Po jistých technických problémech, kdy jsem prakticky neměla jak psát, vám konečně přináším dalším rozhovor. Jeho hostem se stala nadaná autorka fantasy knihy Zlodějka, kterou si můžete přečíst jak na jejím Wattpadu, tak i na blogu (https://literarnitoulkyasl.wordpress.com/). Aen Séil Liewen je milovnice nenahraditelné vůně knih a nepravidelná gameplayerka, lukostřelkyně a milovnice koček, takže jsme se trochu víc rozpovídaly. Přeji příjemné čtení!

Kdy ses dostala ke psaní a jak k tomu došlo?
Psát jsem chtěla už odmala. Pořád jsem s tím otravovala rodiče, až mě jednou taťka vzal, usadil k počítači a poprvé mi ukázal Word. Doteď si pamatuji svůj úplně první příběh, jehož začátek jsem dokonce předčítala před třídou. Bohužel mi tehdy bylo pouhých osm a podle toho to také vypadalo. Ale ráda na to vzpomínám, protože s ním mám spojené hezké chvilky a také vidím, jak jsem se od té doby posunula.

Takže rodiče o tvé zálibě ví? Podporují tě i nyní?
Ano. Rodiče mě podporují už od mých začátků a to vlastně v čemkoli, co dělám. Především ale oceňuji, že mé příběhy čtou, i když to třeba vyloženě není jejich oblíbený žánr, a následně mi dávají zpětnou vazbu, která je pro mě neocenitelná – a to v případě každého čtenáře. Slovy nelze vyjádřit, jak moc jsem jim vděčná, jak moc jim děkuji a jak moc je miluji!

Tak to je naprosto skvělé. Jsem moc ráda, že to tak máš. To mě přivádí k otázce: Jak ses dostala k fantasy?
Opět v tom hraje hlavní roli má rodina. Konkrétně taťka, kterému vděčím za svůj vztah k žánru nejen fantasy, ale i sci-fi. A opět to začalo v mém dětství a postupně se to rozvíjelo. Vyrůstala jsem na Burdové a jejích Krystalech moci. Následovali další autoři zaměřující se na dospívající ve věku 11 - 14 let a postupně jsem přecházela k dospělé tématice. Přestože jsem, jak zmiňuji, vyrůstala na Burdové, uznávám samozřejmě i klasického představitele fantasy, J. R. R. Tolkiena, od něhož mi k srdci přirostl Hobit a Pán prstenů.

Hlavní hrdinkou tvé knihy Zlodějka je elfka. Popsala bys čtenářům, jak si elfy ve svém světě představuješ ty? A jaké další rasy mohou čtenáři Zlodějky potkat?
Jelikož jsem začínala číst knížky s elfy, kde byli popsáni jako lidé, jen s rozdílem špičatých uší a vyšší průměrnou délkou života, dá se říct, že to hodně ovlivnilo můj pohled na ně. Tudíž když někdo řekne „elf", v žádném případě si jako první nepředstavím malého skřítka, ale člověku podobou bytost se špičatýma ušima. Nicméně o dlouhověkosti bychom tady mohli polemizovat. Někde je to napsáno tak, jinde onak. Já osobně se snažím odstranit ona pomyslná staletí, kterých se elfové mohou v mnohých fantasy dožít, a pouze lehce navyšuji hranici řekněme zhruba o pár desítek let, než se dožije průměrný zástupce nám tolik známé lidské rasy.
Svět Zlodějky obývá pět základních ras: lidé, elfové, plaazové, skřeti, a budeme-li počítat i nehumanoidní bytosti zastávající v příběhu výraznou roli, tak také draci, z nichž se některé ještě dále druhově dělí. Větší popis je zakomponován přímo do příběhu, nicméně si myslím, ze většina je velmi dobře známá.

