Září 13, 2018 7:04

Stěny se kolem něj semkly, jako hradby obrovského města snažícího se rozdrtit svým rozpínáním vše, co mu stojí v cestě. Nechtěl stát mezi stěnami, jako by čekal na poslední soud, který by pro něj stejně nepřišel. Už nebyl nic. Zbyla jen nemyslící troska zavřená v temné místnosti, kam nepronikal ani ždibec slunečního svitu. Minuty se měnily v hodiny a hodiny v dny. Nevěděl kolik času uplynulo ode dne, kdy viděl naposledy Smrt s Benediktem.

Čas se pro něj stal nepotřebnou silou hýbající vesmírem. Ztratil snad vše kromě své rodiny, kterou chránil za obrovskou cenu. Nahmatal si vykloubený palec na levé ruce, který se mu podařilo sice nahodit zpět, ale stále byl citlivý na dotek a otékal. Zatnul zuby pokoušejíc se prohmatal oteklé místo prsty, aby zjistil více o jeho stavu. To ale zlomenými prsty šlo špatně, levá ruka se během pár hodin stala úplně nepoužitelnou.

Hlavou mu vířily myšlenky neposedné jako koťata honící se za klubíčky vlny. Stále dokola si opakoval jediné dvě věty. Stále dokola si dodával odvahy do dalších dnů, které ještě bude muset strávit v té místnosti. Jsem James Patterson, bůh ohně. Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu. Musel doufat, že se stane zázrak, jež by mu mohl pomoci se dostat z koloběhu utrpení, bezmoci a záchvatů, které se staly zase častějšími protože nemohl pít žádný alkohol.

Jsem James Patterson, bů – zastavil se s rukou na půli cesty k zemi. Kroky, které se ozývaly po chodbě mohly patřit pouze podpatkům. Zmocnil se jej neidentifikovatelný strach. Srdce mu tlouklo v hrudi, jako by se chtělo přesvědčit, že opravdu nechce poslouchat jeho pravidelnou činnost. Jsem James Patterson, bůh ohně. Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu. Vmáčkl se do nejzazšího rohu místnosti. Nemohl sice použít svou božskou moc, ale mohl se bránit zuby nehty před dalším výslechem, který nemusel, jako ten první, skončit pouze vykloubením palce a praštěním do obličeje. A ani jako ten druhý, který skončil vytrháním nehtů.

Kroky se přibližovaly. Pravidelné klap, klap otřásalo jeho základy. Všechny stavební kameny jeho vědomí se přeskupily do poslední obranné linie, která je držela pohromadě s vypětím všech sil. Jsem James Patterson, bůh ohně! Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu! Musel se vzpamatovat. Konečně se Tině i Williamsovi postavit. Ukázat jim, kdo je bůh ohně a proč by se ho měli obávat. Už si nenechá jen tak házet na hlavu všechno, co po něm hodí. Ale on na to neměl sílu. Některé dny neměl sílu ani na to, aby se zvedl a došel na druhý konec místnosti, kde byl kyblík, do kterého měl dělat svou potřebu. Prostě jen zůstal ležet v jednom koutě a nepřítomně hleděl před sebe.

Vzpomínal. Vzpomínal na den, kdy jej Tina střelila do hlavy. Ještě nyní ho bolela hlava, když přežvykoval kousek chleba, který mu dozorce hodil na zem. Znovu dopadl tváří k zemi už zpola v jiném světě, který jej lákal svou sametově hebkou náručí do svého lůna. Krev mu stále tepala ve spáncích, když si přehrával ve vzpomínkách ty poslední vteřiny před dalším ztracením vědomí. Temnota jej pohltila. Zničila jeho tělo a deformovala mysl, jako by byla jen pouhým kusem hadru. Zmuchlala jej a odhodila jako nepotřebný kus oblečení, které už nikdo nechce.

