Ráno se Harry vzbudil, osprchoval, oholil a oblékl; potom zůstal ve svém pokoji tak dlouho, jak jen mohl. Jedna jeho část chtěla vyjít ven a najít Snapea. Druhá se toho okamžiku obávala. Tolik let strávil hledáním Snapea a doufáním, že je naživu, ale teď, když měl konečně důkaz...

Netušil, co vlastně čekal, nebo proč ho tolik rozhodilo, že se Snape změnil, a přesto zůstal tak... snapeovský. Vždycky byl esencí tajemství a temnoty, a přesně to si s sebou nesl i poté, co byl Voldemort zničen. Nikdy nebyl ten typ člověka, který by se Harryho laskavě vyptával na to, jak se má, nebo s ním sdílel své nejhlubší myšlenky. Nebyl přátelský. Přesto si ho uměl s určitou hravostí dobírat. Vařil Harryho oblíbená jídla. Dokázal mu dělat úchvatné masáže. Líbal ho tolik vášnivě a toužebně...

Harry se zaklonil, opřel si hlavu o dveře a zhluboka se nadechl. Na tohle nebyl připravený. Když byl Snape pryč, bylo snadné odsunout do pozadí veškeré sexuální stránky jejich vztahu jako něco, co mu jen pomohlo zabít čas strávený ve vězení. Ale Snape přiznal, že si užívá sex s muži. Možná to všechno nebylo z jeho strany předstírané. Nemohlo to být jen divadlo. Byl v tom tak zatraceně dobrý... Jeho –

Ne. Harry přivřel oči. Nechtěl na to zrovna teď myslet. Už dávno to byla minulost. To, že se jejich cesty náhodou znovu střetly, ani zdaleka nemuselo znamenat, že po sobě touží, natož že by z nich někdy mohl být šťastný, nedisfunkční pár. Pro tuhle chvíli stačilo, aby spolu dokázali mluvit, aniž by sklouzli k hádce.

Harry narovnal ramena, otevřel dveře a vstoupil do kuchyně. Jak procházel obývacím pokojem, nemohl si nevšimnout, že bylo všechno nádobí uklizené. Po Snapeovi nebylo v kuchyni ani památky, jen zbytky jídla někdo umístil do ledničky. Harry přešel zpátky do haly. Dveře do koupelny byly otevřené, stejně jako ty od pokoje pro hosty. Snape tu nebyl. Postel zůstala nerozestlaná.

I když počítal s tím, že Snape odejde, Harryho srdce se v hrudi sevřelo tak, že se na okamžik musel soustředit jen na to, aby se zvládl nadechnout. Byl tohle začátek dalšího dlouhého období, kdy Snape zmizí do neznáma a na Harrym zůstane, aby se znovu vyrovnal s jeho nepřítomností? Pokud ano, Harry ho nebude hledat. Už tomu muži, který mu věnoval sotva nějakou pozornost, obětoval příliš mnoho času ze svého života.

Alespoň teď znal pravdu. Byl naživu. A byl to pořád Snape.

Harry zamířil do své kanceláře a rozhodl se, že už nebude se Snapem ztrácet čas. Zbytků číny se ani nedotkl. Namísto toho vzal své spisy a došel si před prací ven na snídani.

Vkročil do kanceláře, jen aby v tom okamžiku spatřil Snapea, jak sedí na židli u jeho pracovního stolu a probírá se složkami.

„Co si myslíte, že tady do prdele děláte?" Harry došel ke stolu a vytrhl složky Snapeovi z rukou.

Snape prudce vstal a židle se zakymácela. Nějaká její část přitom zasáhla Harryho, už tak vyvedeného z rovnováhy, a způsobila, že se převrátil dopředu a málem přistál Snapeovi v klíně. Snape ho chytil za ramena. Harry jeho ruce okamžitě smetl a uskočil dozadu. „Nedotýkejte se mě! Jsem bystrozor, nemůžete mě jen tak popadnout." Říkal to tak často, že tomu sám začal věřit, ale stačil jediný pohled do Snapeovi tváře, na jeho svraštělé čelo, a byl si jistý, že Snape o jeho lži ví. Harry nebyl schopen takový dotek snést. Byl poškozený. Zlomený. Horkost mu stoupala do hrudi a v hlavě se mu stahovala mračna, a tak vyhrkl: „Vypadněte."

