Tou dobou, kdy nastoupili na Londýnské oko, už Harry skoro zapomněl na pravý důvod, proč na tuhle schůzku s Nikem šel.

Nik byl okouzlující, pohledný a zábavný společník. A taky Harrymu umožnil zažít přesně to dobrodružství, po kterém vždycky v hloubi duše toužil, i když to nikdy předtím nevyjádřil slovy. Kdyby mu někdo předtím ukázal Nikův seznam plánovaných zastávek, dost možná by takové rande považoval za nudné, ale Nik dokázal najít způsob, jak i ta nejobyčejnější turistická místa oživit něčím navrch. Ačkoli s tím Harry vnitřně nemohl úplně souhlasit, Nik si trochu pohrál s myslí mudlů okolo, čímž zařídil, že nemuseli čekat v úmorné frontě. A když pak v kapsli, kterou měli sami pro sebe, stoupali nad potemnělým a zároveň třpytivým městem, Harry si nemohl pomoct, ale přál si, aby takový vztah mohl mít se Snapem – nekomplikovaný otázkami důvěry. Možná byl prostě navždy odsouzený k tomu, aby ho přitahovali muži, kterým nemohl věřit.

Nik se na lavičce přisunul blíž k Harrymu a jednu ruku sebejistě položil – dost vysoko – na jeho stehno.

„Nezapomínej, že mě škrábe v krku," varoval ho Harry s úsměvem, aby se vyhnul Nikovým případným pokusům o polibek. Zčásti přitom litoval, že si tu lež vůbec vymyslel. Už to bylo dlouho, co se s někým doopravdy líbal, a i přes podezření, které vůči Nikovi měl, by mu románek s jiným mužem mohl pomoct konečně zapomenout na Snapea.

„Hm, myslím, že to klidně risknu," nedal se odradit Nik a prsty zlehka zajel do Harryho vlasů. Nebylo to špatné. Vlastně to bylo opravdu příjemné. Ale ani zdaleka se to nevyrovnalo Snapeovu elektrizujícímu doteku.

„Nikdy bych si neodpustil, kdybys kvůli mně poslední dny své zasloužené dovolené strávil v posteli s kašlem."

"Hlavně doufám, že to od tebe nechytí Potter," škádlil ho Nik.

„Nemusíš se bát," uklidnil ho Harry. „Jak už jsem říkal, byl pod velkým tlakem, protože už nějakou dobu s nikým nechodil, a já jsem byl jediný svobodný gay, kterému věřil, že ho bude krýt. A kromě toho není můj typ."

„Aha?" řekl Nik a povytáhl na Harryho obočí. „Takže... Kdo je vlastně tvůj typ? Tedy kromě heteráckých čarodějů, kteří jsou tak okouzleni tvým tělem, že si zkrátka nemohou pomoci."

Harry byl vděčný, že je Snape právě teď nemůže slyšet. „Vysoký. Temný." Harry při těch slovech zastrčil jeden zbloudilý pramen vlasů Nikovi za ucho. „Pohledný."

„Dva ze tří. To by šlo," řekl Nik pobaveně.

Harry se tomu zasmál.

„Víš..." řekl Nik a jeho ruka se po Harryho stehně posunula ještě trochu výš, jak se jeho hlas prohloubil. „Je spousta věcí, které můžeme dělat a které se přitom netýkají tvých úst."

Pro Merlina. Už to bylo dlouho, co ho naposledy tak vzrušila trocha dvojsmyslného povídání s někým, jako byl Nik. Kdyby to samé udělal Snape... Harry ho chytil za ruku. „Ne na veřejnosti. Jestli mě uvidí někdo z Denního věštce..."

„Tak si prostě pronajmeme pokoj," řekl Nik, který na něj upíral intenzivní, takřka hladový pohled.

Perfektní. Nechtěl navrhovat pokoj jako první, ale zároveň bylo příliš riskantní jít do Nikova pronajatého pokoje, takže fakt, že možnost jiného hotelu nakonec navrhl sám Nik, mu hrála do karet. Teď už jen stačilo, aby jeden z nich vyslovil jméno hotelu, a Snape už se postará o to, aby tam přichystal past. „Můžeme si pronajmout nějaký poblíž. Mám něco zkusit najít?

„Co takhle se nejdřív někde najíst?" navrhl místo toho Nik. „Myslím, že v opačném případě na jídlo potom zapomeneme."

„Tak to pochybuju, pokud máme někde strávit celou noc o hladu."

„Když něco začnu..." řekl Nik a pevně se očima vpil do Harryho. „Když něco začnu, jen tak s tím neplánuju skončit."

Harrymu po celé páteři zlehka projelo mravenčení. Byla to hrozba, nebo jen předehra? „Pokud s tím ovšem neskončím já," opáčil Harry.

Nikovy prsty přelétly nebezpečně blízko k Harryho slabinám, než konečně zvedl ruku z jeho stehna. „Vzpomněl jsem si, co jsi říkal o svém nejoblíbenějším milenci... Koupil jsem pro tebe pár lektvarů."

Harry v duchu politoval Rona. Vždycky ho ve všem podporoval, ale tahle konverzace mu musela způsobovat minimálně akutní rudnutí uší. A i když by se Harry opravdu rád něco dozvěděl o těch lektvarech, potřeboval rozhovor stočit jinam. Téma Smrtijedů už zlehka nakousl, aniž by to přineslo kýžené ovoce, a tušil, že další pokus svést řeč na tohle téma by už Nikovi mohl být podezřelý. „Nemůžu se dočkat. Kam tedy vyrazíme na tu večeři?"

