Srpen 23, 2018 7:05

Dlouhou chodbou se ozývaly Jamesovi kroky. Ze dveří po obou stranách vycházeli zaměstnanci OPO se složkami papírů v náručích. Vrhli na procházejícího boha jen jediný pohled a poté se zase věnovali své práci. James zastrčil roztřesené ruce do kapes bez toho aniž by se jedinkrát podíval na levačku, která stále nesla známky zlomení, ale Ray z již sejmul dlahy s obvazy. Stiskl prsty drobný předmět uschovaný hluboko v kapse kalhot a nenápadně se ohlédl za sebe.

Zastavil se u dveří bez jmenovky. Nemusel ani zkoušet kliku, aby poznal, že jsou pevně zamknuty. Vytáhl ruce z kapes. S jednou rukou na klice a druhou, která pevně svírala kovovou sponku do vlasů, u zámku se ještě jednou podíval po chodbě. Zrak mu okamžitě padl na poslední dveře na chodbě. Z nich právě vycházel jeho syn Benedikt s tváří tvrdou jako skála. I přes celou chodbu zachytil ohnivý bůh jeho modrý pohled plný plamenů a lehce se usmál.

Strčil sponku do zámku a zapálil prsty, jenž jí držely. Tenký proužek ohně sjel z jeho prstů a zamířil po kovu sponky přímo do zámku, kde roztavil všechny kovové části. Dveře se neslyšně otevřely a ještě než mohl kdokoli zpozorovat, že tyto zapovězené dveře, jenž se nikdy neotevíraly se otevřely, tak již byly zase pevně zavřené a po bohovi ohně nebyla ani památka.

Ruka mu vzplanula rudým plamenem, který okamžitě prozářil neproniknutelnou temnotu, jež pokoj prostupovala. Nepodíval se ani doleva ani doprava. Jen zíral před sebe na ohromnou polici naplněnou až po strop pořadači na dokumenty, které musely být dozajisté plné důležitých papírů týkajících se organizace a její úlohy. Jeho ale stohy papíru nezajímali, nepotřeboval pročítat mnoho stránek, aby se mu potvrdilo, co již věděl. Hledal jen jednu určitou osobu jež se musela chytnout na jeho pohozenou návnadu.

„Vážně si budeme hrát na schovávanou?" zeptal se do hluboké tmy, ve které tonuly kovové police, pořadači a krabicemi. I přes to, že neviděl až do nejvzdálenějšího koutu, tak moc dobře věděl, že ten koho potřeboval byl ve stejné místnosti jako on. Lehce se ušklíbl a uhasil ruku. Udělal dva kroky doleva a na patě se otočil.

„Kdo říkal, že bych si chtěla hrát?" ozval se vedle jeho ramene ženský hlas. „Vždy jsem preferovala jen jedinou hru a tu z očí do očí." majitelka líbezného ženského hlasu se přibližovala za zvuky klapání podpatků. Jamese praštil do nosu jemná vůně parfému vonícím do levandulí. Věděla to! Věděla, že jeho milovaná Lea voněla stejnou vůní! Hrála si s ním a nehodlala přestat ani když proti sobě stáli tváří v tvář.

James se proti své vůli musel přece jen usmát. Možná, že se pokoušela podkopat jeho morálku, ale i on se dokázal obrnit proti zlu, které jej chtělo pohltit. „Tak naše hra právě začala. Protože opona spadla. Ty a já stojíme proti sobě jako herci a odříkáváme svoji repliku." vydal se pomalu krok za krokem opačným směrem než tím, kde zněly zvuky podpatků. Kroužili kolem sebe jako šelmy jež čekají na vhodný okamžik se po sobě vrhnout.

„Hlavní hrdinové vždy začínají. Proto mi tedy řekni, co již celé věky tíží tvé zlomené srdce!" vyjekla procítěně a zastavila se na místě. V neproniknutelné tmě se zaleskly falešné slzy stékající po její líci.

„Teď by zajisté měla přijít otázka: 'Pro koho pracujete?' ale i já jsem se něco naučil. Jsi moc chytrá na to, abys věděla, že nejlepší postoj je nemít stranu. Popřípadě se snažit vlichotit oběma. Ale i přes svou chytrost si poslechla zvuk svého srdce a ne rozumu, který ti jasně napovídal ať se k nikomu otevřeně nehlásíš. Jediná, ale drobná chyba. Ani ti nejchytřejší nedokážou odolat jedinému citu, jenž dokáže trhat skály, rozvracet království i celé státy a především ničit dokonalé plány. A tím je láska!" opsal široký oblouk napřaženou paží, která vzplanula až po samotný loket. Osvítila rudou září jeho tvář bez emocí a drobnější postavu ženy před ním. Nebyla nikým jiným než sestřičkou, která svedla Benedikta.

