Srpen 25, 2018 16:54

Z nemocnice jej pustili až pozdě odpoledne následující den. Když vyšel o berlích z ordinace doktora, který jej ošetřoval, tak na chodbě narazil na skupinu mužů. Nejvyšší z nich byl samozřejmě Benedikt, který jako jediný s Jamesem nebyli podrobeni výslechu policie. Opíral se nenuceně o bílou stěnu a nasával do plic vůni dezinfekce, jež byla nemocnice skrz na skrz načichlá. Modré oči se okamžitě po otevření dveří upřely na boha ohně.

Mírně se usmál. „Z toho nejhoršího jsme možná venku, ale výslechy máme teprve před sebou." ušklíbl se přicházejíc ke svému otci, aby mu mohl pomoci opustit nemocnici. Policisté, kteří přijeli s Benediktem ve služebním autě se vydali jako předvoj před párem bohů. Mladý bůh podpíral svého otce, jenž byl nevýslovně rád, že jednoduchým použitím sil Benedikt zpevnil nohu. Byla to taková úleva od bolesti, že se mu vehnaly slzy do očí. Pevněji objal svého syna a nechal se vést ven.

Před nemocnicí na ně čekalo policejní auto. Za volantem seděl nevýrazný policista, který pouze stroze pokývl k automobilu, aby nastoupili. Odvezl je na policejní základnu, kde oba bohy odvedli do jedné z mnoha výslechových místností, které se táhly po délce chodby.

Jamesovi byla nabídnuta dřevěná židle. S vděkem si na ní sedl. Noha už jej začínala i přes zpevnění bolet. Benedikt se za něj postavil jako ztělesněný stín a strážce v jednom. Jeho nic neříkající tvář byla pod povrchem rozpálená jako žhavé železo. Stále dokola přemítal o Smrti, o jejích dlouhých černých vlasech, které by rád hladil a šeptal do nich sladká slovíčka. Neslyšně si oddechl snažíc se zakrýt své duševní pohnutí, ale tělesné už zakrýt nedokázal.

„Takže..." schválně protáhl postarší policista sedající si na rozvrzanou židli. Dřevo pod jeho vahou zasténalo, ale i přes ten zvuk stále drželo pohromadě. „Jste James a Benedikt Pattersonovi?"

Oba bohové přikývli a James si muže změřil pohledem zkušeného lékaře. Zachytil tik v oku, který se opakoval skoro každých devět vteřin. Tři vteřiny po tiku se muži zkroutil dolní koutek úst. Upřel na Jamese výmluvný pohled, který jasně říkal, že si je této skutečnosti vědom.

„Příbuzenský vztah zúčastněných?" zeptal se schválně stavíc složku na hranu, aby do ní nemohli nahlédnout.

Benedikt si vyměnil pohled s Jamesem. Ten přikývl, aby mluvil. „Jsme otec a syn. James je můj otec ať už to vypadá jakkoliv." řekl suše, jakoby to byla fakta volně obsažená ve všech novinách na světě.

Strážník přikývl. „Jste si oba vědomi, že zde přítomný James Patterson je mezinárodně hledaný zločinec, který má na svědomí nejednu vraždu."

„Pokud bych se něčeho takového byl vědom, myslíte si, že bych se vám dobrovolně vydal do rukou, když víte proč mě Organizace proti ohni držela pod zámkem? Je jen moje dobrá vůle, že tu s vámi sedím a nechci se přesvědčit zda policisté hoří stejně jako domy, které nechal zapálit Jerry Williams." odfrkl si bůh ohně a praštil pěstí do stolu. Nechtěl hrát maškarádu, kterou na něj Jerry ušil. Příčilo se mu, aby na něj házel špínu, jež vydoloval ze svého nitra.

„To je závažné obvinění, pane Pattersone, a od někoho jako jste vy to platí dvojnásobně. Jste mezinárodně hledaný zločinec, který byl naštěstí dopadem a předán pod ochranu OPO. Sice se na vás nevztahují naše zákony, ale stále vás můžeme soudně vymáhat pokud se nám bude zdát, že již zmíněná organizace nezvládá vaše střežení."

„Nepřišli jsme se proto, abychom řešili tohle, ale kvůli závažnějším věcem." vložil se do rozhovoru chladným hlasem Benedikt. „Měli jsme vypovědět o výbuchu budovy, ve které jsme byli vězni... Stalo se to, protože někdo do místnosti v budově nastražil bombu. Naštěstí se podařilo hodně lidí evakuovat ještě před výbuchem. Co z budovy zbylo jste viděli, když jste dorazili na místo a odhrnuli z nás sutiny. Pokud se ptáte proč jsme byli s otcem až v nejspodnějším patře blízko epicentra výbuchu, tak jsem já osobně pomáhal evakuovat zaměstnance. Ty složky, co máte v rukách patří OPO, proto víte, jak jsme mohli výbuch přežít a když mi podáte nějaký kousek papíru, tak vám ukážu něco, za co vám Jerry utrhá ruce." tvářil netečně jako socha. Vytrhl muži z ruky papírek od žvýkačky a zapálil jej modrým plamenem.

Jemný popel padal na stůl a policista měl ve tváři udivený výraz. James se za celou dobu výslechu nehnul ani o milimetr a tiše vyčkával na cokoliv, co by mohlo přijít. Pod stolem svíral ruce v pěst, aby nekřičel bolestí, která stoupala po lýtku a ochromovala bolestí celou jeho nohu. Temně rudá krev mu začala kapat z nosu. Zatočil se s ním celý svět. Čelo narazilo do dřevěné desky stolu a bůh ohně se sesunul na lino. Jeho tělo sebou stále házelo, ale jeho vědomí již bylo v daleké říši snů.