„Proč si prostě jen nevybereme nějaký směr? Můžeme v něm jít tak dlouho, dokud nenarazíme na něco ucházejícího. A při té příležitosti si třeba vybereme i nějaký hotel."

Harry si v tu chvíli nebyl jistý, jestli Nik něco tuší a je obezřetný, nebo jen touží po nějakém dalším dobrodružství. „To zní fajn," odsouhlasil ten návrh Harry. „Ale hlasuju pro, abychom se vrátili ke mně, pokud v nějaké rozumné době nic nenajdeme. V bystrozorských oběžnících se píše, že se máme po setmění vyhýbat určitým oblastem Londýna. Ale zaboha si nemůžu vzpomenout, kterým přesně."

Nik vstal a vytáhl na nohy i Harryho. Pak ho zezadu objal. Kdyby mu Harry věřil, nejspíš by mu to nevadilo – ale za daných okolností se mu rozbušilo srdce a musel si připomenout, že se jako každý normální člověk v takové situaci má uvolnit, ne tomu objetí vzdorovat.

„Jsem docela zvědavý, co se nám povede splašit," nadhodil Nik šeptem do Harryho ucha. Jeho hlas ale ani zdaleka nezněl tím temným vzrušením, které bylo tak typické pro Snapeův hlas.

Harry se snažil se tomu objetí poddat, místo aby se mu bránil, a tak zlehka přejel prsty po Nikově paži. „Pravděpodobně to bude buď díra ve zdi s krysami v koupelně, nebo něco tak nóbl, že bychom jednu noc neutáhli ani našimi výplatami za celý měsíc.

„Obojí zní dost zábavně," zaradoval se Nik. Umístil docela malý, cudný polibek na Harryho levou tvář. „Bohatě mi bude stačit něco, co nám poskytne aspoň trochu soukromí."

Harry se jemně vyprostil z jeho sevření. „Už jsme skoro dole," oznámil a rozhlédl se kolem, jako by hledal novináře.

„Myslíš, že tě sledují?" zeptal se Nik a svraštil čelo.

Harry pokrčil rameny. „Potter říkal, že by se to mohlo stát. Ale nejspíš ne, když ten příběh zveřejnili teprve nedávno."

Jejich kabinka konečně dosáhla země, a tak společně obří kolo opustili.

„Hm, co ty víš? A hele – něco k snědku!" Nik ukázal směrem k pouličnímu stánku s jídlem.

„Myslím, že budeš potřebovat něco trochu vydatnějšího, abys vydržel celou noc," kontroval to Harry.

„No tak, koupíme si aspoň něco malého, než si dáme pořádnou večeři," opáčil Nik a zamířil rovnou ke stánku. „Vždycky jsem chtěl vyzkoušet nějaké jídlo od londýnského prodavače."

„Vyzkoušet, abys věděl, jak je to nepoživatelné?" řekl Harry, ale stejně ho následoval.

Nik sáhl do kapsy a vytáhl několik zmuchlaných mudlovských bankovek, mezi nimiž bylo zamícháno také pár kouzelnických mincí. Když počítal, kolik peněz mu zbývá, vypadla mu z hromádky v jeho ruce jedna mince.

Harry po ní automaticky – ze zvyku famfrpálového chytače – hrábl rukou. Ale sotva se jeho prsty okolo mince sevřely, došlo mu, jakou udělal chybu. Bylo to přenášedlo. Nik jeho ruku okamžitě překryl svou, aby minci nemohl upustit, a oči mu přitom temně jiskřily.

Přistáli na tmavém travnatém poli několik metrů od sebe. Harry bez rozmýšlení vytáhl hůlku a okamžitě po Nikovi vystřelil omračujícím kouzlem. Zasáhlo ho přímo do hrudi a Nik se zhroutil.

Tmou se rozezněly hlasy a přilétlo k němu několik kouzel naráz. Harry se rozběhl, uskakoval seslaným kletbám a sám bez míření vysílal další kouzla, zatímco rychle mrkal a snažil se přizpůsobit náhlé změně světla. Rychle napočítal nejméně deset maskovaných postav. Možná víc. Když se odkutálel z cesty omračujícímu kouzlu, otevřel pro jistotu několik kapslí ve své paži: další dávku mnoholičného lektvaru a pak regenerační a léčivý lektvar. Od kotníku mu do zbytku tělo vystřelilo mravenčení a on padl na zem, neschopen pohybu. Petrificus totalus. Do prdele!

Někdo odkopl stranou jeho hůlku, zatímco mu další ruce přejely po těle. Nemohl nic dělat, jen bezmocně ležet, zatímco mu sundávali náramek a vytahovali lektvary, které měl schované v oblečení. Hloupost. Hloupost. Hloupost. Proč proboha chytal tu minci? Byl přece zatraceně bystrozor! K tomuhle přesně byl vycvičený, aby se vyhýbal maskovaným přenášedlům a jiným pastím.

Někdo ho převrátil a on zahlédl postavu v tmavě zeleném hábitu, jak ničí sledovací kouzlo, které mu Snape vložil do hrudi.

„Jeho vlasy," poručil Nik. Kolem Harryho ucha prolétlo nějaké zaklínadlo. Co Nik chystal? Chtěl jeho vlasy použít k výrobě mnoholičného lektvaru a vydávat se za něj? Ale Snapea by tím přece neoklamal ani na vteřinu...

Do hrudi se mu najednou zaryla špička něčí hůlky, a Harryho vědomí se v tu chvíli vytratilo.