Nik ho našel v taverně v Kavale. Harry už stihl ztrestat polovinu lahve ouza, než si k němu Nik přisedl.

„Našel jsi svého přítele?" zeptal se poněkud bezpředmětně.

„Ne." Pokud Hadrian byl skutečně Snape, Harry ho nechtěl znát.

Nik zamával na číšníka, aby jim donesl další lahev a druhou sklenici. „Většina těch, kdo sem přicházejí, nechce být nalezena."

Harry si pohrával se svou sklenicí a točil s ní dokola. „Zmizení na místě, kde lidé mizí..." řekl zamyšleně.

„Tak o tom mi povídej," řekl Nik. Ukradl si z Harryho talíře hranolek. „Jak vystopuješ někoho, kdo nechce být nalezen?"

„Nevystopuješ." I když Harry neměl hlad, vzal si kousek smažené cukety. Bříška Nikových prstů se při tom pohybu otřela o hřbet jeho ruky.

Tichým hlasem se ho Nik zeptal: „Znamená to, že jsou tvoje prázdniny tady u konce?"

Harry popravdě neviděl smysl v tom, aby tu dále zůstával. „Hádám, že ano."

„Dobře, tak pojďme uzavřít sázku," řekl Nik. „Vezmu tě na rande. Když se mi nepodaří přesvědčit tě, abys na svůj odjezd změnil názor, do rána," rozhodil rukama, „tak budiž, jeď domů. Ale v opačném případě zůstaneš po zbytek prázdnin tady, se mnou."

Harry byl tak zaneprázdněný hledáním Snapea, že úplně odignoroval fakt, že s ním Nik flirtuje. Snape šel dál... Proč by on nemohl udělat to samé? Usmál se na Nika a odpověděl: „Výzva přijata. Zítra večer?"

„Proč nezačít rovnou? Noc je ještě mladá." Nalil si skleničku ouza a doplnil i Harrymu. „Řekni mi něco o sobě. Jak dlouho už víš, že jsi na kluky?"

„No, asi tak čtyři roky. Bylo to složité." Složité bylo slabé slovo. Ginny málem zničilo, jak se Harry pokoušel udržet jejich vztah, i když to mezi nimi už dlouho neklapalo. Trvalo to přes rok – Harry potřeboval spoustu terapeutických sezení, než si byl stoprocentně jistý, že ho přitahují muži a jeho touhy nejsou jen výsledkem zvrácených událostí, které musel přetrpět. „Co ty?" zeptal se místo toho, aby se zaobíral svou vlastní minulostí.

„Já to věděl asi odjakživa. Na rozdíl od spousty jiných mužů našeho druhu mě ženy nepřitahují ani trochu."

„Mě stále přitahují některé konkrétní ženy," potvrdil Harry, „ale preferuju muže. Se ženou jsem nechodil už roky."

Nik si přisunul židli blíž k němu. „A co preferovaná pozice?"

„Nevedu," řekl Harry. Nikova nová blízkost způsobila, že ho zamrazilo podél páteře a naskočila mu husí kůže. „Jsem v pohodě s oběma."

„Já jsem rád nahoře," řekl Nik tlumeně. „Ale s tebou si klidně dám obojí."

Už to byla nějaká doba, co se s někým zapletl. Krev mu přestala proudit po těle a Harry se musel zavrtět, aby znovu získal víc místa v kalhotách, které mu začínaly být poněkud těsné. Nemohl se soustředit. Pohled na Nikovy ruce a rty způsoboval, že se mu před očima míhaly záblesky toho, jaké by to bylo, kdyby se tyhle části natiskly na různá místa jeho těla. A Harry zrovna nepotřeboval myslet na tyhle věci uprostřed přeplněné restaurace. Pomalu upil svého drinku.

Když dopili první lahev, Nik přitiskl svou dlaň na Harryho ruku. „Pověz mi o svém nejlepším milenci."