Snape, jehož oči se upíraly na Harryho, jako by každou chvíli očekával útok, vstal a obešel stůl. Zastavil se, stůl ponechávaje bezpečně mezi nimi, a zeptal se: „To jste všechno shromáždil sám?"

Harry zíral na složky ve svých rukách. Snape se pročetl vším, co Harry zjistil o lidech v Kavale, včetně informací o něm, když vystupoval jako Dimitri. „Jo," procedil skrz pevně zaťaté zuby.

„Jak jste zjistil, kde jsem získal většinu svého majetku?"

„Mám své zdroje," odpověděl Harry chladně.

Snapeovy rty se zkřivily. Bylo to tu znovu. Ten zvláštní pohled, který Harry viděl už dříve. Podivná směsice pobavení a něčeho dalšího, co Harry nedokázal přesně zařadit. „Nik je chytrý. Měl byste vaši schůzku raději zrušit."

Hněv z něj vyprchal jako vzduch z propíchnutého balónku. Harry se nedokázal na Snapea podívat, když ho dokázal tak snadno odzbrojit; sedl si tedy na židli a přerovnal složky. „V žádném případě ji rušit nebudu. Ale upozorním na ni Ministerstvo."

Snape si přivolal druhou židli. „Pokud jde o Ministerstvo, všechno, co máte v ruce, jsou jenom dohady. Naproti tomu já – mám plán."

Harry na něj zazíral.

„Přeměním se do vás a jako Harry Potter se ukážu někde na veřejnosti, zatímco vy dnes večer půjdete ven jako Ben. Čím méně bude on a ostatní Smrtijedi věřit tomu, že vy a Ben byste mohli být jedna osoba, tím menší bude pravděpodobnost, že na vás zkusí zaútočit."

„Já ale chci, aby věděli, že jsem to já," řekl Harry. „Nevadí mi být návnada."

„Mohli by vás na místě zabít," odpověděl Snape pevně.

„To by mohli i Bena."

Snape poklepal dvěma dlouhými prsty na stůl. „Ne, pokud je Ben dovede k Harrymu Potterovi. Vy toho o téhle skupině moc nevíte, že, Pottere? Neznáte jejich počet, jejich dosah, ani čeho jsou vůbec schopní."

Měl pravdu. „Tak mi řekněte všechno, co víte. Řekněte to Ministerstvu."

„Proč by mi měli věřit? Jako Dimitri nemám žádný důkaz – a nakonec ani důvod – proč bych se měl do těchhle věcí plést."

„Můžu jim říct, že jste mě přišel varovat, protože se domníváte, že jsou zodpovědní za ta zmizení – která chcete zastavit –, a usoudil jste, že zdejší Ústředí bystrozorů je kompetentnější celou věc vyřešit, než to vaše, které může být zkorumpované. Tak byste se Smrtijedů v Kavale mohli jednou provždy zbavit."

„Já ale vašemu Ministerstvu nevěřím," řekl Snape a rysy jeho čelisti přitom ztvrdly. „Nezapletu se s ním. Vy nicméně můžete a měl byste je informovat, že plánujete Nika důkladněji prověřit. Ať vás někdo během schůzky sleduje."

Vašemu Ministerstvu. To už se tu Snape necítil doma? A proč to Harrymu tak vadilo? „Takže, jaký je váš plán?"

„Můžete Nikovi říct, že s Potterem pracujete na nějakém zvláštním případu. Pak ho dovedete ke mně a já se postarám o zbytek."

„Nezabijete ho," podmínil to Harry.

Snape vyklenul obočí. Jeho výraz byl směsicí překvapení a zmatení. „Jediné, co od něj chci, jsou informace."

„Nebudete ho ani mučit."

Snape ze svého hábitu vytáhl malou lahvičku. „To ani nebude třeba. Veritasérum. Zajistím, aby se ho napil."

Hodiny na stěně odbily a Harry se postavil. „Musím jít. Popište mi do detailu svůj plán a já se na něj podívám, až se vrátím z práce. Cokoli podnikneme, podnikneme společně." Sebral nejnovější složky a zamířil ke dveřím.

„Pottere," zarazil ho Snape. „Nemusíte se toho účastnit."

„Já se toho ale chci účastnit," odpověděl. „A říkejte mi Harry."