„Jsi blázen!" vyprskla Christine Brown. „Do tvého syna bych se nikdy nezamilovala!" oči se jí zableskly v nevraživém pohledu. „Musela jsem se obětovat, abych se pokusila vám zmařit útěk."

James pokrčil rameny. „Tohle George rozhodně rád uslyší..."

„Odvolej tu nehoráznou lež!" zavrčela ostře a vrhla se po bohovi ohně. Přirazila jej k nejbližší polici a tvrdě jej udeřila do žeber až se zlomil v pase. Chytla jeho hlavu do dlaní a zblízka si prohlížela jeho zarostlou tvář.

„Možná, že to přece jen nebyla až taková lež, ale i tak za ní zaplatíš." zašeptala mu do ucha. Její rty se zlehka dotkly jeho spánku a ruce sjely po jeho zádech. „Až se budeš válet na zemi ve svých zvratcích, tak pochopíš, že i já dokážu být horší než samotná Tina Moris." zavrněla když se mu podívala do očí. Zlehka jej políbila na rty. Své drobné tělo, které využívala jako nejlepší zbraň přitiskla k jeho a prohnula se v zádech. Zuby skousla jeho ret a škubla hlavou. Ústa jí okamžitě zaplnila kovová pachuť krve.

„Ty malá proradná svině." zavrčel bůh ohně. Odstrčil ji od sebe a otřel si roztržený ret do rukávu. Nemohl si ani pořádně prohlédnout krev, které stále přibývalo, když se mu zamlžil zrak. Víčka mu klesala dolů, kolena se pod ním podlamovala. Celé jeho tělo chtělo spát. Spát dlouhým nerušeným spánkem, který by jej pohltil.

„Jed." řekla s milým úsměvem Christine. V rukách držela kapesník, kterým stírala jeho krev ze svého obličeje a společně s ní i malé množství jedu, které si namazala na rty. Strčila kapesník do kapsy pláště. Natáhla se k jedné z polic na níž stála drobná lahvička s víčkem. Otevřela ji a vypila celý její obsah.

„Jediná protilátka v celé zkurvené budově." usmála se když pustila prázdnou lahvičku na podlahu. Roztříštila se na tisíc kousků, které se rozletěly do všech stran. „Přeji hezký zbytek dne." vydala se ke dveřím s pyšným krokem jako páv. Ještě pár vteřin mohla oslavovat svůj triumf, ale až vyjde ze dveří, tak zase musí být tou nenápadnou doktorkou zkoumající toho mladého boha s tmavými vlasy.

Její ruka spočinula na klice. Ohlédla se protože bůh ohně se konečně sesunul k zemi. Čekala to dříve, mnohem dříve. Naposledy se usmála než nasadila přes svůj obličej neproniknutelnou masku. Otočila se, aby dveře již konečně otevřela, ale oni se otevřely sami. Srazily jí k zemi a ještě než se opět zabouchly, tak ni ní skočil Benedikt, který jí přirazil k zemi.

„Jestli jen cekneš, tak tě zabiju. Jestli se pokusíš mi vrazit ten nůž, co máš v kapse pláště do žeber, tak tě zabiju. Pokud se o to přece jen pokusíš, tak tě také zabiju." zavrčel a zesílil stisk, kterým jí držel za krk u podlahy. Christine šmátrala rukama po nějakém předmětu, jenž by jí mohl posloužit jako zbraň, ale žádný kromě nože v kapse nenacházela.

„Ani bych se o to nepokoušel." ozval se vedle ní Jamesův hlas a v jejím zorném poli se objevily jeho bosé nohy. „Možná, že si svého života tolik neceníš, ale věř, že Benedikt by mohl udělat něco horšího než tě zabít."

„Pokud tak špatně mlátí ženy jako je píchá, tak ať táhne ke všem čertům." zavrčela a plivla mladému bohovi do tváře. Benedikt zachoval kamennou tvář, kterou dokázal prokouknout jen jeho otec, jenž stál po jeho boku. James pokývl lehce hlavou a usmál se, když dopadla první facka. Kůže mlaskla o kůži a Christine se do očí nahrnuly slzy.

Vycenila na oba bohy zuby. „Vy zkurvysyni!" procedila skrz pevně semknuté rty a odvrátila od nich hlavu. Moc dobře věděla, že jsou horší věci než smrt, ale ani v nejdivočejších snech nemohla tušit, čeho jsou bohové schopní.

*

Srpen 23, 2018 19:59

Čistá pokrývka pohltila ohnivého boha i s jeho manželkou, jež byla pod ním. Uzavřela se nad nimi jako hladina rozbouřeného moře, která je neodvratně tahala ke dnu. Zachraňovala je jen jejich propletená těla, jež je jako jediná dokázala držet mezi dnem a hladinou lesknoucí se slunečními paprsky. James zabořil obličej do hedvábného moře Oxaniných vlasů vonících po čerstvě posekané trávě. Vdechl do plic jejich vůni a spokojeně zaklonil hlavu.

