Prosinec 27, 2018 8:39

James se díval na Johna, který si upravoval opasek, za kterým měl meč s dýkou. Oplatil svému otci pohled, když zvedl oči od spony. Nadzvedl obočí a upravil si brýle. Nijak nekomentoval jeho pohled a raději se zase věnoval svým zbraním, které měl v úmyslu použít.

„Jsi v pořádku?" podíval se na svého otce, který si upravoval meč u pasu.

Nezvedl pohled od svých prstů zkoumajících každou píď pochvy a řekl: „Jsem jen tak v pořádku, jak bych měl být, aby to nevypadalo, že jsem blázen." snažil se vyhnout odpovědi, jak to dělal na Johnův vkus, až moc často.

„Myslíš si, že mě netrápí, že jsem musel poslat Evelii s Michaelem a Brigit do Ameriky? Myslíš, že jsem jen kus šutru, kterému to je jedno? Je to stále má dcera, i když je tolik kilometrů daleko, tak se ve mně nesnaž probudit nějaký pocit lítosti!" zavrčel naštvaně. Povytáhl si pásek výš a naštvaně se vydal k oknu, aby se mohl uklidnit výhledem na Londýn zasypaný čerstvým sněhem.

„Neměli byste se hádat..." ozvala se opatrně Exitie s lehkým mečem v rukách. Přeměřila si oba bohy pohledem a povzdechla si. Věděla, že ani jeden z nich se před druhým neskloní a klidně na sebe budou naštvaní, i když bude potřeba, aby spolupracovali. Znala Jamese moc dobře a mohla jen tušit, že John je mu v mnoha ohledech podobný.

„Nehádáme se." broukl přes rameno bůh ohně. „Zatím... Protože až se hádat začnu, tak první ránu dostane John přímo do nosu." ušklíbl se, když zaregistroval pohled svého syna. „Slyšel si dobře...Já se s tebou nechci hádat, ale když se hodláš chovat takhle..."

„Pochop, že je toho na mě trochu moc." zavrčel John, který překonal vzdálenost, jež je od sebe dělila. Prokřupl si klouby a jen tak zkusmo praštil pěstí do dlaně. Poté se smutně podíval do očí svému otci. „Můžu?"

„Co chceš ud-" do obličeje mu přiletěla pěst. Zaskučel bolestí, ale neuhnul před další, kterou mu John uštědřil do levé poloviny obličeje. Neuhnul ani v moment, když se trefil přímo do místa, kde ho několikrát praštil Jerry, kde měl změť starších modřin.

„Chápu, máš vztek, ale to neznamená, že si ho musíš vylévat na mě." řekl s dlaněmi přitisknutými ke tvářím. I přes to, že ho celý obličej bolel, se usmál a potřásl si se svým synem rukou.

John se ztrápeně usmál. „Budeme muset vyrazit." řekl s pohledem upřeným ven z okna. Díval se na žijící město, které měli změnit k nepoznání. Měli se konečně postavit Jerrymu a jeho organizaci a při jejich boji měli létat třísky. Mohlo se stát prakticky cokoliv, ale budoucnost poté byla vždycky stejná.

„Jdeme na to." zavelela Smrt odhrnujíc si vlasy z čela. Naposledy se podívala na oba bohy, kteří si upravovali šátky, ve kterých měli nést jejich návnadu, a vyrazila svižným krokem ke dveřím. Nechtěla se otáčet, protože by jí to mohlo zlomit. John nesl těsně u srdce její malou holčičku, která měla za pár hodin zemřít jen pro to, aby zachránila Evelii. Měla být obětním beránkem, který jim měl posloužit k dobré věci do budoucna.

Neměla ale dostatek sil, aby se mohla dívat, jak bude její dcera obětována. Nemohla jí nést, když věděla, jak její krátký život skončí. Byla sice bohyní smrti a viděla umírat milióny, ale nedokázala se dívat na smrt svého vlastního potomka. Věděla, že tohle by nedokázal svést James ani její milovaný Benedikt, který s tímhle plánem nesouhlasil od samého počátku. Jako by tušil, že se bude cítit takhle. Jako by uhádl, že její pocity budou přesně takové. Chtělo se jí křičet a brečet zároveň, chtěla zničit všechno, co jí přišlo do rukou, protože nedokázala svést takovou nespravedlnost.

