Listopad 14, 2018 4:39

„Kam jste schovali tvou neteř?!" rozkřikla se žena před ním. Přelétla jeho pomlácený obličej pohledem, když dlouho nic neříkal. V jejích očích byl vidět ten záblesk, který jej nutil zamyslet se nad tím, jak moc by od ní bolela rána do obličeje.

Odplivl si na zem a usmál se. Zvedl hlavu, aby se mohl na ženu, co jej vyslýchala podívat. Hnědé oči plné jisker se leskly pod přerostlými vlasy slepenými potem, zvratky a vlastní krví. Pod slepenými a nemytými prameny vlasů se barvila tvář snad všemi barvami duhy. Pod nosem měl škraloup zaschlé krve, jež se mísila s tou z rozkousaných rtů.

„Jak jsem řekl už dvacetkrát předtím... To TOBĚ ani NIKOMU jinému neřeknu!" zaskřehotal mocným hlasem plným neústupnosti. Díval se na ní tak, jak už mnohokrát před tím. Věřil, že tenhle výslech bude jiný, že už konečně bolestivějšímu způsobu, jak z něj dostat informace. Už ho nebavilo čekat v temné místnosti, kde nebyla ani špetka denního svitu. Nebavilo ho být jen loutkou, se kterou si může každý dělat, co chce. Chtěl bojovat a takovou možnost mohl získat jedině, když mu dají možnost.

„Takže mi nic neřekneš." Shrnula stav věcí Tina pokoušejíc se ho nepraštit do obličeje pokaždé, když se na ní takhle drze podíval. „Bene! Georgi! Potřebuji vás!" zařvala na muže za dveřmi. Bohovi se v krku udělal knedlík. Co jen ta šílená ženská zamýšlí udělat?! Chtěl se dostat z pout. Škubal jimi natolik, že si smyčky provazu zarýval do zápěstí, ale i přes všechnu bolest provazy nepovolily.

Scéna se skoro okamžitě změnila. Padal ze schodů dolů. Nemohl před sebe dát ruce nebo nohy, protože oba páry končetin měl pevně svázané. Řítil se dolů. Narážel hlavou do jednotlivých schodů. Nohy, které se pokusil dát dopředu, mu moc nepomohly zbrzdit jeho pád. Po krásné cestě dolů se rozplácl dole pod schody. Dopadl na pravý bok a skoro okamžitě začal výt bolestí. Ruka a noha, na kterých ležel, tak příšerně boleli, že byli jisto jistě zlomené.

Scéna se zase změnila. Viděl dveře, které se pomalu otevíraly. Za nimi byla jen neprostupná temnota, která se měla opět stát jeho domovem. Temnota, jež nesnášel ze všeho nejvíc. Pulzovala uvnitř místnosti jako divoké zvíře zavřené příliš dlouho v malé kleci. Chtěla ven, aby mohla ničit život i někomu jinému než zuboženému bohu ohně, který se k ní velice často vracel. Cítila jeho strach pokaždé, když se na ní podíval. Cítila, jak moc ho ubíjí... Ale to nechtěla. Chtěla nějakou novou oběť. Čerstvé maso, které by mohla srazit tak hluboko, jak už se tolik měsíců snažila srazit svého obyvatele.

Nenáviděla prohry, ale James nad ní vyhrával. Porážel jí každý den znovu a znovu, protože nechtěl klesnout na dno, které už tolikrát poznal. Nechtěl k němu, aby mohl stále věřit, že to jednoho dne bude lepší. Že je zachrání jejich poslední naděje a spása. Věřil a to mu dávalo nepřekonatelnou moc nad vším zlým v té místnosti.

S trhnutím se probudil. Vůbec netušil, co to bylo za sen, ale věděl, že se tohle jednoho dne stane. Podíval se na svou ženu ležící po jeho boku. Oddechl si, že je v pořádku a zase si lehl ve spacáku na tvrdou zem. Nelíbilo se mu, co ho ještě čeká. Nesnášel temné místnosti a nyní zase viděl, jak v jedné z nich bude trávit měsíce. Zavřel oči, aby na nic takového nemusel myslet. Chtělo se mu spát, tak strašně moc spát. Nechtěl se už probudit, protože to by znamenalo, že nic z tohohle už nebude muset zažít. Bude moci v klidu spát a nikdo jej nebude rušit z toho dlouhého spánku, kterému se říká smrt.

