Prosinec 25, 2018 1:08

Když James Patterson vykoukl zpoza rohu, tak okamžitě zjistil, že celý jeho plán se podařil. Ulice, po které se chtěl se svou ženou vydat, byla v obležení policistů. Šest jich viděl jakmile vystrčil hlavu, ale dost možná jich mohlo být ještě víc schovaných pod rouškou tmy. Byli na útěku jen něco málo přes hodinu a už po nich šla polovina agentů OPO společně s policisty. Jerry tentokrát toužil vyhrát. Chtěl je chytit a zavřít ke zbytku jejich rodiny. Nemohl ale tušit, že tohle je přesně to, co James zamýšlí od prvního okamžiku.

Daleko na jihu byla budova, která měla být svědkem pádu jedné nebo druhé strany. Měla být posledním bojištěm, kde se mělo rozhodnout o osudu celého božstva. Poslední boj ale ještě nenastal. James vyčkával jako dravec sedící na nejvyšším stromě a pozoroval dění pod sebou. Čekal až neopatrná myš vystrčí hlavu a on bude moct zaútočit. Mezitím vyčkával, stále přihrbený, aby tento okamžik nepropásl.

„Opravdu tam chceš mezi ně vběhnout?" zeptala se jej Oxana šeptem. Opravdu nevěřila, že pochybuje o plánu svého manžela, ale ani trochu nechápala, co se takovým útokem změní.

„Chci." přikývl a upřel na ní své hnědé oči. „Chci, aby Londýn dostal strach a Jerry se začal bát o svůj zadek. Jedině to ho dokáže dostat do pozice, kdy bude jednat impulzivně." zašeptal. Díval se jí do očí a pokusil se usmát. Nevyšlo mu to, proto raději Oxanu políbil na ústa. Stále chutnala stejně sladce jako před pár hodinami, kdy ještě společně byli v Sídle bohů. Nemohl na to přestat myslet, ale něco mu říkalo, že budou mít jiné věci na práci než přemýšlení nad společnou koupelí.

Starostlivě jej pohladila po hrudi. „Myslíš si, že to zvládneme?" přitiskla se k němu, aby skryla slzy, které se jí vehnaly do očí. Nechtěla brečet, ale situace byla tak vážná, že to nemohla zadržet. James stál vedle ní připraven udělat ten poslední krok. Vysoko na nebi létal Arsiius, který dal svému pánovi přesný počet mužů, kteří byli na malém náměstíčku.

„Jdeme na to?" zeptal se jí. Vypadal klidně, ale někde hluboko uvnitř byl rozrušený. Nedokázal to úplně skrýt, proto se mu ruce klepaly trochu více než bylo obvyklé.

Přikývla. Naposledy se k němu přitiskla a dala mu dlouhý polibek na rty. „Společně?" zeptala se. Přikývl a ruku v ruce vykročili do světla pouliční lampy. Jejich konec se zase o kus přiblížil.

Jakmile se dva bohové objevili v záři lampy, tak se na ně upřely všechny oči. Policisté i agenti na ně namířili zbraně a trpělivě vyčkávali, co dvojice udělá. Neměli totiž útočit dokud nepůjde o jejich životy. Měli čekat, dokud bohové neudělají první krok.

Hluk velkoměsta zanikl. Na otevřeném prostranství obehnaném domy by se dal upustit špendlík a určitě by byl slyšet. Bůh ohně cítil, jak se ruka jeho manželky v dlani vypařila. Nahradila jí věrohodná iluze, která jí měla zajistit alespoň nějaký čas, aby se mohla dostat nepřátelům do zad. James se usmál. Tohle mohl být dost dobře jeden z jeho konců. Nebál se, protože by po tolika letech přivítal Smrt jako starou známou. Zeptal by se jí, jak se daří Benediktovi a jak se má jejich dítě, která nemá naději na přežití.

Odpočítával vteřiny. Tři. Dva. Jedna. Vykročil k policistům. Rychlostí, která byla natolik rychlá, že to ani jeden z nich nestihl postřehnout, tasil meč. Plameny mu ozářily obličej, jenž měl na sobě masku ledového klidu. Věděl, že tohle je jen další krev. Další lidé, jejichž smrt bude nosit hluboko v srdci. Nemohl je zachránit, protože potřeboval vyvolat strach. Celý svět se musel bát hněvu bohů, kteří tolik let dokázali vytrpět, ale už nemohli dál. Chtěl, aby v ně zase věřili. Aby věřili ve vyšší bytost, jejichž hněv by je mohl zničit mrknutím oka. Blížil se konec a on chtěl udělat všechno pro to, aby pomohl vyzvednout nové božstvo, které mělo vládnout po nich.