S plaazy jsem se setkala jen u tebe. Tuto rasu sis vymyslela, nebo je mi její původ jen dobře skryt?
Chtěla jsem v příběhu mít ještěří rasu. V tom mě inspiroval Skyrim, kde jsou Argoniané, avšak ty jsem samozřejmě použít nemohla. A tak vznikli plaazové. Nad názvem jsem dlouho nepřemyslela, prostě jsem si řekla: „Je to plaz, tak proč tam prostě nepřidat jedno a navíc?" A bylo to. Co se týče vzhledu, vycházím z již zmíněných Argonianů, jejichž kostru jsem obalila maličko více masovou a svalovou hmotou, která je typická pro drakoniány z příběhu ze světa Krynnu (které jsou mimochodem z fantasy mně nejoblíbenější) a odebrala křídla. Dá se tedy říci, že jsou plaazové někde mezi těmito dvěma rasami, kterými byli inspirováni.

Vždycky mě fascinovali vymyšlené jazyky. Ve světě knihy Zlodějka je kromě obecné řeči používána také elfština a plaazština. Máš tyto jazyky nějak více promyšlené? Jak jsi je vymýšlela? A používají se v knize ještě jiné?
Jako první vznikla elfština. Konkrétně Ärissino velmi oblíbené slovíčko „zäbbuda". Hledala jsem nějaký výraz, který by nahradil náš tolik známý vulgarismus, no a potom to už šlo tak nějak samo. Když jsem chtěla příběh oživit použitím cizího jazyka, prostě jsem si vymyslela slova, která dobře zněla, a nahradila českou předlohu.
Často se mi stává, že mám k jednomu slovu i několik návrhů, vždy ale použiji ten, se kterým jsem na sto procent spokojená. Pokud jsem později používala slova, která jsou v češtině odvozena, prostě jsem si vzala výraz, který jsem vymyslela, a obměnila ho tak, aby zněl a vypadal podobně, ale přesto byl jiný a měl i jiný význam. Stejně tak to bylo s plaazštinou. Už mi také byla položena otázka, zda jsem při vymýšlení použitých jazyků ve Zlodějce nepoužila nějaký generátor nebo si slova dokonce odněkud nepřevzala. Abych to uvedla na pravou míru, nic jsem odnikud neopisovala, použít generátor na něco jako vytvoření jazyka mě popravdě ani nenapadlo a jak elfština, tak plaazština ve Zlodějce jsou čistě mou tvorbou.
Přemýšlela jsem o vytvoření kompletního slovníčku pro elfštinu, později možná i pro plaazštinu, obsahující nejen slova z příběhu, ale všechna (samozřejmě vyjma moderních výrazů) i s pravidly používaní, gramatiky a všeho potřebného pro téměř všední užití. Nicméně je to projekt velmi náročný, nejen časově, a tak prozatím ustoupil do pozadí. V případě, že se k němu někdy vrátím, což je velmi pravděpodobné, by mě zajímal názor čtenářů Zlodějky (a nejen jich), zda by takový slovníček kompletního jazyka uvítali. Kdyby (teď jen čistě teoreticky) něco takového vůbec kdy vzniklo, určitě bych se nechtěla omezit pouze na svět Zlodějky a jednou vymyšlený jazyk bych plánovala použít určitě i v budoucnu, tudíž by se čtenáři s elfštinou mohli setkat i v jiných příbězích.
Elfština s plaazštinou samozřejmě nejsou jediné jazyky. Ve Zlodějce se můžeme setkat ještě s jedním, a to dearštinou, přesněji s jedním konkrétním slovem „ontara" znamenajícím „paní", které je zatím jediným slovem tohoto jazyka.

