Prosinec 27, 2018 9:03

Chodba se naplnila oslnivými plameny. Jejich středem běžel ohnivý bůh šířící kolem sebe zkázu a utrpení. Na ryšavých vlasech mu divoce plála ohnivá koruna. Ohlédl se za sebe na Johna s Exitií. Nestačil se ani usmát, když na druhém konci chodby vyběhla skupinka ozbrojených mužů. Bohové se semknuli blíž k sobě a tasili meče.

„Společně!" zařval John, odhazuje meč na zem. Zvedl ruce do výšky. Oheň všude okolo se začal měnit v obrovskou masu, která začala připomínat medvěda. Vzduchem zasvištěla dvojice mečů, které našli cíl mezi skupinkou.

Krev se rozstříkla do stran. Obrovitý ohnivý kolos se postavil na zadní a s řevem vyrazil na skupinku. Jiskry a drápy zabodávající se do podlahy. Oheň se prořítil přímo středem mužů. Nikdo z nich nestihl uhnout. Pach spáleného pasa byl k nevydržení. Netrvalo dlouho a připojil se k tomu pach zvratků a sténání popálených mužů.

Kovová pachuť v ústech. Čpavý puch nesoucí se od mužů, jejichž kalhoty nesli tmavé kruhy okolo rozkroků. Nikdo nečekal, že by se bohové odvážili zaútočit na organizaci v přímém souboji. Rudá krev se rozlévala po hladkém linu. Vzduch se plnil sténáním zraněných mužů stejně jako živých, kteří stáli v těsné formaci se zbraněmi namířenými na bohy.

„Jestli uděláte ještě jeden krok, tak vás odpráskneme jako prašivý psi!" zařval velitel skupiny, který jako jediný udržel obsah svého měchýře. Bohové si vyměnili pohledy.

John se lehce usmál. „Proč bych se měl obávat nějakých šašků se směšnými zbraněmi?" rozpažil ruce. Jeho pohled se upřel na malý doubek rostoucí v květináči u jeho pravé nohy. Měl s ním jisté plány, ale nejdřív chtěl dokončit rozhovor s posledním příčetným mužem.

Ozval se výstřel. Stačila by jen setina sekundy a John by přišel přinejmenším o ucho, ale kolem něj se mihla červeného. Než se stačil vzpamatovat, tak už James stál před velitelem skupiny. U krku měl nůž, který ho ale nemohl zastavit. Ohnivý bůh stlačil jeho průdušnici a vyrval mu z ruky nůž. Odhodil jej daleko za sebe, kde se zarazil do zdi a zůstal tam trčet jako házecí šipka.

„Měli byste se nás obávat, protože během vteřiny vám dokážeme udělat ze zbytku života peklo." zavrčel pouštěje jeho ruku, kterou trhl do strany. Ozvalo se křupnutí a oči, ještě před malou chvílí bojechtivého velitele skupiny, se zalily slzami.

Nebyl čas na nějaké další proslovy, protože na konci chodby se objevila další skupinka mužů. Dusot jejich bot se odrážel od stěn a donutil bohy pokračovat ve svých plánech. Za bohem času se objevila veliká masa vody, která okamžitě spadla na nebohý doubek. Klekl si na kolena. Velice pomalu začal zvedat ruce vzhůru.

Vzduch se plnil odérem mandlí s hořkým nádechem. Nezbývalo jim moc času, protože kroky se už přiblížily k nim. Strom začal růst. Vypínal svoje větve stále výš a výš až se nevešel na jedno podlaží a dral si cestu betonem a ocelovými tyčemi směrem nahoru. Devastoval budovu na místech, kde mu byl příliš těsná a nahrazoval otvory po betonových kvádrech tlustými větvemi.

James včas zareagoval a popadl nejbližší větev, která rostla stále výš a výš. V poslední vteřině, než se nadobro odlepil od prvního patra, popadl za ruku bohyni smrti. S vypětím všech sil jí přitáhl k sobě do náruče. Rozhlížel se okolo, aby mohl spatřit patro, které by je mohlo přiblížit k jejich vytouženému cíli.

„Jak je najdeme?" zakřičela přes veliký lomoz rašících větví Exitie. Přitiskla se blíže ke svému zachránci neodvažujíc se podívat dolů pod sebe.

„Nevím..."

„Jak nevíš?! Myslíš, že se jen tak dostaneme přímo do toho mrazáku, abychom mohli společně odejít?"

Usmál se. „To si nemyslím, ale rozhodně se dostaneme blíž k místu, kde bychom je mohli najít." pokusil se podívat pod sebe, aby mohl zjistit, zda se k nim přidal John. Jakmile se ale podíval pod sebe, tak si vzpomněl na okamžik plný hrůzy, když letěl po hlavě dolů z mrakodrapu. Cítil, jak se mu udělalo zle. Nemohl se dál udržet na větvi. Ruce se mu začaly potit a sklouzávat po hladkém kmeni dolů.

