Září 3, 2018 7:46

Ptáčci štěbetali a sluneční paprsky prostupovaly oknem. Na podlaze tvořily roztodivné tvary, které se každou chvíli měnily a nabývaly nových kontur. Bůh ohně ležel s obličejem přitisknutým k polštáři. Pravidelně oddechoval. Nic nemohlo narušit jeho bezstarostný spánek, do kterého upadl poté, co v noci opustil Benedikt se Smrtí pokoj. Spánek byl jediným vysvobozením, které mu svět nabízel a on se nehodlal něčeho takového vzdát.

Ale díky tomu, že spal a snil, si nemohl všimnout, že se pokojem krade osamělá postava. Přechází z jednoho konce místnosti na druhý s viditelným pohnutím. Nic si pro sebe sice nemumlala, ale i tak se zastavila před oknem a v duchu proklínala všechny bohy. Zase nad ní vyzráli! A to už se nemělo nikdy opakovat. Jen, co boha ohně zlomí, tak všichni padnou k jejím nohám a budou prosit o smilování. Pak konečně pochopí, že i ona se jim může vyrovnat.

Přikradla se blíže k posteli. Stále slyšela pravidelný dech boha a proto věřila, že spí. Nemohla ale tušit, že James je vzhůru a vyčkává na vhodný okamžik k útoku. Věděl předem, jak tohle střetnutí skončí, ale i tak nehodlal dát Tině nic zadarmo. Počkal až uslyší nabíjení zbraně, poté už půjde vše ráz na ráz.

„Nesplnil jsem tvá očekávání?" zeptal se velice klidně otevírajíc oči. Pohlédl přímo do hlavně zbraně, která byla namířena přesně mezi oči. Lehce se usmál. Nemusel ani vědět o nevyhnutelné budoucnosti, aby mu bylo jasné, že jeho selhání nemohlo skončit jinak, než ránou zblízka do hlavy.

„Nikde tu nevidím Smrt, proto mě můj mozek neodmyslitelně nabádá k tomu, abych se přesvědčila, že jsi splnil svůj úkol." zbraň zmizela v kapse její kožené bundy. Tina usedla na okraj postele. Hleděla na boha ohně, který se pomalu zvedl. Sebral ze stolku brýle, jež mu pomohli v noci najít Benedikt se Smrtí a podíval se do očí svému nepříteli.

Tvář měl vážnou a vypadající o hodně starší než na kolik vypadal. „Je tu určitá možnost, že jsme udělali, co jsi po nás chtěla, ale také, že jsme se na tebe i celou organizaci vykašlali. Možná, že Smrt nyní poslouchá náš rozhovor z koupelny, ale také je možné, že zde vůbec není. Máš na to zjistit, tak očividnou pravdu jen z mého obličeje?"

„Jdi s těma hrama do prdele! Je mi jasné, že tady není, protože jinak by ještě vyspávala po tvém boku!" zavrčela výhružně vytahujíc zbraň. Bůh ohně jí ale chytl za zápěstí. Oči mu plály jasným plamenem, stejně jako druhá ruka.

„Ale mi žádnou hru nehrajeme nebo mám říct, že jsme žádnou hru nehráli?" zeptal se nevinně. Pustil její zápěstí. „Máš dost odvahy to udělat znovu? Znovu nechat vystřelit kulku, která mi provrtá mozek skrz na skrz? Protože minule se ti to nepovedlo..." jeho hlas zněl jako pokládání rakví do hrobů. Byl nesmlouvavý a plně odhodlaný jí vyprovokovat ke zbrklému rozhodnutí. Chtěl mít tuhle pasáž za sebou. Chtěl, aby kulka projela jeho hlavou a on mohl nerušeně spát celé dny. Potřeboval načerpat sílu a to mohl jen poté, co by nějakou ztratil.

Tina na něj vycenila zuby. Přitiskla zbraň k jeho ústům a zle se usmála. „Možná, že se mi to tenkrát nepovedlo, ale dnes ti vystřelím mozek z hlavy. Tvé tělo odvezu do nejtemnější části budovy OPO a tam tě nechám na pospas tvým chmurným myšlenkám." naposledy se usmála. Vzduch se rozechvěl výstřelem. Vznášela se v něm těžká pachuť krve, která stékala dolů po stěně, po zakrvácených přikrývkách na kterých se leskly kousíčky lebky a spousta další krve.

*

Září 10, 2018 13:08

Bolest! Příšerná bolest trhala jeho duši na cáry. Nebyl schopný vzpomenout si na události posledních dní, neměl dost síly na otevření očí. Nemohl udělat nic. Jediné, co přetrvávalo v jeho rozervaném nitru byla bolest. Bušila do jeho spánků, jako by chtěla vpustit do nitra jeho lebky i přestože už v ní dávno byla. Chtěla vtrhnout dovnitř a konečně se zmocnit vlády nad jeho tělem.

Trhl sebou jako ryba na udici. Někdo jej donutil otevřít oči. Násilím mu odtrhl víčka od sebe. Oslnivé světlo vycházející ze zářivek nad jejich hlavami jej na pár vteřin oslepilo. Skučel bolestí, protože svět se zdál, jako by získal oslnivé barvy a všechny zvuky zněly, jako by někdo otočil tlačítkem a zvýšil je na maximum. Zaskučel bolestí pokoušejíc se chytnout rukama za hlavu. Ale nepodařilo se mu to. Zápěstí měl totiž pevně přivázané k opěrkám židle a pod tlustou vrstvou provazu prosvítal modrý náramek. Nemohl nic dělat ani se světlem, které stále pálilo jeho oči, ale ten někdo kdo nyní držel jeho čelist v drtivém sevření si toho byl dobře vědom, ale nic s tím nedělal.