Harry cítil, jak zlehka rudne. „Byl... vlastně byl hetero."

Nik se zachechtal. „Pěkná práce! Tohle jsem si vždycky chtěl zkusit."

„Ne doslova, samozřejmě, ale z většiny ano." Harry se k Nikovi otočil a spatřil tmavě hnědé oči, které se do něj zaklesávaly s intenzitou, jež do jeho těla vysílala elektrické výboje.

„Kolega?"

„Ne tak docela. Byli jsme... opilí," vymýšlel pružně. „Jakmile jsme začali, neměli jsme důvod přestat. A když skončil náš společný úkol, už jsme se nikdy neviděli." Ne že by Harry o tom konci věděl dopředu, aby se na to připravil. „Možná to tak je jen proto, že byl můj první, nebo protože ten úkol byl... drsný..., ale nikdo jiný se ke mně nedostal tak blízko."

„Chtěl bych ho zkusit trumfnout," řekl Nik a v očích mu tančily divoké jiskry. „Proč byl tak skvělý?"

„Byl kreativní. Používal magii k tomu, aby nás dostal do různých pozic, a měl takový... lektvar." Jenom pomyšlení na něj způsobilo, že okamžitě ztvrdnul. „Když ho naneseš na nějakou část těla a pak se jí dotkneš, ten lektvar si pohyb prstů nebo jazyka pamatuje a opakuje ho. Snažil jsem se někde sehnat obdobu toho lektvaru, ale zdá se, že se o svůj recept s nikým nepodělil, a nikoho jiného něco takového zkrátka nenapadlo. Kromě toho to s ním nikdy nebolelo, i když byl dobře vybavený – věděl, co má dělat. Taky byl neuvěřitelně trpělivý a vždycky se ujišťoval, že jsem v pořádku, než cokoli udělal. Byl jsem mladý, nejistý svou vlastní sexualitou, a myslím, že jsem ho tak nějak využíval pro své sexuální potěšení, aniž bych si toho dostatečně vážil. A aniž by si na to on někdy stěžoval. Nikdy po mně nechtěl, abych ho vykouřil, dokonce ani potom, co on to pro mě několikrát udělal."

Nik pozvedl obočí. „Jsi fakt roztomilej, ale tohle bych ti netoleroval moc dlouho."

„Ani já sám bych se sebou – zpětně viděno – neměl moc trpělivosti. Ale jak jsem řekl, byl jsem mladý a myslel jsem si, že jsem normální. Udělat to někomu pusou," zvláště potom, co k tomu byl dvakrát donucen násilím, „by bylo jako důkaz, že jsem gay. Nebyl jsem v té době připravený zahodit život, který jsem si myslel, že mě jednou čeká. Ženu, děti, stálou práci, všechny tyhle plány."

Nik přikývl.

„Po tomhle vztahu mi trvalo rok, než jsem se smířil s tím, jak to je. Miloval jsem ho, nezdravě a násilně, miloval jsem ho víc než jsem kdy miloval kohokoli jiného, ale pořád mi záleželo na holce, se kterou jsem před tím úkolem krátce chodil, a on mi nikdy nedal najevo, že by to mohl vnímat jinak než jen jako rozptýlení. Rozhodně to nebyl nejlepší způsob, jak se o sobě dozvědět, že jsem gay." Doplnil Nikovu sklenici. „Jak to probíhalo u tebe?"

„Nic podobně strhujícího," mrknul na Harryho. „Vzhledem k tomu, že místní kouzelnická komunita je dost malá, většinu času jsem musel randit s mudly. Přemýšlel jsem o tom, že odsud vypadnu a přestěhuju se do většího města, kde budu mít lepší možnosti. Jaké to je v Británii? Vědí to o tobě v práci?"

„Jasně. Mám taky dva kolegy, o kterých vím, že to mají stejně. Popravdě ale o osobních životech moc nemluvíme, takže jsem to zjistil až ve chvíli, kdy jsme se potkali na nějaké akci pro gaye."