„Budeme muset seskočit." zamumlal polohlasně. Nepodíval se na Exitii a rovnou se pustil větve. Hladce dopadl mezi roztroušené papíry válející se všude po zemi obrovských kanceláří. Rozhlédl se. Za stoly se krčili ženy i muži snažící se uchránit si holý život. Pár jich zůstalo jako přimražených stát na místě a dívalo se na dvojici překvapenými pohledy.

Jamesův plášť se dal do pohybu. Smýkl sebou tak prudce, že nadzvedl nejbližší papíry. Bylo akorát včas, protože se za jeho zády ozval dupot a něco chladného se mu přitisklo na místo, kde měl ledviny.

„Zvedni ruce, tak, abych na ně viděl, ty prašivý pse!" zařval mu do ucha mužský tenor. Byl to zvučný hlas, který rozhodně patřil někomu, koho znal. Poslušně zvedl ruce do vzduchu. Ohnivá koruna na jeho vlasech pohasla a už z něj zase byl jen obyčejný člověk s dlouhým pláštěm přes ramena.

„Co bych měla říct já tobě, Edwarde?" ozvala se Exitie s mečem v ruce. „Nestihneš zastřelit mě i Jamese. Řeknu, jak by to mohlo být. Vystřelíš. Kulka zasáhne Jamese do ledvin, to jsi přece chtěl, ale než stihneš zamířit na mě, tak se tvoje hlava oddělí od zbytku. Vážně chceš riskovat tak hloupou smrt?" lehce se usmála.

„TO JE TEN SÉRIOVÝ VRAH!" zařvala nějaká žena, která si až nyní uvědomila, odkud zná Jamesovu tvář.

Bůh ohně protočil oči. „To jsem rád, že jste mě tak rychle zaškatulkovala." vytrhl se Milesovi, kterého ten křik vytrhl ze soustředění.

Jakmile stál zase po boku bohyně smrti, tak se mu na hlavě objevila jeho koruna. Tasený meč hořel jasným plamenem, který osvětloval jeho emocí zbavený obličej. Byl připravený zabíjet a neptat se sám sebe jestli mu to zakazuje jeho slib. Věděl, že kdyby nezabil on, tak oni určitě a to by mohlo špatně skončit pro jeho rodinu.

*

Prosinec 27, 2018 9:13

John dopadl vedle svého otce. Starostlivě se podíval na svůj vzácný baliček a druhou rukou mávl ve vzduchu. Káva ze všech kelímků se zvedla do vzduchu. Arsiius se objevil rychleji než myšlenka. Proletěl pod vlnou kávy, která začala bublat. Do vzduchu se uvolnila vůně kávových zrn. V moment, kdy se otevřely dveře výtahu, se masa dala do pohybu. James s Exitií se stihli jen o vlásek sklonit, aby nad jejich hlavami mohla káva proletět.

Mířila obrovskou rychlostí na první mužskou hlavu, která vykoukla z výtahu. Křik a marný pokus o útěk ostatních agentů namačkaných ve výtahu. Ohnivý bůh popadl pod krkem Edwarda a přirazil ho ke stěně. Měl v úmyslu ho vzít s sebou, až půjdou do dalších pater hledat zbytek rodiny.

Jednotka opařených agentů se konečně dostala z výtahové šachty a snažila se namířenými zbraněmi zastavit bohy. Ruce se jim třásly, takže nebyli schopní sestřelit ani mouchu. John s Exitií ale neváhali ani chvilku, okamžitě tasili meče a naběhli ke skupině. Další krev a další křik raněných, kteří neměli to štěstí a nestihli utéct mezi stolky a sekretářky.

Cesta k výtahu byla čistá. James přehmátl, aby mohl lépe popadnout Milese pod krkem a odvést ho do kabiny. Měli v úmyslu z něj vypáčit důležité informace. Nastoupili a skoro okamžitě se podívali na Edwarda s němou otázkou, jaké mají zvolit patro.

„Co po mě chcete?" zeptal se nechápavě. Pokusil se uvolnit z Jamesovo sevření, ale nepodařilo se mu to. Docílil jen toho, že se stisk ještě zvýšil, až byl rád, že se mohl namáhavě nadechnout.

„Chci, abys nám řekl, kde najdeme naši rodinu." zavrčel John. Stál uprostřed toho všeho. Ruce mu plály jasným oheň, který vykresloval na stěny výtahu mihotavé stíny. Stačil by jen jeden neopatrný pohyb a muž, který kdysi dávno zkoumal jeho otce, by zemřel.

Visel hlavou dolů ve vzduchu s nohami jen kousek do stropu. Pod ním se tyčil bůh času s bohyní smrti po boku. Jako šelma stál opřený o zeď bůh ohně s mečem v ruce. Edward cítil, že se blíží jeho konec. Ze spárů trojice bohů se měl šanci uniknout, kdyby jim řekl, kde je Williams, ale z jeho spárů už by se mu dostávalo těžko. Vystrašeně se podíval do očí Johnovi. Věděl, že zrovna tenhle mladík má ve skupině rozhodující slovo a hodlal toho využít.

„Já opravdu nevím, kde je Williams! Dal nám rozkaz pomocí vysílačky! Může být kdekoliv v téhle zatracené budově!" vyjekl hystericky. Nechtěl shořet na uhel ani se utopit v bublině vody vznášející se jen kousek od jeho obličeje.

