Listopad 5, 2018 10:12

Drkotání a natřásání vlakové soupravy by jednoho dohnalo k šílenství. James se opíral hlavou o okénko, aby nemohl usnout i když se mu už dobrou hodinu chtělo příšerně spát. Podíval se na Michaela, který spal natažený na protějším sedadle. Prohlížel si jeho tvář vyhlazenou spánkem, který tak moc potřeboval. Spokojeně oddechoval a nevnímal celý svět. Bylo by mu jedno, že by se vlak zastavil a někdo by je chytil, ne, teď jej zajímal pouze spánek.

„Chce se ti spát?" zeptala se Smrt sedící vedle boha ohně. Podložila si hlavu smotanou bundou a povzbudivě se podívala na Jamese, který jí už nevnímal a chrápal na celé kolo. Bohyně se pro sebe usmála a natáhla se pro svou kabelku, ze které vytáhla nějaký časopis. Rozložila si jej na klíně a dala se do čtení.

Vlak se se skřípěním brzd zastavil uprostřed kopcovité krajiny. Exitie sebou trhla okamžitě se naklonila k Jamesovi, který stále spal s obličejem přitisknutým k okénku. Zacloumala s ním a ještě než se stihl pořádně probudit, tak už mu do náruče nacpala jeho batoh. Rychle překonala vzdálenost, která jí dělila od spícího detektiva a zatřásla jím ve snaze ho co nejrychleji vzbudit.

„Co se u všech bohů stalo, že si mě musela vzbudit?" zeptal se rozespale bůh ohně pomalu se zvedajíc. Promnul si bolavou tvář a vyhlédl z okna na krajinu plnou stromů.

„Ne, co se stalo, ale co se stane. Pomoc mi vzbudit Michaela, abychom odtud mohli vypadnout." zavrčela. James detektiva prostě propleskl a když se ozvala salva nadávek, tak už mu rval batoh do náruče a poháněl ho k rychlosti. Bylo mu jasné, že to není jen tak. Něco se dělo a jemu bylo jasné, že za to může Jerry. Než ale mohl zjistit něco víc, tak už Exitie otevírala okno a poháněla je k rychlejšímu tempu.

„Přidejte trochu. Musíme odtud rychle zmizet než se tady objeví agenti." sykla k mužské části výpravy a sama vyskočila z otevřeného okna ven. James s Michaelem si vyměnili pohledy, ale nebylo jim to moc platné. Bez nějakých protestů následovali bohyni smrti ven a doufali, že se rozhodli dobře.

Dopadli do měkké trávy vedle kolejí. Exitie už na ně čekala opřená o kmen stromu a ostražitě se rozhlížela do všech stran, aby odhalila případné pronásledovatele. Bůh s detektivem si upravili batohy na zádech a společně s bohyní vyrazili do hlubokého lesa, který se stáhl kam oko dohlédlo. Za sebou slyšeli hlasy mužů, kteří je s velikou pravděpodobností hledali. Některé hlasy se přibližovali a jiné zase ztráceli, jak jejich majitelé zacházeli dále do lesa ve snaze najít trojici, která měla sotva pětiminutový náskok.

James se brzy ujal velení ve zběsilém útěku, protože natáhl krok a hravě předběhl Exitii, která do té doby vedla. Ohlédl se na Michaela, jenž na konci skupiny zaostával. Potřebovali se co nejdříve schovat, protože jinak hrozilo, že je muži doženou a předhodí Williamsovi dřív než jeden z nich dopočítá do pěti. Rozhlédl se po lese. Všude se tyčily do výšky kmeny stromů, které stínily svými větvemi půdu pod sebou. Museli se okamžitě někde schovat. Hlasy za nimi se každým okamžikem přibližovaly a jejich majitelé se už mohli škrábat do stejného kopce, jenž oni před chvílí vylezli.

Potřebovali úkryt, kde ale najít v monotónní krajině lesa nějaký úkryt, který by je bezvadně schoval? James se podíval vlevo i vpravo. Ohlédl se na Michaela, který se snažil popadnout dech a poté na Smrt, která vytahovala z kabelky temný plášť.

„To je Fert-" nemohl ani doříct myšlenku, protože mu Exitie položila ruku na ústa a strhla ho do jedné z nespočtu prohlubní, kterými byla krajina poseta. Michael se k nim s radostí přidal a všechny tři zahalila tma, když se přes ně jako stín přehoupl veliký černý plášť.

