Srpen 25, 2018 22:09

Tmavou místností prostupovalo klidné oddechování rodiny Pattersonových, která spala všude, kde se dalo. Ohnivý bůh se díval do temného stropu. Nemohl usnout i přes to, že jeho žena ležela po jeho boku a tiskla se hrudí k němu. Všichni poklidně spali, ale on nemohl zamhouřit oka. Musel stále myslet na krveprolití, kterého byl svědkem. Krev jeho babičky se v jeho představách stále rozlévala po mozaice a její tělo padalo měnící se v popel do hlubin vesmíru. O pár hodin později se k ní připojil její věrný Otec Čas. Konečně byli spolu, tak jak by si to přáli.

James se převalil na druhý bok. Ruka, která jej objímala zlehka kolem pasu, spadla na pokrývku a vzbudila její majitelku. Oxana se k němu přitáhla blíž.

„Nikam prosím nechoď." zašeptala se rty u jeho ucha, tak blízko, že jej skoro políbila. On její tvář vzal do dlaní a věnoval jí dlouhý pohled. Modré oceány utišené spánkem se poblouzněně koukaly do hnědých. Trvalo opravdu dlouho než se políbili, ale i při polibku neustávali v hlazení jeden druhého. Oxana, jak u ní bývalo zvykem, okamžitě uhádla, že se s jejím mužem něco děje a snažila se to potlačit ihned v zárodku. Nemohl opět upadnout až na hluboké dno všeho žití.

„Půjdu si provětrat hlavu." řekl James tiše a stáhl ze sebe přikrývku. Oxana jej chytla za zápěstí. Její oči zářily jako dvojice obrovských safírů, které se odrážely od svitu hvězd. Přemítala nad těmi slovy a nakonec přikývla. Pustila ruku svého manžela a zase ulehla na zem. Hlavu zabořila do polštáře.

„Nezapomeň se brzy vrátit. Protože pak bych mohla už spát." mrkla na něj a spokojeně si přitáhla přikrývku až po nos. James se ušklíbl, až ve se ve svitu hvězd zaleskly jeho zuby a zvedl se. Popadl berle. S nimi pod paží se vydal na malý balkón na opačné straně místnosti. Překračoval členy své rodiny, tak aby nikoho z nich nevzbudil.

Když se ale dostal až k nejzazšímu koutu, tak jej za kotník chytly něčí prsty. Ještě než vyjekl hrůzou, tak se podíval dolů. Díval se přímo do indigově modrých očí Benedikta. Na jeho tváři hrál široký úšklebek, který rušil jinak tak vážnou tvář. Tmavé vlasy, teď černé kvůli nedostatku světla, byly rozcuchané, protože ještě před minutou poklidně spal.

„Tohle přišlo dnes večer během vaší procházky venku." strčil svému otci do dlaně otevřenou obálku s dopisem. Na bílé obálce bylo napsáno ženským rukopisem jméno Jamese Pattersona. Hodil rozčílený pohled na svého syna, který musel otevřít dopis adresovaný jemu. Benedikt pokrčil rameny. Opět si lehl a otočil ke svému otci zády.

James si povzdechl, strčil dopis do kapsy a otevřel západku od dveří na balkón. Vyklouzl do studeného nočního vzduchu. Ošlehl jej studený poryv větru, který se z něj snažil strhat oblečení. Zhluboka se nadechl svěžího vzduchu a podíval se přes střechy budov k nedalekému moři. Obrovské vlny se vzdouvaly a splavovaly z přístavních částí odpadky, ale i auta a skoro vše, co nebylo přimontované. Z temných mraků padal prudký déšť, který ošlehl bohovi ohně obličej a smýkl s ním do strany. Zraněná noha mu podklouzla na louži vody. Svalil se do mokrého a kvůli stále sílícímu dešti nebyl schopný se zvednout.

Ze všech sil se ale snažil vyškrábat na nohy. Zatínal zuby, přes které by vycházely kletby na celý svět. Z vlasů proudem tekla voda, která mu padala do očí. Šmátral kolem sebe, aby našel nějakou oporu, protože on se musí zvednout sám. Všichni spí a nikdo mu nepřijde na pomoc, aby jej vytáhl na nohy. Skousl dolní ret. Ústa mu naplnila pachutí krve z prokousnutého rtu. Zatnul všechny svaly a zvedl se polovinou těla do vzduchu.

Další nápor lijáku jej zase srazil obličejem na desky. Zaskučel bolestí. Do úst se mu dostala další krev, tentokrát z nosu. Vyplivl krev na mokrou zem. Opětovně se zvedl na kolena, ale byl zase sražen na zem. Vzdal své úsilí a začal se plazit ke dveřím. Nedbal na to, že si jisto jistě roztrhá stehy pod sádrou ani na to, že pokud se dveře zavřou, tak mu opět zpřelámou prsty.