„Mohli byste spolu chodit?"

Uvažoval snad Nik o tom, že by se přestěhoval do cizí země? „No, jeden z nich je Harry Potter a –"

„On je gay?!"

Nerad o sobě nemluvil ve třetí osobě, ale bylo by divné, kdyby dělal, že nezná podrobnosti, které by o sobě spolupracovníci pravděpodobně měli mít, a tak pokračoval: „Narazil jsem na něj v gay klubu. Není to úplně můj typ."

Nik znovu dosedl na barovou židli, odkud ho zpola vystřelilo překvapení. Oči měl pořád dokořán a navrch hlavy. Harry si dolil a v duchu si povzdechl. Měl to ale štěstí, když mu jeho vlastní sláva zkřížila cestu k celkem nadějně začínajícímu večeru. V pokusu vrátit Nika zpátky k předešlé konverzaci se zeptal: „Jak to funguje tady?"

„Kouzelníkům je to jedno. Mudlové nám ale zakazují svatby a adopci dětí, což je další z důvodů, proč nejsem pryč z toho, že bych s nimi měl chodit."

Harry se zašklebil. „V Británii můžeme požádat o adopci, ale svatby jsou tam zakázané také. Nejsem si jistý, jestli chci děti, ale toho druhého bych se někdy rád dočkal."

„Já děti mít budu," prohlásil Nik pevně. „Je mi fuk, koho budu muset podplatit, abych to mohl udělat. Jenom málo z nás přežilo ‚čistky' ve čtyřicátých letech. V Drama mají pamětní desku, jako vzpomínku na židovské obyvatelstvo, které bylo za války donuceno odjet a už se nikdy nevrátilo. My nic takového nemáme. Na naše lidi se prostě a jednoduše zapomnělo."

Harry byl ve flirtování vážně mizerný. Nějak se mu podařilo posunout jejich konverzaci od sexy narážek k připomínkám pohnuté minulosti. Nik ťukal nehtem do sklenice a sklíčeně zíral na stůl. Harry mezitím zuřivě poháněl mozek k výkonu a snažil se přijít na něco, co by mohl říct a zvrátit tak směr jejich konverzace, když odněkud zazvonil mudlovský telefon.

Harry se nejdřív polekaně rozhlédl po zdroji hluku, než si všiml, že Nik štrachá v kapse a tahá z ní mobil. „Promiň," řekl, když zkontroloval číslo na displeji. „Musím to vzít. Práce." Zvedl to a přitiskl si telefon k uchu. „Haló?"

Přestože mezi mudly si telefony vydobyly značnou oblibu, všichni čarodějové, které Harry znal, se jim vyhýbali. Navzdory své nechuti k mudlovskému světu do něj Nik paradoxně zapadal lépe než drtivá většina kouzelníků.

„Mám schůzku," řekl Nik osobě na druhém konci linky. Mávl bezstarostně rukou a rozesmál se. „Ano, s tím anglickým týpkem... Je to pracovní setkání. Obchodní tajemství a tak." Mrkl na Harryho, který se na něj zašklebil nazpátek.

Nikův úsměv zeslábl, jak dál poslouchal hlas, který Harry sotva dokázal postřehnout. „Ne, ne. Dobrý, postarám se o to. I tak musím předložit hlášení. Uvidíme se brzy." Zavěsil a otočil se zpátky k Harrymu. „Jsem hrozná partie. Ještě jsme ani pořádně nezačali, a já už to musím utnout."

„V pohodě," ujistil ho Harry. „Jsem taky bystrozor. Chápu. Možná bychom mohli pokračovat zítra?"

Nik se na Harryho uznale zadíval. „Nevím, jestli zvládnu čekat do zítřka. Řeknu ti co. Běž do té hospody, kde jsme byli prvně, a já tam dorazím, jak nejrychleji budu moct. Nemůže to trvat dlouho, a pak můžeme pokračovat tam, kde jsme přestali."