Boj byl krátký ale krvavý. Když se meč konečně zastavil, tak po něm zbyla jen kupa mrtvol. Chodník se černal krví a ve vzduchu byla kovová pachuť lepící se na rty. Bůh ohně stál uprostřed té zkázy. Meč patřící k jeho pozici byl rudý krví, která z něj pomalu odkapávala mezi dlažební kostky. On ty lidi zabil. Zabil je, aby připravil budoucnost pro ty, co měli ještě přijít. Odsoudil svou duši k mukám, aby kvůli tomu netrpěl někdo jiný.

Pohlédl na svou ženu, jejíž bledý obličej prozrazoval, jak moc je z toho všeho zhnusená. Na tváři jí jako rubíny svítily kapičky krve mužů, které musela zabít. Byla matkou a manželkou, proto moc dobře věděla k jakým mukám odsoudila jejich ženy a matky. Cítila smutek za všechny z nich, ale nedokázala zadržet ruku, která jí vedla k ukrácení jejich životů. Zachránila tak životy svých dětí a dětí jejich dětí, ale nyní se za to proklínala.

„Jsi v pořádku?" zeptal se James. On sám v pořádku nebyl. Po levém rameni se mu táhla ošklivá rána, kterou stihl zasadit první muž, co vystřelil. Trefil se, ale bůh si toho během boje sotva všiml. Nyní se na pomalu tekoucí krev, která barvila jeho rudou košili, díval s odporem. Střela naštěstí nezničila jeho plášť, který se na ránu okamžitě přilepil, aby zabránil ztrátě krve.

„Jsem nezraněná." řekla prostě, protože se jí zeptal na psychický stav. Měl o ní starost, ale nejdříve chtěl vyřešit fyzická zranění. Ty psychická vyřeší jen čas nebo společný odpočinek pod jednou dekou.

Úlevně jí objal. „Díky bohům." zašeptal jí do vlasů. Položil si bradu na její hlavu a začal se pomalu houpat ze strany na stranu. Oxana ještě nikdy neviděla Jamese v takovém stavu. Byl zároveň znechucený ze svých činů, ale také velice rád, že se jí nic nestalo.

*

Prosinec 25, 2018 1:17

Noc byla nepříjemně chladná. Jerry si upravil kabát, aby mu nepadal sníh za krk a rozhlédl se po ulici. Kde jen vězí ten pitomec, co měl přijet? Pomyslel si nabručeně. Pevněji sevřel zbraň pod svrchníkem, když kolem prošla skupina opilých mužů. Nechtěl mít problém, ale také mu nedělalo žádnou potíž sehnat si svědky, kteří by mu dosvědčili, že je zabil v sebeobraně.

„Tak kde, kurva, vězí?" zabručel si pod vousy. Už dávno mohl být doma a popíjet víno se svou ženou. Možná by jí i přesvědčil, aby se s ním vyspala, ale to by šlo rozhodně lépe se sklenicí vína... A kdyby netvrdl na druhé straně Londýna a nemrzli mu koule, protože ten idiot se buď ztratil nebo je ještě větší idiot než si myslel.

Vytáhl z kapsy mobil a podíval se na jeho obrazovku. Pryč čtvrt na dvě ráno. Až se mi ten kretén dostane do rukou, tak mu zakroutím krkem! Zatímco spřádal plány, tak kolem něj chtěl nepozorovaně projít pár. Jerrymu stačil jen jediný pohled, aby zjistil, třebaže mrzne, tak vyhrál loterii. Oči se mu rozzářily, když spatřil necelý metr od sebe Jamese Pattersona s tou jeho kurvou.

„Ani hnout, kreténe!" zařval na něj s nabitou zbraní namířenou na jeho ženu. Moc dobře věděl, co je bohův slabý článek. Vždycky bojoval za svou ženu. I když prohrával, tak jí nenechal na holičkách. Vždy jí skryl za svými zády a bránil jí vlastním tělem.

Zastavili se. Bůh ohně strnul na místě, jako by jej někdo praštil do hlavy těžkým předmětem. Pomalu, velice pomalu na Jerryho vkus, se otočil na šéfa OPO. Propalovali se pohledem. Jeden nesnášel toho druhého. Jamesovi ruce se nenuceně přiblížily k opasku, aby se zlehka dotkly meče. Mohli to skončit teď a tady, ale ohnivý bůh věděl, že tím by zabil svou rodinu zavřenou pod zámkem. Hleděl Jerrymu do očí. Neuhnul ani v moment, kdy se mu hlaveň zabořila do hrudi.

„Jak se to to líbí, Jamesi? Jak se ti líbí mít zbraň tak blízko srdce?" naklonil hlavu na stranu jako zvídavé dítě, které našlo ztracenou hračku. „Je to taková ironie, milý Jamesi... Taková ironie." usmál se. Přehmátl zbraň, protože se mu rozvibrovala kapsa saka. Zaklel a jednou rukou mobil vylovil. Přelétl pohledem displej a nakonec zvedl hovor.