„Takže náš plán je se před nimi schovat... A co potom?" zeptal se tiše detektiv, který měl hlavu kousek od bohyně. Byl rozhodně zvyklí na lepší spaní, ale za poslední měsíc se toho v jeho životě změnilo tolik, že mu bylo prakticky jedno, kde složí hlavu, hlavně když bude mít po boku Jamese, který byl jako jeho bratr.

„Plán je víc než jasný." zavrčel James, kterému se ani trochu nelíbil tento vývoj událostí. Myslel si, že už večer bude ležet vedle své ženy, ale zase to vypadalo na dlouhou noc s nedostatkem spánku. „Musíme se dostat do Prahy dříve než Jerrymu dojde, kde je zbytek naší rodiny."

„A to se máš v úmyslu skrývat v lesích dokud všichni neodejdou?" namítl Michael netrpělivě. Něco mu říkalo, že přesně takhle to dopadne. Ostatně jako vždycky. James nebyl jediný, kdo takovou dobu neviděl svojí ženu a Michael postrádal Brigit víc než by si kdy dokázal připustit. Potřeboval vědět, zda je pravda, že je těhotná a pokud by to byla pravda, tak se na to připravit. I přes to všechno, co mu kdy James řekl, měl pochybnosti o tom zda to zvládne. Věděl, že James to dokázal, ale nebyl si tak jistý, že zvládne stejnou úlohu jako ohnivý bůh.

Ze zadumání jej vytrhl až hlas Exitie, která se přikrčila více k zemi a oba je zpražila pohledem, který dával jasně najevo, že mají držet jazyk za zuby. Na druhé straně mýtiny se objevila dvojice mužů oděných ve stejných uniformách OPO. Byli zabráni do vášnivé debaty a jeden z nich horlivě gestikuloval, aby svá slova ještě více potvrdil.

„Nepřijde ti tady něco divného?" zeptal se jej ten, co mlčel a celou dobu jen přikyvoval. Vůbec se mu nechtělo bavit s tím idiotem, kterého mu přidělili, ale někdy prostě nebylo zbytí. Počkal až se jeho hloupý kolega rozhlédne a jako vždy namítne, že nic divného nevidí. „Je více než jasné, že utíkali tudy, ale támhle u toho stromu jsou poslední stopy a nikde v okolí nevidím další." pokračoval velice pomalu, aby měl jeho kolega čas vstřebat informace.

„Třeba vylezli na strom." řekl váhavě s rukou položenou na pažbě zbraně. Druhý muž raději nekomentoval ten fakt, že pronásledují boha a přechytralého detektiva a raději přikývl. Na tohle neměl mozkovou kapacitu. Kdyby mu za to alespoň pořádně platili, tak by si možná i zvykl, ale za mizerný plat si ničit nervy ho fakt nebavilo.

„A nebo se rovnou propadli do země jako banda trpaslíků, co? A nevzali to náhodou ještě k nějaké hoře, aby tam mohli zničit prsten? Třeba ten, co nosí na prstě tvoje stará?!" zavrčel nedoufajíc, že ten idiot pochopí jeho sarkazmus. Jak už dávno dospěl k názoru, tak od některých lidí prostě nemůžete čekat zázraky. Jeho teorie se opět potvrdila, když se na něj jeho kolega podíval ještě více nechápavě než předtím.

„Jaká banda trpaslíků? Já jsem si myslel, že jsem divnej, ale když ty vidíš trpaslíky..." pokrčil rameny a vydal se rovnou ke stopám v měkké lesní půdě.

Jeho kolega potlačil nutkání ho praštit nějakou větví po hlavě a rovnou ho někde tady zakopat a vydal se za ním. „Jestli uděláš ještě krok, tak si piš, že ti moc dobře ukážu, jak se k takové hoře na zničení prstenu jde." pohrozil mu, ale to už muž šlapal na první stopu, aby se k němu mohl otočit.

„A jaký prsten tam mám odnést a kam?" zeptal se nevinně. Druhý muž v obličeji zrudl vzteky a nyní už přemýšlel nad vraždou.

„Nacpi si ten prsten třeba do prdele! A už kurva slez z těch stop!" zařval na něj až z korun stromů nad jejich hlavami vzlétlo hejno drobného ptactva. „Ne, ty idiote, okamžitě pojď ke mně nebo tě už kurva nakopám do prdele!" zařval na něj opět, když se muž vydal úplně opačným směrem přes všechny stopy v hlíně.