„Tohle mi opravdu chybělo." zašeptal s pohledem upřeným na strop. Bohyně plodnosti jemně přejela prsty po jeho hrudi a povzbudivě se na něj usmála.

„Mě také..." vydechla zabořujíc hlavu do jeho ramene. Ruka sjížděla po břiše a stále se přibližovala k rozkroku. Ohnivý bůh se potutleně usmál. Oči stále neodtrhl od stropu, ale i přes to moc dobře věděl, kam jeho žena míří.

Chytl jí za ruku, která se dostala ke gumě kalhot. „Dneska ne, miláčku." řekl klidně. Nechtěl se dívat na její výraz, který se během vteřiny objevil na její krásné tváři. Věděl, že ho to bude mrzet, ale nechtěl, aby to Oxana dělala ještě horší. Převalil se na druhý bok. Nevnímal dlaň, která mu zvolna sklouzávala po holých zádech, ani nereagoval na její prosby. Zrak měl upřený na holou zeď a hlavou mi běželi události posledních dnů.

Musel si provětrat hlavu. Nejen kvůli dnešnímu odpoledni, které musel strávit v zatuchlém skladišti se svým synem a Christine. Nemohl na to myslet, protože by se jej opět zmocnila temnota, která jako plíživý stín klouzala kolem jeho duše a čekala na okamžik, kdy bude moci vpadnout dovnitř a nastolit úplný chaos. Nechtěl ale myslet ani na stín obestírající jeho duši. Chtěl se jen v klidu bez žádných pocitů nebezpečí prospat. Potřeboval načerpat síly pro další boj, který jej čekal hned další den.

Povzdechl si a pootočil se na svou ženu. Oxana k němu seděla zády. Dlouhé vlnité vlasy jí spadaly do poloviny zad v bujných kadeří. Posadil se a jemně jí objal kolem ramen. Nosem přejel po její šíji. Zlehka jí políbil na spánek. Cítil, jak se pod jeho dotekem napnula jako tětiva luku a zasmála se.

„Možná, že bys měl dávat pozor na drobnosti." ušklíbla se bohyně, když vzduchem zavířilo ostří, které přiložila Jamesovi ke krku.

„Právě protože jsem dával, tak jsem se s tebou nevyspal." zavrčel bůh ohně. Oči mu plály jasným plamenem, jenž dával jasně najevo, že už nestrpí další úskoky z její strany. Oxana na se na otočila. Její tvář, ale nebyla ta, kterou James celé noci líbal. Ta tvář patřila Tině.

Tina si odfoukla dlouhé vlasy z obličeje. „Myslíš si, že tohle bylo prokouknutelné? Tak, kde se tedy skrývá tvoje opravdová manželka?"

James nedal na sobě znát, že nemá ani tušení a nůž pod krkem mu znemožňuje jasněji myslet. Podíval se jí do očí a zaklonil hlavu. Odhalil tím ještě víc krk a stal se zranitelnějším, ale jemu bylo jasné, proč tu Tina je. Natáhl ruku pro brýle na stolku.

„Teď o moji manželku nejde. Nyní jde jen o to, kdy se tu rozpoutá peklo. A myslím, že ty o tom hodně dobře víš." čistil skla brýlí o pokrývku. Tina mu brýle vytrhla z rukou a když chtěl protestovat, tak zatlačila nůž blíž k bohovu krku. Z rozřízlé kůže začaly skapávat první krůpěje krve, které smáčely jeho hruď.

„Možná, že o tom něco vím, ale tobě do toho nic není. Je to jen mezi mnou a Williamsem." sladce se usmála. Dveře do ložnice se otevřely a dovnitř napochodoval Gethys. V jedné ruce držel plášť boha ohně, který musel najít i přes to, že byl ukryt na zcela bezpečném místě. Přehodil červenou látku přes okraj postele. Podíval se na Jamese s výrazem naprostého klidu, který narušoval pouze jeho pohled rozbouřených moří.

„Vše je připraveno." ohlásil své nadřízené, která se zvedala z postele. Seskočila na zem. Sebrala župan jež byl přehozen přes jedinou židli v místnosti a kývla na boha moří.

„Víš, co máš dělat. Mimochodem, jaký čas si nastavil na té zkurvené bombě?" zeptala se mile, když přes sebe přehazovala látku županu. Tmavé vlasy si odhodila dozadu. Pohled upřela na oba bohy, kteří spolu v klidu šli k té jediné židli. James se nebránil, protože věděl, že by stejně nemohl vyhrát a boj mezi ohněm a vodou by byl stejně nerozhodný. Bez protestů se usadil na židli a nechal Gethyse, aby jej přivázal.