„Nechceš se ještě rozloučit s malou Laurou?" zeptal se James starostlivě. Byl k ní vždycky tak milí, ale nějakým věcem prostě nerozuměl. Nebyl žena, která porodila malé dítě a nyní se ho musela vzdát, aby mohlo jiné žít. Možná, že prožil rok v těle ženy a dokonce i porodil Lily, ale nikdy nepocítil mateřský pud, který jí nutil svého milovaného drobečka vytrhnout z náruče boha času a utéct s ním před všemi.

Smutně zavrtěla hlavou, aby mohla vzápětí schovat hlavu do dlaní a dát se do usedavého pláče. Nemohlo jí to pomoct, ale alespoň se necítila, jako bezcitná zrůda. Cítila, jak jí James položil dlaň na rameno. Mlčel, ale i beze slov jí předával všechnu oporu, kterou v sobě dokázal najít. Přitáhl si jí k sobě, aby se mohla schovat před celým světem.

„Bude to v pořádku, ano? Společně to dokážeme a její oběť nebude zbytečná." zašeptal jí do ucha.

*

Prosinec 27, 2018 8:46

Rozhlédl se vlevo a vpravo. Nikde nebylo ani živáčka, ale pocit, že ho někdo sleduje, stále přetrvával. Stiskl nůž, který mu vysel za opaskem a vyrazil rychlým krokem přes ulici přímo k jednomu z obchodů. Bylo mu jasné, že přemístěním na sebe přilákal pozornost celé organizace, ale tohle udělali všichni tři. Donutili Jerryho, aby rozdělil své síly a tím měli vyšší šanci na dokončení svého plánu.

Zastavil se na rohu ulice. Rychle se rozhlédl po tabulkách s názvy ulic. Není už tak daleko, aby se musel ještě jednou přemístit. Ohlédl se za sebe. Daleko u obchodu, který minul sotva před dvaceti sekundami, se stejně jako on rozhlížela dvojice agentů. V rukách měli zbraně, když zahlédli rudý plášť míhající se mezi davem lidí, tak okamžitě začali křičet.

„Zastav, ty zkurvysynu!" řvali za bohem ohně, který se snažil dostat do levé uličky. Stačil se ohlédnout tak akorát, aby spatřil, jak muži probíhají davem a snaží se najít místo, kde by mohli zamířit a vystřelit po něm.

Ucítil, jak mu kolem tváře něco prolétlo. Kulka, pomyslel si bláhově a vyrazil ještě větší rychlostí ulicí dál. K hrudi si tiskl malého Toldreose, kterého musel ochránit před všemi zatoulanými kulkami, které se mohli v tomhle uspěchaném světě objevit.

Za ním se ozývaly další salvy nadávek, které doprovázela střelba. Musel ještě přidat, aby se dostal na konec úzké uličky v čas. Za jejím rohem se zastavil, aby mohl popadnout dech. Už to nebylo, co bývalo, ale jako bůh musel něco vydržet. Pevněji si uvázal šátek s dítětem a tasil meč. Věděl, že tohle dříve nebo později přijde.

Vykročil ze stínu rohu a zastoupil cestu oběma mužům, kteří se na něj hnali se zbraněmi v rukách. Lehce se ušklíbl a zapálil se od hlavy k patě. Meč ověnčený plamenem se mihl vzduchem, když trhl prudce zápěstím. Agenti nestihli ani zastavit. Vběhli mu přímo do hořící náruče, která je strávila jako list papíru.

„Moc zbrklé." ucedil skrz zuby James. Nestihl ani vrátit meč do pochvy, když za zády uslyšel rozrušené hlasy a řev. Protočil oči a opět se rozkročil do pozice, ze které mohl okamžitě zaútočit.

„Zůstaň stát, kde jsi!" zařval na něj někdo. Nestihl si ani uvědomit, že na něj letí ohnivý meč. Padl k zemi s mečem trčícím z rozťaté lebky. Bůh ale nezůstal na jednom místě. Než stačila mrtvola dopadnout na zem, tak už byl u dalšího z mužů a jeho hořící pěst letěla vzduchem k jeho obličeji. Ucítil prasknutí a poté puch spálené kůže. Po rukách se mu rozprskly kapičky krve.

„Vážně se chcete měřit s bohem?!" zařval na zbývající pětici mužů, kteří na něj namířili zbraně. „Vážně chcete, abych vám udělal to samé jako jim?!" zvedl ruce k nebi. Oheň se rozlil po pažích až k ramenům. Stoupal stále výš a výš až se usadil kolem jeho ryšavých vlasů. Vytvořil mu na hlavě koruny planoucí oslňujícími plameny.