„Zítra očekávám plnohodnotné rande," škádlil ho Harry.

Nik se postavil a položil ruce na Harryho paže. Sklonil se a jeho ústa se zastavila jen palec od Harryho. „Tohle – je příslib." Pak ho políbil, toužebně a naléhavě zároveň, přesně tak, jak si to Harryho tělo zoufale žádalo.

Harry jeho ústa přijal se stejnou horlivostí. Prohnul se v zádech proti židli, aby jejich polibek ještě prohloubil.

Nik se od něj odtrhnul až moc brzy. „Uvidíme se později." Zamířil pryč, jeho dlouhé nohy ho přitom rychle odnesly Harrymu z dohledu.

Polibek přesně stačil na to, aby oživil známý pocit v Harryho břiše. Než zamířil do hospody, vydal se Harry do svého hotelového pokoje. Už předtím schoval všechno důležité, takže bylo jen chvilkovou záležitostí, než uklidil špinavé oblečení, které měl pohozené přes židli, a vyžádal si z hotelové recepce čisté ručníky. I na dovolené byl příliš paranoidní, než aby šel domů k neznámému muži, takže jejich schůzka musela proběhnout u něj.

Poté, co doplnil kapsle s mnoholičným lektvarem, znovu zkontroloval svůj odraz v zrcadle, ale Benovy vlasy na rozdíl od jeho vlastních zůstávaly pořád vcelku upravené. Nikdy předtím v Benově těle neměl sex. Nezdálo se mu to správné, ale každý kouzelník, se kterým si kdy zkusil vyrazit, se víc zajímal o jeho slávu než o jeho osobnost. Chtěl si alespoň pro jednou dopřát příjemně strávenou noc bez toho, aby ji na druhý den v ranních zprávách rozmazal Denní věštec.

Protože už měl dost upito, objednal si taxík. Když dorazil do taverny, Nik nebyl nikde k vidění, takže si vybral stůl v rohu. Neseděl dlouho, když dovnitř vpadl Dimitri. Krátce se na Harryho podíval, přešel k němu a bez pozvání se posadil naproti němu.

„Zvažujete, že byste se sem přestěhoval?"

„Jsem na dovolené," řekl opatrně Harry. Dimitri měl v sobě aroganci, jež mu až příliš připomínala Luciuse Malfoye a ostatní čistokrevné čaroděje, kteří si mysleli, že jsou lepší než kdokoli jiný.

„Ještě pořád?" zeptal se Dimitri a povytáhnul obočí. Kdyby to nebyl takový debil, mohl být docela pohledný. Věděl, jak se obléknout; kobaltově modrá košile ladila s jeho očima, a i když některé rysy jeho tváře odhalovaly, že mu nejspíš bude už hodně po třicítce, jeho perfektně upravené vlasy nejevily známky žádných šedin.

„Máte s tím snad nějaký problém?"

Dimitri vytáhl svou hůlku. Harry se přinutil zůstat v klidu, odmítal se nechat zastrašovat. Poté, co seslal kouzlo soukromí, Dimitri hůlku sklonil a obrátil se zpět k Harrymu. Tichým hlasem řekl: „Zajímalo by mě, proč by anglický bystrozor měl chtít trávit dovolenou v hnízdě Smrtijedů."

Harry cítil, jak se mu zježily chlupy na zátylku. Neodtáhl se, nepohnul se, nedal najevo žádné známky toho, jak moc mu ztěžknul žaludek. „Co jste to řekl?"

„Nenazýváte je tak? Ty čistokrevné loajalisty následující Lorda Voldemorta. Po válce jich sem hodně z nich přišlo."

V tu chvíli si Harry na něco vzpomněl. ‚Hodně jsme v té válce ztratili. Všichni.' Nik zvedl svou sklenici k přípitku, poté celý její obsah jedním mocným lokem vypil. ‚Hodně složitých mužů nenašlo své místo. Proto skončili tady.'