„Jamesi." Ozvalo se vedle něj. „Jamesi." Ozvalo se zase, když se na poprvé nepohnul. Zabručel nesrozumitelnou odpověď o tom, kam si může dotyčná osoba své problémy strčit. Až v moment, kdy jím někdo zatřásl, tak otevřel oči. Díval se do tváře svého syna Benedikta, který ještě před chvílí klidně spal na druhé straně místnosti.

„Co se děje?" zabručel rozespale James.

Benedikt si založil ruce na hrudi. „Potřebuji si s tebou promluvit." Řekl stroze. Jeho otec si jej přeměřil nechápavým pohledem a už se chtěl zeptat jestli by to nemohlo vydržet do rána. Byl ale okamžitě přerušen Benediktem.

„Jaké se ti v noci zdají sny?" zeptal se rychle jako by měl strach, že jej někdo uslyší a on se před ním propadne ve vážnosti.

Jeho otec na něj upřel zkoumavý pohled. Přemýšlel, zda mu má odpovědět po pravdě nebo lhát. Nakonec se uchýlil k pravdě nebo lhát. Nakonec se uchýlil k pravdě, protože Benedikt vypadal, že to potřebuje nutně vědět. Vysvětli mu sen, který se mu zdál před tím než jej opět probudil. Snažil se nevynechat žádné podstatné detaily. Celou dobu, co vyprávěl, měl pocit, že udělal něco špatně, že porušil nějaké nepsané pravidlo. Benedikt jej po celou dobu poslouchal. Trpělivě pokyvoval hlavou na souhlas, že všechno, co se řeklo, chápe.

„Nebyl to jen obyčejný sen." Zašeptal mladý bůh. „Byla to vize budoucnosti. Sice nemilé, ale budoucnosti, která nás čeká."

James se na něj zkoumavě podíval. „Ten sen už jsem jednou viděl. Bylo mi jasné, že to není náhoda, když jej vidím znovu." Přelétl obličej svého syna pohledem. „Jaké syn se zdají tobě?"

„Vidím sebe a nějakého mladíka se zelenýma očima. Má černé vlasy a za ním se jako stíny zvedají dvě obrovská černá křídla. Trénujeme spolu šerm. Vždycky mu říkám, ať si lépe kryje levý bok." Usmál se. „Ale on mě nikdy neposlouchá."

*

Listopad 14, 2018 4:51

Oxana sebou ve spánku nepřirozeně trhla. Tváře se jí okamžitě zalily slzami, které tekly proudem. Nevydala ani hlásku a přitáhla se blíže ke svému manželovi, aby se v jeho náruči skryla před zlem, které jí chtělo dostat do temnoty. James jí ale nemohl ochránit před zlem, které vytvořila její hlava. Nemohl zničit něco, co existovalo jen ve světě, kde žila její mysl. Nemohl jí nijak pomoci, ale mohl jí přivést na jiné myšlenky. Mohl jí pomoci přestat myslet na obsah jejího snu.

„Co se děje, miláčku?" zeptal se jí bůh ohně hladíc její dlouhé vlasy. Zvedla k němu pohled, aby se mohla podívat do jeho hnědých očí, které se pro ní staly symbolem pro slovo domov. Nezáleželo, kde zrovna byli, ale nejdůležitější bylo, že tam byly i ty oči, které tolik milovala.

Pokusila se usmát. „Měla jsem sen... Zase. Proč se tohle musí dít právě teď?!" zeptala se hystericky. Nevěděla, co by s tím měla udělat. Nechtěla, aby se jí takové sny zdály. Avšak i přes nechuť tu stále byly a ukazovaly jí střípky budoucnosti, která je čeká. Nikdo jí nemohl pomoci, protože všem se zdály podobné sny z místností bez špetky denního svitu.

Podívala se do tváře muže, kterého bezmezně milovala a pochopila, že není jen ona, koho tyhle věci trápí. James se den ode dne stále víc zavíral do sebe a bylo jen otázkou času, kdy to dojde do katastrofické úrovně.

Pohladila jej po bradě, kterou zdobilo zrzavé strniště. Usmála se při vzpomínce na noc, kterou strávili spolu a on jí tímhle kartáčem poškrábal celý krk. Její prsty dál hladily tu ostře řezanou tvář otce jejich dětí, ale její mysl byla už daleko za obrazem reality. Spatřila další část budoucnosti, další střípek do už tak monumentální skládačky. Potřásla hlavou, aby ty myšlenky zapudila a podívala se na boha ohně, který jí šeptal do ucha.