Jsem James Patterson, bůh ohně! Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu! Kroky utichly před jeho celou. Nemohl se nadechnout. Plíce jej nechtěly poslouchat a svaly se stahovaly, jako by se chtěly utrhnout od šlach. Výslech! Určitě ho chtějí zase vyslýchat! Panika sevřela jeho duši v doběla rozžhavených kleští. Nemohl se ani hnout. Stále dokola si opakoval dvě věty, ale ani ty nemohly vyvést jeho duši z kruhu strachu v němž se ocitl. Jsem James Patterson, bůh ohně! Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu! JSEM JAMES PATTERSON, BŮH OHNĚ! VŠE, CO DĚLÁM, DĚLÁM PRO SVOU RODINU! JSEM JA – dveře do cely se neslyšně otevřely.

Pruh oslnivého světla zalil podlahu až k bohovým bosým nohám. Mžoural do světla, jako vyplašená myš bez brýlí. Cítil, jak mu po rtu stéká něco horkého a mazlavého. Krev, pomyslel si otupěle. Další záchvat. Už tolikrát mezi těmito čtyřma stěnami prodělal jeden ze svých záchvatů, ale někde v hloubi duše věděl, že tenhle by nemusel přežít. Krev stékala po rtech na jeho hruď. Padl na studenou zem. Celý se klepal, třásl se jako listí ve větru. Nemohl nic udělat, pouze se té bolesti poddat a doufat, že ten někdo na prahu mu dokáže pomoci.

Neviděl už nic. Svět byl rudý bolestí a v jeho středu byla jediná známá tvář. Tvář, kterou potřeboval vidět ze všeho nejvíce. Bylo tvář jeho nejstarší dcery. Lily hleděla do jeho očí tisknouc jeho dlaň. Vytáhla z kapsy pláště drobnou láhev, kterou otevřela a přiložila k otcovým ústům. Nutila jej se napít alkoholu, který by mu jako jediný pomohl. Třas polevoval až nakonec úplně zmizel a temnota rozevřela svou náruč dokořán.

*

Září 14, 2018 20:01

Někdo do něj kopl takovou silou, že mu skoro vyrazil dech. Zalapal po tolik potřebném kyslíku a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Nebyl ve své cele! A právě toho se nejvíce obával. Další výslech. Tohle přece nemohla být pravda. Další tlak ze strany Jerryho nebo Tiny by jej úplně zlomil. Už nikdy nic takového nechtěl zažít. Chtěl být jen nepotřebný kus skládačky, který zapadl za pohovku a nikdo už jej nenašel.

„Jak to že ti pomohla, ta malá děvka?" ozval se vedle jeho ucha až moc povědomí mužský hlas. Stačilo by jen jediné slovo pronesené tímto člověkem a James věděl, že už nemá šanci se z toho dostat. Ten hlas totiž patřil Benu Scottovi. Ten muž ho nesnášel a bůh ohně moc dobře věděl, že si tento výslech bude užívat.

„Já nevím." vyhrkl bůh ohně. Zvedl hlavu, aby se mohl rozhlédnout po místnosti. Ležel svázaný na zemi. Na chladné zemi kluzké od usychající krve, které tam bylo požehnaně. Chtěl se před tím mužem schovat. Propadnout se do země a dělat, že nic z toho, co se stalo nebylo skutečné.

„Jak spolu udržujete kontakt?!" zeptal se Scott boha. Nechtěl sice ztrácet trpělivost, tak rychle, ale věděl, že pokud správně nepřitlačí, tak se nic nedozví. Výslech Lily předtím nevedl téměř k ničemu, protože mladá bohyně si nechala ubližovat aniž by se jen slůvkem zmínila, kde se chovává její rodina.