*

Srpen 25, 2018 18:02

Probudil se na lavici v malinkaté kuchyni. U kuchyňské linky stál Benedikt, který hlídal svého otce, aby se mu nic nestalo. Hlavu měl plnou černovlasé bohyně, takže kdyby někdo chtěl něco Jamesovi udělat, tak by okolo něj v klidu prošel a on by si toho ani nevšiml. Bylo pro něj těžké na ni přestat myslet, ale v těchto čím dál tím vzácnějších chvílích dokázal uvažovat o plánu, co s nimi bude dál.

„Jsem rád, že jsi se probudil." řekl s úsměvem, když vyhnal z hlavy všechny myšlenky na bohyni. „Zatímco jsi spal, se u tebe objevily další tři záchvaty, ale doktor Ray je všechny v čas zastavil." odmlčel se. Ruce mu sklouzly podél boků k okraji černých šortek.

„To je dobře." zachraptěl James pokoušejíc se postavit na nohy. Rozhlédl se kolem sebe. Místnost byla opravdu malá. U dřevěného stolu byla lavice, na které ohnivý bůh spal. Naproti němu stála kuchyňská linka se vším vybavením ač trochu ošuntělým.

Benedikt sebral z jedné police sklenici a natočil do ní vodu. Natáhl se na druhý konec místnosti a podal vodu svému otci. Snažil se tím mistrně skrýt, že jej stále rozrušují myšlenky na Smrt, které bývaly často až plné podrobností.

James postavil sklenici na stůl. Sebral z ubrusu svoje brýle a poté se napil. Pohled zvedl zrovna v okamžiku, kdy do kuchyně vešla Oxana s Eleanorou s živém rozhovoru, který se týkal připravované večeře. Když si tmavovlasá bohyně všimla Jamese, jak se na ni dívá zpoza brýlí, tak se mu div nevrhla do náruče. Třemi kroky překonala vzdálenost, která je dělila a políbila jej dlouze na ústa. Vychutnávala si jeho vůni páleného dřeva a on její posekané trávy.

„Chyběl si mi."

„Chyběla si mi." zašeptal ve stejný okamžik jako ona. Rukou zajel do kadeří jejích vlasů a ušklíbl se, když se prohnula jako natažený luk. Nebyla to tak dlouhá doba, co se neviděli, ale i tak mu její úsměv chyběl.

Za jejich zády si taktně odkašlala Eleanora. Zrzavé vlasy si odhodila na záda a lehce se usmála. „Nechci rušit vaše shledání, ale musíme zajít do obchodu, abychom nakoupili něco k večeři."

Benedikt jí se zabručením podpořil, ale nehnul se ani o centimetr, aby její prosbu splnil. James se ale ochotně zvedal, protože si chtěl po dlouhé nečinnosti protáhnout nohy. Vzal si od syna berle a rychle se vydal ke dveřím od bytu. Po cestě narazil na svého nejmladšího syna Toma.

„Můžu jít s tebou, tati?" zeptal se nevinně. Výraz jeho tváře napovídal, že je velice nadšen z toho, že už je zase se svým otcem. James mu pocuchal světlé vlasy a s úsměvem mu dovolil jít s ním a Benediktem na nákup.

Právě proto se stalo, že se dva mladí muži a desetiletý kluk ocitli na dlouhé ulici. Tom s nadšením skákal do kaluží, které nechal po sobě na asfaltu odpolední déšť. S nadšeným výkřikem skočil do veliké kaluže až kolem rozstříkl hromadu vody. Benedikt se tvářil netečně, když mu voda smáčela tenisky.

„Nech ho být. Je to jen malý kluk." usmál se James, který získal tou krátkou procházkou dobrou náladu. Ve tváři mu hrál úšklebek, jenž se s každou kaluží, do které jeho syn skočil rozšiřoval. Tak moc chtěl skočit do louže s ním, ale nemohl. Byl rád, že se belhal o berlích.

„Nic proti tomu nemám." odvětil chladně mladší bůh. „Chtěl jsem se tě zeptat, jak si poznal, že miluješ moji matku."

Pokud tato otázka Jamese zaskočila nedal to na sobě znát. „Snad po mě nechceš přesný výčet pocitů, které zaplavily moje tělo, když jsem jí ten osudný večer spatřil?" jeho syn rychle zakroutil hlavou. „Myslím, že takový hluboký cit se prostě nedá hned poznat. Mohl být ve tvém srdci takových let a ty jsi o něm neměl ani ponětí, ale také mohl vzniknout přes noc.

Chtěl jsi ale vědět, jak jsem poznal, že miluji svou Oxanu... Bylo to docela náhle. Znáš ten pocit, když tvým tělem proplouvá tvá božská síla. Bylo to hodně podobné. Cítil jsem jak ten tajemný cit spaluje moji duši. Jak se snaží vypálit mi do těla cejch. Poté jej nahradila touha. Bylo to jakoby sežehnu-" najednou se odmlčel a vytřeštěně hleděl na jednu z kaluží, do které před chvílí skočil Tom.

Poté okolo projela dodávka. Projela hlubokou kaluží a po Tomovi nebylo ani památky. Na chodníku ležela bílá obálka a jedna z Tomových holínek, které mu James před výletem opatřil. Někdo jej unesl o tom nebyl pochyb. James zaskučel jako raněný pes. Benedikt zachoval chladnou hlavu sbírajíc obálku ze země se mračil jako deset čertů.

„Myslím, že máme co dočinění s Tinou." zašeptal výhružně.