„Co jsi v tom snu viděla?" zeptal se hladíc její vlasy. Vypadal jako by celou dobu nespal a pouze dával pozor na svou ženu.

Oxana zvedla bradu. „Viděla jsem to samé, co ty." Zašeptala pokládaje hlavu mezi jeho rameno a hruď. „Viděla jsem tě, jak padáš svázaný ze schodů. Na to si doufám vzpomínáš."

James lehce pokývl hlavou, ale působilo to nějak tupě, jako by vůbec nekýval na obsah jejich slov, ale na něco jiného. Až jeho slova jí vytrhla z tohoto přesvědčení.

„Jak bych mohl zapomenout. Stejně jako na ty zelené oči, které jsem před tolika dny viděl v noční můře. Na některé části se nedá zapomenout." Odvětil zamyšleně. Vážil každé slovo, jako by bylo drahým kamenem a on jejich obchodníkem, který musí určit hodnotu zboží.

Drobná bohyně jej políbila na tvář a velice mrštně si přelezla do jeho spacáku. Přitiskla se k jeho holé hrudi užívajíc si teplo, které vydávalo jeho tělo. Konečně se cítila, že není sama. Její muž se vedle ní usmál a zabořil hlavu do moře tmavých vlasů. Hladil její boky tak, aby co možná nejvíce ukázal, jak po ní touží. Bohyně se pohodlněji uvelebila zády k jeho hrudi a chtěla usnout. To jí ale stále dokola kazil Jamesův malý kamarád, který jí tlačil do zad.

Když se už snad po osmé více přitlačila k jeho hrudi, tak už to James nevydržel. „Oh, jsi tak krutá, když mi tohle dělá-" zbytek slova se ztratil v zalapání po dechu. Přitáhl k sobě více svou ženu. Držel jí kolem pasu zatímco nosem prozkoumával její šíji. Líbal jí dokud nevrněla potěšením. Protahovala se jako kočka, když jí někdo dlouho hladí po kožíšku v místech, kde jí to je velice příjemné.

„Nejsem krutá... Jen se tě snažím ochránit před zlem." Dostala ze sebe mezi jemnými nádechy. Přitáhla se k Jamesovi, aby si od něj mohla ukradnout sladký polibek. „Nesnaž se mě rozvášnit, Jamesi." Zabručela, když se od ní na pár vteřin odtáhl, aby si mohl stáhnout kraťasy.

„A co, když je tohle přesně to, co chci udělat?" zavrněl jí do ucha. Vytáhl jí tričko až skoro nad hrudník.

Oxana se prohnula v zádech, když k ní přirazil. „Ne. Teď ne, Jamesi." Zavrčela. Nechtěla všechny vzbudit a už vůbec nechtěla vysvětlovat, co se děje někomu, koho by probudili.

Její manžel se zastavil. Ustrnul v pohybu a upřel na ní oči. „Proč ne?" vydechl překvapeně. Nikdy nezažil, že by mu Oxana řekla ne. Jeho mozek to nějak nechtěl načíst data o tom, co se právě dozvěděl. Mlčky se díval své ženě do obličeje než informaci úplně vstřebal.

„Jak jako ne?" zavrčel naštvaně.

Bohyně si povzdechla. „Nechci nikoho vzbudit. A oba potřebujeme alespoň trochu spánku." Řekla klidně hladíc jeho dlouhé vlasy. Její milý zavrčel jako naštvaný pes, odtáhl se od ní a nabručeně se otočil zády. „Chováš se jako malý kluk, kterému sebrali jeho oblíbenou hračku." Zašeptala k jeho zádům. Namísto odpovědi dostala jen nesouhlasné zabručení. „Je to až směšné, Jamesi, protože se mi zdálo, že jsme spolu-"

Ohnivý bůh se na ní prudce otočil. „Spali." Sykl, jako by ta slova byla jed. „Spali jsme spolu i když jsem byl zraněný..."

„Měl si zlomenou nohu a ruku. Ošetřovala jsem tě. Potom jsme se na sebe vrhli..." zašeptala mu do ucha. Zornice měla doširoka rozšířené. Neřekla už nic a aby tento okamžik James nezkazil, tak ho umlčela polibkem. Přitáhla se k němu, aby cítila teplo, kterým jeho pokožka přímo pulzovala. Opětovně s ním spojila rty.

„Teď už můžeš..." zašeptala a nechala se pohltit vírem vášně.