkala, že bych měla psát delší kapitoly. Že si dám limit slov, a že nejkratší možná část jich bude mít tisíc, a nejdelší třeba 1500. Asi nemusím dodávat, že díky tomu měla většina kapitol slov těsně nad tisícovku... Něco jsem tam prostě vždycky nacpala, aby to vycházelo, a byla ráda, že píšu delší (na můj poměr) části. Ale pak mi došlo, že to takhle nechci. Že mě takhle psát ani nebaví, a že se do toho normálně nutím. A tak jsem se rozhodla, že se nebudu nijak omezovat. Když to tak budu cítit, tak ať má kapitola klidně jen sto slov. Vždyť je to jedno... Jednou zase možná napíšu něco delšího, ale podmínkou je, abych se k tomu nenutila. :)

To je rozhodně slovo do pranice. Žádné pravidlo o délce kapitol neexistuje, tak co ho vytvářet, že? Další otázka bude mířená na tvé psaní jako takové. Kde bereš inspiraci?

Tuhle otázku popravdě nemám moc ráda, protože nikdy nevím, co na ni odpovědět. xD Občas z písniček, občas mě něco napadne zčista jasna... Někdy mě inspiruje film nebo můj život. Ale málokdy to skončí tak, že se dostanu přes anotaci dál a začnu ten příběh opravdu psát. Kdybych nepublikovala jen už příběhy, co mám dopsaný v konceptech, byl by můj profil pravděpodobně profil s nejvíce nedokončenými příběhy na Wattpadu, který skončily už u první kapitoly. Joo, znám se moc dobře a vím, co dělám, když publikuju jen ty dávno dokončený věci. xD

Hrozně zajímavá je tvá kniha Přeskoč tento příběh. Studovala jsi kvůli němu psychiku člověka, nebo to přišlo nějak samo? Opravdu by mě zajímalo, jak tato creepypasta vznikala. Cítila jsi ty pocity při psaní i ty?

Přišlo to samo. Dost jsem při psaní využívala svých pocitů, psala o tom, co děsí mě osobně... Jsem celkem paranoidní člověk, což je většinou spíš minus, nicméně při psaní této knihy se to ukázalo jako plus. K druhý otázce. Řeknu to takhle: creepypasty nikdy nemůžu psát večer, takže jo, ty pocity tam jsou VŽDY. A řekla bych, že většina lidí, co píše creepypasty, píše hlavně o tom, co děsí je - to jde totiž vždy popsat nejvýstižněji.

Na tvém profilu jsou vidět ještě větší čísla než u předchozí autorky, s níž jsem dělala rozhovor, takže snad mi čtenáři odpustí opakující se otázku. Co si myslíš, že je důvodem takto vysokého počtu sledování ať už na profilu nebo u příběhů samotných?

Netuším. xD Ať už za to může Kalousek nebo snad imigranti (což by dávalo smysl, občas mi dá follow i nějakej Arab), jsem za to opravdu ráda. Snažím se psát tak, aby mě to bavilo, aby to bavilo ostatní. Nic nedělám jenom napůl, ale ani to neženu do zatáček. A říkám si, že dokud si s tím budu dávat práci jako doposud, mohlo by si to ty čtenáře nacházet i dál...

Díky těmhle heslům budu mít pravděpodobně větší sledovanost. Díky! xD Ale zpátky k tématu. Jednou z tvých knih je i fanfikce na Harryho Pottera. Jak jsi k tomuto fandomu přišla? A je tvůj obecný názor na fanfikce?

Je to už celkem dávno. Bylo mi tak dvanáct, když mě HP začal bavit a určitě mi to vydrželo doteď, i když už ne v takový míře, jako to mají lidi, co to objevili nedávno. O fanfikcích jako takových si nemyslím nic špatnýho. I nimi si člověk zdokonaluje svůj psaný projev. Pokud si autor knih(y) ale nepřeje, aby na ně byly psány fanfikce, měli by to fanoušci respektovat. To je jediná věc, která mi vadí, když někdo ohledně ff nedodržuje. Jinak s nimi nemám nejmenší problém. Jsem tolerantní vůči tomu, co píšou ostatní, když jim to pomáhá se zlepšovat a baví je to.