„Je v téhle budově někdo, kdo vůbec něco ví?!" zavrčel otázku John. Viděl do budoucnosti, ale nedokázal určit, kde se s Jerrym naposledy střetnou.

Miles přivřel oči, jako by jej měla oční víčka ochránit před hněvem boha. „Já-já nevím. Mo-možná tady někdo takovej je, ale já fakt netuším, kdo by to mohl být!" zaskučel. Snažil se vyhnout jisto jisté smrti, která se mu dívala do očí.

Nechtěl zemřít. Neudělal nic špatného. Jen poslouchal rozkazy, protože jinak by ho zabil veliký šéf.

„Myslím, že opravdu nic neví." ozval se bůh ohně. „Ztrácíme s ním čas. Měli bychom vyrazit do horních pater a doufat, že ho najdeme nebo on najde nás."

„Na něco takového seru!" zavrčel John. „Odmítám hrát nějakou hru na honěnou! Chci toho zmetka najít a konečně ho poslat pykat za všechno, co nám udělal!" trhl sebou, když mu Exitie položila ruku na rameno.

„Najdeme ho sami." zašeptala a z tváře boha času zmizel naštvaný výraz.

Společně vystoupili z výtahu. John převzal od svého otce Milese a vedl ho chodbou vpřed. James šel první s mečem v ruce. Zašel za roh, aby prozkoumal cestu. Zhruba v polovině chodby se otevřely dveře, ze kterých vyšla ven Christine. V náruči nesla složku s papíry. Spadla na zem, když spatřila Jamese. Papíry se rozlétly do stran.

Než mohla zareagovat, tak jí James držel pod krkem a přirazil jí ke stěně. Díval se jí do očí plný čisté nenávisti. Nesnášel jí za to, jak ho chtěla otrávit, nesnášel její úskoky, které ho zamotávali stále hlouběji do sítě upředené organizací.

„Jam-Jamesi, tak ráda tě vidím." pokusila se usmát pod jeho drtivým stiskem. „Mohl bys mě pustit? Alespoň trochu, abych se mohla nadechnout?" praštila ho jemně do paže. Potřebovala drahocenný kyslík, aby s ním mohla vyjednávat. Stále mohla použít svoje tělo, které bylo její největší zbraní.

Neochotně povolil stisk na jejím hrdle a odtáhl se. Stále jí ale nespustil z očí. Nastražil uši, aby jako první zaslechl kroky svého syna a Exitie, kteří nemohli být daleko za ním. Nechtěl být sám s Christine. Ne potom, co se ho už jednou pokusila svést a místo toho ho otrávila. Nevěděl, co má v záloze nyní a chtěl se od ní držet co nejdál. Zatím mu to ale nevycházelo, protože Christine se rozhodla použít svou poslední zbraň.

James sebou trhl, jako by ho bodla včela. Chtěl se od ní odtrhnout, ale ona už ho pevně držela za košili a líbala ho. Prohodili si místa, takže James byl nyní zády ke zdi. Chabě se bránil, ale nedokázal to dlouho vydržet, protože jedna z jejích drobných dlaní zamířila k okraji jeho kalhot. Přejela prsty po jeho chloubě. Stačilo, aby si před něj klekla a on už by se nikdy nedokázal vymotat z kruhu, do kterého ho zavřela.

Chodba se naplnila ostrou vůní mandlí. John se ale nikde neobjevil a namísto něj se zpoza rohu vynořila Exitie. Pohrávala si s nožem. Vyhazovala ho do vzduchu a zase obratně chytala. Přelétla Christine pohledem plným pohrdání.

„Takže ty jsi ta děvka, která svedla mého snoubence?" zeptala se vážně. Popadla jí pod krkem. Stiskla průdušnici a dívala se ženě do očí. „Tak jaké to bylo mít Benedikta jako první? Říkal mi, že sis stěžovala, to mě celkem překvapuje."

Kopala ve vzduchu nohama snažíc se jí kopnout do holeně. Smrt povolila svůj stisk, ale stále jí nepouštěla úplně z dosahu. Propalovala jí pohledem, protože tahle žena si dovolila sáhnout na jejího Benedikta, kterého milovala ze všeho nejvíce.

„Omluv nás, Jamesi." řekla chladně. Společně s Christine odešla pryč. Vláčela jí za sebou za paži snažíc se nedat najevo, že jí ošklivě ublíží.

Ohnivý bůh se za nimi díval. Ze všeho nejvíc si přál konečně vidět svou Oxanu, kterou musel zachránit. Nechtěl ani pomyslet na to, co by jim mohl Jerry v záchvatu vzteku udělat. Raději položil ruku na meč po otci, aby se cítil jistěji. Chladný kov procházel jeho kůží a nepříjemně mrazil konečky prstů. Potřeboval se uklidnit. Jeho srdce bušilo jako o závod. Nebylo to vzrušením, ale napětím, které na něj stále víc a víc doléhalo.

„Už brzy." zašeptal do ticha chodby.