„Během posledních dnů jsem s nikým z nich nemluvil..." zaskučel bůh ohně tisknoucí se ke stěně za jeho zády. „Nevím, jak se sem dostala a už vůbec nevím, kde jsou-" hlas se mu zlomil. Nemohl už vydržet to napnutí. Vše, v co věřil bylo rozmetáno na kusy a on byl jediným stavebním kamenem, který z jeho snů zůstal. Cítil se osamělý jako kámen postavený uprostřed pole. Věděl, že někde je jeho rodina, ale neměl tušení, kde ani jak daleko. Mohl jen snít o náruči své sladké Oxany, o nenarozeném dítěti, které čekala.

Ben přešel po místnosti. Stáhl ze sebe sako, přehodil jej přes opěrku druhé židle. Vytáhl si rukávy čistě bílé košile a zamířil opět k bohovi. Cestou vzal ze stolu nůž, který zastrčil za opasek kalhot. Zvedl boha ze země a pověsil ho za svázané ruce na hák zavěšený od stropu. Obešel boha kolem dokola, aby si prohlédl jeho stav. Nebyl na tom zrovna nejlépe, protože se na něm podepsaly dny strávené v cele a výslechy. Levou ruku měl odepsanou a obličej plný podlitin fialové barvy. Některé modřiny byly už zažloutlé a některé zelené, ale jedno měly stejné, ještě nějakou dobu nezmizí.

Agent otočil knoflíkem na stěně, jež ovládal teplotu v mrazící místnosti, kde se nacházeli. Teplota začala zvolna klesat pod bod mrazu. Mělo trvat ještě minimálně patnáct minut, než by se v místnosti ochladila teplota natolik, aby se jim prášilo od úst. Ben poplácal boha po tváři užívajíc si jeho zasmušilého výrazu potlačujícího bolest.

„Takže nic nevíš o své rodině, kde je a ani co právě plánuje?" zeptal se boha, co nejmileji uměl, věděl, že jeho hranou milost pozná, ale jemu dělalo radost, že mu může ubližovat.

James zavrtěl hlavou. V očí měl výraz plný strachu a paniky jež se jej snažila chytit do jejích spárů. Cítil, že se teplota v místnosti znatelně změnila. Byl sice bůh ohně, ale i tak mu bude vadit zima, pokud Ben použije nůž, který měl zatím za opaskem. Obával se toho. Nemohl si dovolit ztratit další krev, protože pak už by nemusel mít sílu se ani najíst. Odevzdaně se díval Benovi do očí a ani když se na něj muž zamračil s nožem v ruce, tak neuhnul pohledem.

Krev stékala po jeho těle až na podlahu, kde se rozlévala do mělkého jezírka. Nemohl s tím nic udělat, protože měl ruce svázané a na nich náramky. Mohl se pouze dívat na Bena, který si na jeho těle vybíjel vztek kvůli smrti svého syna. Mohl jen trpělivě snášet rány a zapamatovat si, že tomuhle muži už nikdy nechce zkřížit cestu. Nebylo nic, k čemu by se mohl upnout, jako k poslední záchraně. Nikdo pro něj nepřijde, protože nikdo neví, kde je. Byl odevzdaný plně do rukou Scotta, který udělal vše pro to, aby mu zhoršil, co možná nejvíce jeho pobyt v cele.

Nebyl už skoro nic. Byl jen pološíleným zvířetem zahnaným do kouta, před kterým stojí jeho úhlavní nepřítel. Nemohl se mu bránit, protože proti němu byl až mizivě malý. Mohl se jen modlit ke všem bohům, aby tento i další výslechy přetrpěl a nestala z něj odepsaná troska, která může jen padnout na dno a čekat na smrt.

*

Září 14, 2018 20:01

Benedikt seděl zachmuřený v křesle. Trápil se pomyšlením na to, co se mohlo stát s Lily. Už se dlouho nevracela a on měl strach, že jí poslal přímo do rukou Williamse. Nesl nyní na svých bedrech velikou zodpovědnost a nevěděl, jak s ní pořádně naložit. Byl stále jen malý chlapec, který nemá ani tušení jak funguje reálný svět. Mohl se jen celý den tvářit, že má všechno pevně pod kontrolou, ale po nocích, kdy chodil spát jako poslední, se dívat do stropu a přemítat nad svými rozhodnutími.