Když bych tě hledala v knihkupectví, v jakém oddělení bych tě stoprocentně našla?

Těžko říct. Pravděpodobně ve stejným oddělení, v jakým se prodávají mentosky, takže někde poblíž kasy. Pravdou je, že knihkupectví, který neprodávaj mentosky, na mně hodně prodělávaj. Abych ale odpověděla aspoň na něco, na co ses mě sice vůbec neptala, ale je to blízko tématu, tak naposledy jsem si v knize koupila povídky od Edgara Allana Poea, sbírku příběhů z pohledu učitelky na základní škole (název Za dveřmi školy) a politickou satiru Továrna na debilno. S nadhledem a taky ohledem na Poea by se tedy dalo říct, že čtu hlavně horory, nicméně bez ohledu na to, z jakýho oddělení pochází. Já si tu hrůzu a děs dokážu najít všude.

S Pájou Bartákovou pracujete na instagramovém projektu. V minulém rozhovoru Pája čtenářům přibližovala smysl toho, co chystáte. Od tebe bych chtěla, abys nám přiblížila, jak takový projekt vzniká a jak se na něj chystáte.

Projekt vzniká a na projekt se chystáme takovým způsobem, že tomu momentálně dáváme volný průběh. Nevím jak Pája, ale já jsem za to celkem ráda, protože poslední dobou netuším, kde mi hlava stojí (Říká se to tak? Snad jo.). Myslím na ten projekt, určitě ho někdy chceme rozject, ale čas je zabiják. Tak jen doufám, že naše plány mu odolají. ^^

Zpět ke tvým knihám. Napsala jsi díla Tlustý deníček a Sen o dokonalosti. Byl k tomu nějaký zvláštní důvod?

Tlustý deníček byl můj první příběh na Wattpadu. Téma anorexie jsem si vybrala proto, že s ní mám zkušenosti a tak nějak jsem si řekla, že asi mám co říct a že by ten příběh nemusel bejt v mým podání nelogickej. Zprvu mi přišel svým tématem i celkem originální, ale jak říkám, bylo to v době, kdy jsem byla na Wattpadu chvilku. Brzy mi došlo, že takových příběhů je tam hodně a ani to není moc originální. Přesto jsem ráda, že jsem ho napsala, někde jsem začít musela, a proč ne u něj...(:

Co považuješ za originální? Myslíš si, že pokud je téma mnohokrát omílané, nemá cenu o něm psát? Co si myslíš o klišé?

Nedokážu přesně říct, co považuju za originální. Originální může bejt cokoliv, i třeba to klišé. A nemám ráda, když někdo používá slovo klišé jen v negativním slova smyslu. Klišé neznamená, že je něco špatný. Když se někdo zeptá na názor na příběh, a někdo jinej mu odpoví, že je to klišé, má pro mě jeho „názor" nulovou výpovědní hodnotu, protože to přece ještě nic neznamená. Navíc si hodně lidí zvyklo nazývat klišé cokoliv, co se jim prostě nelíbí. Abych to zkrátila. Klišé není sprostý slovo. Tečka.

Za tuhle odpověď ti děkuji. Doufám, že si ji přečte co nejvíce lidí, kteří tímto slovem nešetří. A děkuji ti také za rozhovor. Má poslední otázka zní: Co bys doporučila začínajícím i pokročilým autorům?

Za to bych byla ráda i já. Plýtvání neschvaluju. Jo, sice jde jen o plýtvání slovem, ale ač ho není omezený počet, některý lidi díky němu působí trochu omezeně. xD Ale pryč od toho. Já taky děkuji za rozhovor, bylo super si s tebou takhle popsat. A teď k otázce. Začínajícím i pokročilým autorům bych doporučila brát v potaz názory ostatních, nechat si poradit, ale zároveň se těmi názory neomezovat. Cenit si dostatečně svý tvorby, ale být zároveň pokorný. A hlavně nikdy nezapomínat na ty úplný začátky.