„Kde je zbytek těch zkurvenejch bohů!" zařval na něj povědomí hlas. Stisk drtící jeho čelist se zvýšil, až měl bůh ohně problémy vůbec otevřít ústa. Zamžoural na muže před ním. Skoro nic neviděl, světlo stále bodalo do jeho očí, které stejně nic neviděly, protože neměly brýle.

„Na místě, kde je nikdo nenajde." dostal ze sebe velmi pomalu a s námahou. Drtivý stisk polevil, ale vzápětí se mu vrátila do obličeje pěst. Zaskučel bolestí. Hlava mu narazila do opěradla židle přímo do rány od zbraně a z rozraženého rtu se vylil vodopád krve. Stékala jako rudá stužka říčky po bradě až na krk a prsa.

„Kde jsou?!" zavrčel na něj Jerry Williams. Tvář měl rudou vzteky a klouby na prstech pravé ruky sedřené od pořádné rány, kterou uštědřil Jamesovi. „Protože jestli mi to neřekneš po dobrém, tak budeme muset přistoupit k drastičtějšímu opatření! Budu z tebe odřezávat jeden po kousku pásy kůže dokud neprozradíš, kam si schoval tu svou děvku a zbytek!"

Bůh ohně mu věnoval pochmurný úsměv. „Něco takového ti nikdy neřeknu. Chvástal si se tím, že máš agenty ve všech zemí světa, tak si je najdi sám." zavrčel zatínajíc ruce v pěst. Chtěl se na toho hada vrhnout. Zničit mu ten jeho dokonalý úsměv, který mu věnoval vždy, když byl v úzkých. Chtěl, aby trpěl. Aby se válel na zemi ve své vlastní kaluži krve a prosil jej o smilování, jako to musel udělat už mnohokrát on.

Jerry jej chytl pod krkem. Pevně svíral jeho průdušnici dívajíc se mu zblízka do obličeje. „Možná, že jsem něco takového říkal, ale ty mi to povíš... A to hodně rychle!" pustil jeho krk ustupujíc, aby mohl sebrat nějaký předmět ze stolu po jeho levici.

Nadechl se. Vzduch mu opět naplnil plíce a dodal mu další chuť bojovat za všechny, které miloval. Jsem James Patterson, bůh ohně. Vše co dělám, dělám pro svou rodinu. On to přece dokáže. Už tolikrát to dokázal. Nemůže jej zlomit nic z toho, co před něj Williams přinese. Nic z toho mu nemůže sebrat jeho naději na lepší život. Nic na celém širém světě mu nesebere jeho rodinu, kterou bude chránit do posledního dechu, protože on za ní rád položí život.

Kov zazpíval o kůži. Jediný táhlý tón by pronikl hradbou každého smrtelníka, ale jeho ne. Obrnil se proti čemukoliv, co by mohlo přijít. Byl odhodlaný přetrpět jakékoliv trápení jaké by si mohl Jerry vymyslet. Popadl jej za vlasy a trhl jím dozadu. Na odhalený krk přitiskl velice ostrou čepel nože. Jediný neopatrný pohyb a bůh ohně by se podřezal jako podsvinče.

„Stále si nezměnil názor? Stále máš ještě čas než začnu s výslechem po zlém." zašeptal mu do ucha. „Jsem si moc dobře vědom, že tě nemohu jen tak zabít, ale o to to bude větší sranda." ušklíbl se. Nůž zvolna sjel po hrdle boha ohně zanechávajíc za sebou tenkou rudou cestičku. Šarlatové kapičky krve stékaly dolů jako slzy plačící milenky. Nemohlo je nic zastavit a přesto tam stále byly.

„Možná vím-kde jsou..." namáhavě se nadechl. Jeho hlas zněl sice přiškrceně, ale jeho oči plály jasným plamenem, který nemohl zadusit žádný déšť. „Ale možná také ne. Hodláš riskovat to, že mě podřízneš a utečou ti na jiné místo o kterém bych nevěděl ani já?" usmál se. Na jeho zkrvavené tváři to vypadalo, jako škleb pološíleného zvířete zahnaného do kouta, ale odhodlaného se bránit do posledního dechu.

Nůž zmizel z jeho zorného pole. Jerry obešel židli, ke které byl připoután, hleděl mu nyní do očí. Zkoumal každou píď jeho obličeje, aby mohl poznat jestli bůh náhodou neblafuje. Ale Jamesova tvář byla klidná, nebyla v ní ani špetka nějakého vzrušení nebo dokonce hněvu. Ne, byla klidná jako veliké zrcadlo, odrážející se jako hladina stojatého rybníku. Nepohnul by s ní ohromný vichr, protože jí stínily vysoké stromy. Klekl si tedy před něj. Vzal do pěsti jeho levou ruku. Nahmatal vyčnívající palec a s pohledem stále upřeným na bohovu tvář začal prst tlačit ke straně.

Díval se, jak se oči boha ohně zaplňují slzami bolesti. Jak se zakusuje do dolního rtu, aby nevykřikl bolestí a jak se klepe zbytek těla v neutichající agónii, která jej úplně pohltila. Nečekal, že bude zpívat jako ptáček a všechno mu řekne, ba naopak, on doufal, že bude silný a vydrží více než jeden výslech.