Jediný, kdo mu uměl pomoci z kruhu starostí byla Smrt. Hned první noc, kdy se potkali konečně tváří v tvář, oba věděli, že ten druhý jen ten koho hledali celý svůj život. Stačilo jen, aby jeho otec opustil na chvíli ložnici a on jí odpustil úplně všechno. Bylo mu jedno, že se jen před pár minutami musela vyspat s jeho otcem, bylo mu fuk, že to byla ona, kdo jim způsobil takové problémy. Hlavní v ten okamžik bylo, co se mezi nimi vytvořilo zatímco každý z nich byl na jiném místě. V ten moment bylo nejhlavnější, co jeden ke druhému cítí.

Kdyby se do pokoje nevrátil James tak brzy, tak by se mohli dostat mnohem dál. Ani jeden by toho nelitoval. Stejně to udělali, když už všichni kolem nich spali. Společně odešli do prázdné koupelny na druhé straně domu a tam se poprvé pomilovali. Smrt šeptala jeho jméno pokaždé, když spolu vyvrcholili. V prvním případě jí musel překrýt ústa dlaní, aby svým křikem nevzbudila spící členy rodiny. Ale i přes to si je stejně John ráno odchytil a poprosil je, aby se příště trochu ztišili.

Usmál se při této vzpomínce. Miloval ji a ona milovala jeho. Nebylo nic, co by je mohlo rozdělit, protože oba si prošli peklem. Nemohlo už je překvapit nic, co je rozdělilo, ba naopak. Nějaká taková situace by je jen stmelila jako tým. Přejel prsty po opěrce křesla a zamyšleně se podíval z okna. Déšť bubnoval do skleněné tabule zanechávajíc po sobě drobné kapičky, které stékaly dolů. Stejně jako nad osamělým domem v lese se stahovala temná mračna, tak nad jeho duší plula také.

„Neměl by ses tak trápit něčím, co nemůžeš změnit." ozval se za jeho zády hlas bohyně smrti. Ohlédl se na ní s výrazem jasně říkajícím, že pokud se ještě přiblíží, tak se na ní vrhne a bude plně ignorovat kohokoliv, kdo by chtěl do místnosti přijít. „Tenhle výraz znám..." usmála se. Pro něj to bylo jako úsměv celého vesmíru. „A nemysli si, že jen kvůli tomu, že máš špatnou náladu si to spolu rozdáme." odhodila si temné vlasy na záda sedajíc si obkročmo na jeho klín.

„Když něco takového nechceš," pohladil jí po vlasech snažíc se jí políbit na spánek. „Tak proč se mě snažíš vyprovokovat k tomu, abych tě hodil na zem..." přitáhl si jí blíž k sobě. „A prostě z tebe stáhl mojí mikinu?" zajel rukou mezi její nohy. S velkým potěšením zjistil, že pod černou mikinou nemá nic než jen své tělo. Užíval si toho, jak vzdychla a prohnula se v zádech, když do ní strčil prst.

„Možná, že by si to m-" zbytek věty se ztratil ve vzdychnutí. Všechno ostatní už šlo ráz na ráz. Benedikt stáhl Exitii ze svého klína a položil jí na podlahu. Sám si stáhl tričko a vrhl se na ní jako dravá šelma.

Když je Eleanora o patnáct minut déle nalezla, tak leželi vedle sebe, tak jak přišli na svět a se smíchem si o něčem povídali. Jeho mladší dvojče vycouvalo ze dveří ještě než stačila zalapat po dechu. Stejně jako zbytek rodiny, kromě Johna a Jamese, nevěděla, že by její bratr a Smrt spolu něco měli.