Místnost jako by se najednou zmenšila a tlačila mu na hruď ohromnou silou. Harry se musel zeptat. „Nik to ví?"

„Samozřejmě. Není zas takový idiot." Dimitri netrpělivě bouchl do stolu. Jeho nákladný prsten z bílého zlata, který nosil na prostředníčku levé ruky, se ve světle zaleskl.

„Proč mi to říkáte?"

„Jsem čistokrevný loajalista," řekl Dimitri hrdě a ukázal řadu perfektně bílých, rovných zubů. „Ale nejsem takový blázen, abych si představoval, že mi smrt nějakého anglického bystrozora projde bez povšimnutí Ministerstva – jednoho nebo druhého." Sáhl do zadní kapsy kalhot, vytáhl malou obálku a posunul ji Harrymu přes stůl. „První třída zpět do Anglie. Odjedete dnes večer."

Byla to celé past? Nastražená kým? Choval se k němu Nik přátelsky jen proto, aby se s ním Harry vyspal a Nik se pak od něj třeba dozvěděl nějaké informace? Hnízdo Smrtijedů... U Merlinových vousů, tohle bylo vážné. Ne, musel si zachovat zdravý rozum. „To Smrtijedi tady mizejí?"

Dimitri mu poklidně oplatil pohled. „Jen ti, kteří dělají problémy. Nově příchozí, kteří... řekněme, tak docela hodnotově nezapadají do zdejší komunity."

Harrymu se zatočila hlava, jak se rozhlédl po místnosti plné kouzelníků, kteří vypadali britsky. Kdyby tu teď odhalil svou pravou totožnost, jak dlouho by asi přežil?

Dimitri zrušil kouzlo a postavil se. „Neočekávejte, že vás tu vaše funkce jakkoli ochrání." S tím z hospody odešel.

Harry uložil letenku do kapsy. S jednou rukou na Snapeově hůlce, kterou od války používal, si opatrně razil cestu ke dveřím. Pohyboval se tak klidně a nenuceně, jak jen dokázal, a sotva se za ním zavřely dveře hospody, přemístil se na druhou stranu města. Měl by se vrátit do hotelového pokoje? Hermiona měla pravdu. Byl tak odhodlaný nalézt Snapea, že vpadl přímo do pasti. Hadrian nejspíš ani nebyl Snape, ale někdo to nastražil tak, aby se mu podobal vzhledem i chováním a Harry se díky tomu odhalil. A on to také udělal. Nakráčel do pasti se vztyčenou hlavou.

„Kurva!" ulevil si a vyděsil tak několik turistů na procházce po pláži. Okamžitě přešli na druhou stranu ulice.

Vklouzl do stínů, vytáhl letenku a spálil ji. Pak použil kouzlo, kterým upravil svůj vzhled tak, aby vypadal jako místní, a přeměnil svou košili na svetr. Když dorazil do Kavaly, vzal si z letiště taxík, ale také si pro jistotu našel místo, kam se mohl vrátit, kdyby se vyskytly nějaké potíže. Právě na to místo se teď se zavřenýma očima soustředil, a přemístil se tak na prázdné pole poblíž. Pod rouškou tmy se vydal na letiště a koupil si první letenku, která byla k dispozici. Použil k tomu svůj nouzový pas, který nesl jméno Jack Smith. Na Ministerstvu to nejspíš způsobí rozruch, ale bylo mu to jedno – jen se potřeboval co nejdřív dostat pryč z téhle zatracené země.

Jak se letadlo odlepilo od země a světla na zemi se rychle zmenšovala, tíha z jeho žaludku trochu opadla. Možná se ale zachoval hloupě, když odjel. Nebyl ten typ, co by utíkal před problémy.

‚Po válce sem začali proudit uprchlíci –'

Ne. Nejspíš měl vážně štěstí, že se odtud dostal živý.