Já bych rozhodně takový slovník uvítala a pravděpodobně bych se ten jazyk chtěla naučit. Další otázkou se odkloníme od Zlodějky. Na svém profilu píšeš, že máš slabost pro záporáky. Popiš záporáka, který by na tebe určitě udělal dojem. Máš nějakého nejoblíbenějšího?
Můj typizovaný záporák? Inu... ano, pár konkrétních parametrů by mít mohl. Začněme zevnějškem. Nemůžu si pomoct, ale u záporáků mám slabost pro černé vlasy, a pokud jsou dlouhé, je to jedině plus. Avšak najdou se i výjimky. Pronikavý pohled, ze kterého mrazí, ale zároveň skrývá cosi teplého a lidského. Když bude měřit trochu víc, vadit to určitě nebude, ale zase aby nebyl jako na chůdách (hahaha!), pod dva metry, prosím. Štíhlý, takový ten atletický typ, co nevypadá jako Conan, ale na druhou stranu není jako moucha.
No a teď se podíváme trochu hlouběji. Pro mě nejlepší záporák je ten, který si hraje na toho největšího hrdinu, snaží se ostatním dokázat, že ten svět prostě ovládnout dokáže. Jeho vynalézavost je podpořena inteligencí a nezná meze. Ve skutečnosti to je ale vše jen maska, která má skrýt jeho strach a boj s vlastními vnitřními démony. Mluvím tady o tom typu záporáka, který je prostě až nepřirozeně hezký (to v mém případě však zahrnuje i ničemu nepřekážející vady na kráse včetně jizev), zlý, ale přesto džentlmen, který postupně znovuobjevuje svou lidskost, kterou už dávno pohřbil hluboko do své duše, o které se domnívá, že ji ani nemá, zezačátku se tomu braní, ale nakonec přeci jen podlehne, přizná své chyby a snaží se je napravit. Nebo takový, který z nějakého důvodu prostě nemá na výběr a musí být zlý. Zbytek je pak už stejný. U všeho, co jsem vyjmenovala, však existují výjimky, protože jak všichni jistě víme, záporáci nemusí mít nutně lidskou podobu, že?
A můj oblíbený záporák? Inu, je jich hodně, nejen ti, kteří se nakonec ze svých činů poučí, ale i ti, kteří na ně doplatí či doplácí stále. Jako příklad známý Loki (i když ten se nejspíš nenapraví nikdy). Můj nejoblíbenější je ale pravděpodobně Raistlin Majere z knih od Dragon Lance, které naprosto zbožňuji a neustále se snažím splnit si velký sen, že je jednou budu vlastnit úplně všechny. Baví mě, jak se zmítá mezi stíny, do kterých ho stahují jeho vlastní přání a touhy, a láskou k bratrovi. Uchvátila mě na něm ta lidská stránka, která je popsána naprosto bravurně. Velká poklona autorům.

Jak probíhá tvorba tvých postav? Co děláš, aby se z nich staly živé bytosti?
Je to jak kdy. Někdy mám nápad a začnu prostě psát a postavy se vyvíjejí postupně během příběhu, aniž by byly předem jakkoli promýšlené. Jindy si zase velmi pečlivě předepisuji každičký detail, než vůbec začnu psát. Vždy se ale snažím, aby všechny charaktery byly co nejvíce opravdové. Když dám nějaké postavě určitou vlastnost, snažím se, aby se podle toho také chovala a reagovala na vnější podněty podle své vlastní osobnosti – ta se během psaní vyvíjí a to třeba i úplně jinak, než jsem původně plánovala. Je to velmi těžké. Autoři knih (samozřejmě tím myslím i povídek aj.) píší všechny postavy sami, kdežto například ve hrách píše každou postavu někdo jiný. Z toho vyplývá, že u tvorby herních postav se schází spousta rozdílných charakterů, kdežto autor knihy musí tuto práci zvládnout sám a přemýšlet jako několik různých postav zároveň, aby nebyly ploché a působily jako skutečné bytosti. A to je někdy opravdu velmi vysilující, ale na druhou stranu zábavné a zajímavé.