„Co zase kurva chceš?!" zařval. Byl nevrlý, protože měl Jamese konečně v hrsti a nějaký idiot mu zase chtěl zničit jeho triumf.

„Nějací ti tvoji bohové zabili celou jednotku policistů a tvých agentů." ozval se z telefonu nakřáplý hlas Bena Scotta.

„Kdyby si mě, ty idiote, nechal mluvit, tak bych ti možná i řekl, že ty dva bohy držím právě v šachu."

„Vážně? Chcete tam poslat lidi, šéfe?"

„Tak mi jako vysvětli, jak bych je měl dostat do organizace?! Jasně, že mi sem kurva někoho pošleš, protože jestli utečou, tak tě stáhnu z kůže!"

„Fajn, fajn. Hned tam někoho pošlu. Slibte mi ale jednu věc..."

„Jakou?" zavrčel Jerry přesunuje zbraň po bohově hrudi.

„Zbytečně neriskuj." řekl nakonec a ukončil hovor. Jerry zandal mobil do kapsy. Podíval se na Jamesův obličej. Neviděl v něm ani stopu po nějakém strachu. Nelíbilo se mu to. Měl tušení, že je tohle nějaký Jamesův hnusný plán. Skryl své pocity za masku necitlivosti a pohlédl na Oxanu vedle něj. Stále to byla jen kurva, ale i přestože porodila tolik dětí, tak byla stále krásná. I když jí nesnášel, tak si tohoto detailu nemohl nevšimnout. Byla přece bohyně lásky a plodnosti, proto nemohla vypadat jako staré uschlé jablko.

„Co tady budeme do té doby dělat?" zeptal se nezaujatě James. Tvářil se jako kamenná stěna kolem které procházíte každý den a berete jí jako samozřejmost. Ani jednou se nepodíval na Oxanu, protože věděl, že by jej to zlomilo. Jeho žena byla zase ve spárech organizace a její šéf jí mířil zbraní na hlavu.

Jerry se mu podíval do očí. „Myslíš si, že tě pozvu na čaj? Samozřejmě, tady máte, pane Pattersone. Tohle je váš čaj!" praštil boha do obličeje zbraní. Zlomil se v pase s rukama přitisknutýma na tváři. Skučel jako pes, do kterého ještě někdo kopnul. Skrz prsty kanula horká krev ze sedřené tváře. Oxana se k němu vrhla. Vzala jej kolem ramen nenávistivě koukajíc na Jerryho se zbraní v ruce. Kdyby dokázala sesílat blesky, tak by bylo po něm.

„Jsi zrůda!" zavrčela. Přitiskla na tvář svého muže šálu, kterou jí před takovou dobou omotal kolem krku. Opatrně setřela krev stékající po zarostlé tváři. Tvořila za sebou malé potůčky smývajíc krev jež byla na obličeji před tím.

Ohnivý bůh se podíval na Jerryho planoucím pohledem. Zvedl koutky úst, snažil se nevrhnout na zrůdu, která stála před ním. Odstrčil jemně Oxanu a sáhl po meči. Tasil ho a chtěl se vrhnout na Jerryho. Dostal kopanec do břicha. Meč mu vyletěl z ruky a dopadl daleko z jeho dosahu. Když se vzpamatoval, tak mu Jerry klečel na hrudníku. Praštil jej pěstí do obličeje. Další ránu schytal pažbou zbraně těsně pod oko hned poté, co mu strhl brýle z očí.

„Mě se vzpírat nebudeš, ty jeden hajzle!" zabručel zvedaje se z jeho hrudníku. Sebral ze země meč prohlížeje si ho zastrčil meč za opasek svých kalhot. Nepříjemně si vytáhl kabát, ale v dané situaci by raději umrznul než se nechal připravit o hlavu od šíleného boha ohně.

Chladným pohledem se díval na Oxanu, která se skláněla na svým manželem. Lehce se usmál, až s nimi skončí, tak se vrátí ke své ženě a konečně jí ukáže, že nebyl důvod ho podvádět. Zatím se ale mohl dívat jak Oxana sedí po boku svého manžela, který se snažil neskučet bolestí.

Přemýšlel, nechtěl si něco takového nechat líbit, ale kdyby se Jerrymu postavil, tak by zničil celý svůj plán. Mohl se jen zbývajícím okem koukat na toho hada, který se samolibě usmíval na okraji chodníku. Rána jej neskutečně bolela i pálila, ale přes pomalu natékající víčko viděl na svět.

Zvedl ruku, aby pohladil bohyni po vlasech a lehce jí políbil na tvář. „Bude to v pořádku, ano?" zachrčel k ní. Pevněji jí k sobě přitáhl připraven na všechno nebezpečí, které by se mohlo vyklubat z černé dodávky, jež zastavila na krajnici.