„Drž hubu, ty zkurvenej kriple!" zařval povědomý hlas. Starší muž odstrčil mladé agenty a stoupl si tváří v tvář ohnivému bohovi, který se ušklíbal jako totální psychopat.

„Takže se zase setkáváme!" spustil ruce podél boků, ale koruna na jeho hlavě zaplála ještě větším plamenem. „Dokončíme, co jsme začali, nebo se otočíš na patě a potáhneš do té díry, odkud si přišel?" nadzvedl obočí.

Ben pohrdavě odplivl na zem. „S tebou se nehodám bavit." odjistil zbraň a namířil bohovi na hruď. „Tak do toho, ukaž co je v tobě, ty sráči!"

„Bude mi potěšením." ušklíbl se. Máchnutím tasil meč, který okamžitě pokryl oheň. Podíval se přes závoj plamenů na svého protivníka. „Pojďme tedy na to, zbabělče!" obloukem vykryl kulku, která na něj, sotva dořekl poslední slabiku, vyletěla. Ještě více se usmál a dalším s oblouků se dostal k muži blíž.

Matně si vzpomínal na hodiny, které dostával od bohyně smrti, která ho tak dávno učila zacházet s mečem. Přenesl váhu na druhou nohu a vrhl se do rychlého útoku. Muž po Benově levici se zhroutil k zemi se střevy volně visícími z otevřeného břicha. Bůh ale pokračoval dál. Míhal se mezi zbývajícími agenty rychleji než vánek a zasazoval rány.

Zastavil se až v moment, kdy mu žádné tělo nekladlo odpor. Přelétl pohledem uličku potříštěnou krví. U jeho nohou skučel muž s paží uťatou v zápěstí. Brečel a volal snad všechny bohy o pomoc, ale James nehodlal jeho prosby vyslyšet. Dupl mu na hruď. Měkká tkáň se poddala podrážce a tím získal potřebnou stabilitu na sáhnutí pro nůž.

„Setkáme se, až tenhle svět půjde do ještě větších sraček, než jsou tyhle." zašeptal a zabodl nůž muži do oka. Vytrhl čepel z mrtvého masa. Ohlédl se, aby zjistil, kam se poděl Ben. Chtěl to s ním skončit, dokud mohl, ale zahlédl jen jeho směšnou siluetu prchající ulicí pryč.

„Jednoho dne tě stejně dostanu." zavrčel si pod vousy. Otřel čepel meče o sako jednoho z mrtvých mužů a až nyní se odhodlal zkontrolovat svůj drahocenný náklad. Podíval se pod cíp šátku. Spatřil dvojici jasně zelených očí, které ho strašily za bezesných nocí. Pohladil chlapečka po černých vlasech, kde zanechal krvavou stopu.

„Se mnou se nemusíš ničeho bát." broukl k maličkému. Schoval meč do pochvy a vyrazil svižným krokem ulicí ke svému dalšímu cíli. Nebyl čas starat se o nějaké přísahy, protože nyní musel dodržet jen jednu přísahu. A to ochránit Toldreose za cenu vlastního života.

Kráčel ulicí s obličejem schovaným za maskou chladu a odstrkoval lidi, kteří se mu připletli pod nohy. Musel dojít na schůzku se svým Osudem, který už vykládal na stůl závěrečné karty jejich posledního souboje. Surově odstrčil nějakou mladou ženu stranou a chtěl se vydat dál, ale ona ho pevně chytla za zápěstí.

Nuceně se otočil. Díval se do tmavých očí, které tak dobře znal. Exitie se na něj usmála. Tváře měla zamazané čerstvou krví, ale byla nezraněná. Pod černým pláštěm skrývala meč, jehož pochva byla nasáklá krví stejně jako kalhoty jeho majitelky.

„Narazila si na ně na jatkách?" zeptal se s úsměvem bůh ohně. Odpovědí mu bylo praštění do ramene a zakroucení hlavou. „Jen jsem se zeptal, to snad vadí?" naklonil hlavu na stranu. Otočil se na podpatku a vyrazil ulicí dál. Po jeho boku se zjevila Exitie s taseným mečem v ruce a během chvíle se vedle nich objevil i John s výrazem plným odhodlání.

„Jdeme to skoncovat!" zařval a všichni tři ho následovali s bojovým pokřikem rozléhajícím se po ulicích. Byli připraveni zničit organizaci jednou pro vždy! A věřili, že jim to vyjde!