Když už zmiňuješ hry, jaké jsou tvé nejoblíbenější a co na nich miluješ?
Nejraději mám PC hry žánru RPG. Moje první opravdová hra, kdy jsem přešla z těch dětských na ty dospělácké a začal tak můj herní život, byl Oblivion od studia Bethesda. Následovaly další díly TES a další hry. Moje nejoblíbenější jsou série Dragon Age, Mass Effect a již zmiňovaný Oblivion a Skyrim, se kterými mám spojenou spoustu vzpomínek a i nadále se k nim často vracím. Ještě si neodpustím zmínit velmi známé The Sims, u kterého jsem mimo první díl hrála všechny a stejně jako Dragon Age: Origins je pro mě nostalgií z mého dětství, na kterou velmi ráda vzpomínám.
Hry mám ráda jednoduše proto, že v nich (stejně jako v knihách) mohu objevovat nové, úžasné světy, přenést se na chvíli do role hlavní postavy, rozhodovat o dalším dění a utéct tak z reality. Mluvím tady hlavně o počítačových hrách, pasé pro mě nejsou ale ani ty stolní. Ráda si s taťkou zahraji šachy a marně doufám, že tentokrát už ho konečně porazím, nebo se celá rodina sejdeme u Doby kamenné či starých dobrých inzerátů (známé možná více jako „palačinky") a chytáme záchvaty smíchu, až nám z toho tečou slzy.

Nevím, jestli to patří snad ke každému fantazákovi, nicméně jsem nepotkala mnoho, kteří by netrénovali s nějakou zbraní. Ty máš ráda lukostřelbu. Proč? A jak dlouho už střílíš? Jaký máš luk?
Lukostřelbu jsem milovala vždy. Bavily mě filmy, kde se střílelo z luku, bavilo mě sledovat LARP (bohužel jsem na žádném nikdy nebyla), jediné čemu jsem nikdy nepřišla na chuť, je lukostřelba s kladkovým lukem, kterou můžeme vidět například na olympiádě.
Osobně preferuji klasický dřevěný luk. Ten jsem si pořídila zhruba před dvěma roky a přiznám se, že od té doby jsem střílela pouze jednou. Zaprvé proto, že jsem luk hodnou chvíli neměla u sebe, potom proto, že když už ho u sebe teď mám, těžko se u nás hledá místo, kde by se dalo nerušeně střílet, aniž by přitom nepřišel někdo k úhoně, a nakonec mi stále chybí střelecká rukavice. Vše už jsem naštěstí více či méně vyřešila, tak snad doženu resty.

Ani já nejsem příznivcem kladkových luků, takže tě naprosto chápu. Předposlední otázkou se zase vrátíme k tvé tvorbě. Plánuješ ještě něco dalšího kromě Zlodějky?
Ano, samozřejmě. V plánu toho mám spoustu, druhá věc je to zrealizovat. Momentálně pracuji na dalším fantasy, které by se mělo v budoucnu objevit jak na Wattpadu tak i na Literárních toulkách. Velmi ráda bych řekla víc, ale bohužel to nejde. Mohu ale prozradit, že by mělo jít o zcela odlišné pojetí, než je Zlodějka. Ve stavu „rozpracované" se dále nachází i jedno sci-fi, pár napůl vymyšlených příběhů různých žánrů (převažuje však fantasy), spousta konceptů a nedávno jsem začala zabrušovat do steampunku, tak uvidíme, co z toho vzejde.

Tak to se máme rozhodně na co těšit! Poslední otázka: Co bys ráda vzkázala spisovatelům začínajícím i pokročilým?
Nevzdávejte se! To, že něco nevyjde přesně podle vašich představ, neznamená, že nastal konec světa. Buďte otevření novým možnostem, názorům, přijímejte kritiku, nebraňte se jí a přiznávejte si své chyby a nedostatky a následně na nich pracujte. Čtěte! Protože slovní zásoba je základ. A nepřestávejte hledat motivaci! Ta je totiž základním stavebním kamenem, proč vůbec začínáte psát a pokračujete odhodlaně až do konce. Jako příklad si můžete vzít slova amerického spisovatele Jacka Londona: „Na inspiraci nemůžete čekat. Musíte po ní jít s palicí v ruce."
A za sebe vám přeji mnoho úspěchů s vašimi příběhy, věrné čtenáře, které budou vaše díla bavit a hlavně spokojenost se sebou samými, protože ta je nejdůležitější. Je totiž jedno, co říkají lidé kolem vás, důležité je, aby se vaše dílo líbilo hlavně vám. Když tomu tak není, nejenže vás ho nebaví psát, ale jak má potom bavit právě ty ostatní, se kterými se o ně chcete podělit?