Jako už tolikrát začínal pochybovat o tom, zda si jejich šéf záměrně nevybírá takové idioty, aby jim nemusel vysvětlovat, proč chce, aby danou věc udělali. Ale jako už tolikrát zapudil tuhle myšlenku hluboko do své mysli a raději se soustředil na to, aby toho idiota vzteky nezabil. Další věc, která mu lezla na nervy byl fakt, že byli na stopě oběma mužům, které hledali, ale oni se ztratili, jako by se do země propadli.

„Když ty stopy končí u toho stromu a nikam dál nevedou, tak je možné, že jsou stále tady a poslouchají nás." Zašeptal hloupější a přitiskl se ke svému kolegovi, který stál na místě a uvažoval. Když byla tato slova vyslovena, tak se zarazil a podíval se na kolegu, kterého vždycky měl za naprostého hlupáka, ale nyní z něj vyšla možná nejinteligentnější věta za celou dobu, co s ním musel pracovat.

„To je moc dobře mo-" nic víc už nikdy neřekl. Nůž, který se blýskl vzduchem jej zasáhl přímo do krku, ve kterém zůstal groteskně trčet. Než se mohl jeho kolega vzpamatovat, tak se za ním jako stín zhmotnil bůh ohně. V ruce držet meč hořící jasným plamenem, který ozařoval jeho tvrdou tvář zbavenou jakýkoliv emocí. Muž věděl, že je konec ještě dříve než oheň prolétl vzduchem a čistě mu setnul hlavu.

*

Listopad 5, 2018 22:13

Nálada celé výpravy spadla pod bod mrazu. Už se zapadajícím sluncem se na krajinu snesly první kapky deště, který po celé hodiny sílil a nyní z něj byl ukrutný liják bičující celé kopce. James se zastavil na vrcholku jednoho z kopců, na který se celý večer škrábali a podíval se do dáli. Vlasy měl přilepené k hlavě deštěm, který stále neustával. Ohlédl se za sebe na Exitii s Michaelem, kteří se navzájem podpírali a klopýtali za ohnivým bohem.

„Jak je to ještě daleko?" zeptala se bohyně, když došli až k němu. V obličeji byla smrtelně bledá. Rty měla modré od zimy a jen stěží překonávala drkotání zubů. Plášť s ohnivým vzorem, který měla přehozený přes sebe, už nasákl vodou a bahnem, kterým jej vláčela. Všichni moc dobře věděli, že takové tempo moc dlouho nevydrží. Byla těhotná a oni nemohli riskovat, že by kvůli tomuhle potratila, ale zůstávat na jednom místě nepřipadalo v úvahu. Obzvlášť ne, když lilo jako z konve a nikde nebyl ani kousek země suchý tak, aby si na něj mohli sednout.

James jí věnoval ztrápený pohled. „Vlak zastavil někde před Berounem... To ale mohu jen tipovat, protože je tu kolem nás takové množství kopců. Do Prahy to není už prakticky daleko, ale já nemám tušení, kudy bych se měl dát. Nevím, zda nebloudíme v kruhu nebo dokonce nejdeme zpátky. Nemám ani tušení, kde bychom mohli být, tohle chceš slyšet?" nadzvedl obočí a rozhodil rukama v naprosté frustraci. Nevěděl, co by měl udělat a dohánělo ho to k šílenství. Oba k němu vzhlíželi a hledali ten jediný opěrný bod, který by jim pomohl přežít tyhle nepříjemné časy. Ten opěrný bod ale nemohli najít. James nevěděl vůbec nic.

„Mohli bychom počkat až ráno vyjde slunce, to by nám ukázalo kudy bychom se měli dát." Navrhl tiše Michael. Klepal se jako stoletý stařec pod jednou ze svých bund a snažil se působit, že je jediný ze skupiny, kdo ještě neztrácí naději. „Praha by měla být směrem na východ... Stačí jen počkat a poté se vydáme správným směrem."

„Nemůžeme strávit noc v lese. Máme sebou těhotnou ženu, Michaele. A ani ty nevypadáš vůbec dobře." Odvětil rozhodně bůh a opět se podíval do dálky na všechny ty kopce, které se před nimi tyčili. „Ne, půjdeme dál a odpočineme si až ráno. Zůstanu vzhůru do východu slunce a řeknu vám kudy se zase večer dáme na pochod." Uzavřel celou rozepři a vyrazil svižným krokem dolů z kopce.

„Když už nechceš dát na mojí radu, tak si vyslechni, co ti chce říct Smrt!" křikl za ním ještě detektiv, ale to už bůh zmizel z jeho dohledu. „Pitomec jeden pitomá.!" Ulevil si a rychle se vydal v jeho stopách.