S vypětím všech sil se dostal do pokoje. Okamžitě po zvednutí za sebou prudce zavřel dveře. Pln úlevy se svezl po stěně na zem a prohlížel si roztřesené prsty, protože mu v krvi proudil adrenalin. Snažil se potlačit jeho chvění, ale to se mu nemohlo podařit. Zvedl se ze země a vydal se do vedlejší místnosti, odkud vystrčil hlavu Ray, který se šel podívat, co se děje.

„Co jsi proboha vyváděl?! Tam venku je hotové peklo!" sykl na něj doktor rozzlobeně. Tvář měl rudou vzteky, protože nesl zodpovědnost za svého pacienta a nehodlal kvůli němu přijít o dobrou pověst.

„Dnes jsem viděl zemřít mnoho těch, kteří mi byli tolik let rodinou. A kvůli tomu nemůžu spát. Chtěl jsem si jen provětrat hlavu." odsekl uraženě bůh ohně opírající se o stěnu. Noha v sádře ho neskutečně bolela a krev z nosu kanula na jediné čisté tričko, které mu Ray vypůjčil.

Samuel si povzdechl. Sklopil zrak na své bosé nohy. „Za to jak jsem na tebe vyjel se omlouvám. Nemohl jsem vě-"

„Nikdo, kromě Johna to neví. Proto si to nevěděl ani ty." připustil James. Nakoukl škvírou mezi dveřmi. Viděl svou ženu, jak sedí na zemi a kouká jeho směrem. Vlasy odhozené na záda, aby vynikla její ňadra a na tváři úsměv andělů.

„Promluvíme si o tom ráno. Teď mě čeká ještě jedna důležitá věc." řekl bez emoce James. Pohled stočil ke zbytku rodiny, kteří spali všude okolo. Nechtělo se mu být se svou ženou potichu. Chtěl, aby křičela jeho jméno z plných plic a zarývala mu nehty do zad. Poplácal svého přítele po rameni a zmizel v temné místnosti. Ulehl vedle své ženy, kterou jemně povalil do přikrývek.

*

Srpen 26, 2018 7:15

Prohlížel si fialovou modřinu na pravém předloktí, která se ještě pořádně vybarvovala. Vždy, když se na ní podíval vzpomněl si na dnešní noc, kterou strávil s Oxanou v kuchyni. Připomnělo mu to její vzrušující výkřiky, jež naplňovaly jeho srdce další touhou po tom vzít si jí ještě jednou. Ale teď měl na práci mnohem důležitější věci než přemítání nad nocí. Musel se jít obětovat, aby získal na zpět svého nejmladšího syna Toma.

Zachmuřele se podíval na temné nebe, které slibovalo další průtrž mračen. Přehodil si přes rameno konec bílé šály. I když byl srpen, tak se počasí z noci na den znatelně ochladilo a od moře vál studený vítr, který se zakusoval do kůže jako jehličky mrazu.

Zbývaly mu už jen dvě ulice, aby se dostal na smluvené místo. Vytáhl z kapsy mikiny zmuchlaný dopis, který mu předchozí den přišel. Přelétl pohledem zběžně řádky. Chtěl se ujistit, že si nespletl místo. Zabočil do jedné z postranních ulic. Před ním se otevřel prázdný plac ohraničený stěnami, které tvořili malý plácek na parkování.

Podíval se snad do každého rohu. Nikde nic. Zabručel si pod vousy nějakou nadávku a pohlédl na nefunkční hodinky, které takové roky nosil. Zbývala pouhá minuta do dohodnutého času setkání. Pokrčil rameny a vydal se k nejbližší zdi, o kterou se opřel. Ze svého místa měl dobrý výhled na jediný vjezd.

Než se mohl opět podívat na hodinky, tak se na parkoviště vřítila nenápadná dodávka. Se zapískáním gum zastavila dodávka necelý metr od Jamese. Bůh se přitiskl ke stěně a s hrůzou v očí sledoval, jak se otevřely zadní dveře. Z nitra vozu vyskočil George Johnson táhnoucí s sebou malého Toma. Velké ruce ztěžka dopadly na Tomova ramena, které drtila vahou snad všechny kosti.

„Jak vidím, Jamesi, tak máš přece jen nějaký zbytek rozumu. Ale není nejlepší nápad obětovat sebe kvůli malému spratkovi." pronesla chladně Tina vyskakujíc ze sedačky řidiče. Na tváři jí hrál samolibý úšklebek, který by si zasloužil z její tváře jednou provždy smazat.

„Můj otec se před tebou nikdy neskloní!" procedil skrz zuby nejmladší potomek boha ohně. Modré oči mu plály plamínky odhodlání, které nemohla zadusit ani ta sebevětší bolest. Upřel pohled na svého otce. Narovnal se, co nejvíce mu to dovolovalo Georgovo sevření, vystrčil bojovně bradu a proklál Tinu pohledem.

Tina se usmála, prudce udeřila desetiletého Toma do levé tváře hřbetem ruky. Nejmladší Jamesův syn nevydal ani hlásku a na tváři se mu objevil vážný výraz. Na místě, kam dopadl úder, se zjevil rudý otisk ruky.

„Budu ji nosit jako upomínku na můj slib." prohlásil Tom a podíval se Tině do očí. Jeho modré oči se setkaly s pohledem hnědých plných nenávisti. Byl to souboj autorit, u nichž ani jedna se nechtěla sklonit před tou druhou. Ani jeden z nich nemohl vyhrát, protože to prostě nebylo možné.

James si v ten okamžik uvědomil, jak moc se jeho syn za ten den, co byl v zajetí změnil. Hnědé vlasy dostávaly stříbrný nádech a modré oči získaly tu nejkrásnější modř jakou si kdo dokáže přestavit. Moc dobře věděl, co to znamená, ale nedokázal se s tím smířit. Nechtěl, aby tohle břemeno padlo na bedra dalšího syna.

Sklonil hlavu a odmotal si bílou šálu, kterou si vzal kolem krku. Podíval se z Tiny na Toma a podal mu svou šálu. Nikdo z přítomných k tomu nic neřekl. Pouze Tina měla pocit, že jí to nějak nejde přes nos.

„Budeš ji nosit v tichosti nebo ti udělám další, ty malý usmrkanče!" žena se nezalekla Tomova pohledu a s nabranou sebejistotou se napřímila. Vypnula hruď jako by čekala předání metálu a podívala se na svého malého soupeře z vrchu.

„Nemůžete zvítězit, protože nemáte moc, která by nás dokáza-" Tom nikdy svou myšlenku nedořekl, neboť Tina během vteřiny vytáhla z kapsy bundy nůž a sekla jím po Tomovi.

„Tohle nemůžete! Je to je-" Jamese umlčela rána pěstí do obličeje od George. Z nosu mu začala téct krev, která kanula na šedý asfalt. Zvedl skloněnou hlavu, hledal svého syna. Našel jeho oči a ony našly jeho. Po levé tváři tekla krev. Do krvava barvila otcovu bílou šálu. Modré oči hleděly na Tinu a nehodlaly jí odpustit nic z toho, co se dnes stalo.

Ozvalo se jediné lusknutí a George odvedl Toma zpět do dodávky, kde jej připoutal do sedačky. Naposledy se ohlédl na Tinu a skočil na místo řidiče. Dodávka vycouvala z plácku a bůh s Tinou osiřeli.

„Odveze jej rovnou k tomu tvému přítelíčkovi Rayovi." prohlásila do větru žena. Dívala se na boha ležícího s rukama před obličejem na chodníku. Přišlo jí to směšné. Nejmocnější muž na planetě Zemi a krčí se před ní jako ubohý odpad. Bylo jí z toho na nic. Chtělo se jí do něj kopnout a zařvat na něj, aby se alespoň trochu sebral, protože takovou trosku ona nechce, ale neudělala to. Popravdě se jí jeho utrpení zamlouvalo ještě více než jeho bojovnost.

„Proč bych ti to měl věřit?" zašeptal James ze země. Odtáhl ruce od obličeje, takže bylo vidět, jak usychající krev stéká po jeho ústech až na zem. Ryšavé vlasy měl rozcuchané a celkově vypadal poraženě, ale Tina věděla, že se jeho vzhledem nemá zabývat. Bůh ohně by jí stejně snadno uškvařil na uhel kdyby byl v luxusním obleku nebo v cárech hadrů.

Sladce se usmála. „Protože jsem to byla já, kdo ti dal šanci tenkrát před lety u mrakodrapu. Mohla jsem ti jednoduše setnout hlavu, ale jen jsem tě střelila. Dlužíš mi svůj život, drahý." sklonila se k němu. Ohrnula mu vlasy z obličeje a kapesníkem setřela krev. Podívala se do jeho očí, které se na ní vyplašeně dívaly. Opětovně se usmála. Políbila jej, tak dlouze dokud se na plácku neobjevilo černé auto.