Dohonil jej až pořádný kus od místa, kde ještě před chvílí stáli. Položil mu ruku na rameno a počkal až se na něj otočí. „Smrt už to dlouho nevydrží. Je jí zima a nebude to dlouho trvat a usne vyčerpáním. Když budeme pokračovat tak její dítě jisto jistě zabijeme!" zavrčel mu do tváře čekaje, že bůh začne konečně racionálně uvažovat.

James ale jen zavrtěl hlavou. „Neříkej mi, co se může stát! Já jsem tady doktor! Vím moc dobře, že jí to může zabít! Víš ale co nechci ještě víc?! Aby zemřela kvůli tomu, že nás dostane Jerry! Nechci zahodit jedinou šanci božstva jen kvůli tomu, že nemůžeme! Každý z nás něco obětoval! Můj syn zemřel kvůli mně! A vykašlal jsem se na náš cíl?! Hm?! NEVYKAŠLAL! Tak mi přestaň říkat, co bych měl udělat! Moc dobře vím, co mám udělat a nepotřebuju tvou radu!" v očích měl nezkrotné plameny, které chtěly všechny a všechno pohltit. Detektiva ale zastrašit nedokázaly. Michael stál na místě a oplácel ten ohnivý pohled klidným a vyrovnaným modrým.

„Oba víme, že tomu nevěříš..." zašeptal s pohledem stále upřeným do jeho očí. Nehodlal ustoupit. Nemohl, když jeho jediný kamarád potřeboval jeho podporu. Potřeboval, aby jej někdo chytl za ruku a konečně vytáhl ze smolné tmy, do které upadl. Potřeboval někoho, kdo ho zachrání a Michael ochotně natáhl ruku do temnoty, která je oba pohlcovala.

„Jak můžeš vědět, v co věřím a v co ne?! Jak si můžeš být vůbec jistý, že víš, co se mi honí hlavou?!" rozkřikl se na něj. „Vůbec nevíš, jaké to je přijít o všechno, na čem ti když záleželo. Nevíš jaké to je, tak se mě nesnaž poučovat o tom, co bych měl dělat a neměl!" zavrčel. Tvář měl bledou zlostí a na jeho rameni se tyčil jako ohnivá socha Arsiius, který vytušil Jamesovo napnutí.

„Chceš si vybít vztek?! Tak do toho! Protože to stejně nedokážeš! Jsi slaboch a to se nikdy nezměnilo!" odvětil ostře detektiv. „Nic k tomu neřekneš, ty nulo?! Nic?!" praštil boha do ramene. „Mýlil jsem se v tobě, jsi jen hromada sraček, přesně jak to tvrdil Jerry! Stále nic neuděláš?! Nemáš na to koule, abys mě konečně praštil?! Hm?!" dobře mířenou ranou trefil boha do čelisti. „Tak se kurva braň, protože Williams ti jinou možnost nedá!" udeřil znovu.

„Už toho nech!" křikl a konečně se začal bránit detektivovým ranám, které na něj dopadaly ze všech stran. Rozmáchl se oplatil Michaelovi jednu z četných ran do obličeje. „Nesnaž se mě naštvat, protože až se naštvu, tak toho budeš kurva litovat!"

Michael se mu pouze vysmál do obličeje. „Proč bych se měl bát ustrašeného králíka, který se až teď začal bránit?! Dej mi důvod, proč bych se tě měl bát, když znám tvé slabiny?!" rozhodil rukama a než mohl bůh zareagovat, tak mu natáhl další ránu. „Stále se nesnažíš bránit?! Protože víš, že mám pravdu! Mám pravdu, protože ty se ani nesnažíš bránit před zlem, které na tebe útočí ze všech stran! Tak už se kurva dej dohromady a pochop, že nemůžeme jít dál!" zařval až nad jejich hlavami vzlétlo hejno ptáků probuzených ze spánku. „Neodsuzuj nás ke smrti, když víš, že to dokážeme přežít!" zavrčel naposledy. Obrátil se na patě a vydal se zpátky za Smrtí, která čekala nahoře na kopci. Už se za bohem neohlédl, aby si pevně stál za svým. Měl pravdu... James přestával věřit, že mu někdo dokáže to břemeno nést. Přestával věřit, že to je problém všech, kdo jsou do toho zapleteni a ne jen jeho.

A on to musel pochopit, protože jinak by je všechny odsoudil k záhubě.